Hoholka lední (Clangula hyemalis) je malý druh severské kachny z řádu vrubozobí. Na rozdíl od většiny ostatních druhů ptáků pelichá třikrát do roka, takže jsou u ní vytvořeny tři různé typy opeření (šaty).
Malá mořská kachna, plovoucí téměř jako rybák s přední částí těla hluboko ponořenou a je-li vzrušena, se zdviženým ocasem. Tato ozdoba, silně prodloužená střední ocasní pera, jež ostatně často splývají ve vodě, je vlastní jen kačerovi. Zvětšují jeho délku na 53 cm (samička asi 41 cm). Sameček má tuto špičku na ocase i v prostém šatě pozdního léta. S černou hlavou a krkem, s bílými tvářemi a boky je tento šat stejně nápadný jako šat svatební.
Na lících nenápadné kachny přechází tmavší skvrna povlovně do světlejšího podkladu. Mimoto se vyskytuje velmi rozdílné opeření u mladých ptáků i v přechodném období, vždy jsou však křídla jednobarevně tmavá.
Hoholky lední mohou vyletět z vody bez rozběhu. Létají většinou nízko a velmi rychle rychlostí okolo 100 km/h a při letu jsou velmi hlučné. Sedí na vodě s hrudí a dozadu nataženýma nohama jako potáplice. Volání kačera v toku je melodický stoupavý tříslabičný nebo čtyřslabičný hlas.
Prostředí
Daleký sever od hranice lesotundry až k severskému ledovci. Oč více k jihu hoholky hnízdí, o to výše jsou v horách a vždy nad hranicí lesa. Je to nejhojnější kachna dalekého severu. V období toku zní ze všech stran melodické volání samečků. Když hnízdění skončí, táhnou hoholky zpět na moře. Mimo dobu hnízdění takřka nikdy nevyhledávají souš, a když odpočívají nebo spí, odplouvají daleko na moře. Aby se nakrmily, připlouvají k pobřeží, kde se potápějí až ke dnu. Dávají přednost chráněným zátokám a klidné vodě mezi ostrovy a ve velkém počtu připlouvají proti proudu do ústí řek. Důležitá zimoviště jsou v západní části Baltu v okolí Olandu, ale i na jižním pobřeží Baltu. Další hejna přezimují před norským pobřežím zhruba na úrovni Faerských ostrovů a jen za velmi tuhých zim se objevují i v Deutsche Bucht.
Rozmnožování
Hoholka lední hnízdí na malých a mělkých močálech v tundře, s oblibou na malých ostrůvcích. Hnízdění začíná koncem května a začátkem června, sezení na 5 až 10 vejcích trvá 23 až 24 dnů. Během první poloviny hnízdní doby čeká kačer na vodě na svou kachnu. Když ta pak v noci opustí hnízdo, aby se nakrmila, připojuje se k ní. Když se vyklubou kachňata, musí matka kachna často tvrdě bojovat s racky a chaluhami, aby potomstvo ubránila. Napadají-li ji dva draví ptáci, pak boj vyhrají.
Během prvních dnů po vylíhnutí zůstávají mláďata na jezírkách v tundře. Když začínají létat, odvádí je matka po řece či potoce k moři.
Potrava
Hoholka lední je sice nejmenší, ale i nejschopnější potápivá kachna. V moři se potápí za potravou ke dnu až do hloubky 30 metrů. Ve sladké vodě, která má menší vztlak, byly hoholky vyloveny rybářskými sítěmi z hloubky 55 metrů.
Hoholka lední „létá“ pod vodou jako alky s polootevřenými křídly. Je schopna hned po vynoření vyletět a naopak se přímo z letu vrhnout do hlubiny. Vydrží pod vodou lehko dvě minuty a svou potravu, především mlže, ale i korýše a jiné vodní živočichy včetně drobných ryb si obstarává pod hladinou. Mláďata na sladkovodních nádržích se živí hlavně drobnými korýši a larvami komárů. Tato potrava dodává masu rybí příchuť. Přesto jsou hoholky na Východě loveny po desetitisících do sítí a prodávány na trzích.
Všeobecně
Důvěřivé a společenské hoholky lákají lovci kachen tak, že na pobřeží nechají vlát ve větru na tyči bílou látku a skrčí se. V Německu je hoholka lední celoročně chráněna.