Jestřáb lesní je dravec, který se mezi lidmi zatím nerehabilitoval. Není tomu tak dávno, kdy všichni dravci byli považováni za zlé, krvelačné a lidem nepřátelské tvory. Vysvětlováním odborníků většina lidí pochopila, že tomu tak není. Dravci jsou na světě proto, že jsou pro ekosystém potřební. Jsou sice masožraví a svoji potravu i jiné živé tvory si musí ulovit a potom sežrat. Jinak to neumí. Navíc žili na světě dávno před tím, než se objevil člověk, který rozhodl, že dravci jsou zlí a škodliví. Svět tenkrát fungoval dobře. Žili v něm dravci i zajíci, bažanti a slepice. Žijí dodnes. Ale člověk si všechno přisvojil. Musí ale všechno ulovit sám a sám sníst. Nikomu nic nedá. Dravci jsou podle něho zloději, kteří člověka okrádají. Jenže většina dravců má za kořist takové živočichy, kteří jsou pro člověka nepříjemní, nebo je jich mnoho. To jsou třeba myši, hraboši nebo špačci. Jestřáb lesní zajíce, bažanta a kachnu umí ulovit a částečně se jimi živí. Objektivně prokázat jeho negativní vliv na stavy drobné zvěře nelze. Zatímco tato zvěř u nás už téměř nežije, jestřábi, i když i jich také ubylo, zatím přežívají.Kdyby lovili pouze drobnou zvěř, už by tady žít nemohli, neměli by čím se živit. Jestřábí samice je velká přibližně jako káně lesní. Má však kratší a širší křídla a delší ocas. Vrchní strana těla je hnědošedá, spodní strana je bělavá s hnědošedým proužkováním. Nedospělí mladí toto proužkování nemají. Na ocasu lze za letu rozpoznat čtyři příčné pruhy. Jestřáb nekrouží tak často jako káně, spíše se dá spatřit náhodou v lese, jak prolétne mezi stromy. Přitom několikrát mávne křídly a pak chvíli plachtí. Žije skrytě. Člověka se bojí. Do jeho blízkosti se dostane pouze v zápalu lovu. U jestřába je výrazná pohlavní dvojtvárnost. Samice je přibližně o třetinu větší než samec. Jestřáb se ozývá jen málokdy, mimo hnízdění vůbec.Jeho hlas zní jako hlubší „kjukjukjukju“. Žije v ne příliš hlubokých lesích. Za potravou zaletuje často mimo ně.
Rozšíření
U nás obývá celé Česko, jeho stavy se však stále mírně snižují. V horách hnízdí i v nadmořských výškách až 1 300 m.Jeho hnízdní areál ve světě zahrnuje celou Evropu, lesnatou část Asie a Severní Ameriku. Na našem území je stálým ptákem. Někteří z jestřábů ze severnějších oblastí se však někdy přesunují na jihozápad, i k nám, a výjimečně i naši jestřábi se někdy posunou do vzdálenosti 100 km od místa vyhnízdění.
Potrava
Potrava je výhradně živočišná a převládají v ní ptáci. Podíl k uloveným savcům se liší nejen místem, kde jestřáb žije,
ale i ročním obdobím. Ptáci od velikosti vrabce po velikost holuba jsou v jejich jídelníčku zastoupeni nejvíce na jaře a počátkem léta. Na podzim převládají savci, hlavně drobní hlodavci. V zimě si pochutnají často na sojkách, strakách a jiných krkavcovitých ptácích a městských i divokých holubech. Dále na špačcích, bažantech, hrdličkách, kosech a u rybníků i na vodních ptácích. Ze savců loví myši a hraboše, veverky, potkany, krtky, lasice, zajíce a zjištěna byla i liška. Zajíce dnes uloví jen výjimečně, protože jich u nás žije velmi málo. Odchovny bažantů v bažantnicích jsou dnes chráněny sítěmi, tak že ani bažantů tolik neuloví. Jestřáb loví tak, že z vyvýšeného místa vyhlíží kořist a pak se za ní spustí prudkým letem.
Hnízdění
Hnízdí na stromech v místech, která jsou vzdálena běžnému ruchu. Vybírá si velké a husté stromy. Bývají to jehličnany a z listnatých stromů hlavně buky. Hnízdo je ve výšce 12–22 m. Jedno hnízdo bývá párem používáno opakovaně. Jednou vytvořené páry si jsou věrné a obměňují se obvykle po smrti jednoho z partnerů. Před hnízděním provádějí páry nádherný tok. Samice a samec spolu krouží, pak se samec oddělí a mohutnými vzmachy stoupá a pak se náhle spustí kolmo dolů. Křídla má při tom přiložená k tělu. Nad zemí se srovná a opět začne se vzmachy křídel stoupat. Opaku jeto vícekrát po sobě. Samice snáší vejce od přelomu března a dubna. Hnízdí 1krát do roka. Hnízdo je postaveno z větví. Vystláno je suchou trávou a kůrou. Staví je oba ptáci. Samice snáší 3–4 vejce. Ta jsou zbarvena světle šedozeleně a bývají bez skvrn. Při sezení na vejcích se partneři střídají, někdy sedí více samice a samec ji krmí. Doba sezení je 35–38 dnů. Do10. dne je samice na hnízdě s mladými a zahřívá je. Samec donáší kořist mimo vlastní hnízdo a samice ji mladým porcuje. Později sama také loví. Pokud ale samice uhyne, samec neumí mláďatům správně připravit kořist a mláďata zpravidla uhynou. Hnízdní péče o mladé trvá 40–45 dní. Pak už umí mladí létat. Až do 70. dne se o ně rodiče stále starají. Teprve potom začínají žít úplně samostatně a rozlétnou se do okolí. Nejvyšší zaznamenaný věk jestřába lesního je 19 let.
