Koronavirus z plánů na jednotné představení udělal jen papír do sběru. Jednotné uvedení na trh se přesunulo na internet a fyzická prezentace se rozpadla na řadu lokálních akcí. V případě České republiky se jednalo o náhradní termín výstavy Natura Viva v Lysé nad Labem v druhé polovině srpna.
První informaci o nových dalekohledech Swarovski nazvaných NL Pure jsme přinesli již v reportáži z Natury Viva. Na Natuře jsem si také dohodl možnost otestovat nový dalekohled důkladněji. Musel jsem jenom počkat, až se v rakouském Absamu uvolní některý z předváděcích kusů. Ten okamžik přišel někdy v polovině září.

Swarovski je dnes asi nezpochybnitelným králem lovecké a sportovní optiky, bez ohledu na to, že na krk mu velmi těsně dýchá německý Zeiss. Tomu odpovídá také kvalita balení. Nový NL Pure 10×42 mi přišel v opravdu noblesní kartonovém obalu, v tmavozelené barvě. Do tohoto vnějšího obalu je vsunuta vnitřní kartónová krabice, rozdělená vnitřně na dva oddíly.
V tom větším byl v přenosné brašně dalekohled s nosným popruhem. Menší oddíl je znovu rozdělený – tentokrát vodorovně. Navrchu v něm leží uživatelská příručka, pod ní je papírová krabička s příslušenstvím – záslepkami a náhradními očky na nosný popruh a další papírová krabička s mýdlem a kartáčkem na čištění vnějšího povrchu dalekohledu.
Pokud se rozhodnete k novému dalekohledu přikoupit i čelní opěrku (více si o ní řekneme níže), pak se sem vejde i krabička s opěrkou. Celek je opravdu působivý, elegantní, funkční a hlavně – dobře se s ním pracuje i v případě, že chcete některé věci z krabice a do krabice vkládat opakovaně.
Dalekohledy NL Pure se vracejí ke koncepci binokuláru s tubusy spojenými jedním rozsáhlejším můstkem. Předchozí dalekohledy EL mají můstek zdvojený, který nechává uprostřed délky tubusů volný prostor pro ruku držící dalekohled. Aby tento přirozený úchopový prostor zůstal volný, je můstek nového NL Pure posunutý výrazně dozadu.

Na můstku je nesené vroubkované točítko ostření a za ním, směrem k pozorovateli, je druhý kroužek, hladký, úzký s malým žebírkem – nosem. Ten malý kroužek slouží k dioptrické korekci mezi oběma tubusy. Když dalekohled obrátíte na záda, uvidíte na spodku tohoto kroužku stupnici s dioptrickou korekcí. Můstek je matně černý.
Tubusy jsou pokryté zeleným, jemně zdrsněným plastem, který neodráží světlo. Tubusy jsou neokrouhle zploštělé – při pohledu z boku mají tak trochu profil přesýpacích hodin (či dívčího pasu, co je komu bližší). Na zadní části tubusů, v úhlu asi 150°, se z tubusů vyrůstají dva kuželové výstupky – nenapadá mě lepší přirovnání než k pučnicím paroží – s otočnými poutky na nosný popruh. Popruh je možné snadno sejmout, protože poutka drží na tubusech pomocí rychloupínacích „bajonetových“ spojů.
Objektivy tubusů chrání dvě pryžové krytky nesené přímo na okraji objektivu, okuláry pak jedna společná krytka, kterou je možné navléknout nosný popruh.
Optický hranolový systém je typu Schmidt – Pechan, který je dnes u binokulárů v podstatě pravidlem a jednoznačně dominuje tomuto typu optických přístrojů.  Optické prvky jsou potažené antireflexními a vodo-špíno odpudivými vrstvami Swarovski Swarodur, Swarobright a Swarotop, které jsou uváděné pod souhrnným názvem Swarovision. Ty používaly již dalekohledy řady EL a patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co se dnes na trhu dá koupit.
Přesto nelze říci, že by NL jen převzal optickou soustavu ze svého předchůdce. Řada NL Pure nabízí nejširší zorné pole, jaké se dnes na trhu vyskytuje, v případě provedení 10×42 je to 133 metrů na 1000 metrech. V porovnání s předchůdcem, řadou EL, je to rozdíl 1 metru, zorné pole NL Pure má tedy plochu o docela úctyhodných 41 % větší, než jakou má EL. Tolik aspoň tvrdí materiály výrobce.Zkoumání jakéhokoliv loveckého optického přístroje zahajuji již léta stejně – simulovaným klimatestem, kdy přístroj vezmu do sprchového koutu a vystavím jej tam nepřímo odraženým kapkám vody. Zdůrazňuji – nepřímo. Tedy ne že bych strčil dalekohled rovnou pod rozstřikovač. Ale atmosféra se 100% vlhkostí vzduchu a nepřímo dopadající vody spolehlivě prověří těsnost optické soustavy.
Následující zchlazení a hluboké zmrazení pak prokáže, zda do přístroje přece jenom nějaká vlhkost nevnikla – to by se projevilo kondenzací vniklé vlhkosti. Současně vyzkouším, zda i po zmrazení na asi  -18 °C zůstala zachovaná funkce ovládacích prvků přístroje.
Swarovski NL Pure 10×42 vodě odolával zcela spolehlivě, nic jiného jsem ani nečekal. Ve sprchovém koutě jsem měl pochopitelně otevřené krytky okulárů o objektivů.
Poměrně velmi těsný kontakt krytek s tubusy mi ale vnukl myšlenku na další test – zkusil jsem dalekohled se zavřenými krytkami ponořit do kyblíku s vodou, tj. do hloubky nějakých 30 cm. Ponechal jsem ho tam 1 minutu – na víc jsem neměl odvahu, navzdory tomu, že výrobce slibuje vodotěsnost přístroje (ne krytek!) do hloubky ponoření 4 metry. Pak jsem přístroj vytáhl, lehce oklepal a otřel ručníkem – abych si nezanesl vodu z vnějšího povrchu na čočky a krytky otevřel. Čočky byly čisté a obraz jasný a zřetelný.
Zmrazení přístroje se jen velmi málo projevilo na ostření. Skoro až podezřele málo, odpor ostřicího kolečka zůstal skoro nezměněný, ačkoliv dalekohled byl v mrazáku poctivou hodinu a musel být promrzlý na kost. Normální je, že podchlazením odpor vzroste. Kolečko má na svém povrchu poměrně nepříliš hrubé vroubkování, které ale za zjištěného stavu umožnilo jisté a pohodlné ostření i ruce v pletené rukavici. Bez problémů bylo i ovládání rozevření obou tubusů a výsuv očnic.
Horší, dokonce výrazně horší, to ale bylo s kolečkem dioptrické korekce. To šlo poměrně hodně ztuha už při normální teplotě, ale žebírko – nos na obvodu kolečka jeho ovládání bez problémů umožňovalo. Zmrazení způsobilo zatuhnutí kolečka, které jsem neměl odvahu silou překonávat. Pomohl ohřev holou rukou, ale trvalo to docela dlouho.
Svoji funkci si naopak zachovaly v plném rozsahu i bajonetové spoje na „pučnicích“ – závěsech nosného řemene. Sejmutí popruhu bylo bez problémů a otázkou sekund.Dalekohled jsem nechal do druhého dne vrátit na okolní teplotu a začal jsem se věnovat zkoumání optické kvality. Jako první jsem zkontroloval aberaci na kontrastních hranách obrazu. Ona by tam někde být měla, a když jsem opravdu usilovně hledal, za jasného dne na kontrastní temně šedé hraně proti jasné obloze, jsem na okraji zorného pole jakýsi nejasný náznak aberace našel.
Podobně bych u takto extrémního zorného pole čekal poduškovou nebo soudkovou vadu. Hledal jsem dlouho, nakonec jsem asi našel na okraji zorného pole něco, co bych možná mohl prohlásit za soudkovou vadu. Hádat se ale nechci.  Každopádně ani jedna, ani druhá optická vada není taková, aby si jí běžný uživatel vůbec všimnul.
Pak jsem vyrazil s dalekohledem do terénu. Jako první zkušební polygon jsem zvolil parčík v okolí pražské stanice metra Nové Butovice. Ten v druhé polovině září vysloveně hýřil barvami květin a keřů, přitom ho obklopuje i moderní architektura a skulptury bohatě využívající nerezovou ocel a sklo. Kromě nového NL Pure jsem s sebou měl i kamaráda s dalekohledem Swarovski EL 10×42 – už sice asi tři roky starým, ale velmi pečlivě opatrovaným. Navíc, kamarád má oči bez brýlí, pouhých 37 let staré (těm mým už táhne na šedesátku). A bylo to opravdu zajímavé porovnání.
Strávili jsme pozorováním v okolí butovického metra dobře přes půl dne. Sledovali jsme budovy, ptáčky, květiny, psy i lidi (decentně, nikdo nám ani nevyhrožoval, že nemáme očumovat). Za tu dobu se vystřídalo počasí do jasného po mírně zamračené a v družné, pozorování jsme dočkali i soumraku. Myslím, že jsme opravdu dokonale otestovali všechny aspekty obou dalekohledů.
Začnu věrností barevného podání, kde jsme oba shodně prohlásili, že barvy jsou zcela věrné. Přesto jsme si uvědomovali, že obraz EL i NL dalekohledu je odlišný, a to nejenom zorným polem. Dlouho jsme přemýšleli o původu rozdílu, přesnou příčinu jsme nenašli. Ale shodli jsme se na tom, že obraz NL Pure je v celkovém vyznění jakoby měkčí. Ne neostřejší nebo méně srozumitelný, naopak, z hlediska srozumitelnosti pozorované scény byl NL Pure asi lepší.
Na hodnocení kvality obrazu je se ale podílí spousta prvků a lepší popis rozdílu, než slovo měkčí, nás nenapadl. Každopádně bylo toto pozorování zdrojem upřímné radosti a potěšení. Ostrost obrazu obou dalekohledů byla absolutní.
To samé se opakovalo na chalupě, kde jsem se věnoval kromě jiného testování světelné propustnosti. Tady se mnou válčilo počasí, za deště se tenhle test dělá velmi špatně. Ale zase jsem se bavil pozorováním sýkorek dovádějících v šípkovém keři na dvoře.
Navzdory nepřízni počasí jsem večer trochu pošoulal.
Nakonec se poslední den počasí umoudřilo, já jsem mohl vytáhnout svůj starý Leupold 10×50 Tactical, který používám jako etalon, a na stojan jsem upevnil zkušební obrazec ISO 12333.
Byl svěží, zářivě průzračný podvečer a já jsem sledoval, jak světla ubývá a čekal, kdy se ztratí vnitřní kresba obrazce. Leupold zcela jasně prohrál, NL Pure byl schopen kresbu ukázat nejméně o 40 minut déle. Bohužel jsem na chalupě neměl svého kamaráda s jeho EL 10×42, ale podle výsledků do soumraku protaženého koukání na Nových Butovicích soudím, že rozdíl nebude podstatný.
 
Zcela novou pomůckou pro uživatele dalekohledů je čelní opěrka. Je to malá destička na teleskopickém sloupku, upevněná na zadní straně můstku dalekohledu. V můstku je upevněná dvěma kolíčky, ve zdířkách uvnitř můstku je nějaká pružná svorka. Na dalekohled se nasadí prostým nacvaknutím.
Upravte si výsuvné očnice podle svých očí a pak si upravte výšku teleskopického sloupku, až destička dosedne na čelo. Na rozdíl od běžného způsobu, nyní máte dalekohled a jeho optickou soustavu opřený nikoliv ve dvou, ale ve třech bodech. Poloha oka optické soustavy je mnohem přesněji definovaná. Výsledkem je menší roztřesení obrazu a jeho lepší srozumitelnost.
Zkoušel jsem nový NL Pure jak s opěrkou, tak bez opěrky a považuji opěrku za docela přelomovou pomůcku. Na druhou stranu – kolega přínos opěrky hodnotil citelně méně.
Ptal jsem se více lidí, názory na opěrku nejsou úplně jednoznačné, ale nějaký kladný vliv na kvalitu pozorování přiznávají opěrce všichni, liší se jen vnímání velikosti toho přínosu. A nenašel se nikdo, kdo by ji hodnotil negativně.
Opěrka není součástí základní dodávky dalekohledu, je to doplňkové příslušenství a platí se zvlášť. Doporučuji tedy zájemcům, aby si opěrku před koupí vyzkoušeli a teprve pak se rozhodli. Konec konců, dokoupit se dá i nějakým časovým odstupem.
 
Dovolte mi nyní několik subjektivních postřehů ze zkoušení binokulárního dalekohledu Swarovski NL Pure 10×42.
První dojem – pohodlí. Od prvního okamžiku, kdy jsem dalekohled vzal do ruky, jsem měl pocit, že mi ho někdo vyráběl na míru. Dvojitý můstek mi u dalekohledů dává pocit velké jistoty úchopu, mám ruku prostrčenou mezi můstky, tubus plně obejmu a mám pocit, že mám dalekohled „navlečený na ruce“.
NL Pure má sice jen jeden můstek, je ale posunutý hodně dozadu a zúžení ve střední části tubusů – „přesýpací hodiny“ – dává velice jistý úchop a pocit přirozeného vyplnění dlaně. Výsledkem je stejně jistý úchop jako u dvojitého můstku.
NL Pure dělá pocitově dojem lehkého dalekohledu, ačkoliv vlastně tak úplně lehký není. Soudím, že je to dáno „správným“ vyvážením dalekohledu, současně je hmotnost natolik dobře rozdělená, že i při pozorování pohybujícího se předmětu je dalekohled pohotový a neunavuje zápěstí.
K uživatelovou pohodlí přispívá i nosný popruh – měkoučký, střižený do kuželové úseče, perfektně přisedne na krk. Dosedací plocha popruhu je síťovaná a dýchá, krk se nepotí. U Swarovských zjevně pochopili, že možnosti zlepšování fyzikálních veličin optického systému se začínají vyčerpávat a položili důraz na uživatelský komfort.
Druhý dojem – perfekcionismus. S perfekcionismem, snahou o dokonalost, si většinou spojujeme spíš Německo, ale Rakušané nám ukazují, že to jde i jinde.
Systém ukotvení nosného popruhu pomocí otočných poutek je nový a funguje skoro kouzelně. K odpojení popruhu stačilo zatlačit na čelo závěsu a pod tlakem jej pootočit o 90° – závěs se uvolnil, bez pocitu jakéhokoliv pohybu – prostě kouzlo a basta. Osa závěsu zůstává lehce držet v poutku, nic se neztratí. 
Systém úpravy délky nosného popruhu je další úžasná vymyšlenost. Stačí zvednout páčku a upravit délku řemínku. Všechno běží zcela potichu, s minimálním úsilím a přitom funguje (alespoň když je dalekohled nový, nemám potuchu, jak se bude systém chovat třeba po deseti letech intenzivního používání) s absolutní jistotou polohy i funkce.
Když jsem pochopil systém závěsu nosného popruhu, řekl jsem si, že je škoda, že nelze tento popruh nahradit nějakým křížovým postrojem – přece jenom stárnu a postroj lépe roznese hmotnost dalekohledu na ramena. Pak jsem se podíval do kartonu do krabičky – a ejhle, jsou tam náhradní úchytky, na které si mohu upevnit nosný systém podle libosti. A nejen ony. Jsou tam i záslepky, které vyplní prostor „pučnic“, když chci dalekohled používat ve zcela holé konfiguraci.
K dalekohledu se dodávají i neztratitelné krytky objektivů. Pokud je ale nechci, jsou součástí dodávky záslepky, kterými kotevní body krytek překryji.
Se stejným perfekcionismem je vyrobená i transportní brašna. Dalekohled v ní nestojí, ale leží na boku. Takže když ho potřebujete vyndat a otevřete brašnu, nabízí vám bok tubusu rovnou k uchopení. Maličkost, ale zjevně promyšlená.
Třetí dojem – optická kvalita. Měl jsem to štěstí (nebo smůlu, jak se to vezme), že jsem byl před deseti roky na novinářském představení dalekohledů EL v maďarském Kaszó. Byl to pro mě opticky zcela přelomový zážitek a bojím se, zda je vůbec možné si takovou zkušenost zopakovat. Zejména v situaci, kdy se klasická lovecká pozorovací optika začíná opravdu silně blížit ke hranicím fyzikálních možností.
Nový NL není v porovnání s EL přelom. Když je něco dokonalé, jen těžko se to dá zlepšit. NL je stejně dokonalý jako EL. Precizní ostření vám umožňuje hrát si s vrstvami deště nebo naopak „prokouknout“ tetelení vzduchu. Měkčí podání obrazu nového NL mi bylo příjemné při pozorování hodně jasných obrazů s velkými kontrasty. Větší zorné pole nabízí lepší srozumitelnost obrazu a přehled o dění, zejména pokud je obraz složitý a dynamický.
Po dlouhém zamyšlení nabízím jedno možné vysvětlení – množství světla vstupující do objektivu je pořád stejné. A přenese se přibližně stejně – rozdíl jednoho procenta je okem asi opravdu nedetekovatelný. Ale v NL Pure toto množství světla rozprostírám po větším zorném poli – tím se obraz „změkčil“. Současně ale dávám větší šanci očním nervům (které mají úhlovou citlivost) obrazu porozumět.
Vědecké zdůvodnění je mnohem komplikovanější, ale snad se s tím mým zjednodušeným pro jeho srozumitelnost smíří i optici – nebijte mě, snažím se ze všech svých sil.

Reklamy

Pokud budete pozorovat obraz se spoustou pohybu – jako já, když jsem sledoval sýkorky dovádějící v šípkovém keři – je velké zorné pole NL Pure citelným přínosem. Když budete přecházet na NL z nějakého staršího dalekohledu, je pravděpodobné, že vám ten přechod vezme dech. Uvědomuji si to vždycky, když testuji světelnou propustnost pomocí svého starého věrného Leupolda.  Mohu vám ten zážitek jen závidět, já jsem si ho užil před deseti roky při představení řady EL a ačkoliv NL je další pokrok, ten zlom to není. Nevstoupím podruhé do stejné vody.
V dalekohledech různých výrobců nejsou dva stejné obrazy. Z fyzikálních zákonů vyplývá, že pokud máme konečné množství peněz a času, pak asi nelze postavit dalekohled, který by neměl nějakou optickou vadu, protože vždycky je něco za něco. Čím se víc přiblížíte k dokonalosti, tím dražší je jakékoliv další zlepšení.
Řada binokulárů Swarovski EL je té optické dokonalosti zatraceně blízko, NL je opticky ještě o něco lepší, nabízí zase něco navíc. Uvědomíte si to, když budete pozorovat rychle se pohybující cíl – ať je to pták či zvěř. Dokonalý obraz je vždycky jenom ve středu obrazu a ten se vám u nové řady NL docela citelně zvětšil.
Skutečně velký přínos řady NL ale podle mě spočívá v uživatelském komfortu, který nabízí. Swarovští dokázali skoro dokonalé ještě zdokonalit, čelní opěrka je zářnou ukázkou toho, že chytrost je víc než nějaké čáry. Swarovski dokázal vybočit z mezí daných mnohaletým stereotypem, navíc tu bariéru prolomil velmi elegantně. Smekám a obdivuji.
Nový dalekohled NL je drahý. Ale stojí za to si jej aspoň vyzkoušet na prodejně a zamyslet se, co vše by mi mohl přinést a jak moc ho chci. Konec konců člověk je schopen přežít na suchých bramborách, ani nemusí být ve svátek maštěné. Ušetřené peníze pak lze utratit za něco, co opravdu chceme.  

autor: Martin Helebrant