Volba byla prostá a rychlá – Fomei. Tihle „votroci“ (jsou z Hradce Králové a jeho obyvatelům se tradičně přezdívá hradečtí votroci) se zformovali v roce 1990 a během více než čtvrtstoletí své existence si dokázali vybudovat mezi myslivci reputaci velice solidního výrobce cenově dostupných optických přístrojů. Jak dalekohledů, tak zaměřovacích dalekohledů a pozorovacích monokulárů.
Takže slovo dalo slovo a po krátké chvíli jsem měl doma dva pozorovací monokuláry s rozsahem zvětšení 20-60x, jeden s objektivem o průměru 60 mm (model Leader), druhý s objektivem 85 mm (model Foreman). Pořád jsou to přístroje s plně skleněnými optickými členy, s hranoly z kvalitního, nízkodisperzního skla BaK4 a antireflexními povlaky na čočkách. Z toho plyne, že nejsou úplně za hubičku. S cenou kolem 8000 Kč za menší model Leader a 19000 Foreman jsou už ale dosažitelnější i pro řadového myslivce.
Oba dva modely mají shodnou základní koncepci – přímá optická konstrukce a šikmo nasazeným okulárem. Na rozdíl od Meopty S2 oba Fomeie mají okulár nesnímatelný, pevně spojený s tělem. Oba dalekohledy jsou potaženy na vnějším povrchu syntetickou pryží zelené nebo černé barvy.
Nastavování zvětšení se děje pomocí kroužku na kořeni okuláru, ostření je pomocí rýhovaných točítek na horní straně těla dalekohledu. Zatímco malý Leader má jen jedno ostřicí točítko, velký Foreman má točítka dvě, souosá. Zadní slouží k hrubému, rychlému přeostřování a přední je určeno k přesnému doostření. Když otáčíte hrubým ostřicím točítkem, jemné ostřicí točítko se otáčí také, ale podstatně rychleji.
Oba dva dalekohledy mají výsuvnou mušli očnice. Oba mají na objektivu výsuvnou clonu, která brání odleskům na čočkách při východu nebo západu slunce, když je slunce nízko nad obzorem.
Oba dalekohledy mají přibližně ve svém těžišti objímku s nožičkou a fotografickým závitem, kterou se dalekohledy upevňují na stativ.
Oba dalekohledy mohou být v objímce pootočeny tak, že okulár může směřovat šikmo do strany. Tohle ocení spíše sportovní střelec na střelnici, kdy mu ke kontrole zásahu stačí malé pootočení hlavy stranou a vidí do okuláru, aniž by musel výrazně měnit svoji střeleckou polohu. Pro myslivce tato možnost až tak významná není, aspoň podle mé zkušenosti.
U velkého Foremanu je zajímavá vychytávka – vzadu na těle je opěrný výstupek, který spolehlivě stabilizuje dalekohled na stolní desce. Pokud tedy máte například na posedu nějakou desku, lze použít dalekohled prostě položený na desce, aniž by bylo nutné jej upínat na stativ.
S oběma dalekohledy výrobce dodává krytky okuláru i objektivu a polstrované pouzdro, které chrání dalekohled před poškozením. K pouzdru lze připnout nosný popruh a nosit tak dalekohled přes rameno. Oba dalekohledy lze vybavit adaptérem, který umožňuje k nim připojit fotoaparáty – jednooké zrcadlovky buď Nikon nebo Canon. V takovém případě se bude chovat dalekohled jako teleobjektiv.
Napřed jsem vyzkoušel chod ovládacích prvků obou dalekohledů. Malý Leader se ovládal pomocí podstatně menších sil, k ostření stačilo lehce posouvat prst po točítku a také změna zvětšení se pohybovala velmi lehce. Velký Foreman byl tužší – ke změně zaostření bylo třeba točítko uchopit pořádně oběma prsty a stisknout, o změně zvětšení platí to samé. Tužší bylo u Foremanu i vysouvání očnice.
Teď už nastal čas na můj tradiční klimatický test. Je pravda, že už dávno se mi nestalo, aby u aspoň trochu slušné optiky došlo k průniku vlhkosti do přístroje. Přesto, vždycky když zavěšuji dalekohled na poličku ve sprchovém koutě, mám takový divný pocit, zda netahám čerta za ocas příliš drsně.
Než ale vezmu dalekohledy do sprchy, nechám je pořádně na okenní římse sluníčkem nahřát. Teprve pak, když jsou všechny spáry pořádně teplem roztažené a uvolněné, je zavěsím v koupelně a důkladně se osprchuji. Voda odražená od mého těla mohla volně dopadat na povrch spektivu.
Průnik vlhkosti dovnitř ani jednoho z obou Fomeiů jsem nezaznamenal. Oba Fomeie také mají opravdu hodně vodoodpudivý povrch – odražená voda se na jejich povrchu držela jen velice lehce a stačil lehounký otřes, aby se kuličky skutálely z přístroje pryč.
To samé platilo o vrstvách na čočkách. Nečekal jsem to, ale kapičky odražené vody se prakticky okamžitě družily do velkých kapek a rychle kutálely dolů, pryč z povrchu čočky. Fomei zjevně umí udělat povrchové hydrofobní vrstvy, které si nezadají s vrstvami výrobců o třídu vyšší kategorie.
Po sprchovém testu jsem zabalil každý dalekohled do igelitového sáčku (aby mi nepřimrznul k mrazáku) a vložil je do mrazničky s teplotou -20 °C.
Po hodině jsem dalekohledy vyjmul. První překvapení – pogumovaný povrch byl na omak subjektivně teplý, a ne a ne se ojínit. Nevím, čím to je, opakovaný pokus přinesl stejný výsledek, přitom v obou případech byly dalekohledy dostatečně dlouho na to, aby byly opravdu důkladně promrzlé.
Nyní jsem zkusil všechny funkce obou dalekohledů. Vysouvání očnic bylo bez problémů, ačkoliv u Foremanu již to vyžadovalo na optický přístroj docela značné úsilí. Ovládání ostření Foremanu bylo již hodně tuhé, zejména točítka hrubého ostření, ale pořád bylo plně funkční. U malého Leadera zřejmě někam mezi točítko a tělo zatekla kapička vody a zamrzla. K uvolnění stačilo přístroj tak ½ minuty podržet v ruce, aby teplo dlaně rozhřálo led blokující točítko.
Obě clony šly vysunout, ačkoliv případě velkého Foremanu jsem měl pocit, že jsem někde nějakou maličkou kapičku zmrzlé vody utrhnul násilím (mírným, mějte pořád na paměti, že pracujete s optickým přístrojem, nervete „bejka z chlíva“). Oba dalekohledy šly po uvolnění aretačních prvků v objímce pootočit.
Oba dalekohledy absolvovaly simulované klimatické testy úspěšně, lehké přimrznutí ostření Leaderu v mých očích není nijak kritické a na cti netratí.
Nyní nadešel čas na testování optických vlastností. Snažil jsem se držet stejný způsob testování jako u předchozích spektivů. I nyní jsem orientačně použil testovací obrazec ISO 12233. Oba dalekohledy skýtaly v základním 20x zvětšení jasný, dobře čitelný a kontrastní obraz. S rostoucím zvětšením jsem poprvé zaregistroval lehký problém u malého Leaderu – při zvětšeních 50x a víc přestává být ostření komfortní. Pohodové a rychlé ostření, které se mi u obou dalekohledů líbilo při menších zvětšeních (i u velkého Foremana stačilo pohybovat točítkem hrubého ostření), je při velkých zvětšeních příliš hrubé, a tak otáčíte sem a tam a tam a sem. Nakonec zaostříte, ale dá to opravdu práci, přitom na zvětšením obrazu vidíte každou nedokonalost.
S rostoucím zvětšením se také u obou dalekohledů obraz jako by lehce barevně zplošťoval, tohle bylo viditelné hlavně při soumraku a za svítání, kdy světla nebylo nazbyt. Ale pořád to byl velice dobrý obraz, který umožňuje čtení zvěře daleko za 300 metrů.
Orientačně jsem porovnal pozorování svým binoklárem 10×50 a oběma spektivy, pozoroval jsem v nadcházejícím soumraku krajinu. Fomeie nastavené na maximální zvětšení ztratily vnitřní kresbu obrazu zhruba 40 minut před binokulárem, u malého Leaderu nastala ztráta kresby rychleji a o dobrých 5-10 minut dřív.
Nedá se než opakovat, že spektivy prostě nejsou určeny primárně pro noční pozorování, to je daň za to velké zvětšení.
Ačkoliv vypadají hodně podobně, každý ze spektivů se choval jinak při zkoumání optických vad. Malý Fomei má na okraji zorného pole drobnou poduškovou vadu, její zjevnost s rostoucím zvětšením roste, ale pořád ještě není vysloveně rušivá a nebrání účinnému pozorování. Nejspíš si ji uvědomíte při přejíždění dalekohledem po krajině, při zvětšení nad 45-50x se okraje obrazu Leaderu prostě rolují jinak.
U velkého Foremanu jsem na malých zvětšeních našel po značném úsilí lehounkou soudkovou vadu, která se někde kolem 40x zvětšení úplně vytratila, aby při zvětšeních v okolí maximálního 60x zvětšení nastoupila vada soudková. Opět, vady asi zjistíte pouze při cíleném hledání a uvědomíte si je podle toho, že se okraje obrazu při velkém zvětšení při přejíždění po krajině rolují trochu odlišně než střed obrazu.
Stejně jako v případě Meopty jsem se sžíval s Fomei pozorováním polodivokého parku před naším domem. Teprve s pomocí spektivů si začínám uvědomovat, jak si příroda nachází cestu i do města a kde jen najde skulinu, už se tam snaží uchytit. Dokonce jsem viděl parkem prokmitnout se kunu. Většina testu ale probíhala v období března a dubna, bádáním nad stavem srnčí zvěře a další spárkaté v naší honitbě. Díky proměnlivému počasí jsem si užil jak pozorování za jasného slunce, tak za chladných, uplakaných mrazivě deštivých dnů, kdy oblohu pokrývala souvislá pokrývka mraků.
Velký Fomei 20-60×85 je velký, v tomhle je porovnatelný s Meoptou MeoStar S2. Ale také poskytuje služby, které jsou pro běžné lovecké docela hodně porovnatelné. Rozdělení ostření na jemné a hrubé je velice účinné a rychlé.
Neměl jsem při testu Fomeiů u sebe Meoptu, subjektivně mám ale pocit, že obraz Meopty byl o něco lepší, jaksi jasnější, ale pro účely pozorování zvěře obraz Foremana byl zcela dostatečný. Nevím, jaká by byla situace při použití adaptéru pro fotoaparát, spojení Foremana zejména se špičkovými profesionálními zrcadlovkami by možná ukázalo při důkladné analýze obrazu nějaké vady, ale ve spojení s normálním okem je Foreman mohutný, výkonný nástroj za dobrou cenu.
Malý Leader je něco jiného. Při (relativně) malém zvětšení nabízí dobrý obraz a přitom je lehký a kompaktní. Navíc, jak opakovaně testuji různé spektivy, začínám s nimi opravdu umět zacházet a pokud si opřu spektiv o nějaký pořádný, stabilní strom, dokážu spektiv používat i při zvětšeních blízkých 40x bez nutnosti stavět stativ. Díky tomu byl Leader hodně dobrou šoulací „dálkozvědnou“ pomůckou.
Problém v terénu nastal s rostoucím zvětšením, kdy ostření je již nepohodlné a vyžaduje dost času. Také jas obrazu se při přiblížení maximálnímu zvětšení rychle ztrácí. Také malá výstupní pupila unaví oko mnohem rychleji.
Možná se vám to nezdá, ale rozdíl mezi pupilou 1 mm a pupilou 1,42 mm v průměru je pocitově obrovský. Uvědomte si, že pupila 1 mm v průměru má plochu pouhých 0,785 mm², zatímco 1,42 mm pupila již má 1,583 mm², to je skoro dvojnásobek.
Oběma spektivům ale chci vytknout nepříliš šťastné krytky okuláru. Padají, nedrží – kvůli jedné jsem se vracel více než dvě hodiny po svých stopách. Nakonec jsem našel, ale bylo to protivné a jinak vůbec ne špatná optika si zaslouží určitě něco lepšího.
U Leadera jako dalekohledu na pomezí šoulací pomůcky bych možná zvážil i řešení krytu okuláru. Ten je nyní uzavřený zipem a tiše ho neotevřete. Pokud by tak místo zipu byl knoflík a trochu jiný způsob uzavření, bylo by ovládání tichounké.
 
Pokusím se nyní shrnout všechna svoje zjištění. Začnu velkým Fomei 20-60×85 Foreman. Tohle pro mě bylo hodně příjemné překvapení. Pravda, už v tom není to okouzlení velkým zvětšením a náhlým násobným zvětšením dálky schopnosti účinně číst zvěř, tohle jsem si poprvé prožil s Meoptou MeoStar S2 a její obraz je opravdu těžké překonat. Ale Foreman se ukázal být důstojným protějškem, schopným poskytnout porovnatelnou funkci pro většinu loveckých aplikací, které mě napadají.
I Foreman vám nabízí možnost číst spolehlivě zvěř na vzdálenosti přes 300 metrů – srnce přečtete až ke 400 metrů (měřeno dálkoměrem) a i s Foremanem obeznáte z jedné kazatelny půl honitby. K tomu už ovšem potřebujete stativ, ačkoliv i Foreman se dá opřený o strom udržet až ke čtyřicetinásobnému zvětšení. Dokonce možná snáz než Leader, hmotnost dalekohled stabilizuje.
Pokud už chcete spektiv o velkém zvětšení jako nástroj pro dlouhodobé, soustavné pozorování zvěře na velké vzdálenosti a máte jen omezený rozpočet, je Fomei 20-60×85 Foreman s cenou pod 20 000 Kč hodně zajímavou volbou.
Menší Fomei 20-60×60 Leader je v mých očích hodně dobrá pomůcka pro aktivní, šoulající lovce. Tady je výhodou zejména nízká hmotnost okolo 1 kg, to už se dá opravdu nosit i dlouhé hodiny, navíc bude pořád hodně pohotový. U Leaderu jsem ale měl pocit, že jeho síly se někde nad 40-45x zvětšením jaksi vytrácejí a že po něm chci víc, než je zdrávo.
Ostření už není pohotové a komfortní, malá výstupní pupila rychle oko unaví, v okolí maximálního zvětšení klesá i srozumitelnost nekontrastního obrazu. Ovšem pokud si ho postavíte na stativ a budete pozorovat kontrastní cíl, například terč na střelnici, s konstantním zaostřením, na které je dost času, pak je i při plném zvětšení velmi dobře použitelný. Pokud přijmete tyto meze a nevadí vám, pak má Leader spoustu kladů. Nízká hmotnost, solidní výkon, jednoduchost a k tomu cena pod 10 000 Kč z něj dělají spektiv, nad kterým není moudré jen tak mávnout rukou.