Moták stepní (Circus macrourus)
 
V České republice není moták stepní v Červeném seznamu ptáků (Šťastný & Bejček 2003) vůbec uvedený. Není na něho pamatováno ani ve vyhlášce 395/1992 Sb. Vše patrně z důvodů, že u nás nebylo hnízdění známé a na tahu se na našem území vyskytoval velice vzácně.
Z mezinárodního hlediska je však chráněn Bernskou úmluvou o ochraně evropské fauny a přírodních stanovišť a Bonnskou úmluvou o ochraně stěhovavých druhů volně žijících druhů. V Evropském „Red List of Bird“ je uvedený jako obecně ohrožený druh (Threatened) zdroj BirdLife International (2015).

Reklamy

Od roku 2004 (vstup do EU) jsou v ČR obecně chráněny všechny druhy volně žijících ptáků (novela 218/2004), tedy i ty, které nejsou v tomto seznamu. Výjimky jsou jen pro myslivost a odchylný postup podle § 5b.
 
ROZŠÍŘENÍ V EVROPĚ A ASII
 
Turkestánský typ rozšíření.
Hnízdní areál motáka stepního pokrývá centrální část západní Asie – Kazachstán, Rusko, SZ Čína, a zasahuje až do jihovýchodní Evropy. Malé populace hnízdí v Ázerbájdžánu, Rumunsku, Turecku a na Ukrajině. Obývá otevřené krajiny, nejčastěji stepi, bažiny, mokřiny a vřesoviště, loví i v polních kulturách.
Nicméně hnízdění v minulých stoletích ve střední Evropě je známé pouze z Německa (1850, 1879, 1901 a 1933). Zejména za invaze v roce 1952 bylo známé hnízdění tří párů v Německu a 5 či 6 párů ve Švédsku. V evropské části areálu byl znám jen nepatrný počet hnízdišť, která navíc stále ubývala.
Zimuje převážně v centrální Africe a na Indickém subkontinentu – Afghánistán, Pákistán, Indie, Srí Lanka, Nepál, Bangladéš. Evropské populace migrují především do subsaharské Afriky, zatímco asijské populace migrují do východní Afriky nebo jihovýchodní Asie. Hnízdiště opouští v srpnu a září, navrací se v březnu a dubnu.
Po velkém poklesu ve východní Evropě během let 1970 až 1990, kdy došlo ke ztrátě až 30 % ptáků (zejména v klíčových populacích v evropském Rusku), početnost i dále klesala v období 1990 až 2000. Zdá se, že tento druh v současnosti vyhynul v Moldavsku a Bělorusku, kde dříve běžně hnízdil. V Asii se však předpokládá stabilnější početnost populace.
Průzkumy v oblasti Kustanay/i (severní Kazachstán) v letech 1997 až 2004 vykazovaly kolísající, ale zdánlivě stabilní populaci 1500 až 2000 párů, hnízdí hustotu 9 až 25 párů na 100 km². Stav euroasijské populace (9000 až 15 000 párů) v Ázerbájdžánu, Kazachstánu, Turecku, na Ukrajině a západním Rusku byl v poslední době přehodnocen. V evropské části Kazachstánu hnízdí 300 až 1000 párů, v asijské časti země 500 až 7500 párů. V jižní asijské části Ruska a v severním Kazachstánu v současnosti hnízdí 87 % světové populace (Tucker & Heat 1994, BirdLife International 2004, Galushin et al. 2003, Bragin 2003, Terraube et al. 2009).
 
Přesto se od roku 2011 počet pozorovaných motáků stepních v Evropě výrazně zvýšil. Tento evropský nárůst stavu motáka stepního se začal projevovat nejvíce ve Španělsku a Velké Británii, kde byl v posledních 5 až 10 letech patrný rychlý nárůst záznamů. Dříve byl považován za extrémní raritu, nyní se stává každoročním hostem, který se objevuje ve všech ročních obdobích. 
Ačkoli většina záznamů se týká mladých ptáků na podzim, zvyšuje se počet pozorování na jaře a v některých letech jedinci přezimují. I když dosud nebyly zjištěny žádné potvrzené pokusy o hnízdění, objevily se náznaky, že to nemusí být příliš daleko – například několik týdnů byl pozorován samec se silnou teritoriální vazbou na rašeliništi v Lancashire na jaře 2017.
V současnosti bylo prokázané první hnízdění v Holandsku v roce 2017. Hnízdní pár úspěšně vyhnízdil v zemědělské krajině v ozimém ječmeni. Jednalo se o první prokázané hnízdění v západní Evropě (zdroj Ben Koks & Willem-Pier Vellinga).
Tímto ale historie holandského hnízdního páru nekončí. Mladý pták označený odečítacím kroužkem v roce 2017, byl v hnízdním období 2019 zastižen jako hnízdící ve Španělsku. V tomto případě se také jedná o první historicky prokázané hnízdění jednoho páru motáka stepního ve Španělsku. Další zprávy přichází z Francie, kde v roce 2020 úspěšně vyhnízdil kompletní pár na severu země v provincii Pas-de-Calasis. A smíšený pár – samec moták stepní a samice moták lužní úspěšně vyhnízdil východně od Paříže.
 
ROZŠÍŘENÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH
 
Kněžourek (1910) ve svém Velkém přírodopisu ptáků poznamenává: Moták jižní (nyní moták stepní, pozn. autora) je domovem ve střední a jižní Evropě; jižním Rusku, Turecku, Řecku, dolním Podunají, i v naší říši. V Asii sahá rozšíření jeho nejdále do východní Indie. V severní Africe zdá se býti toliko tažným ptákem a jest dle Heuglina hojným v Egyptě, Kordofanu, a východním Senaru, řidším ale v Nubii a bezpochyby i v Habeši. Objevuje se na jaře a miluje širé kraje s lučinami a poli obilnými, rozsáhlá údolí, kde nesmí scházeti voda a nejraději ovšem volné stepi východoevropských zemí i v Asii. Počátkem podzimu se zase ubírá na jih. Z obou tahů bývá obzvláště v posledním desetiletí minulého věku (1890) ve střední a severní Evropě dost často pozorován a uloven. Staří autoři jej buď neznali, nebo špatně, zaměňujíce jej skoro napořád s následujícím (motákem lužním, pozn. autora). Palliardi jej také ve svém seznamu českých ptáků ani neuvádí (1852). Exemplár mojí sbírky (samec v prostém šatě) byl střelen u Žlebů v roce 1905.
 
O hnízdění v českých zemích v 19. století se Šír (1890) vůbec nezmiňuje. Ani v následném 20. století nebylo hnízdění u nás vůbec známé. V literatuře byl uváděn pouze jako v malém množství protahující druh se vzácným výskytem v letním období. Nejvíce pozorování bylo zaznamenané v průběhu srpna a září, avšak v tomto termínu se již většinou jedná o podzimní tah a potulky mladých ptáků.
Vzhledem k obtížné terénní determinaci se u nás na jarním či podzimním tahu vyskytuje pravděpodobně častěji, než je zaznamenáno. Většina údajů je tak staršího data, převážně se jedná o zástřely.
 
K zásadní změně však dochází počátkem 21. století. Po řadě pozorování motáka stepního na našem území v hnízdním období, avšak bez prokázaného hnízdění, se v roce 2017 konečně podařilo prokázat hnízdění, bohužel neúspěšného, jednoho páru na Jihlavsku v kraji Vysočina (Kunstmüller 2017). Netrvalo dlouho a v roce 2020 zahnízdil moták stepní i na Kolínsku. Tentokrát úspěšné hnízdění probíhalo v řepkovém poli a tři mláďata, při důsledné ochraně místních ornitologů, byla úspěšně odchována. Jedná se o historicky první prokázané úspěšné hnízdění na území Čech a Moravy.

POPIS
 
Moták stepní je štíhle stavěný dravec s úzkými křídly, podobnou strukturou a letovými vlastnostmi jako moták lužní. Letový projev je typický klouzavý a obratný let, střídaný rychlým a razantním máváním vysoko položených křídel nad úrovní těla. Podle pohlaví a věku jednotlivých ptáků dochází k výraznému a odlišnému vybarvení. Dospělí jedinci mají délku těla 400 až 480 mm a průměrnou hmotnost u samců 315 g a samic 445 g.
Starý samec je shora světle šedobílý, se spodní partií těla čistě bělavou, konce křídel jsou výrazně černé. Hlava popelavě šedá se zřetelným závojem, oko sírově žluté, zobák černý. Kostřec čistě bílý, ocas s šedými středními pery, krajní pera bílá se 4 až 5 rezavohnědými příčnými pruhy. Běháky vysoké, holé, žlutě zbarvené. Kalhotky čistě bílé. Rozměry: křídlo 330 až 380 mm, rozpětí křídel 100 až 120 mm, ocas 195 až 230 mm, zobák 23 až 27 mm, běhák 67 až 73 mm, hmotnost 320 až 380 g.
Samice motáka stepního je shora hnědá s rezavě lemovanými peřím, se světlejší rezavě hnědou hrudí a výraznou obličejovou maskou. Staré samice mají sírově žluté oko, mladé 2 až 3leté samice mají oko hnědé, 4 až 5leté s okem žlutohnědým. Kostřec je bílý, ocasní pera světle hnědá, příčně tmavě pruhovaná. Běháky žluté, dlouhé, kalhotky světlé, příčně hnědě pruhované. Rozměry: křídlo 350 až 400 mm, rozpětí křídel 100 až 120 mm, ocas 230 až 240 mm, zobák 23 až 27 mm, běhák 74 až 76 mm, hmotnost 420 až 500 g.
Vzletná mláďata obojího pohlaví jsou zbarvená podobně jako dospělé samice s výjimkou rezavé spodní části těla. Nejvyšší doložený věk ve volné přírodě je 12 roků.
Riziko nesprávné identifikace samic je obzvlášť velké tam, kde se vyskytují, jak motáci lužní, stepní či pilichové. Zkušený a znalý pozorovatel by neměl mít zpravidla problém identifikovat větší samice pilicha s širokými křídly a počtem viditelných letek na hrotu křídla. Avšak dospělé samice motáka stepního jsou za letu těžko rozeznatelné od samic motáka lužního.
 
Z připojených snímků jsou patrné rozdíly ve zbarvení adultních (dospělých, víceletých) samců tří podobných druhů motáků.
Moták lužní je pestřeji a výrazněji vybarvený než zbylé dva druhy. Podstatné jsou tmavé pruhy na horní i spodní straně ve střední části křídel. Tyto znaky pilichovi i stepnímu zcela chybí, a je podstatně těžší jejich determinace během letu.
Oba druhy působí velice bělavým vzhledem, rozhodujícím znakem při určení v letu se nabízí konce křídel.
Za prvé, křídla motáka stepního jsou výrazně štíhlejší, čímž působí delším dojmem (podobnost s rackem či motákem lužním), naopak pilich má stavbu křídel širší s tmavým zakončením letek na spodní straně křídla.
Dalším důležitým znakem je černý konec (vrchol) křídla. Pilich má černé pole na křídlech široké a zaplňuje celý konec křídla, naopak moták stepní má spodní stranu křídla čistě bílou a černé pole na konci křídla úzké, které klínovitě zabíhá ke středu křídla.
Dalším rozpoznávacím znakem je pět prstovitě roztažených černých letek na konci křídla u pilicha, naproti tomu má moták stepní jen čtyři takto roztažené černé letky.

MIGRACE
 
Migrací a tahovými cestami druhu se zabývala řada zahraničních autorů. Například Panuccio & Agostini (2007) sledovali jarní průtah motáka stepního od 1. dubna do 20. května na ostrově Ustica a nad Messinským průlivem při návratu z afrických zimovišť. Celkově zaznamenali 101 jedinců, převažovali dospělí ptáci nad mladými jedinci. Výsledky naznačily, že jsou využívané obě tahové cesty přes centrální Středomoří – z mysu Bon (Afrika) přes Sicilský průliv a ostrov Ustica dále na Apeninský poloostrov a z jižního Tuniska přes Maltu podél jihovýchodního pobřeží Sicilie.
 
HNÍZDNÍ EKOLOGIE A BIONOMIE
 
Hnízdním prostředím motáka stepního ve východních zemích jsou polopouště, step a lesostep, stejně tak obsazuje mokré louky a bažiny v blízkosti malých řek a jezer. Hnízdění bylo zjištěno také v zemědělských oblastech. Menší populace hnízdí v boreálních lesích a v lesích severně od svého hlavního hnízdního areálu, kde využívají k hnízdění paseky a další volné plochy. Například v Kazachstánu nebylo hnízdění závislé na přítomnosti stepní vegetace, moták stepní byl zjišťován hnízdit i v zemědělské oblasti, hlavně však na půdě ležící ladem. Stepní ekosystém v Kazachstánu podléhal změnám rozsáhlým nomádským pastevectvím po mnoho let.
Hnízdní ekologii motáka stepního v severním Kazachstánu popisují ve své práci (Teraube et al. 2009). Zaznamenali tři hlavní tipy hnízdních biotopů: rákosiny v říčních kanálech či okrajové plochy jezer; stepní stanoviště s bohatým bylinným porostem, převážně pelyňkové porosty; zemědělské krajina s pěstovanou pšenicí. Nejvíce hnízd zaznamenali v rákosinách (33) v stepních travinách (11).
V stepních biotopech přečkalo období inkubace vajec nejvíce hnízd (78 %), nejméně v říčním biotopu (52 %). Zdálo se, že predace je hlavní příčinou selhání hnízd během inkubace. Predace se vyskytovala hlavně v rákosinách (čtyři z pěti ztracených hnízd). Výška vegetace v okolí hnízda byla v průměru 106 cm. Ačkoli většina hnízda byla na suché zemi, 23 % hnízd bylo postaveno nad vodou. Běžně bylo na hnízdech po čtyřech mláďatech.
 
Moták stepní hnízdí jednotlivě nebo v koloniích 3 až 6 párů, někdy společně s motákem lužním. Hnízdiště se mění každým rokem v závislosti na vysokém výskytu drobných hlodavců. Obsazování hnízdišť začíná koncem dubna, první vejce se na hnízdech objevují v první polovině května. Velikost snůšek činí obvykle 3 až 6 vajec, která jsou oválná, bělavá o hmotnosti přibližně 28 g. Na vejcích sedí pouze samice, doba inkubace vajec trvá 29 až 30 dní. Mláďata jsou na hnízdě krmena do 35 dnů věku, poté jsou mladí již plně vzletní a zdržují se mimo hnízdo (Galushin et al. 2003, Terraube et al. 2009).
O průběhu hnízdění v Holandsku se zmiňují místí ornitologové takto. V roce 2014 byl zjištěn samec motáka stepního, který zahnízdil se samicí motáka lužního v provincii Groningen. Hnízdění se však nezdařilo.
V roce 2017 byl zjištěn první hnízdící kompletní pár motáků stepních v Holandsku. Jednalo se o první známé hnízdění tohoto druhu v západní Evropě a také první případ hnízdění v zemědělské oblasti. V květnu bylo dohledané hnízdo na poli ozimého ječmene, První vejce bylo sneseno mezi 8. až 10. květnem, 17. června již bylo na hnízdě pět malých mláďat ve věku 3 až 11 dní. Následně bylo hnízdo oploceno a tak chráněno před možnou predací ze strany lišky či kuny. Na začátku července byl ječmen sklizen, hnízdní pár poté úspěšně vyvedl čtyři mláďata z chráněného hnízda na poli u Groningenu.
V roce 2018 ornitologové zaznamenali další pokus o hnízdění, tatáž samice motáka stepního se tentokráte spárovala se samcem motáka lužního.
V roce 2019 byl opět nalezen pár motáků stepních. Hnízdo bylo nalezeno v polovině dubna. Motáci stepní opět hnízdili v řepkovém poli stejného farmáře jako v předchozích letech. Začátkem června bylo hnízdo s šesti mláďaty opět oploceno a takto ochráněno až do vzletnosti mladých.
 
O hnízdní ekologii a bionomii motáka stepního v našich podmínkách nevíme prakticky vůbec nic. Historická data nejsou k dispozici, patrně z důvodů, že v našich zemích nebylo hnízdění známé. Z českých zemí nemáme až do roku 2017 žádné hnízdní zprávy, pouze jen data výskytů jednotlivých motáků stepních, více či méně z období migrace.
Jak již bylo výše zmíněno, první historické hnízdění bylo zaznamenané na Jihlavsku. Počátkem června byl pozorován pár při kopulaci a samice při stavbě hnízda v bylinném krytu na podmáčené louce. Později na místě hnízda byly nalezeny pouze zbytky skořápek z rozbitých vajec, hnízdní pár již nebyl zjištěn. Hnízdění tohoto páru sledoval sám autor článku.
Nicméně, ke skutečnému prvnímu úspěšnému hnízdění v České republice došlo zakrátko v roce 2020 na Kolínsku. V tomto regionu došlo v roce 2020 k výrazné gradaci hrabošů, na což reagovaly ptačí druhy potravně závislé především na drobných hlodavcích. Na uvedeném hnízdišti byl zaznamenán i druhý pár motáka stepního, ale patrně nezahnízdil. V sousedství hnízdního páru motáka stepního, v reakci na přemnožení hrabošů, podle zprávy kolegy Jana Studeckého zahnízdilo v polních kulturách i několik párů kalousů pustovek (Asio flammeus).
 
POTRAVA
 
Spektrum potravy v našich podmínkách nebylo pro nepřítomnost druhu studované. Zahraniční prameny uvádějí hlavně malé savce, převážně drobné myšovité hlodavce, také křečky, sysly a rejsky, taktéž drobné pěvce, ještěrky, žáby a velký hmyz (sarančata, kobylky, vážky). V minulosti, u nás ulovených motáků stepních, byli v jejich žaludcích jen hraboši a myšice.