11-12 cm, váha 12 g

Je to drobný ptáček s nápadně krátkým, kuželovitým zobákem, který dává hlavě větší a kulatější vzhled. Typickým znakem je energický vlnovkovitý let. Po stranách hlavy sahá dlouhý světlý nadoční proužek na světlý krk a lemuje tmavší tváře se světlou skvrnou uprostřed. Temeno, pláštík, hřbet, břicho a boky jsou vždy hustě podélně čárkované. Křídla s úzkou křídelní páskou a vykrojený ocas jsou černohnědé. Kostřec je světlý, u samce jasně žlutý, u samice matněji zelenožlutý. Samec má čelo, kresbu na tvářích, strany krku a hruď jasně citronově žluté, u samice jsou tyto části těla světleji žlutobílé a skvrnitost na spodině těla začíná už od hrdla. Šatu mláďat žluť chybí, je hnědavý, silně podélně skvrnitý.

V dubnu začnou zvonohlíci obsazovat svá stanoviště v remízkách, alejích, stromových porostech u řek a rybníků i na okrajích lesů. Rádi vyhledávají zahrady, sady, parky a hřbitovy. Hnízdí od května do července 2x do roka. Úhledné hnízdo staví samička na stromě či keři. Splétá je z drobných kořínků, stébel, lýka a lišejníku (chybí mech). Okraj hnízda je obložen blátem. Hnízdní kotlinku vystýlá rostlinnou vlnou, srstí a peřím. Na 3-5 drobných, namodralých vajíčkách s narezavělými skvrnkami a vlasovými čárkami sedí hlavně samice za občasné pomoci samce. Mladé krmí oba rodiče, jejich trus však na rozdíl od jiných pěvců nepolykají ani neodnášejí a ten se hromadí na okraji hnízda, což je dobrým poznávacím znakem hnízd zvonohlíků. Potrava kterou sbírají hlavně ze země se skládá ze semen plevelů a kulturních rostlin, jejich zelených částí a hmyzu.

Původní vlastí zvonohlíka je Středomoří. Odtud se na přelomu 19-20 století začal rychle šířit na sever, v současné době se už dostal do Skandinávie a na východě do Turecka, západního Ruska a Běloruska. Je tažný, nebojácný. Severoevropské populace táhnou do střední Evropy, v posledních letech stále více ptáků zůstává na hnízdištích i v zimě.

Druh rozšířený celoplošně především v nízkých a středních polohách, pravidelně ale vystupuje i do hor – max 1250 m.n.m. v Krkonoších. V posledních desetiletích se početnost výrazně nemění, v letech 2001-03 u nás hnízdilo 450-900 tisíc párů.
V Evropě se ve druhé polovině minulého století areál druhu i početnost zvyšovala, v současnosti je druh považován za zabezpečený se stabilní početností, na celém území hnízdí více než 8,3 milionu párů.

Vyhledávání

Vyhledat obrázky pomocí Google
Vyhledat na internetu pomocí Google
Vyhledat na internetu pomocí uBio
Vyhledat v ITIS – Integrated Taxonomic Information System