Uncategorized @cs
Orel skalní
Velikost
Délka: 70-95 cm.
Rozpětí: 190-230 cm.
Hmotnost: 2200-3200g u samců, samice – 3200-4200g.Vejce.
Výška x šířka:69-81×55-63 mm.
Hmotnost:113-177 g.
Popis
Velký orel s dlouhými křídly a ocasem. Při kroužení drží křídla mírně nahoru (u ostatních orlů jsou držena vodorovně). Dospělci jsou tmavohnědí, se světlejším týlem.
Mladí ptáci mají mimo zakončení bílý ocas, který věkem postupně tmavne, zhruba v pěti letech jsou vybarveni jako dospělci.
Ekologie
Původně se jednalo o druh hnízdící v lesnatém prostředí,i v nížinách. Pronásledováním a změnou krajiny byl většinou vytlačen do horských oblastí.
Páry jsou stálé, v současnosti staví hnízda především ve skalních stěnách, řidčeji na vysokých stromech. Od března snáší 1-2 vejce (vzácně více), na kterých sedí převážně samice 40-45 dní. Dalších až 80 dní krmí rodiče mlěďata na hnízdě, ve většině případů se podaří dokrmit jen jedno mládě. Orel skalní dospívá ve věku 5-6 let, v přírodě se může dožít až 26 let, v zajetí až 57.
Potravu tvoří větší savci a ptáci (je schopen ulovit i lišku nebo mladé kamzíky), časté je i požírání mršin.
Rozšíření
U nás se vyskytující ssp. obývá Evropu mimo Pyrenejského poloostrova. V 19. a 20. stol. se hnízdní areál zmenšil a roztříštil do mnohdy izolovaných populací. V současnosti se stavy stabilizovaly, místy stoupají.
V ČR hnízdil o.skalní do 80. let 19. století v horských oblastech (Krkonoše, Beskydy). V současnosti se vzácně objevují většinou jednotlivé kusy, bez ohledu na roční období.
V okolních zemích hnízdí na Slovensku – do 100 párů, v Polsku – cca 30 párů a v posledních letech vzácně i v Maďarsku. Celková evropská populace se odhaduje do 6000 párů.
Vyhledávání
Vyhledat obrázky pomocí Google | CalPhotos | Wikimedia
Vyhledat na internetu pomocí Google
Vyhledat pomocí BHL | EOL | GBIF | ITIS | Wikipedia
Husa malá
Velikost
Délka: 56-66 cm.
Rozpětí: 115-135 cm.
Hmotnost: 1400-2500 g.
Rozpětí: 115-135 cm.
Hmotnost: 1400-2500 g.
Popis
Husa malá je pták o něco menší než husa běločelá, od které je jinak skoro k nerozeznání. Rozdíly jsou velmi malé např, více zakulacená hlava, kratší zobák a žlutý oční kroužek.
Hlas – vyšší a rychlejší volání než u husy běločené znějící „kji kji ji“ nebo „kjilít“.
Hlas – vyšší a rychlejší volání než u husy běločené znějící „kji kji ji“ nebo „kjilít“.
Ekologie
Hnízdění – hnízdní areál se rozkládá v severské tundře, v zimě se vzácně vyskytuje v střední Evropě.
Samice snáší 4 – 8 velkých špinavě bílých vajec na kterých sedí sama 28 – 29 dní, nekrmivá mláďata poté vodí oba rodiče po dobu asi dvou měsíců.
Potrava – výlučně rostlinná, převážně trávy.
Husa malá je tažný pták, ze zimovišť přilétá počátkem dubna a odlétá v srpnu až říjnu. Přezimují při Černém a Kaspickém moři, jejich tahová cesta vede přes Polsko a Maďarsko.
Samice snáší 4 – 8 velkých špinavě bílých vajec na kterých sedí sama 28 – 29 dní, nekrmivá mláďata poté vodí oba rodiče po dobu asi dvou měsíců.
Potrava – výlučně rostlinná, převážně trávy.
Husa malá je tažný pták, ze zimovišť přilétá počátkem dubna a odlétá v srpnu až říjnu. Přezimují při Černém a Kaspickém moři, jejich tahová cesta vede přes Polsko a Maďarsko.
Rozšíření
Druh je rozšířen v úzkém pásu tundry od severu Skandinávie po východ Asie. Zimuje od Velké uherské nížiny, přes jižní Řecko do Malé Asie, další zimoviště jsou při jižním okraji Kaspického moře, východní populace zimují na jihovýchodě Asie. V severní Africe byli zastiženi zatoulaní ptáci pouze vyjímečně v Egyptě.
Výskyt v ČR
Vzácně protahující a jen ojediněle zimující druh. Z ČR je známo asi 15 pozorování, většinou se jednalo o samostatné ptáky, méně často malé skupinky.
Bažant obecný
Velikost
Délka: M 70-90 cm (z toho ocas 35-45 cm),F 55-70 cm (ocas 20-25 cm).
Hmotnost: 1100 g.
Hmotnost: 1100 g.
Vejce(data z ČR).
Výška x šířka:41,5-52,1×33,5-37,8 mm.
Hmotnost:24,5-37,9 g.
Výška x šířka:41,5-52,1×33,5-37,8 mm.
Hmotnost:24,5-37,9 g.
Popis
Bažant obecný, někdy nazývaný též bažant kolchický je pták veliký jako kohout domácí. Má dlouhý špičatý ocas. Samec má kovově lesklé opeření na hlavě tmavě zelené se zářivě červenými kožními lalučky okolo očí. Samice a mladí jedinci jsou zemitě hnědě zbarvení, mají tmavě skvrnitý hřbet a kratší ocas. Při vzletu vydávájí křídla rámusivý zvuk.Hlas – samec v toku volá „kerrkok“ a poté hlasitě tluče křídly. Hřadující ptáci na stromech se ozývají „geggeg gegeg“.
Ekologie
Hnízdění – hnízdí v kulturní krajině bohaté na stromy a křoviny, v Evropě pocházejí téměř všechny populace bažantů z umělých odchovů. Hnízdí v květnu až červnu jednou ročně. Hnízdo je v důlku slabě vystlaném stébly a ukrytém ve vegetaci.
Samice snáší 8 – 12 šedozelených vajec na kterých sedí sama po dobu 24 – 25 dnů a nekrmivá mláďata poté doprovází asi jeden měsíc.
Potrava – v létě převážně hmyz, červi a měkkýši, jinak též semena a zelené části rostlin.
Bažant obecný je stálý pták. Je chován v bažantnicích.
Samice snáší 8 – 12 šedozelených vajec na kterých sedí sama po dobu 24 – 25 dnů a nekrmivá mláďata poté doprovází asi jeden měsíc.
Potrava – v létě převážně hmyz, červi a měkkýši, jinak též semena a zelené části rostlin.
Bažant obecný je stálý pták. Je chován v bažantnicích.
Význam
Významná lovná zvěř. V ČR bylo nejvíce kusů loveno před 2 sv. válkou – až více než 2 miliony ročně. V současnosti se ročně uloví kolem 50000 kusů. V Evropě začali s vysazováním bažantů už Římané. Mimo Evropu byl introdukován v S. Americe, na Havajských ostrovech, v Japonsku a na Novém Zélandu.
Rozšíření v ČR.
.V současnosti hnízdí na většině ůzemí od nížin až po zhruba 900 m.n.m.v Krkonoších-rodinka však byla pozorována i výše-na hřebenech ve výšce 1200 m.n.m.
První zprávy o chovu bažantů u nás pocházejí již z 11.století.Až do 19.století byl převážně chován v bažantnicích,z uniklých jedinců však vznikaly volně žijící populace.Ve 20.století stavy prudce stoupaly,vrcholu dosáhly kolem roku 1970,kdy bylo ročně loveno až 1,2 milionu kusů.Už v polovině 70.let však dochází k prudkému poklesu stavů,a tento trend se doposud nezastavil.V letech 1985-89 byly počty odhadovány na 300-600 tisíc kusů,v letech 2001-03 již jen polovina těchto počtů.
V Evropě byly nejčastšji vysazovány ssp. P.c.colchicus,P.c.principalis,P.c.mongolicus,P.c.torquatus a P.c.formosanus.Kříženci těchto ssp.tvoří většinu u nás žijících populací.
První zprávy o chovu bažantů u nás pocházejí již z 11.století.Až do 19.století byl převážně chován v bažantnicích,z uniklých jedinců však vznikaly volně žijící populace.Ve 20.století stavy prudce stoupaly,vrcholu dosáhly kolem roku 1970,kdy bylo ročně loveno až 1,2 milionu kusů.Už v polovině 70.let však dochází k prudkému poklesu stavů,a tento trend se doposud nezastavil.V letech 1985-89 byly počty odhadovány na 300-600 tisíc kusů,v letech 2001-03 již jen polovina těchto počtů.
V Evropě byly nejčastšji vysazovány ssp. P.c.colchicus,P.c.principalis,P.c.mongolicus,P.c.torquatus a P.c.formosanus.Kříženci těchto ssp.tvoří většinu u nás žijících populací.
Bělořit šedý
Velikost
Délka: 14-16,5 cm.
Hmotnost: 20-35 g.
Hmotnost: 20-35 g.
Popis
Bělořit šedý je pták veliký asi jako vrabec domácí. Samec ve svatebním šatě má šedivé temeno, černou skvrnu za okem a bílou pásku nad okem, černá křídla i konec ocasu. Spodní strana těla je žlutá. Samice, samec v prostém šatě nejsou tak kontrastně zbarveni. Mláďata jsou skvrnitá. Všichni mají bílý kostřec a kořen ocasu, což je nápadné zejména za letu. Zdržuje se zejména na zemi, rád sedává na velkých balvanech.
Hlas – vábení je opakované „jiv“ nebo „jiv-tek“, zpěv je krátká cvrčivá tlumená sloka. Mnohdy napodobuje i zpěv jiných ptáků.
Hlas – vábení je opakované „jiv“ nebo „jiv-tek“, zpěv je krátká cvrčivá tlumená sloka. Mnohdy napodobuje i zpěv jiných ptáků.
Ekologie
Hnízdění – hnízdí v skalnatých územích, v lomech, na pastvinách s kameny, v horách i nad pásmem lesa. Hnízdí v květnu až červnu jednou ročně. Hnízdo je volně spleteno ze stébel a kořínků, je umístěno nízko nad zemí v křovinách.
Samice snáší 4 – 6 světle modrých neskvrnitých vajec na kterých sedí oba rodiče asi 13 – 14 dní a mláďata poté krmí též oba rodiče po dobu asi 13 – 17 dní.
Potrava – hmyz, pavouci a malí plži.
Bělořit šedý je tažný pták, ze zimovišť v Africe jižně od Sahary se vrací na přelomu března a dubna a odlétá v říjnu.
Samice snáší 4 – 6 světle modrých neskvrnitých vajec na kterých sedí oba rodiče asi 13 – 14 dní a mláďata poté krmí též oba rodiče po dobu asi 13 – 17 dní.
Potrava – hmyz, pavouci a malí plži.
Bělořit šedý je tažný pták, ze zimovišť v Africe jižně od Sahary se vrací na přelomu března a dubna a odlétá v říjnu.
Rozšíření
Západní část Palearktické oblasti (západní Eurasie včetně severní Afriky a Přední Asie), Východní část Palearktické oblasti (východní Eurasie včetně Japonska a severní Číny), Etiopská oblast (Afrika od Sahary k jihu), Nearktická oblast (Severní Amerika).
Význam
V Červeném seznamu ČR je v kategorii EN – ohrožený druh.
Rozšíření v ČR
Rozšířen je nepravidelně po celém území republiky, hojnější je v nižších teplých oblastech, celkem pravidelně ale hnízdí i na bezlesých hřebenech hor. Od poloviny minulého století se početnost stále silně snižuje, z některých oblastí téměř vymizel (např. na Českomoravské vrchovině to býval hojný druh, v současnosti na celém území hnízdí pouze do 10 párů). Na celém území ČR v letech 2001-03 hnízdilo 200-400 párů, druh je i nadále hodnocen jako silně ubývající.
V posledních desetiletích počty ubývají i v celé Evropě, v současnosti se odhadují na 4,6 milionu hnízdících párů.
V posledních desetiletích počty ubývají i v celé Evropě, v současnosti se odhadují na 4,6 milionu hnízdících párů.
Bekasina otavní
Velikost
Délka: 24-28 cm.
Rozpětí: 39-45 cm.
Hmotnost: 80-135 g.
Rozpětí: 39-45 cm.
Hmotnost: 80-135 g.
Popis
Bekasina otavní je pták o velikosti kosa. Má černohnědá záda s 2 – 4 světlými podélnými proužky. Obě pohlaví a mláďata se neliší šatem.
Létá prudce, často náhle mění směr. Při vylétnutí provádí rychlé obraty sem a tam a ozývá se „keč“, což je důležitý rozdíl oproti podobným slukám. Typickým zvukovým projevem jsou mekavé zvuky vydávaneé samci chvěním ocasních pírek při střemhlavém letu ptáka. Tyto zvuky vydává zejména v ranních a podvečerních hodinách, kdy obletuje své teritorium, přičemž se v určitých fázích letu střemhlav spouští k zemi.
Hlas – rytmické většinou na zemi opakované „tik ke tik ke“.
Létá prudce, často náhle mění směr. Při vylétnutí provádí rychlé obraty sem a tam a ozývá se „keč“, což je důležitý rozdíl oproti podobným slukám. Typickým zvukovým projevem jsou mekavé zvuky vydávaneé samci chvěním ocasních pírek při střemhlavém letu ptáka. Tyto zvuky vydává zejména v ranních a podvečerních hodinách, kdy obletuje své teritorium, přičemž se v určitých fázích letu střemhlav spouští k zemi.
Hlas – rytmické většinou na zemi opakované „tik ke tik ke“.
Ekologie
Hnízdění – Žije na rašeliništích, slatiništích, vlhkých a podmáčených loukách a okrajích rybníků. Hnízdí na zemi v travinách. Hnízdí v dubnu až červenci jednou ročně. Hnízdo je na zemi v travinách.
Samice snáší asi 4 hruškovitá, olivově zelená a tmavě skvrnitá vejce na kterých sedí oba rodiče po dobu 19 – 21 dní. Mláďata po vylíhnutí se krmí sama, pouze jsou rodiči doprovázena.
Potrava – převládající složku potravy tvoří červi, dále pak hmyz a pavouci.
Žije kromě jižních oblastí v celé Evropě a v Asii až po Japonsko. Přílet na hnízdiště může začínat už v prvé polovině března; podzimní tah je od konce července.
Bekasina otavní patří mezi tažné ptáky a zimuje zejména ve Středozemní oblasti, především v Itálii a ve Francii.
V České republice je to silně ohrožený, zvláště chráněný druh.
Samice snáší asi 4 hruškovitá, olivově zelená a tmavě skvrnitá vejce na kterých sedí oba rodiče po dobu 19 – 21 dní. Mláďata po vylíhnutí se krmí sama, pouze jsou rodiči doprovázena.
Potrava – převládající složku potravy tvoří červi, dále pak hmyz a pavouci.
Žije kromě jižních oblastí v celé Evropě a v Asii až po Japonsko. Přílet na hnízdiště může začínat už v prvé polovině března; podzimní tah je od konce července.
Bekasina otavní patří mezi tažné ptáky a zimuje zejména ve Středozemní oblasti, především v Itálii a ve Francii.
V České republice je to silně ohrožený, zvláště chráněný druh.
Rozšíření
Západní část Palearktické oblasti (západní Eurasie včetně severní Afriky a Přední Asie), Východní část Palearktické oblasti (východní Eurasie včetně Japonska a severní Číny), Orientální oblast (jižní Asie), Nearktická oblast (Severní Amerika).
Význam
V minulosti lovný druh, max. počty byly v českých zemích loveny kolem r.1935 – cca 1500 ročně. Od roku 1975 je lov zakázán.
Výskyt v ČR
Pravidelně hnízdí, hojnější je v Čechách než na Moravě. Stavy v posledních letech silně klesají, v letech 1985-89 byl počet hnízdících párů odhadnut na 1200-2400, v roce 2000 už jen 500-800.
Přes naše území také početně protahují, při podzimním tahu se dají zastihnout pohromadě až stovky jedinců. Každoročně u nás také několik desítek kusů zimuje.
Přes naše území také početně protahují, při podzimním tahu se dají zastihnout pohromadě až stovky jedinců. Každoročně u nás také několik desítek kusů zimuje.
Bramborníček hnědý
Velikost
Popis
Bramborníček hnědý je pták o něco menší než vrabec domácí s hnědou hlavou, širokým bílým proužkem přes oko a světle rezavě hnědou spodní stranou těla. Kořen a vnější strany ocasu jsou bílé. Na křídlech má samec bílou křídelní skvrnu. Samice nemá křídelní skvrnu, je celkově matověji zbarvená, mláďata jsou na svrchní straně těla a hrudi skvrnitá. Sedává rád na vyčnívajících keřích.
Hlas – vábení je mlaskavé „tek tek“, zpěv je krátká sloka z pískavých a skřípavých tónů, často s napodobením motivů zpěvu jiných ptáků.
Hlas – vábení je mlaskavé „tek tek“, zpěv je krátká sloka z pískavých a skřípavých tónů, často s napodobením motivů zpěvu jiných ptáků.
Ekologie
Hnízdění – Hnízdí na loukách mírně porostlých křovinami a též i na horských úbočích v v květnu až červnu jednou ročně. Hnízdo je umístěno na zemi v důlku a je vystavěno ze stébel, kořínků a mechů.
Samice snáší 5 – 6 tmavě zelenomodrých vajec na kterých sedí sama po dobu asi 14 dnů a mláďata poté krmí oba rodiče asi 11 – 14 dnů.
Potrava – hmyz.
Bramborníček hnědý je tažný pták, ze zimovišť v Africe přilétá na přelomu dubna a května a odlétá v září.
Samice snáší 5 – 6 tmavě zelenomodrých vajec na kterých sedí sama po dobu asi 14 dnů a mláďata poté krmí oba rodiče asi 11 – 14 dnů.
Potrava – hmyz.
Bramborníček hnědý je tažný pták, ze zimovišť v Africe přilétá na přelomu dubna a května a odlétá v září.
Rozšíření
Západní část Palearktické oblasti (západní Eurasie včetně severní Afriky a Přední Asie), Východní část Palearktické oblasti (východní Eurasie včetně Japonska a severní Číny), Etiopská oblast (Afrika od Sahary k jihu). Zimuje nejčastěji v afrických savanách.
Význam
V Červeném seznamu ČR je v kategorii LC – málo dotčený druh.
Výskyt v ČR.
Hnízdí na většině území od nížin až po hřebeny nejvyšších hor, na vhodných místech i na okrajích velkých měst. V posledních desetiletích se jedná o poměrně značně přibývající druh, v letech 2001-03 u nás hnízdilo 15-30 tisíc párů, což je navýšení asi o 50% oproti letům 1985-89.
Počty v Evropě jsou celkem ustálené, celoevropská populace čítá přes 5,4 milionu párů a je hodnocena jako zabezpečená.
Počty v Evropě jsou celkem ustálené, celoevropská populace čítá přes 5,4 milionu párů a je hodnocena jako zabezpečená.
Bramborníček černohlavý
Velikost
Velikost
Délka: 11,5-13 cm.
Hmotnost: 10-18 g.
Hmotnost: 10-18 g.
Popis
Bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) je pták menší než vrabec domácí, samec má černou hlavu a hřbet, bílou ramenní skvrnu a rezavě hnědou hruď. Samice má spodní stranu těla nahnědlou a na hlavě, hrdle a zádech je proužkovaná. Mláďata mají proužkování i na hrudi.
Hlas – varování „fit tak tak“, zpěv jsou rychlé skřípavé opakované tóny.
Hlas – varování „fit tak tak“, zpěv jsou rychlé skřípavé opakované tóny.
Ekologie
Hnízdění – hnízdí na slunečných pahorkatinách s dostatkem křovin v dubnu až červenci dvakrát ročně. Hnízdo je miska postavená ze stébel, kořínků, mechů a suchého listí skrytá na zemi v důlku.
Samice snáší 5 – 6 nazelenalých vajec s jemnými rezavými skvrnami na kterých sedí sama po dobu 14 dnů a mláďata poté krmí oba rodiče po dobu 12 – 14 dnů.
Potrava – hmyz.
Bramborníček černohlavý je částečně tažný pták který na zimu odlétá do krajin jižní Evropy a přilétá zpět v únoru.
Samice snáší 5 – 6 nazelenalých vajec s jemnými rezavými skvrnami na kterých sedí sama po dobu 14 dnů a mláďata poté krmí oba rodiče po dobu 12 – 14 dnů.
Potrava – hmyz.
Bramborníček černohlavý je částečně tažný pták který na zimu odlétá do krajin jižní Evropy a přilétá zpět v únoru.
Rozšíření
Severozápadní Afrika, západní, střední a jihovýchodní Evropa po Ukrajinu a Krym, na jihovýchodě areál pokrývá celou Malou Asii po Kavkaz a Zakavkazí. Částečně tažný druh, populace ze západu, jihu a částečně i ze středu Evropy jsou stálé, severnější zimují v západní Evropě, ve Středomoří, v severozápadní Africe a v oázách na severu Sahary. Početnost v Evropě se v letech 1970-90 znatelně zmenšovala, poté se stav otočil a v současnosti se jedná o přibývající druh, na celém území Evropy hnízdí přes 2 miliony párů.
V ČR obývá především teplejší a sušší oblasti na větší části území, i když je známo i hnízdění z hřebenů hor. V letech 2001-03 u nás hnízdilo 2500-5000 párů, v posledních desetiletích jsou stavy celkem stabilní.
V ČR obývá především teplejší a sušší oblasti na větší části území, i když je známo i hnízdění z hřebenů hor. V letech 2001-03 u nás hnízdilo 2500-5000 párů, v posledních desetiletích jsou stavy celkem stabilní.
Význam
V Čereném seznamu ČR je v kategorii VU – zranitelný druh.
Brhlík lesní
Velikost
Délka: 12-14,5 cm.
Hmotnost: 19-29 g.
Hmotnost: 19-29 g.
Popis
Vrch hlavy modrošedý, přes oko černý pásek, bílé hrdlo. Vrch těla modrošedý, rýdovací pera černá, na krajních 3 u špice bílá skvrna. Prsa a břicho okrově rezavé, boky živě kaštanově hnědé, spodní krovky ocasní šedé s bílou špicí. Letky hnědé až šedé, vnější prapory modrošedé. Samice má užší oční proužek a méně výraznou spodinu těla.
Ekologie
Obývá hlavně listnaté a smíšené lesy, méně častý je v lesích jehličnatých, v parcích a zahradách. Hnízdí 1x do roka, dvojí hnízdění je spíše vyjímkou. Hnízda si staví v dutinách stromů, běžně používá i budky. Pro brhlíka je typické, že u vybrané dutiny vymaže hlínou smíchanou se slinami spáry v okolí vletového otvoru a ten vymazáním upraví k velikosti těla. U budek, kde není třeba nic upravovat, lepí často hlínu pod stříšku. Od konce března do začátku června snáší 5-8 (4-10) vajec, sedí pouze samice 14-16 (18) dní. Hnízdní péče trvá 23-24 dní, při opouštění hnízda jsou mláďata již plně vzletná. Ještě asi 8-10 dní zůstává rodinka spolu a mláďata jsou první dny po vylétnutí ještě krmena rodiči. Pohlavně dospívají v prvním roce života, nejvyšší věk u kroužkovaného ptáka je 9 let.
Potravu tvoří veškerý hmyz, který velikostně zvládne a různá semena. Živočišná potrava převládá v jarním a letním období, na podzim, když dozrávají nejrůznější semena (slunečnice, lípa, javor, dub, šišky) se přeorientuje na potravu rostlinnou.
Potravu tvoří veškerý hmyz, který velikostně zvládne a různá semena. Živočišná potrava převládá v jarním a letním období, na podzim, když dozrávají nejrůznější semena (slunečnice, lípa, javor, dub, šišky) se přeorientuje na potravu rostlinnou.
Rozšíření
Od severozápadu Afriky přes Evropu (mimo severu Skandinávie a britských ostrovů), dál širokým pruhem přes celou Asii po Kamčatku a jihovýchod Asie. Převážně stálý pták, pouze mladí se můžou přesunovat na kratší vzdálenosti. Popupace v Evropě jsou stabilní a považují se za zabezpečené, čítají přes 7,5 milionů párů.
V ČR se ve vhodném prostředí vyskytuje na celém území od nížin až vysoko do hor-max. 1370 m. n. m. v Jeseníkách. V posledních desetiletích u nás početní stavy mírně stoupají, v letech 2001-03 u nás hnízdilo 0,6-1,2 milionu párů.
V ČR se ve vhodném prostředí vyskytuje na celém území od nížin až vysoko do hor-max. 1370 m. n. m. v Jeseníkách. V posledních desetiletích u nás početní stavy mírně stoupají, v letech 2001-03 u nás hnízdilo 0,6-1,2 milionu párů.
Brkoslav severní
Velikost
Délka: 18-21 cm.
Hmotnost: 40-80 g.
Hmotnost: 40-80 g.
Popis
Brkoslav severní je pták velký jako špaček obecný. Je načervenale hnědý se špičatou chocholkou, černou bradou a hrdlem a bílou a žlutou kresbou na křídlech a ocase. Samec a samice se navzájem neliší, mláďata mají bradu a hrdlo pouze bělavé. Létá přímo a rychle.
Hlas – vábení je tiché kovové „sirrr“ vydávané jen v letu.
Hlas – vábení je tiché kovové „sirrr“ vydávané jen v letu.
Ekologie
Hnízdění – hnízdní areál je v severní Evropě v pásmu severského lesa, v zimě však někdy zalétá ve velkých hejnech do střední Evropy (invaze se opakují zpravidla po čtyřech letech). Hnízdí v květnu až červnu jednou ročně. Hnízdo je z větviček, lišejníků a stébel spoře vystlané peřím a srstí, je umístěno na stromech.
Samice snáší 4 – 6 šedých, řídce tmavohnědě skvrnitých vajec na kterých sedí sama po dobu 14 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče.
Potrava – v létě mouchy, v zimě téměř výlučně bobule.
Brkoslav severní je tažný pták přezimující v zimě u nás (ve větších hejnech se objevuje zhruba každých 10 let). Přilétá v říjnu až listopadu a odlétá na přelomu března a dubna.
Samice snáší 4 – 6 šedých, řídce tmavohnědě skvrnitých vajec na kterých sedí sama po dobu 14 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče.
Potrava – v létě mouchy, v zimě téměř výlučně bobule.
Brkoslav severní je tažný pták přezimující v zimě u nás (ve větších hejnech se objevuje zhruba každých 10 let). Přilétá v říjnu až listopadu a odlétá na přelomu března a dubna.
Rozšíření
Západní část Palearktické oblasti (západní Eurasie včetně severní Afriky a Přední Asie), Východní část Palearktické oblasti (východní Eurasie včetně Japonska a severní Číny), Nearktická oblast (Severní Amerika).
Výskyt v ČR
Každoročně se vyskytující zimní host, v některých letech má výskyt invazní charakter. Z minulosti pochází několik zpráv o hnízdění u nás, dosud jediným zdokumentovaným případem je zahnízdění jednoho páru v roce 1941 ve středních Čechách.
Břehule říční
Velikost
11,5 – 12,5 cm, hmotnost 12-19 g
Taxonomie
Riparia riparia riparia – Evropa, západní Sibiř a Severní Amerika.
Další 3 ssp. obývají Egypt a zbytek areálu druhu v Asii.
Popis
O něco menší než vlaštovka, svrchu hnědá, ze spodu světlejší s tmavším páskem na hrudi. Ocásek je krátký a slabě vykrojený.
Ze zimoviště k nám přilétá v druhé polovině dubna a obsazuje svá oblíbená hnízdiště – vyhlédává strmé stěny pískoven, cihelen a břehů řek a potoků. Hnízdí v nadmořské výšce maximálně 450 m.n.m. Vyhrabává si více než metr hlubokou noru. Její konec vystele peřím a snáší do ní od poloviny května pět až sedm bílých vajíček. Mláďata se líhnou po patnácti dnech a rodiče je krmí asi tři týdny. Hnízdí v koloniích, většinou dvakrát ročně. Kolonie se často mění a stěhují. Na zimoviště odlétají v září, evropské břehule dávají přednost oblastem ve střední Africe.
Rozšíření
Mimo severu a jihu téměř celá Severní Amerika, Evropa, mimo nejsevernějších oblastí celá Asie na jih po severní Indii, jihovýchodní Čínu a tichomořské příbřežní ostrovy. Tažný druh zimující v Jižní Americe, v Africe na jih od Sahary a v Indii. V celé Evropě po poklesu stavů ve druhé polovině 20. století hnízdí přes 5,4 milionu párů.
U nás hnízdí na vhodných místech na většině území. I v ČR stavy stále klesají, v letech 2001-2003 u nás hnízdilo 15-30 tisíc párů.
U nás hnízdí na vhodných místech na většině území. I v ČR stavy stále klesají, v letech 2001-2003 u nás hnízdilo 15-30 tisíc párů.
Význam
V Červeném seznamu ČR je v kategorii NT – téměř ohrožený druh.
