Mluví-li se o ptačím svatebním obřadu – toku, nejspíš hodně lidí pomyslí na tetřevy a tetřívky. Jejich ritus patrně přešel do povědomí člověka díky rozechvívajícím povídkám, které okolo dřívějších lovů na tuto zvěř vyprávějí myslivci. Mezi lidmi je málo zasvěcených, kteří ví o dalších zajímavých ptačích zásnubních ceremoniích, třeba i na vodě. Potápky roháči mají svůj milostný obřad stejně okázalý a poutavý, plný náročně předváděných tanečních figur s nezvyklou intonací hlasu.
Velikostí se dá potápka roháč přirovnat k divoké kachně. Na naše rybníky se vrací z jižních zimovišť brzy zjara, po roztátí ledu. Objeví se náhle ze dne na den, protože táhne jen v noci po malých houfech. Už v nich se ptáci spárují a každá dvojice míří na známé rodné vody. Dlouho po příletu roháči neodpočívají, neprodleně se začnou zajímat o místo, kde by mohly zahnízdit. Čím později ho nacházejí, tím je to pro ně výhodnější, protože jarní větrné počasí jim často první hnízdo odplaví. Snaží se z těchto důvodů mít ve svém teritoriu alespoň kousek staré rákosové džungle pro ukotvení rodinné kolébky. Od svého revíru, který si vyhlédli, se nikdy už mnoho nevzdálí a odhodlaně ho hájí před dalšími zájemci z rodu. Nížinné rybníky bohatší na rybí osádku dají příležitost uživit více potápčích rodin, než kyselé chudší vody vyšších poloh. Když se roháčí pár zabydlel na rybníce, začne co nevidět se zásnubními námluvami. Nejsou omezeny jen na denní hodiny, ale jejich drsné krákoravé hlasy se ozývají halasně i nočním klidem. Námluvy den ode dne jsou téměř jako divadelní kus, často řazený ve stejném pořadí za sebou. Když se od sebe někdy vzdálí, ujišťují se občas halasným pokřikem znějícím jako: „körrr-arrr“ o svém manželském poutu. Elegantní bývá návrat ptáků z lovu do vyhlédnutého hnízdního území. V mnohém se dá připodobnit ke zvláštnímu vodnímu baletu. Jakmile se k sobě blíží natáhnou krky kupředu s hlavou nízko nad vodou; jeden druhého bedlivě sleduje v náhlých úhybných manévrech zrychleného plavání, snad aby se přímo nestřetli. Kroužení kolem sebe pomalu zmírňují, až přistanou u sebe, tělo na tělo. Prudce vztyčí krky a rozevřou široký límec rezavého peří za hlavou. Současně s ním se jim na temeni vztyčí vyšší temné růžky. Sugestivně zblízka si hledí přímo do očí upřeným pohledem. Po chvíli začnou živelně potřepávat zobáky do stran, jako by z nich oklepávali kapky vody. Občas pronikavě volají „ket, ket, ket“. Taková maňásková scénka trvá déle a končí zajížděním si zobáků do peří vlastních zad. Méně často se někdy k sobě stočí boky a pomalým brázděním vody spolu projíždějí. Náhle se oba ptáci potopí a krátce setrvají pod hladinou. Když se vynoří drží každý v zobáku trochu tlejících rostlin ze dna. Doplavou k sobě a jako dar je nabízejí jeden druhému. Vzápětí vzepnou tělo do výše šlapáním vody a prohlížejí se. Opravdu proti sobě stojí jako dvě loutky. Podívaná trvá jen okamžik, načež první přestane hrát sameček a spěšně se potápí.l Samička po vzoru labutí ladnosti se rozjede po hladině s pozvednutými křídly do půlvějířů a esovitě prohnutým dlouhým krkem křižuje v místě potopení samečka. Tak se roháčí pár producíruje na rybníce skoro týden, než se dá do stavby hnízda, někde při okraji rákosového palachu. Na stavbě se svorně podílí oba, ale mnoho umu do toho nedávají. Potápí se ke dnu, vytahují odtud rozkládající se vodní rostliny a ty doslova hází na jednu hromadu. Samička občas na koláč nánosu vyleze a ušlape ho tak, aby uprostřed vznikla nehluboká miskovitá jamka. Nevznikne z toho žádná suchá domácnost, ale spíše promočená kolébka vodníkovy rodiny. Brzy se v ní objeví čtyři oválně bílá vajíčka, která za několik dní jsou ušmudlaná, téměř nerozeznání od základu hnízda. Oba rodiče na nich sedí střídavě skoro měsíc. Kdykoliv je opouštějí, pečlivě všechna přikrývají stavebním materiálem z hnízda. Tato opatrnost je nutná, kvůli slídivým zrakům loupeživých vran. Jakmile se vylíhne první pruhovaný roháček, snaží se instinktivně vyšplhat rodiči pod křídla na záda.Matka na hnízdě setrvává tak dlouho, dokud nemá vylíhlá všechna mláďata a dobře uložen na zádech. Pak s celým nákladem navždy opouští hnízdo. Malí roháčkové hned od narození dovedou dobře plavat a dokonce se i potápět. Když při vzrůstu mohutní, dělí se o ně navzájem matka s otcem. Po celých šest týdnů jim tak rodiče dělají pojízdný mateřský přístav pro odpočinek i spánek, než dorostou do jinošského věku. Zprvu rodiče mladé krmí vodním hmyzem a poznenáhlu přecházejí na rybky. Odmala je učí aby se sami zajímali o lov potravy.
zdroj:myslivost