Reklamy
Popis
Lejsek bělokrký je pták o něco menší než vrabec domácí, na rozdíl od podobného lejska černohlavého (Ficedula hypoleuca) má samec ve svatebním šatě čistě bílý proužek v týlu hlavy a bílý kostřec, spodek těla je bílý a hlava a křídla jsou kontratně černá. Na křídlech má bílý proužek. Samec v prostém šatě podobně jako samice mění barvu černého opeření na šedohnědé s krčním proužkem pouze naznačeným. Mladí jedinci jsou svrchu skvrnití a jsou hnědí podobně jako samice.
Hlas – vábení „zíp“ nebo „jíb,“ zpěv je řada vysokých pískavě-vrzavých tónů „cidijedidjédió“.
Hlas – vábení „zíp“ nebo „jíb,“ zpěv je řada vysokých pískavě-vrzavých tónů „cidijedidjédió“.
Ekologie
Hnízdění – řídce hnízdí ve světlých listnatých lesích v květnu až červnu jednou ročně. Hnízdo je miskovité, postavené ze stébel, kořínků, mechů a srsti v dutinách nebo hnízdních budkách.
Samice snáší 5-8 jednobarevně modrozelených vajec na kterých sedí samice po dobu 14-16 dnů a mláďata poté krmí oba rodiče po dobu 14-17 dní.
Potrava – létající hmyz.
Lejsek bělokrký je tažný pták, ze zimovišť se vrací na přelomu dubna a května a odlétá na přelomu srpna a září.
Samice snáší 5-8 jednobarevně modrozelených vajec na kterých sedí samice po dobu 14-16 dnů a mláďata poté krmí oba rodiče po dobu 14-17 dní.
Potrava – létající hmyz.
Lejsek bělokrký je tažný pták, ze zimovišť se vrací na přelomu dubna a května a odlétá na přelomu srpna a září.
Rozšíření
Poměrně malý areál se rozkládá od východní Francie a jižního Německa na východ do Ukrajiny a jihozápadního Ruska. Izolované populace žijí na jihu v Itálii a na severu na ostrovech Gotland a Öland ve Švédsku. Během minulého století se druh šířil severním a západním směrem. Koncem století došlo na západě areálu k poklesu stavů, toto však bylo kompenzováno mírným nárůstem v klíčových oblastech výskytu (Rumunsko, Rusko, Ukrajina). Celoevropská populace je odhadnuta na více než 1,4 milionu párů. Přísně tažný druh, zimuje v savanách střední a jižní Afriky.
V ČR je nejhojnější na jižní Moravě, směrem k severozápadu populační hustota výrazně klesá a na západě Čech druh téměř chybí. Většinou hnízdí v nižších polohách, místy ale řídce vystupuje i do výšek přes 900 m. n. m. Početnost u nás dost výrazně stoupá (na sledovaných lokalitách o více než 4% ročně), v letech 2001-03 byla odhadnuta na 35-70 tisíc párů.
V ČR je nejhojnější na jižní Moravě, směrem k severozápadu populační hustota výrazně klesá a na západě Čech druh téměř chybí. Většinou hnízdí v nižších polohách, místy ale řídce vystupuje i do výšek přes 900 m. n. m. Početnost u nás dost výrazně stoupá (na sledovaných lokalitách o více než 4% ročně), v letech 2001-03 byla odhadnuta na 35-70 tisíc párů.
Význam
V Červeném seznamu ČR je v kategorii NT – druh téměř ohrožený.
Reklamy