Popis
Luňák červený je velký jako káně. Má delší křídla a ocas, který je vykrojený. Žádný jiný dravý pták kromě luňáka hnědého to takto nemá. Rozdíl mezi nimi je ten, že výkroj ocasu je u luňáka červeného vidět, i když má zcela roztažený ocas během kroužení. U luňáka hnědého se výkroj ocasu při kroužení ztratí. Zbarvení luňáka červeného je rezavé.
Výrazněji je to vidět na hrudi a ramenech křídel, a hlavně na ocase. Po těle má černé skvrny, které jsou na spodní straně užší. V křídlech má naspodu světlé pole, letky jsou černé. Hlavu má světle šedavou. Jeho let je křivolaký
a připomíná let vrány. Za letu často stáčí ocas na strany. Jeho hlas zní naříkavě a posměvačně „híje, hihihihihi, híje“. Luňák červený dokáže být v zajetí velmi přátelský. Neplaší se jako ostatní dravci a lidem, které zná, nikdy neublíží. Údajně má slepičí povahu.
Rozšíření
U nás se vyskytuje a hnízdí v lesnaté krajině promíšené s polnostmi a roztroušenou zelení. Často sídlí poblíž větších řek, není to ale pravidlo. Ještě před 50 lety se u nás téměř nevyskytoval a nehnízdil. Jeho hnízdění bylo poprvé zaznamenáno v roce 1974 na jižní Moravě. Od té doby se poměrně rozšířil a dnes hnízdí na jižní Moravě, v části jižních Čech a v západní části Čech. Jeho hnízdní areál v Evropě je velmi malý. Zahrnuje Pyrenejský poloostrov
s malým přesahem do Maroka, necelou jižnější část Francie, Německo, střední Evropu, včetně Polska a dále Balkán, Itálii a enklávy na Ukrajině. V Česku sice zatím přibývá, v západní Evropě ale jeho stavy klesají. U nás je luňák červený tažný, na některých místech také přezimuje. Na hnízdištích se objevuje v březnu a odlétá v říjnu. Od konce minulého století začali luňáci červení u nás zimovat na soutoku Dyje a Moravy. Jejich počet v zimě tam je až 100 i více jedinců. Většina luňáků červených pocházejících ze severnějších oblastí přezimuje ve Francii a Španělsku.
Potrava
V potravě luňáka červeného jsou zastoupeni ptáci, savci, ryby a hmyz. Z ptáků je nejčastější holub domácí, hřivnáči, potom všichni krkavcovití a z nich hlavně kavka, straka a sojka, a i jiní ptáci. Ze savců to jsou křečci, krtci a hryzci.
Živou kořist loví za přízemního letu nízko nad zemí nebo také za chůze terénem. Zjištěna v žaludku luňáka byla
i srna. To ukazuje na to, že luňák je i mrchožrout, který likviduje vše včetně leklých ryb, které sbírá z vodní hladiny. Velký hmyz, například vážky, loví za letu. O luňákovi je též známo, že napadá jiné dravce letící s kořistí k hnízdu, až kořist pustí a luňák červený mu ji odebere. Tyto útoky byly zaznamenány na sokola stěhovavého a na jestřába
lesního. Na Slovensku byly kdysi jeho oblíbenou potravou slepice. Bylo to v době, kdy existovaly pojízdné drůbežárny v maringotkách, které bývaly umístěny na strništích, aby slepice sezobaly vypadané zrní po sklizni.
Hnízdění
Luňák červený u nás hnízdí jednotlivě, ze zahraničí je ale známo, že může hnízdit i v malých koloniích. Po příletu provádí na hnízdišti svatební reje. Krouží ve velké výšce, a přitom hlasitě volá. Hnízdo je postaveno vysoko na stromě. Velmi často využívá ke stavbě staré hnízdo jiného dravce nebo vrány. Výběr stromu závisí na tom, v jakém prostředí je hnízdo postaveno a jaké stromy tam rostou. Hnízdo je vytvořeno z větví, které mnohdy odebírá z jiných velkých hnízd nebo ze země. Výstelku hnízda tvoří jemnější části rostlin, mechu, a co je pro luňáky červené charakteristické,
i papíry, kusy hadrů a také různé odpadky. Zajímavá je skutečnost, že ochočení luňáci červení si rádi v domácnosti hráli s papíry a hadříky, které s oblibou trhali. Je to podobné jako si krkavcovití ptáci rádi shánějí a hromadí lesklé předměty.
Vejce luňáci snášejí od počátku května. Počet vajec ve snůšce je 3–4 kusy. Barva vajec je bělavá, mírně dozelena
s hnědými obláčky a skvrnami. Samice je snáší v intervalu 2–4 dnů. Samice, která na vejcích převážně sedí, na ně zasedá již po snesení prvního vejce. Na vejcích sedí velmi pevně 28–30 dní. Po vylíhnutí je samice stále na hnízdě asi 14 dní a mláďatům potravu připravuje. Ze zajetí je známo, že samice vyseděla slepičí vejce a o kuřata se starala. Samec jí potravu na hnízdo nosí. Doba krmení mladých je 40–50 dní. Po vyhnízdění vytvářejí luňáci červení hejna, která
se zvětšují, a koncem léta se na určitých místech shromažďují. Nejvyšší zaznamenaný věk v přírodě je téměř 26 let, v zajetí pak 33 let.
