Je náš největší bahňák. Tomu, že patří do příbuzenstva kulíků, čejek, vodoušů či sluk, nasvědčuje i její flétnový hlas. Přestože bychom jej asi těžko nazvali zpěvem, dá se říct, že zní velmi příjemně a volání táhnoucích kolih patří ke koloritu melancholické podzimní krajiny. Období tahu je také doba, kdy můžeme tohoto hnědě zbarveného ptáka s delším a dolů mírně zahnutým zobákem nejspíš pozorovat.

Nejčastěji můžeme na táhnoucí kolihy narazit v okolí rybníků, výjimkou ale nejsou ani pole, a přítomnost kolih nám často prozradí právě jejich hlas. Jako hnízdič je u nás koliha velmi vzácná. Hnízdiště jsou dnes soustředěna v podstatě do dvou oblastí: jihozápadní Čechy a jižní Morava. I na těchto lokalitách však kolihy mizí, například osud jihomoravského hnízdiště byl pravděpodobně zpečetěn rozhodnutím o výstavbě silnice, a tak je dost možné, že koliha jako druh hnízdící v České republice bude velmi brzo minulostí. V podstatě by tak vymizením kolihy z ČR došlo k návratu ke stavu ze začátku 20. století. Tehdy u nás koliha též nehnízdila a první hnízdící páry se objevily ve 40. letech minulého století. Tehdy to souviselo pravděpodobně s rozšiřováním areálu v oblasti střední Evropy.

V Evropě se nejvíce kolih vyskytuje v Rusku, Skandinávských zemích a také ve Velké Británii. Poslední údaje ornitologů z evropských zemí ale ukazují na to, že kolihy ubývají: podle odhadů velikosti hnízdních populací v Evropě by se sice zdálo, že kolih výrazně neubývá ani nepřibývá, ale údaje o počtech jedinců pozorovaných na evropských zimovištích svědčí o tom, že došlo až ke 40 % poklesu stavů. Protože koliha je na většině území Evropy tažná a tažní ptáci ze severu a severovýchodu zimují v jižnějších oblastech Evropy, je téměř jisté, že k poklesu stavů skutečně dochází a hnízdní populace v odlehlých oblastech severu a východu Evropy nejsou prostě ornitology dobře podchyceny.

Koliha hnízdí na zemi, nejraději na loukách. Snůška obsahuje obvykle 3 až 4 vejce, která snáší samička v období od konce března do května. Již předtím ale probíhá tok, který je doprovázen výraznými hlasovými projevy. Mláďata jsou brzy, asi tak za půl dne po vylíhnutí, schopna samostatného pohybu a opouštějí hnízdo, samozřejmě pod dohledem samice. Převládající potravou kolih je hmyz a další bezobratlí. Na hnízdištích a v potravní základně lze hledat i část příčin současného úbytku kolih v Evropě – změny v charakteru prostředí způsobené intenzifikací zemědělství, rušení na hnízdištích nebo přímá likvidace celých lokalit jako v již vzpomenutém případě našeho jihomoravského hnízdiště. K tomu navíc přistupuje i ničení zimovišť – ta jsou ohrožena především živelnou výstavbou turistických zařízení na mořském pobřeží, a v některých zemích i lov.

Základní údaje

Koliha velká (Numenius arquata), Statný bahňák, v těle větší než havran, s dlouhým, obloukovitě zahnutým zobákem. Za letu je vidět bílý kostřec a šedohnědý, příčně tmavě pruhovaný ocas. Vyskytuje se na vlhkých loukách, v době tahu (od srpna do října a v březnu) i na bahnitých dnech vypuštěných rybníků a na jejich okrajích. Potrava převážně hmyz a další drobní bezobratlí živočichové. Hnízdo je umístěno na zemi, většinou v hustém porostu trávy. Ve snůšce bývají 4 vejce, která zahřívají oba staří ptáci. Mláďata vzápětí po vylíhnutí opouštějí hnízdo; rodiče se o ně nadále starají a rodiny opouštějí hnízdiště společně. Zimoviště leží v různých částech Evropy a Afriky, především ve Středomoří, ale např. i na Britských ostrovech nebo v jižní Africe. Na hnízdiště se vrací v březnu a začátkem dubna, odlétá koncem léta. Kriticky ohrožený, zvláště chráněný druh.