Dravci 

jsou ptáci podobného vzhledu, ale rozdílné velikosti. Nejmenší druhy dosahují délky těla okolo 15 centimetrů. Někteří supi nebo kondoři mají rozpětí křídel 3 metry a váží přes deset kilogramů. Všichni jsou přizpůsobeni k příjmu živočišné potravy. Většinou ji loví pomocí silných pařátů, které zabodnou do těla kořisti a zobákem ji zabijí. Živí se převážně ptáky a savci. Při lovu se orientují pomocí vynikajícího zraku. Mnohé druhy jsou potravně specializované a loví hmyz, ryby, hady nebo se zaměřily na požírání mršin. Nestravitelné zbytky potravy, které tvoří srst, peří nebo kosti vyvrhují. Tyto vývržky se nejčastěji najdou pod hnízdy. Podle jejich tvaru a velikosti lze určit i druh. Výborně létají a v dokonalosti manévrovat, dlouhodobě plachtit nebo útočit střemhlavým letem je nepředstihnou žádní jiní ptáci. Uvádí se, že sokol při střemhlavém letu vyvine rychlost až 200 km za hodinu. Hnízda si staví na skálách, vysokých stromech, případně využívají hnízda jiných druhů a někdy hnízdí i na zemi. Malé druhy snáší až 6 vajec, velké 1-2 vejce. O mláďata se starají oba rodiče. Samec však pouze přináší potravu a samice ji mladým trhá a krmí je.

Sovy 

jsou zajímaví ptáci žijící nočním životem. K tomu mají celou řadu přizpůsobení. Vynikající zrak se dokáže orientovat i za šera a za tmy. Také sluch má velmi dobré schopnosti. Sovy slyší myš šustící v trávě na velkou vzdálenost. Peří má měkkou strukturu, takže soví let je téměř neslyšitelný. Na první pohled jsou podobné dravcům. Zobák je zahnutý určený k trhání kořisti, nohy jsou opatřené silnými drápy, které se zabodnou do těla kořisti. S dravci však nejsou vůbec příbuzné. Živí se hlavně drobnými savci, ptáky a jinými obratlovci i hmyzem. Potravu na rozdíl od dravců trhají jen na větší kusy, které polykají v celku. Nestravitelné zbytky peří a srsti vyvrhují v tzv. vývržcích, které jsou pro jednotlivé druhy charakteristické. Přes 140 druhů žije na celém světě. Většinou se jedná o lesní ptáky, ale najdeme je i na stepích, v tundrách, na pouštích i v okolí lidských obydlí. Hnízdí na stromech, skalách,

budovách nebo využívají hnízda jiných ptáků. Většinou sedí jen samice, samec hlídá a nosí potravu. Zasedají na první vejce, takže rozdíly mezi mláďaty na hnízdě jsou velké. Mláďata jsou nevyvinutá a zcela odkázaná na péči rodičů. Mají na sobě světlé chmýří. Velmi brzo opouští hnízdo. V té době ještě neumí létat a posedávají na větvích v okolí nebo na zemi pod hnízdem. Proto se v období rozmnožování často nachází mláďata sov. Většinu takových nalezenců pak lidé nosí záchranných center, kde je naučí lovit a vypouští zpět do přírody.

Veslonozí

Jedná se o skupinu převážně velkých vodních ptáků s charakteristickou veslovací nohou. I palec je otočen dopředu a všechny prsty jsou spojeny plovací blánou. Zobák je vždy hluboce rozeklaný a opatřený hrdelním vakem, nozdry jsou zredukovány jako ochrana před vniknutím vody do nosních dutin. U nepotápivých skupin (fregatky, terejové a pelikáni) je silně pneumatizovaná kostra, duté jsou i nejmenší kosti, vzduchové vaky jsou i pod kůží. U potápivých druhů (anhingy a kormoráni) není pneumatizace výrazná, naopak silně smáčivé peří usnadňuje potápění.
Téměř výhradní potravou jsou ryby, způsoby lovu jsou podle čeledí odlišné. Jedná se o obyvatele vnitrozemských a pobřežních mořských vod. Hnízdípospolitě na skalnatých pobřežích nebo na stromech, pelikáni v rákosových porostech. Inkubace je poměrně dlouhá, zhruba 20-45 dní. Mláďata jsou typicky krmivá, líhnou se slepá a holá, po několika dnech obrůstají prachovým peřím. Krmena jsou natrávenou potravou pro kterou vkládají zobák hluboko do hrdla rodičů. Růst mláďat je rychlý, před vylétnutím z hnízda hmotnost mláďat převyšuje hmotnost rodičů, přesto vzletnosti dosahují dost pozdě (pelikáni až po 100 dnech).
Mimo nejchladnějších oblastí obývají celý svět. Většina druhů je stálých až potulných, za stěhovavé se dají považovat pelikáni v palearktické oblasti.

Brodiví

Většinou se jedná o velké ptáky s dlouhýma nohama a protáhlým štíhlým krkem. Zobák většiny druhů je dlouhý, přímý a klínovitý, někteří zástupci čápovitých (Ciconiidae) mají zobák mohutný, ibisové (Threskiornis, Pseudibis) mají štíhlý, dolů zahnutý zobák. Nohy jsou u většiny druhů značně protáhlé, zejména v běháku a bérci. Prsty, včetně palce jsou dlouhé, palec je nasazen ve stejné výšce jako ostatní prsty, což usnadňuje usedání ve větvích stromů. U některých druhů je mezi prsty krátká plovací blána.
Zbarvení je u obou pohlaví většinou stejné, samice bývají poněkud menší, mívají méně vyvinutá ozdobná pera, mladí ptáci často vypadají zcela odlišně. V opeření se dost často objevují holá kožovitá místa, popřípadě i různé výrustky, více druhů má prodloužená ozdobná pera, hlavně na hlavě a na krku.

Většina druhů je obyvateli vnitrozemských vod, některé druhy jsou adaptovány k životu v suchém prostředí (marabu). Žijí v monogamii, větší počet druhů hnízdí v koloniích, běžně i více druhů pospolu. Staví si zpravidla poměrně velká hnízda z větví v korunách stromů, užívají je i po více let a neustále je přistavují. Druhy žijící v rákosinách staví každoročně nové hnízdo na polámaném rákosu a orobinci. Mláďata jsou krmivého typu, vyznačují se rychlým růstem. Krmena jsou oběma rodiči, potrava je jim vyvrhována do hnízda, u volavkovitých (Ardeidae) je zprvu vyvrhována přímo do zobáků. Mláďata mnohých druhů, zvláště těch hnízdících v rákosí opouštějí hnízdo už dlouho před dosažením vzletnosti – u bukáčků (Ixobrychus) už od 10. dne života.
Potrava je u všech druhů živočišná, hlavně ryby, obojživelníci a drobní savci, z bezobratlých hlavně hmyz a červi. Několik druhů (marabu, Leptoptilos) je přizpůsobeno k požírání mršin.
Zástupci řádu jsou mimo polárních oblastí rozšířeni kosmopolitně, těžištěm výskytu jsou tropické, popřípadě alespoň teplé oblasti. Druhy z chladnějších oblastí bývají z větší části tažné, delší migrační přesuny vyvolané změnami zdrojů potravy podnikají i některé druhy z tropů.

Vrubozobí 

Ptáci střední až značné velikosti. Mezi nejmenší patří čírka obecná (Anas crecca) o hmotnosti od 0,3 kg a rozpětí 0,6 m, největším druhem je labuť velká (Cygnus olor) s hmotností až přes 15 kg a rozpětím 2,5 m.
Vyznačují se protáhlým krkem, hlava je z boků zploštělá. Zobák je krytý měkkou kůží, u konce hustě vystlán hmatovými tělísky, na špici má rohovinovou ploténku-nehet. Při okrajích zobáku se nacházejí rohovinové výrůstky. U druhů živících se planktonem jsou tenké, velice husté a vysoké, u býložravých druhů mají podobu zoubkovitých útvarů, u rybožravých druhů jsou přeměněny na ostré zubovité útvary. U některých druhů je u kořene zobáku výrazný masitý hrbol.Nohy vrobozobých (mimo kamišovitých-Anhimidae) jsou typické plovavé končetiny. Tři přední prsty jsou spojeny širokou plovací blánou, mají poměrně krátký běhák a dlouhý bérec. Zvláště u potápivých druhů jsou posunuty k zádi těla, což ztěžuje chůzi po zemi.
Obrysové peří je husté a přiléhavé, pod ním je hustý porost prachového peří. Opeření je potíráno tukovým sekretem z kostrční žlázy, což zamezuje jeho smáčení. Křídla jsou středně dlouhá, umožňují u některých druhů i velice rychlý let-u čírek až 100 km/h, mimo kamišovitých (Anhimidea) však neumožňují plachtění. Ručních letek je 10-11,rýdovacích per 12-24,ocas je u většiny druhů krátký. Mláďata se rodí pokryta hustým prachovým peřím, to postupně ztrácejí ve věku 3-5 týdnů. Husy pelichají 1x ročně, ostatní 2x, mimo husovce strakatého (Anseranas semipalmata) a kamišovitých (Anhimidae) při pelichání vypadávají všechny letky současně, což na nějaký čas omezuje schopnost letu. U hus a labutí jsou samci a samice zbarveni stejně, u kachen jsou samci daleko pestřejší.

Převážná většina druhů je obyvateli nejrůznějších vodních prostředí, výhradně suchozemskými druhy jsou pouze husa kuří (Cereopsis novaehollandiae) a berneška havajská (Branta sandvicensis). Dosti počerné snůšky (i více než 15 vajec) jsou snášeny do hnízd umístěných na zemi v porostech kolem vody, některé druhy hnízdí ve stromových dutinách nebo v zemních norách. Na vejcích sedí pouze samice, u kachen se i sama stará o mláďata, u hus a labutí pečují o mladé oba rodiče. Mláďata patří k nekrmivému typu, rodí se velice vyvinutá. Je pro ně typický imprinting (vtištění), což znamená, že prvního tvora viděného po vyklubání z vajec považují za rodiče.
U hus a bernešek je potrava čistě rostlinná, u labutí bývá v malé míře požívána i potrava živočišná. Kachny se živí smíšenou potravou, u rodu Anas převažuje složka rostlinná, u rodu Aythya živočišná-hlavně měkkýši, červi a larvy hmyzu. Kajky, turpani a hoholky jsou čistě masožravé, loví hlavně měkkýše a korýše, u morčáků jsou téměř výhradní potravou ryby.
Zástupci řádu se vyskytují na celém světě včetně polárních oblastí. Druhy hnízdící v chladných oblastech na zimu migrují do příhodnějších míst, většinou vyhledávají jen nejbližší nezamrzající vodní plochy. Druhy hnízdící v tropech se často přesunují mezi oblastmi s dobou sucha a dobou dešťů.

Krátkokřídlí

Jedná se o vývojově starou skupinu ptáků oddělenou již počátkem třetihor.V eocénu se vyskytovaly gigantické dravé a nelétavé formy,na severní polokouli např.Diatryma,v Jižní Americe Phororhacos.Z žijících řádů jsou nejblíže příbuzní dlouhokřídlí(Charadriiformes)a hrabaví(Galliformes).Taxonomie není doposud zcela ustálená,někteří autoři krátkokřídlé dělí na více řádů.Krátkokřídlí jsou rozmanitá skupina středně velkých až velkých druhů ptáků. Někteří žijí v okolí vod, jiné najdeme ve stepích či polích. Vyskytují se na celém světě, většina druhů najdeme v tropech a subtropech. Celkem známe asi 200 zástupců, u nás jich najdeme 8. Dělí se na několik podřádů a čeledí, které jsou od sebe dost odlišné. Zástupci některých z nich jsou velmi často chováni v zoologických zahradách.

Bahňáci

je podřád dlouhokřídlích, zahrnující malé (velikosti vrabce) až středně velké ptáky brodivého typu, vázané často na vodu (mokré louky, bažiny…). Jde o velmi rozmanitou skupinu, ať už jde o vzhled nebo hnízdní prostředí. Mají tenký a dlouhý zobák (kromě kulíků), někdy ohnutý nahoru (tenkozobec opačný) nebo dolů (koliha velká), který používají k nalezení potravy (drobníživočichové) v zamokřené půdě, písku nebo bahně rybníků. Většina druhů hnízdí na zemi, ale např. vodouš kropenatý na stromech. Mláďata jsou nekrmivá. Bahňáci mají převrácené rodičovské (sexuální) role; u druhů, kde se o mladé stará samec, je výraznější pohlavní dimorfismus, samice je pestřejší. ^[1]Jsou to dobří letci, často výrazně tažní. Většina druhů vyskytující se v České republice je zde pouze na průtahu ze severněji položených hnízdišť, často z oblastí kolem polárního kruhu.

Hrabaví

U většiny druhů se jedná o středně až značně velké ptáky. Mají poměrně malou hlavu s krátkým a silným zobákem, horní hákovitě zakončená čelist mírně přesahuje dolní. Vyznačují se krátkou silnou nohou, běhák je zpředu kryt dvěma řadami štítků, na zadní straně jsou štítky drobné, u mnoha druhů je vyvinuta rohovitá ostruha. U tetřevů je běhák hustě opeřený, u bělokurů krátké peří pokrývá i prsty. Prsty jsou zakončeny silnými tupými drápy.
Opeření je husté, dolní část praporu pera je poloprachová. Prachové peří vyrůstá pouze na nažinách a je málo vyvinuté. U velkého počtu druhů jsou u samců výrazná ozdobná pera uplatňující se při toku-může se jednat o ocasní krovky, rýdovací pera, prodloužené peří na krku nebo pera tvoří korunku na hlavě. U mnoha druhů je výrazná pohlavní dvojtvárnost, samci bývají velice pestře zbarveni, často mívají části kůže na hlavě nebo na krku neopeřené a výrazně zbarvené. Ručních letek mají 10,počet rýdovacích per je různý-od 8 po 32, u většiny druhů 12-24. Krátká zakulacená křídla umožňují sice málo obratný, ale rychlý let. Pelichají 1x ročně po vyhnízdění, vyjímku tvoří bělokurové, kde se uvádějí až 4 pelichání ročně.Většina druhů žije v typické polygamii. Tok je nápadný, samci se hlasitě ozývají a zaujímají nápadné postoje. Většina druhů hnízdí na zemi v důlku ukrytém ve vegetaci, hokovití hnízdí na stromech, u ptáků zcela ojedinělý způsob inkubace mají taboni. Ti shrabávají listí a zeminu na kupy o průměru až několik metrů, samice do tohoto tlejícího materiálu snáší vejce a samci odhrabáváním nebo přihrabáváním regulují teplotu v hnízdech. Až na hokovité jsou snůšky početné, hnízdí jednou ročně. Na vejcích sedí pouze samice, mláďata jsou typicky nekrmivá, brzo po vylíhnutí jsou dobře pohyblivá. Letky jim obvykle vyrůstají už v prvním týdnu života a velice brzo létají, mláďata tabonů dokonce takřka hned po vylíhnutí jsou schopna popolétnout.
Potrava je z větší části rostlinná, je ale běžně doplňována drobnými živočichy.
Mimo Antarktidu obývají všechny kontinenty, nejvíce druhů žije v Asii.

Měkkozobí

Do tohoto řádu patří asi 320 druhů menších až středně velkých druhů ptáků. Jak již sám název napovídá mají krátký u kořene měkký zobák. Nohy jsou krátké s delšími prsty. Chybí jim prachové peří. Dokáží dobře létat, při letu opeření vydává svištivý zvuk. Živí se hlavně rostlinnou potravou. Živočišná složka tvoří jen malou část. K měkkozobým se řadí i vyhubený dronte mauricijský, známý pod názvem “blboun nejapný”. Někdy se k nim řadí i stepokurové, kteří připomínají menší kury. Žijí v Asii a Africe ve stepích, pouštích a polopouštích. V zajetí se chovají jen vzácně. Stepokurů známe 16 druhů. Holubovití jsou hojně rozšířenou skupinou. Holubi a hrdličky žijí na celém světě mimo polárních oblastí. Rozeznáváme dva typy. Semenožraví zástupci se chovají nejčastěji. Živí se převážně semeny, požírají i plody, zelené části rostlin a v menší míře bezobratlé živočichy. Plodožraví holubi pochází z tropů. Neradi hledají potravu na zemi. Mají krátkou trávicí trubici. Živí se různými bobulemi a plody. Dužninu stráví a semena odchází neporušená s trusem. Vodu pijí sáním, proto při pití nezaklání hlavu. Všichni holubovití mají zajímavý tok. Hnízda si staví nastromech, skalách, někdy i na zemi. Snáší obvykle dvě vejce. Hnízdí 2-4 krát ročně. Mláďata krmí zvláštní sýrovitou kaší, která se jim tvoří ve voleti. Mimo období rozmnožování se zdržují v hejnech.
U nás se vyskytují čtyři druhy: holub doupňák, holub hřivnáč, hrdlička divoká a hrdlička zahradní. Mnohé druhy jsou vzácné a některé byly vyhubené. Známý je případ holuba stěhovavého. Ještě v 19. století žil ve mnohamilionových hejnech. Nadměrný lov a ničení původních stanovišť mělo za následek vyhubení tohoto druhu. Poslední holub stěhovavý uhynul počátkem 20. století v zoo v Cincinnati.  více ostatní >>>>

 Pěvci (Passeriformes)

Pěvce charakterizuje typicky utvářená noha, která má tři prsty postavené dopředu, jeden dozadu. Všechny druhy spojuje podobné utváření hlasového ústrojí. Ne všichni však vyluzují líbivý zpěv. Například krkavcovití, kteří mezi ně také patří vydávají pouze charakteristické skřeky. Většinou velmi dobře létají. Patří k nim ptáci spíše menší až střední velikosti. Adaptováni jsou na suchozemské prostředí. Obývají nížiny i hory, pouště i lesy a pralesy. Najdeme je od severských tunder a plání až po tropické oblasti. Živí se nejrůznější potravou. Někteří vyhledávají semena, jiní plody, hmyz i další druhy potravy. Patří k nim 2/3 všech známých ptáků. 5300 druhů se někdy rozděluje na čtyři podřády a až sto čeledí.

• malí nebo středně velcí, žádné mořské druhy
• rozmanitá potrava
• všichni staví hnízdo
• hlavní znaky: šlachy na nohách, počet svalů v syrinxu
• mláďata extrémně nidikolní
• zástupci: v přehledu zástupců uvedeny pouze hlavní čeledi, rody jsou z nich jednoduše odvoditelné
  • skřivanovití
  • ťuhýkovití
  • konipasovití (štíhlí, dobře běhají po zemi)
  • vlaštovkovití (rychle létají, dlouhá křídla, vykrojený ocas)
  • sýkorovití
  • brhlíkovití (šplhají po kmenech stromů i hlavou dolů, bez opory ocasu)
  • pěnkavovití (silný kuželovitý zobák)
  • střízlíkovití
  • snovačovití
  • drozdovití
  • vrabcovití
  • žluvovití
  • strnadovití
  • šoupálkovití (šplhají jako datlové)
  • pěnicovití
  • špačkovití
  • krkavcovití (silný zobák, vyspělé chování)
  • … a mnozí další