V odborném časopise Agriculture, Ecosystems & Environment právě vychází studie zabývající se příčinami rozdílů v početnosti skřivanů v různých zemědělských plodinách ve třech středoevropských regionech.
Je obecně známo, že mezi hlavní faktory negativně ovlivňující druhové bohatství a početnost ptáků zemědělské krajiny patří upouštění od extenzivního hospodaření spojené s nástupem plošného pěstování ozimých obilovin. Mezi druhy, kterých se tyto změny dotkly nejvíce, patří skřivan polní. Přestože se habitatovými preferencemi skřivanů zabývala řada studií, máme jen málo poznatků o situaci ve střední a východní Evropě. Od dubna do června 2010–2012 proto první z autorů sčítal skřivany pásovou metodou v různých plodinách ve třech středoevropských regionech – v Hesensku, na Olomoucku a ve středním Polsku.
Západoněmecké Hesensko je regionem s dlouhodobě intenzivním zemědělským hospodařením s významným zastoupením ozimých obilovin, avšak s heterogennější zemědělskou krajinou a menšími poli. Česká republika ve své nedávné historii prodělala odlišný hospodářský vývoj oproti západoevropským zemím, kde se vliv zemědělství na polní ptáky nejvíce zkoumá. Především došlo k výraznému poklesu intenzity zemědělství po roce 1990 a dlouhodobému snižování rozlohy orné půdy během posledních více než dvaceti let. Velká rozloha jednotlivých polí však zůstala zachována. V Polsku naopak dlouhodobě přetrvává heterogenní zemědělská krajina s pestrou mozaikou malých políček obhospodařovaných většinou soukromými zemědělci, ačkoli i zde došlo k jisté míře intenzifikace po vstupu země do EU v roce 2004.
Početnost skřivanů se mezi jednotlivými regiony významně lišila, přičemž ve středním Polsku byla vyšší než v Hesensku a na Olomoucku. Početný výskyt skřivanů v polské zemědělské krajině podle očekávání s největší pravděpodobností souvisí s přetrvávajícím tradičním extenzivním způsobem zemědělského hospodaření. I přes klíčovou roli intenzity zemědělského hospodaření však byla početnost skřivanů nižší na Olomoucku než v Hesensku, kde je zemědělská výroba nejvíce intenzifikovaná. Příčin rozdílů v početnosti skřivanů v jednotlivých regionech tak pravděpodobně existuje více.
Skřivani byli početněji zjišťováni na lokalitách s většími poli, méně fragmentovanými polními cestami a stromořadími. Zároveň byli ve všech regionech skřivani početnější v nižších a méně zapojených porostech, pravděpodobně kvůli lepší dostupnosti potravy. Nejvyšší početnosti ptáci dosahovali v obilninách, především v jařinách, které se zřejmě nejvíce blíží původnímu stepnímu prostředí skřivana. Méně ptáků jsme zaznamenali v kukuřici a na loukách bez pastvy a nejméně byla skřivany během celého období využívána řepka olejka, zřejmě kvůli značné výšce a obtížné prostupnosti porostu po většinu hnízdního období. Závislost početnosti skřivanů na výšce porostu naznačuje, že se ptáci mohou během hnízdního období přesouvat z plodin, jejichž porost je v květnu a červnu vyšší a zapojený (ozimy, řepka) na pole osetá plodinami, jejichž porosty jsou ve stejné době (ještě) méně vzrostlé a zapojené (jařiny, kukuřice aj.).
Naše práce je pouze drobným příspěvkem k hlubšímu poznání mechanismů ovlivňujících početnost ptáků zemědělské krajiny a doplňuje dosavadní poznatky získané např. monitoringem v rámci Jednotného programu sčítání ptáků. Budoucí studie by se měly podrobněji zabývat také hnízdní úspěšností a produktivitou ptáků zemědělské krajiny v různých regionech. Teprve syntéza všech těchto přístupů umožní navrhnout prakticky použitelná opatření k podpoře ptáků zemědělské krajiny.
Citace původního článku:
Koleček J., Reif J. & Weidinger K. 2015. The abundance of a farmland specialist bird, the skylark, in three European regions with contrasting agricultural management. Agriculture, Ecosystems and Environment 212: 30-37.