atlas našich ptáků
Fotogalerie
ptacek118 ptacek185 ptacek558 nasi_ptaci449.jpg nasi_ptaci2454 ptacek-0bfe27b067d02832382985d7eed219fa9a64f1d3 bird-861770_1920 common-pheasant-854865_1920 nasiptaci.info nasiptaci.info 20160414_123016-7cbd397baea0eed4d2827263099bcbb37e2636d3 5222018_birds 351a P1010209 www.nasiptaci.info www.nasiptaci.info ptaci409 www.nasiptaci.info
Atlas ptáků

Moták pochop

Moták pochop je 55 cm dlouhý dravec čeledi krahujcovitých, z motáků u nás největší. Samice je celá tmavě hnědá se žlutou hlavou a hrdlem. Samec celkově světlejší a pestřejší než samice, světlá žíhaná hlava s tmavými svislými proužky, které pokračují až na přední část těla. Šedohnědý ocas, hnědá křídla s šedými znaky. Konce křídel černé. Dlouhé žluté nohy. Rozpětí křídel až 125 cm. Mladí ptáci jsou hnědí s oranžovým peřím na hlavě. Moták pochop, neboli pochop rákosní, je dravec, který ze střední Evropy na zimu odlétá. Na jižní Moravu se vrací již koncem března. Samec vždy o několik dnů dříve než samice. Létá nízko nad zemí s křídly ve tvaru písmene V. O několik dnů později se objeví i samice a začínají svatební lety. V posledních letech se stavy pochopů rákosních natolik zvýšily, že hnízdí téměř v každém místě, kde roste rákosí. Hnízdo staví samec těsně nad vodou nebo nad zemí. To tvoří jen pár větví a stébel rákosů. Každý den však po celou dobu hnízdění nosí do hnízda suchá stébla suché trávy. Počátkem května do něj samice klade postupně až 5 světlých vajíček, na kterých sedí převážně sama 33 dnů. Po tuto dobu ji samec nosí potravu do hnízda. Tu tvoří především hraboši. Moták pochop dokáže ale ulovit i malého bažantíka či zajíčka. Po 40 dnech ptáci opouští hnízdo. Koncem září až počátkem října ptáci odlétají do Afriky.

Pravidelně několik let po sobě přilétá tento dravec i na Slatinu za Nosislaví. Poprvé jsem objevil jeho hnízdo ve vyschlém rybníčku v červnu roku 1997. Po příchodu do jeho blízkosti z něj vylétla samice a stále mi kroužila nad hlavou. Hnízdo bylo dobře ukryté a ani ze zvýšeného břehu nebylo vidět. Okolí hnízda jsem pravidelně kontroloval. Později z něj samice již neodlétala a zůstávala na něm pevně sedět. Jen samec, který hlídal samici, se vždy ozýval vysoko z oblaků. Počátkem července byla v hnízdě již čtyři bílá mláďata. Když už jsem uvažoval o stavění krytu, stalo se něco, co v létě 1997 postihlo celou jižní Moravu. 7. července začala velká pohroma v podobě prudkých a vydatných dešťů. Bohužel přívaly vody z okolních kopců skončily v bývalém rybníčku, který se po mnoha letech opět zaplnil vodou. Zkáza byla dokonána. Po příchodu do míst, kde poprvé zahnízdil pochop rákosní, bylo vidět mezi stébly rákosů třpytící se vodu. Nad hlavou mi již nelétali staří ptáci. Přesto jsem vstoupil do vody a postupoval ke hnízdu. Mé obavy se naplnily…

Následující rok jsem koncem dubna pozoroval samce pochopa rákosního při stavbě hnízda. Byl jsem dosti překvapen z toho, že si hnízdo stavěl na břehu potoka v rákosinách, které prorůstaly až do sousedícího pole, hned za zahradami. Bylo to dost blízko lidským obydlím. Radost mi ale dlouho nevydržela, protože pták hnízdo nedokončil. Další roky jsem jejich hnízdo ani nenašel, i když nad Slatinou stále létali.

Je 11. dubna 2002 a na Slatině létají dva samci pochopů rákosních. Jsem přesvědčen, že tu letos zahnízdí alespoň jeden pár a já tak budu moci po několika neúspěšných letech fotografovat pochopa rákosního na hnízdě. 
Počátkem května nacházím v rákosinách potoka hnízdo. V něm je jedno světle namodralé vajíčko. 15. května kontroluji hnízdo, ve kterém jsou již dvě bílá a dvě světlá namodralá vajíčka. Nevím co znamená toto odlišné zbarvení. Za dalších čtrnáct dnů jsem již hnízdo nebyl schopen ani najít, neboť potok a břeh byl zarostlý kopřivami a vysokým zeleným rákosem. Nebýt toho, že samice vzlétla z hnízda, tak bych ho ani nenašel. V hnízdě byla ale již jen dvě bílá vajíčka. Při fotografování to bude mít pro mě nevýhodu, neboť staří ptáci nebudou tak často létat na hnízdo krmit svá mláďata.

Dne 15. června přicházím ke hnízdu již s maskovací sítí. Na hnízdě jsou dvě mláďata. Jedno ve stáří týdne, druhé je o něco starší. V hustých rákosinách a kopřivách dělám na břehu potoka jakýsi tunel. V něm stavím trojnožku s maskovací sítí. Zvenčí není síť vůbec vidět. Je to dokonalý kryt s přírodního materiálu, který zde kolem dokola roste. 
Následující den odpoledne přicházím ke hnízdu vyzbrojen již fotoaparátem. Okolní vegetace je tak vysoká, že nebýt vyšlapaného chodníčku z předešlého dne, tak bych hnízdo musel delší dobu hledat. Upravuji si okolní porost, tak abych měl dokonalý výhled do hnízda. Usedám na nízkou sedačku a z otvoru krytu vysouvám teleobjektiv, který mám připevněn na teleskopické tyči. Nyní jsem připraven k fotografování, necelých pět metrů od hnízda, tedy poměrně blízko. Již se nemohu hýbat, jen trpělivě čekat na přílet starého ptáka. Asi po hodině čekání přelétává s pískotem nad hnízdem samice. Nemám jistotu zda o mně ví. Samice krouží nad hnízdem a stále létá níž a níž. Mláďata pískají stejně jako ona. Slyším hlasitý šum velkých letek ptáka, který dosedá na okraj hnízda. Vzrušením mi buší srdce. Samice však nemá v zobáku potravu, ale suchou trávu. Je ode mě otočená, a tak ještě nefotografuji. Pouští trávu do hnízda a otáčí se ke mně. Zaostřuji Canon a poprvé mačkám jeho spoušť. Samice bere z okraje hnízda vývržek a odlétá. Nemám jistotu, zda se záběr podařil. Ani jsem si nevšiml, že se nad Slatinou zatáhla obloha. Po chvilce začíná drobně pršet a já mám obavy o mláďata. Ale jen chvíli neboť někde za mnou již píská samice. Aniž jsem se nadál, opět se objevila na hnízdě. Mláďata se ihned schovávají pod ní. V dešti nechci fotografovat, a tak asi půl hodiny jen pozoruji samici na hnízdě. Ta se za tu dobu několikrát zvedá z mláďat a opět nad ně usedá. Natolik se jim věnuje, že si ani nevšímá teleobjektivu, který vyčnívá z krytu. Jsem si jistý tím, že o mně neví. Je tak klidná. Navíc mám štěstí neboť přestává pršet. Po chvilce slyším samce, který létá někde za mnou a vydává jakési kňučivé zvuky. Najednou se děje to, v co jsem ani ve snu nedoufal. Samec přilétá na hnízdo za samicí! Snažím se zaostřit fotoaparát na samce, třesou se mi ruce a stále se mi to nedaří. Přesto mačkám spoušť. Samec z hnízda odlétá. Tak to jsem tedy nezvládl! Samice zůstává dál na hnízdě a já ji stále pozoruji. Během dvaceti minut se z mraků prodírá slunce a jeho paprsky dopadají i do hnízda. Pořizuji záběry promáčené samice pochopa rákosního na hnízdě. Ta na zvuk spouště fotoaparátu vůbec nereaguje. Po necelých dvou hodinách mám naexponován celý kinofilm. První fotografování pochopů rákosních dopadlo nad očekávání.

Po více jak deseti dnech přicházím ke hnízdu podruhé. Již od rána je úmorné vedro. Mláďata výrazně povyrostla a ukrývají se před paprsky slunce ve stínu vysoké okolní vegetace na okraji hnízda. Po pěti hodinách marného čekání odcházím od hnízda neboť staří ptáci ani jednou nepřilétli. Jen jsem je několikrát uviděl přes otvor krytu, jak prolétli nad hnízdem. Všiml jsem si, že ale nepřináší žádnou potravu. Následující den dopadl úplně stejně. Ani po šesti hodinách se neobjevují staří ptáci na hnízdě. Vracím se domů a vidím samce jak sedí na suché větvi ve stínu staré vrby. V tu chvíli se mu ani nedivím neboť panují opravdová tropická vedra, která dělají problémy i ptákům. 

Až po několikadenních deštích, kdy se vzduch trochu ochladil, ptáci opět pravidelně nosili potravu do hnízda. Lovili oba partneři a to poměrně blízko svého hnízda na okolních polích. Na hnízdo létal i samec. Potravu tvořili převážně hraboši. 
Je červencové ráno a já přicházím s fotoaparátem opět ke hnízdu. Mláďata mají již peří a výstražně na mě syčí s roztaženými křídly. Usedám do krytu a čekám. Je něco málo po osmé hodině, když se za mnou někde ozývá svým kňučivý zvukem samec. Mláďata reagují na zvuky samce pískotem a mně je jasné, že se během chvilky musí objevit na hnízdě. A skutečně. Samec krouží nad hnízdem ještě níž. Najednou přistává na okraji hnízda. Pozoruje prostor, ve kterém jsem. Čekám až se uklidní a s údivem pozoruji tohoto nádherného dravce. Poté zaostřuji fotoaparát a několikrát mačkám spoušť. Samec s pískotem odlétá a jedno mládě okamžitě do sebe souká potravu, která zůstala ve hnízdě. Ještě chvíli čekám a poté spokojený opouštím svůj kryt. Fotografování pochopů patřilo k těm příjemnější neboť jejich hnízdo bylo jen několik set metrů od bydliště a navíc jsem mohl sedět na zemi v pohodlném sedátku.

Mláďata rostla velice rychle, a tak ke konci července sama létala po okolí. Do konce září, než se tito nádherní dravci opět vrátili na jih, jsem je ještě několikrát viděl poletovat nad krajinou. I když je v některých knihách jejich let popisován jako nemotorný, já jsem přesvědčen o opaku. Svědčí o tom i četné dotazy spoluobčanů, kteří si v přírodě tohoto dravce s velkými křídly ve tvaru písmene V plachtícího nízko nad zemí všimli a chvíli s údivem pozorovali. 

Výběr z galerie
006-f5dd605b4b1d54f7185e51c3b1f57ec64dc2d1ee nasi_ptaci138.jpeg nasi_ptaci311.jpg nasi_ptaci512.jpg nasi_ptaci629.jpg nasi_ptaci694.jpg nasi_ptaci869.jpg nasi_ptaci2249 nasiptaci.info nasiptaci.info P1000728 P1010210 most45 www.nasiptaci.info www.nasiptaci.info 6722018_birds ptaci214 ptaci250 ptaci255 11bird 6222018_birds



Nové foto
2622018_birds 34bird 37bird 6622018_birds 72bird 33bird 32bird 31bird 59bird kalous9 DSCN2043 DSCN2051 (2) 1122018_birds 5bird 3bird 23bird 79bird www.nasiptaci.info www.nasiptaci.info www.nasiptaci.info www.nasiptaci.info www.nasiptaci.info www.nasiptaci.info www.nasiptaci.info www.nasiptaci.info www.nasiptaci.info www.nasiptaci.info www.nasiptaci.info