Žluva hajní je tropický pták a u nás na jižní Moravě se objevuje až koncem dubna. Má ráda lužní lesy, topolové větrolamy a menší listnaté remízky blízko vody. První přilétnou vždy samečci a ti si urputně hájí své území. Hnízdo, které staví ve druhé polovině května převážně samička, patří mezi nejzajímavější. Jedná se o jakýsi košíček spletený mezi vidlicí na větvi, který je vystlán chlupy. Stromy si nevybírá, ale jako jeden z mála ptáků si postaví hnízdo i na topolu, který ostatní ptáci nemají při stavbě svých hnízd příliš v oblibě. To bývá většinou dosti vysoko. 
Samička snáší až pět světle narůžovělých, jemně skvrnitých vajíček. Zahřívá je sama a sameček ji na hnízdě krmí. Po 15 dnech se líhnou slepá mláďata ve žlutém prachovém peří. Rostou rychle a za tři týdny již poletují po okolních stromech. U nás hnízdí jen jednou do roka a koncem srpna až začátkem září už žluvy odlétají.
Hlavní potravou žluvy hajní, která se zdržuje většinou na stromech, je hmyz a ovocné plody, jako třešně či moruše. Je to velice plachý pták.
I když přilétá koncem dubna až počátkem v května, již několikrát jsem se zmýlil, že slyším hlas žluvy hajní již počátkem dubna. To špaček obecný dokonale dokáže napodobovat hlasy mnoha pěvců a ten žluví mu jde snad ze všech nejlépe. Vždy, když uslyším flétnový hlas žluvy hajní, vzpomenu si na krásné dětství prožité v Morkůvkách na jižní Moravě. To jsem ji slýchával zpívat na okraji lesa, neboť tady pravidelně rok co rok hnízdila na vysokém topolu u cesty. Je dobře, že tento topol u cesty na okraji lesa nad Morkůvkama na Břeclavsku stojí dodnes a vítá mě, když sem v létě přijedu na houby. Pravdou také je, že to není již ten statný mohutný topol, neboť časem mu vítr a sníh olámal některé větve. On tu však stojí dál a rozkládá svou prořídlou korunu proti nebi a odolává času. 
Mnohokrát jako dítě jsem žluvy pozoroval, jak společně se špačky hodují v zahradě na moruších. Nemohl jsem se vynadívat na překrásný žlutý šat samečka.
Žluvu hajní společně s kukačkou obecnou je v lese slyšet vždy ze všech nejvíce. Ostatní ptáci svým zpěvem dotvářejí již jen vzdálenou kulisu. Spatřit žluvu v koruně stromu i přes nápadně žluté opeření samečka není jednoduché, což se každý jistě sám přesvědčil, natož najít její hnízdo. To jsem hledal neúspěšně několik let. 
Až v roce 2001, v době, kdy jsem se vracel od hnízda s poštolkami a procházel kolem skupiny topolů u potoka na Slatině za Nosislaví, z koruny toho největšího stromu křičela žluva. Tady jsem žluvy viděl a slyšel mnohokrát, ale hnízdo jsem nikdy nenašel. Tento křik starého ptáka byl ale jiný. Po příchodu pod nejvyšší topol žluva ze stromu kupodivu neodlétla a stále křičela. Napadlo mě, že tu musí být hnízdo, protože jsem neviděl důvod, proč žluva nechtěla odlétnout. Hledal jsem asi deset minut a stále hnízdo ne a ne najít. Foukal silný nárazový vítr a větve topolu létaly ze strany na stranu. Po delší chvilce, kdy jsem to chtěl již vzdát, jsem ho skutečně našel. Ale co se nestalo. Větev na které měly žluvy hnízdo, byla ulomená a visela dolů, zachycena o větev pod ní. 
Okamžitě jsem vyšplhal do koruny silného topolu až ke hnízdu. V něm se silou vůle držela za stojáčky dvě ještě neopeřená mláďata. Co dělat? Takhle hnízdo nemohu nechat, protože mláďata v této poloze dlouho nevydrží a časem vypadnou. Co se ale stane, když větev, na které je hnízdo, odlomím a přesunu někam jinam? Žluva ale stále naříkala, a to rozhodlo. Větev i s hnízdem jsem odlomil a přesunul o něco níž. Provázky, které nosím stále v kapse, jsem připevnil větev i s hnízdem k silné větvi tak, aby nespadlo. Po odchodu od skupiny topolů jsem stále myslel na to, co se stane. Zda staří ptáci budou mláďata nadále krmit a nebo hnízdo opustí. 
Hned ráno následující den pospíchám ke stromu. Po vyšplhání k hnízdu vidím dvě mladé žluvy, jak otvírají zobáčky. Musí být hladové. Je to jasné, ptáci hnízdo i s mláďaty opustili. Najednou se ozývá hlas žluvy. Otáčím hlavu nahoru do koruny stromu a vidím samici s potravou v zobáku. Tak toto kdyby mi někdo řekl, tak mu s největší pravděpodobností neuvěřím. Až nyní si uvědomuji, že větev i s hnízdem jsem mohl připevnit na takové místo, kde bych mohl pohodlně fotografovat ptáky při krmení. Nakonec má však dobrý pocit, že vše dobře dopadlo.
Fotografovat žluvy hajní se mi zdařilo až v roce 2004. Koncem června, opět za Nosislaví, lovil nádherně žlutý sameček nad posečeným políčkem jeteliny hmyz. Nikdy před tím jsem takto žluvu hajní neviděl létat a lovit na jednom místě. Když jsem samečka spatřil po několikáté během týdne a vždy na samém místě jak zalétl mezi akáty a vrby, řekl jsem si, že musím jejich hnízdo najít. Věděl jsem přibližně místo, kam vždy sameček zalétl. Chodil jsem pod akáty, ale hnízdo jsem stále nemohl najít, i když zde někde muselo být. 
Bylo to začátkem července, já měl dovolenou, a tak následující den, něco po půl šesté ráno, opět přicházím na Slatinu. Sedám si pod strom na úpatí protilehlého kopce. Vybaven triedrem pozoruji skupinu stromů, kde by mělo být hnízdo žluv hajních. Asi po deseti minutách přilétá sameček žluvy hajní a v koruně vrby prohání strakapouda. Během čtvrt hodiny přilétá ještě dvakrát a vždy zalétá do koruny vrby. No tak na vrbě bych jejich hnízdo rozhodně nehledal. Nyní jsem stoprocentně přesvědčen, že hnízdo musí být zde. 
A tak se vydávám pod vrbu a hledám hnízdo. Hledám jej neúspěšně asi pět minut. To není možné, musí zde být. A skutečně, hnízdo v podobě košíčku spatřuji mezi vidlicemi větví asi šest metrů nad zemí. Šplhám ke hnízdu. Jsou zde čtyři mláďata již trochu opeřená. Na nic nečekám, spěchám domů pro maskovací síť. Je sedm hodin ráno a já jsem v krytu asi pět metrů od hnízda a čekám na první přílet starých ptáků na hnízdo. Nečekám dlouho. 
Po několika minutách se objevuje samička se sarančetem v zobáku. Pořizuji první obrázky samičky žluvy hajní na hnízdě při krmení. Starý pták je klidný a zdá se, že to bude dobré fotografování. Během necelých dvou hodin přilétl několikrát i sameček. Oba ptáci, tak jak jsou plaší, jsou docela důvěřiví. Příliš jim nevadí ani hluk závěrky fotoaparátu. Vzhledem k tomu, že nesvítí slunce, rozhoduji se po dvou hodinách fotografování ukončit a přijít opět následující den, kdy by měl být slunný den. 
Druhý den jsem skutečně před sedmou hodinou u krytu poblíž žluvího hnízda. Můj příchod ale nelibě sleduje z vedlejšího stromu sameček a po chvilce s křikem odlétá. Zanedlouho se na hnízdě objevuje samička a já pořizuji první obrázky žluvy hajní za dobrých světelných podmínek. To ještě netuším, že se samečka na hnízdě za celé dopoledne již nedočkám. Samička však létá často a neúnavně sama krmí mladé ptáky. Ještě jednou spatřuji samečka, který přilétá na vedlejší strom. Ke hnízdu však nepřilétá. 
I když mám samečka na hnízdě nafotografovaného z předešlého dne, nejsem příliš spokojen. Chybí mi ten záběr nádherného žlutého samečka v slunečních paprscích, po kterém jsem tolik toužil. Navíc maskovací síť vzbuzuje pozornost procházejících lidí, kteří chodí po vedlejší cestě. Rozhoduji se, že kryt z maskovací sítě raději odnesu domů. Navečer se přicházím podívat do blízkosti žluvího hnízda, ze kterého zrovna odlétá sameček. To je škoda. No tak zase někdy jindy. Letos fotografovat žluvy hajní již nebudu. 
Od té doby jsem našel každý rok pravidelně kolem pěti žluvích hnízd. Je pravdou, že to bylo ve většině případů, na pro mne dosti nepřístupném místě, a tak jsem od té doby prozatím žluvy hajní nefotografoval. I když některá hnízda byla dokonce poměrně nízko nad zemí. Zjistil jsem také, že všechna hnízda byla stavěna na menších větvích, co nejblíže ke středu kmene stromu. Ne tedy na okrajových větvích stromů. Koncem srpna jsem v přírodě několikrát pozoroval jak se žluvy hajní nahání s ťuhýkem šedým. V září už ale není po žluvách ani vidu, ani slechu, neboť koncem srpna odlétly v hejnech do středoafrického deštného pralesa.