Vlha pestrá je asi 28 cm dlouhý štíhlý pták, pestře zbarvený. Na spodní straně modrý, temeno hlavy a část horní strany hnědá, která přechází ve světlehnědou až žlutou. Křídla hnědá, letky modré, modrozelená ocasní pera, střední prodloužená. Okraj čela bělomodrý, černý pás přes oko, velká žlutá skvrna na hrdle ukončena černou páskou. Delší štíhlý černý

zobák.Prostředím vlhy pestré je otevřená krajina s hlinitopísčitými nebo hlinitými břehy, s roztroušenými keři a stromy. Ta k nám přilétá podle počasí, a to na sklonku dubna, až počátkem května. Vrací se ze střední a jižní Afriky. Je to většinou v době, kdy na jižní Moravě kvetou lány řepky olejné. Největší hnízdiště v Evropě jsou na jihu kontinentu. V posledních letech však vlhy pestré nepravidelně hnízdí i na jižní Moravě, a to v pásu pískoven, které jsou jižně od Brna a vedou až k Rakousku a Slovensku. Hnízdí v koloniích, které čítají až padesát jedinců. Jen výjimečně zahnízdí jednotlivě, a to když jsou většinou ve svém hnízdišti rušeny. Někdy to může být i tím, že při jejich jarním tahu, při zvlášť teplém počasí, mohou zalétnout o něco více do střední Evropy, to tedy mimo svá obvyklá hnízdiště.
Od poloviny května si ptáci v hlinitopísčitých březích vyhrabávají pomocí nohou a zobáků hnízdní nory. Ty bývají dlouhé 1,5 až 2 metry. Na konci je hnízdní jamka, která je vystlána pouze zbytky nestráveného hmyzu. V této době probíhá taktéž páření a již koncem května snáší samička 4 až 6 bílých vajíček. Na snůšce se pravidelně střídají oba partneři, přičemž samička v hnízdní noře tráví o něco více času. Po 22 dnech se líhnou mláďata, která se po třech týdnech objevují na okraji hnízdní nory. Za další týden již vylétají z hnízda.
Hlavní potravou vlh je hmyz, především vosy a včely. Nestrávenou potravu ptáci vyvrhují. Vlhy pestré loví za letu, kde dokáží dělat různé vývrty a přemety. Vlha pestrá proto patří mezi ty nejlepší letce. Zajímavostí u těchto ptáků je to, že ti ptáci, kteří nejsou v páru, pomáhají při krmení ostatním. Nelétají však do hnízdních nor, ale potravu předávají na nejbližším stromě dalším starým ptákům, kteří mají mláďata. Staří ptáci ještě několik dnů po vyvedení mláďata krmí, než jsou sama schopna ulovit letící hmyz. Již počátkem srpna vlhy ve velkých hejnech odlétají přes Evropu do Afriky.
Z několika lokalit, o kterých jsem se domníval, že mohou být obsazeny, jsem se rozhodl pro tu, o které mi řekl přítel Pavel Prašivka. Dá se říci, že byla i nejblíže od mého bydliště. V polovině května jsme se tedy vydali do jednoho místa, kde již v minulosti údajně několikrát hnízdily. Vzhledem k tomu, že jsme neznali přesně, jak se k místu dostaneme, tak jsme kolem vesnice, kde se vlhy měly vyskytovat, trochu bloudili. Dostali jsme se na jeden z nejvyšších kopců nad vesnicí a zde jsme měli možnost poprvé vlhy spatřit. Poletovaly nad polem s jetelinou a zalétávaly k akátovému hájku. Zde ale nebylo jejich hnízdiště, ale několik včelích úlů. No tak to nevím, kolik včel ke konci léta majiteli zůstane.
Až zde jsme spatřili přes údolí na druhém konci za vesnicí meruňkový sad. A tak na druhý pokus jsme přijeli na správné místo. Nevěřil jsem svým očím. Kolem tak nízkého břehu, který vznikl po utržení jedné terasy, poletovalo asi třicet vlh, které si po našem příchodu posedaly na okolní keře a stromy. Psal se 16. květen a já jsem poprvé v životě pozoroval z blízka vlhy pestré, a to ani ne deset kilometrů od Nosislavi, kde bydlím. Byl jsem v úžasu, neboť pohled na ty krásné ptáky se dá jen těžko popsat. Stále jsem tomu nemohl uvěřit, že něco tak krásného se vyskytuje i u nás. Stále jsem je pozoroval a vůbec se mi nechtělo domů. Ptáci byli ve fázi páření a vyhrabávání nových nor. Nízký, snad jen třímetrový břeh, mi dával naději na dobré podmínky při fotografování.
Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl čekat až do doby, kdy budou mít ptáci mláďata, rozhodl jsem se, že následující týden budu poprvé fotografovat. V pátek navečer jsem si u břehu na zemi postavil svůj kryt. Druhý den ráno, něco málo po sedmé hodině, jsem již byl schován pod maskovací sítí. Po počáteční nedůvěře se po chvilce vlhy chovaly úplně přirozeně. Ptáci, kteří posedávali na okolních stromech a keřích, se během několika minut jeden po druhém postupně slétávali na břeh. Já jsem okamžitě fotografoval na vzdálenost od čtyř do šesti metrů, jak si vyhrabávají hnízdní nory. Přes otvor v krytu jsem je pozoroval jak loví za letu hmyz. Během necelé hodiny jsem měl naexponován celý kinofilm. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl upozorňovat na jejich přítomnost, raději jsem svůj kryt složil a odvezl domů.
K břehu s hnízdními norami vlh pestrých jsem v roce 2004 přišel ještě jednou, a to o tři týdny později. Opět předešlý den jsem si postavil na zemi svůj kryt. Všiml jsem si, že zde nefotografuji sám. Poblíž několika děr byl v břehu umístěn suchý klacek. Vzhledem k tomu, že podle bílých stříkanců trusu pod ním bylo vidět, že vlhy pestré na něj sedají, situoval jsem kryt do jeho blízkosti. Následující den jsem byl v krytu již něco málo po šesté hodině ranní. Byla překrásně jasná obloha a během necelé půl hodiny byl celý břeh s hnízdními norami zalit žlutou barvou ranního slunce. Bylo zřejmé, že v některých norách jsou již mláďata, neboť lovili téměř všichni ptáci. Vlhy se chovaly opět celkem přirozeně a jak jsem předem avizoval, skutečně si ptáci sedali na onu suchou větev, která zde byla někým nainstalována. Během chvilky jsem měl opět spoustu krásných obrázků. Podařil se mi i záběr, který jsem chtěl mít, a to dvě vlhy pestré vedle sebe. Při poznání, že zde nechodím sám a z dobrého pocitu při úspěšném fotografování, jsem se rozhodl, že s fotografováním tento rok raději skončím.
Následují jaro jsem opět hnízdiště navštívil. Již při příchodu k mezi jsem je nejprve uslyšel a v zápětí i spatřil na obloze. Na dálku jejich let připomínal let vlaštovek. Zvláště pak při jejich plachtění. Po příchodu k meruňkovému sadu jsem se však docela zhrozil. Místní zemědělský podnik zde prováděl prořezávku suchých větví a stromů a to i v blízkosti hnízdiště. Měl jsem jakýsi divný pocit, že letos vlhy pestré nebudou mít dostatek klidu k zahnízdění. Pozorováním jsem i zjistil, že ptáků je o něco méně než v předešlém roce. Vlhy byly docela neklidné a tak jsem se jen zaměřil na to abych udělal aspoň nějaký dobrý obrázek ptáků za letu. O to samé jsem se pokoušel i následující odpoledne. Ani jsem si nevšiml, že sedím snad jen tři metry od šípkového keře. Po chvíli totiž dva ptáci několikrát sedli na větvičku tohoto keře. Vzhledem k tomu, že mě tato situace nevyvedla z míry a já byl docela klidný, podařily se mi udělat vskutku parádní obrázky. Musel jsem ale nejprve stáhnout zoom z 500 snad na 200 mm tak, abych do záběru dostal oba ptáky. To pozdní odpolední slunce vlhy pestré docela zajímavě nasvítilo.
Do meruňkového sadu jsem přišel asi za čtrnáct dnů ještě jednou. Hned po příjezdu k místu jsem měl však špatný pocit. Neslyšel jsem totiž hlasy vlh pestrých. Když jsem procházel sad, tak jsem hned zjistil, že zde bylo prováděno mulčování a to i suchých ořezaných větví, které ještě zůstaly na zemi. Kdo ví, co to je mulčování, tak mi dá za pravdu, že to bylo ze strany zemědělského podniku velice nešetrné. Po příchodu ke břehu zde poletovalo jen několik ptáků. Bylo vidět, že je obsazeno asi jen sedm až osm hnízdních nor. Bylo mi z toho docela smutno. Na fotografování v tuto dobu nebyla vůbec vhodná doba.
Po týdnu jsem přijel do jednoho místa, kde v minulosti také hnízdily vlhy pestré a z úlevou jsem zjistil, že některé páry vlh z meruňkového sadu zahnízdily asi právě zde. Některé ve vysokém břehu bývalé pískovny. Dva páry dokonce zahnízdily v okolním vinohradu, a to v břehu vyježděné cesty, jen půl metru nad zemí! Musím ale říci, že to místo jsme s přítelem Pavlem Prašivkou hledali téměř celé dopoledne, neboť nás nenapadlo, že budou vlhy hnízdit tak nízko. Fotografovat zde nemělo cenu, neboť okolí nového hnízdiště bylo docela frekventované a neměl jsem vůbec v úmyslu na toto upozorňovat zvědavce.
Nakonec jsem měl i z letošních fotolovů spoustu zdařilých obrázků. Jsem jen zvědav, kde zahnízdí vlhy pestré následující rok a v jakém počtu. Již koncem srpna ale vlhy pestré odlétají z jižní Moravy do Afriky. Já jsem před několika lety jejich tah pozoroval koncem srpna na plážích v okolí bulharského Nesébru. To mě tenkrát ani ve snu nenapadlo, že je budu fotografovat u jejich hnízdiště, tak blízko od svého bydliště.