Vždyť jich je tolik. Špačků a havranů bývá někdy vidět opravdu moc. A navíc jsou odněkud ze severu nebo z východu. Někteří ptáci sežerou, na co přijdou, a páchají tak škody. Škody páchané špačkem na vinohradech jsou celoevropským problémem. Podobně je to s kormoránem, volavkou popelavou a dalšími rybožravými ptáky. Rybářům způsobují skutečně velké škody. Každopádně větší škody působí rybářům faktory související částečně se změnami klimatu. V létě bývá v posledních letech velké horko a sucho. To způsobuje nedostatek vody v rybnících. Voda má vyšší teplotu, a tak je v ní méně kyslíku. Rybáři chtějí na podzim vylovit z rybníků co nejvíc kaprů a samozřejmě co největších. Proto do rybníků dávají mnoho kaprů a vydatně je krmí. Přibývá kapřích výkalů. Voda se kalí, protože přestávají fungovat přirozené samočistící procesy ve vodě. Z toho důvodu se ve většině našich rybníků nedá koupat již dlouhá léta. Přirozený rozklad kapřích výkalů spotřebovává další kyslík ve vodě, takže v jisté fázi začíná kaprům kyslík scházet a ryby se zadusí. Takto způsobené periodické škody na mnoha rybnících v celém Česku byly například v létě roku 2018 vyčísleny na desítky milionů korun a materiálně na stovky tun uhynulých ryb. To by nezkonzumovala celá česká populace volavek a kormoránů za celý rok. Tím ale kormorány a volavky neomlouvám. Jednu škodu nelze omlouvat jinou. Regulace stavu kormoránů a místně i volavek je nezbytná.

O škodách, které dělají sovy a dravci, „vědí své“ už jen někteří lidé. Po staletí byli dravci hubeni, aby před nimi uchránili drobnou zvěř. Když se to u některých druhů dravců „konečně podařilo“ a skutečně byli vyhubeni,tak se zjistilo, že drobná zvěř u nás už téměř nežije. Mizí u nás převážně z jiných důvodů. Zajíci, koroptve a také bažanti u nás zmizeli pod vlivem měnících se podmínek hospodaření v zemědělství v celé Evropě. Zkušenosti mnohých lidí s ptáky u nás se odbývají většinou na zahrádkách, na venkovských dvorcích u babičky a na domcích nebo panelácích, kde bydlíme. Na zahrádce vždy sedne nějaký pták, třeba kos na záhon, kde už něco raší, a přilepší si. Aspoň to tak vypadá. Když zrají třešně, je to horší. Na dvorek u babičky zase přilétnou vrabci nebo zvonci a vesele zobou se slepicemi zrní. Jiřička nebo rehek se rozhodnou, že zahnízdí na domku, ale majitelům se to mnohdy nelíbí.

Reklamy

Do dnešní doby se i vědecká literatura vyjadřuje k hospodářskému významu jednotlivých druhů ptáků. Hledají se argumenty, zda konkrétní pták škodí, nebo je užitečný. O jejich biologickém, ekologickém a kulturním významu se píše v „populárně naučné“ literatuře.

Ovšem zcela objektivně se tam o tomto problému nepíše. Jinak se píše v rybářském a mysliveckém tisku, jinak v ochranářském. Jedni absurdně zveličují škody ptáků a dojímají se nad „krutostí“ a „nenasytností“ dravců a rybožravých ptáků. Druzí všechny tyto argumenty odmítají a pláčou dojetím nad ptáčkem, který vypadl z hnízda. V této knize je uvedeno kromě popisu ptáků a jejich životních projevů i to, kde u nás ptáci žijí a jak je na tom stav jejich populace u nás a v Evropě. Ze122 uvedených druhů ptáků v této knize je 11 druhů, které u nás v posledních letech zvyšují svůj početní stav. Patří mezi ně vodouš kropenatý, jehož hnízdní populace je do 100 párů, nebo vlha pestrá, kterých u nás hnízdí už několik set párů. Asi 16 z popisovaných druhů ptáků je u nás na hraně vymizení. Patří sem například bukač velký, čírky, lelek, tetřívek a drop.

Bukačů, čírek obou druhů a tetřívka u nás hnízdí již jen desítky párů. Několik druhů ptáků se u nás povedlo na poslední chvíli zachránit díky reintrodukci. Silně ubylo také koroptví, skřivanů a racků chechtavých.

Tito ptáci jsou jakýmsi indikátorem kvality životního prostředí. Jejich úbytek signalizuje, že se něco v přírodě děje. Úbytek nesouvisí s přímým pronásledováním člověkem, koroptev je hájena už desítky let, racek nebyl loven nikdy. Úbytek ptáků rovněž nesouvisí ani s jejich likvidací ze strany dravců. Souvisí zejména s výraznými změnami hospodaření v agrární krajině v Evropě a na celé naší planetě. V této knize se nepíše o ptácích, kteří už u nás byli vyhubeni, s výjimkou dropa velkého. Do této skupiny bychom mohli zařadit dravce, skalníka zpěvného, mandelíka hajního a některé ťuhýky. Lidé si musí uvědomit, jaké je jejich postavenív přírodě a jak s ní a celou planetou hospodaří. Člověk je součástí přírody a světového ekosystému. Není sice ničemu a nikomu nadřazen, ale svým konáním vše ovlivňuje nejvíc. Pozitivně i negativně. Ptáci, ostatní zvířata a rostliny jsou také součástí ekosystému a jsou v současné době na lidské činnosti do jisté míry závislí.

Vše spolu nějak souvisí a má snahu spět k vyrovnanému stavu. Některé negativní dílčí kroky člověka mohou být už nevratné. Vyhubení určitého druhu ptáka, jiného živočicha nebo rostliny ve světě, v Evropě nebo v Česku je takovým příkladem. Vždy je to obrovská ztráta. Vyhubení „bezvýznamného“ ptáka nebo rostliny na začátku procesu ovládnutí přírody člověkem neznamená nic.

A dlouho se nic neděje. Jenže toto dění je jednosměrné. Dotýká se všeho živého. Vyhubený pták nebo rostlina je na začátku tohoto procesu a člověk je na jeho konci. Pro záchranu ptačího druhu musíme chránit hmyz, krajinu, celou přírodu. Proto je nutno ptáky chránit. Chráníme tím i sami sebe.