Dlask tlustozobý u nás obývá především světlé listnaté lesy, dále parky, sady a jiná podobná prostředí. Zcela se vyhýbá souvislým jehličnatým lesům. Při posledním sčítání našich ptáků bylo zjištěno, že ve druhé polovině 80. let u nás žilo zhruba 200 000 párů dlasků tlustozobých.
Dlask tlustozobý, přestože jde o našeho největšího pěnkavovitého ptáka, se ozývá tichým a nenápadným zpěvem. Jedná se o směsici švitořivých a vrzavých tónů, která kdyby nebyla prokládána cvakáním a sykavými slabikami, zcela by unikala pozornosti i zkušených ornitologů. Cvakáním se dlaskové ozývají i za letu, a tak se nám většinou prozradí. Jinak sameček při zpěvu zpravidla vysedává na nějakém vysokém stromě, což ještě komplikuje možnost odhalit původce tohoto zpěvu.
Jak už název říká, nejnápadnější je na dlaskovi jeho mohutný, kuželovitý zobák, který používá vlastně jako louskáček. Jinak má dlask žlutohnědou hlavu, která je ozdobena černou kresbou nad zobákem a především na bradě, dále má šedou šíji a kaštanově hnědá záda. Křídla jsou modročerná, krásně fialově lesklá a nápadná jsou na nich bílá pole, zvláště pak za letu. Když stojíme pod letícím hejnkem dlasků, máme dojem, jako by měli v křídlech průhledné bílé díry.
Dlasci se živí především nejrůznějšími semeny listnatých stromů, zvlášť známá je jejich obliba v peckách třešní, které dovedou dokonale rozlousknout. Nejprve oklovou dužinu a pak pecku uchopí do zobáku a po chvíli ji mohutným stiskem rozdrtí. Ovšem když krmí svá mláďata, tak podobně jako řada jiných pěnkavovitých ptáků jim předkládají hmyz.
Najít hnízdo dlaska tlustozobého není vůbec jednoduché, což je dáno především tím, že bývá umístěno zpravidla vysoko někde na listnatém stromě. Je spleteno z větviček a kořínků a není to příliš dokonalá stavba.
Dlask snáší nejčastěji pět vajec, mláďata jsou velmi pěkná a především nás upoutají, pokud se nám vůbec podaří hnízdo vidět a podívat se dovnitř, jejich krásně fialově zbarvené vnitřky zobáků. Po vyhnízdění se dlaskové sdružují v menší či větší hejnka, proletují krajinou a vyhledávají především listnaté porosty, zvláště habry a javory.
Naši dlasci jsou převážně tažní a jejich cesty na zimu směřují především do Itálie, dále potom i do jižní Francie a Španělska. Na jimi uvolněná místa v naší zimní přírodě se potom stěhují ptáci z Polska a severního Německa.
Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) je robustní, velký téměř jako špaček, s mimořádně mohutným kuželovitým zobákem. Převážně hnědý, na křídlech a na konci ocasu bílá páska. Žije skrytě v korunách stromů v listnatých a smíšených lesích, polních lesících, parcích a zahradách. Živí se hlavně semeny a pupeny, mláďata krmí i hmyzem. Do hnízda, které je umístěno na stromech nebo keřích, snáší samice v dubnu nebo v květnu 4 až 6 vajec. Snůšku zahřívá především samice, zatímco samec ji krmí; mláďatům přinášejí potravu oba rodiče. Naši ptáci jsou převážně tažní a směřují zejména do Itálie, Francie a Španělska; na zimu k nám pak přilétají ptáci ze severu.