Lžičák pestrý

Polák malý
Kopřivka obecná
lžičák pestrý

Lžičák pestrý (Spatula clypeata) – Kachna s unikátním zobákem

Úvod

Lžičák pestrý (Spatula clypeata, dříve Anas clypeata) je nezaměnitelný druh kachny, který na první pohled zaujme svým neobvykle velkým, lžícovitě rozšířeným zobákem. Tento specializovaný nástroj mu dal nejen české rodové jméno, ale předurčuje i jeho unikátní způsob získávání potravy. Vyskytuje se na rozsáhlém území severní polokoule, včetně České republiky, kde ho můžeme pozorovat především na rybnících a jiných mělkých vodních plochách jako protahujícího ptáka a pravidelného, i když ne příliš hojného hnízdiče. Tento referát se zaměřuje na popis lžičáka pestrého, jeho výskyt v ČR (se zvláštním zřetelem na oblasti jako je jižní Morava), biologii, chování a status ochrany.

Popis a Rozpoznávací znaky

Lžičák pestrý je středně velká kachna, o něco menší než kachna divoká (délka těla 44-52 cm, rozpětí křídel 70-84 cm). Nejvýraznějším znakem je již zmíněný mohutný, šedý až černavý zobák, který je u špičky výrazně rozšířený do tvaru lžíce a na okrajích opatřený jemnými lamelami (hřebínky), sloužícími k filtrování potravy z vody.

Pohlavní dimorfismus je u lžičáka velmi výrazný, zejména ve svatebním šatě (od podzimu do jara/časného léta):

  • Samec (kačer) ve svatebním šatě: Je pestře zbarvený. Hlava a horní část krku jsou tmavě zelené s kovovým leskem. Hruď a část boků jsou zářivě bílé. Břicho a boky jsou sytě kaštanově hnědé. Hřbet je tmavý, kostřec černý s bílými stranami. Velmi nápadné jsou i křídelní krovky, které mají světle modrošedou barvu, a zelené, bíle lemované křídelní zrcátko. Oko je žluté.
  • Samice: Je zbarvena nenápadně, převážně hnědě s tmavšími skvrnami, podobně jako samice kachny divoké. To jí poskytuje dokonalé maskování při sezení na hnízdě. Od jiných hnědých kachen ji však spolehlivě odlišuje velký lžícovitý zobák (i když je obvykle hnědavý nebo našedlý, ne tak tmavý jako u samce) a náznak modrošedých křídelních krovek a zeleného zrcátka, které je však méně výrazné než u samce. Oko je hnědé.
  • Samec v prostém šatě (letní přepeřování): Po vyhnízdění samec přepeřuje do nenápadného šatu, který se velmi podobá samici. Stále si však zachovává jasnější barvy na křídlech a žluté oko.

Mladí ptáci se podobají samici, ale jejich zbarvení může být o něco tmavší a méně výrazné.

Rozšíření a Výskyt v ČR

Lžičák pestrý má holarktické rozšíření, což znamená, že obývá severní oblasti Evropy, Asie a Severní Ameriky. Většina populací je tažných. Evropští ptáci zimují především v západní a jižní Evropě, Středomoří a v Africe.

V České republice je lžičák pestrý:

  1. Pravidelný migrant: Nejčastěji ho můžeme pozorovat během jarního (březen – květen, právě nyní v dubnu je vrchol tahu) a podzimního tahu (srpen – listopad). V těchto obdobích se může objevit na různých typech vodních ploch, včetně rybníků, jezer, údolních nádrží a klidnějších úseků řek.
  2. Pravidelný hnízdič: Hnízdí roztroušeně, ale pravidelně, především v hlavních rybničních oblastech České republiky. Celková hnízdní populace není příliš vysoká, odhaduje se na několik stovek párů (např. 400-800 párů v závislosti na zdrojích a období).
    • Hlavní hnízdní oblasti: Jihočeské rybniční pánve (Třeboňsko, Českobudějovicko), rybníky na jižní Moravě (Lednicko-valtický areál, Hodonínsko, Podyjí – tedy i v okolí Břeclavi), Poodří, malé populace mohou hnízdit i jinde (např. Polabí, Českomoravská vrchovina). Preferuje větší, mělké, eutrofní (živinami bohaté) rybníky s dobře vyvinutou litorální vegetací (rákosiny, ostřicové porosty) a klidnými zónami.
  3. Nepravidelný zimující druh: Malé počty lžičáků mohou v ČR i zimovat, pokud najdou nezamrzající vodní plochy, často na řekách nebo výpustích s teplejší vodou.

Biologie a Chování

Potrava a Způsob jejího získávání: Lžičák je potravní specialista. Jeho široký zobák s hustými lamelami funguje jako dokonalé síto. Potravu získává charakteristickým způsobem: plave s hlavou ponořenou těsně pod hladinu a pohyby hlavy ze strany na stranu nebo plaváním v kruzích (často v párech nebo malých skupinkách) víří vodu a bahno. Zobákem pak filtruje drobné organismy. Jeho potrava je převážně živočišná:

  • Drobní korýši (perloočky, buchanky – tvoří významnou část potravy)
  • Larvy vodního hmyzu (pakomáři, komáři)
  • Měkkýši (drobní plži)
  • Semena vodních a pobřežních rostlin
  • Řasy a rozsivky

Hnízdění: Hnízdní období začíná koncem dubna a v květnu. Lžičáci tvoří monogamní páry pro danou sezónu.

  • Hnízdo: Staví ho samice na zemi, obvykle dobře ukryté v husté vegetaci (tráva, kopřivy, ostřice) v blízkosti vody (někdy i několik desítek metrů od břehu). Je to mělká prohlubeň vystlaná suchou trávou a bohatě lemovaná prachovým peřím.
  • Snůška: Samice snáší obvykle 8-12 vajec krémové až nazelenalé barvy.
  • Inkubace: Na vejcích sedí pouze samice po dobu 22-25 dní. Samec se zdržuje poblíž a hlídá teritorium v počáteční fázi inkubace, ale později samici opouští a často se sdružuje do hejn s jinými samci.
  • Mláďata: Jsou nekrmivá (nidifugní). Krátce po oschnutí je samice odvádí na vodu a vodí je sama. Mláďata si potravu hledají od prvního dne, samice je chrání a zahřívá. Vzletnosti dosahují ve věku asi 40-45 dní.

Sociální chování: Mimo hnízdní období (na tahu, na zimovištích) se lžičáci často sdružují do menších i větších hejn, někdy i s jinými druhy kachen. Během hnízdění žijí v párech.

Ochrana a Ohrožení

V České republice je lžičák pestrý chráněn zákonem jako zvláště chráněný druh, obvykle řazený do kategorie ohrožený nebo zranitelný (dle aktuálního Červeného seznamu). Jeho populace je citlivá na změny v prostředí.

Hlavní ohrožující faktory:

  • Ztráta a degradace mokřadních biotopů: Meliorace, vysoušení mokřadů, úpravy vodních toků.
  • Intenzifikace rybničního hospodaření: Odbahňování, odstraňování litorálních porostů, vysoké rybí obsádky konkurující lžičákům o potravu (zooplankton), vápnění, které může ovlivnit dostupnost potravy.
  • Znečištění vod: Může snižovat množství a kvalitu potravy.
  • Rušení: Zejména rušení na hnízdištích a významných shromaždištích (rekreace, rybolov).
  • Změny vodního režimu: Kolísání hladiny v nevhodnou dobu může ohrozit hnízda.

Ochrana lžičáka spočívá především v ochraně a vhodném managementu jeho biotopů – zachování mělkých rybníků s bohatými pobřežními porosty, extenzivnější formy rybničního hospodaření a zajištění klidových zón.

Závěr

Lžičák pestrý je fascinující kachna, která obohacuje biodiverzitu našich mokřadů. Jeho jedinečný zobák a způsob získávání potravy z něj činí zajímavý objekt pro pozorování. Ačkoliv není v České republice hojným hnízdičem, pravidelně se vyskytuje v rybničních oblastech, jako je jižní Morava, zejména během tahu a v hnízdní době. Pro jeho dlouhodobé přežití je klíčové zachování a citlivé obhospodařování mělkých, na potravu bohatých vodních ploch s dostatkem klidu a úkrytů. Pozorování tohoto elegantního ptáka nám může připomenout křehkost mokřadních ekosystémů a nutnost jejich ochrany.

Polák malý
Kopřivka obecná