Tato malá berneška hnízdí ve čtyřech rasách ze všech hus nejdále na severu, a to kolem pobřeží arktických moří a ostrovů Severního ledového oceánu v Evropě, Asii i Americe. Evropské bernešky tmavé přezimují na Britských ostrovech a na atlantském pobřeží skandinávského poloostrova. Severoamerické populace přezimují částečně podél atlantského pobřeží Spojených států, částečně také na Britských ostrovech. Asijská hejna létávají na zimu převážně na pobřeží Japonska a Číny.
Hlava, krk, vole, přední část zad, letky a vrchní krovky ocasní jsou černé. Po stranách krku nahoře vynikají bílé příčné skvrny, které mladým ptákům chybějí. Ostatek vrchní části těla je hnědý. Okolí kloaky, spodní krovky ocasní a kostřec jsou po stranách bílé. Rasa B.b. bernicla má spodní část těla tmavošedohnědou, kdežto rasa B.b. hrota ji má mnohem světlejší. Zobák a končetiny jsou černé. Dospělá berneška tmavá dosahuje délky 56 až 61 cm.
Hnízdiště tohoto ptáka dálného severu jsou položena severněji než hnízdiště ostatních ptáků, proto také berneška tmavá přilétá na hnízdiště výjimečně dříve než koncem května. Po příletu ještě nenajde trávu ani volnou vodu, a proto se živí mechy a lišejníky. S nastupujícím jarem vyhledává mladou trávu, vodní rostliny a částečně i drobné vodní živočichy. Hnízda berneška tmavá staví někdy v koloniích, jindy odděleně, nebo i ve společenství kajek. Snůšku tvoří nejčastěji 3 až 6 smetanově bílých vajec, z nichž se za 24 až 26 dní líhnou housata. Hned po vylíhnutí jdou s rodiči pokud možno na sladkou vodu a od prvního dne se mohou potápět; v září jsou již schopna letu. V červenci staří ptáci začínají pelichat a vytvářejí často s jinými druhy ohromná hejna. Koncem srpna začíná tah na zimoviště.
Ještě počátkem našeho století přezimovalo na pobřeží Anglie, Francie a Německa tolik bernešek tmavých, že podle německého ornitologa Naumanna „hlasy ohromných hejn přehlušily šum moře a zvlétnuvše zatemnily slunce“. Ubývá mořské trávy (Zostera marina) a řas (Enteromorpha) spolu s nesmyslným vybíjením jsou příčinou takového snížení početního stavu bernešek tmavých, že evropské populace podle odhadů nepřesahují 20 000 jedinců. Berneška tmavá (zejména samice) nesnáší velké horko, proto je raději chováme ve stínu stromů nebo na severním svahu. Ideální je čisté chladné jezírko a dostatek pastvy. V potravě vyžadují více živočišné složky (mleté garnély, sušené jepice, rybí moučku a pod.). S ostatními vodními ptáky se dobře snášejí.
V zajetí žijí přes 20 let, avšak zřídka hnízdí. Vyjímku činí pouze dokonale aklimatizovaní ptáci, chovaní v Evropě ve více generacích, což dokazují početné odchovy ve Slimbridge a jinde. Vychováme-li populace dokonale uvyklé našim podmínkám, získáme nenáročnou a otužilou okrasnou husičku velmi příjemných vlastností.
