Koliha malá je znatelně menší než koliha velká (rozpětí asi 80 cm), kratší zobák, horní část hlavy světlá a tmavě proužkovaná. Její hlas se podobá hlasu kolihy velké, mimoto vyluzuje hlasitý trylek.

Prostředí

Koliha malá obývá severské bažiny, bažinatá mořská pobřeží, nově zarůstající lesní požářiště, vždy ale v blízkosti vody. Od června do konce srpna přilétá na pobřeží Severního moře, v zimě je hojná v západoafrické jezerní oblasti (především v Gambii), ale i jinde pří pobřeží afrického kontinentu. Od května je opět na svém hnízdišti, jen málo kolih malých zůstává přes léto v Africe.

Rozmnožování

Hnízdo je nevyhrabaná, jen do půdní vegetace vtlačená jamka. Hnízdní biologie se podobá hnízdní biologii kolihy velké. Hnízdění začíná v květnu, koncem května se líhnou první mláďata. Téměř vždycky snáší samice 4 vejce, vzácně jen tři. Mláďata začínají létat v červnu a shlukují se do malých táhnoucích hejn, která nakonec přetahují do oblastí bohatých na potravu.

Potrava

V pozdním arktickém létě se koliha malá živí téměř výlučně bobulemi, jichž v tundře dozrává nesmírné množství. Později ptáci táhnou na mořská pobřeží a podle nich pak letí na zimoviště. Někteří přeletují i střední Evropu. Na zimovištích je jejich hlavní potravou živočišstvo: červi, nejrůznější další živočichové i rostliny mořských pobřeží.

Všeobecně

Koliha malá je rozšířena v několika rasách po velké části severní Asie, často zřejmě na ještě zcela neznámých hnízdištích. Východoasijská rasa byla popsána nejdříve z východní Afriky, kde byli odstřeleni přezimující ptáci. Tato rasa se od severoevropské neliší opeřením, ale velmi nápadně hlasem. V Severní Americe žije třetí rasa. Ve střední Evropě můžeme pozorovat kolihu malou nejčastěji při jarním tahu.