Ve všech šatech má živě rezavý ocas, samec má černou náprsenku (menší než r. domácí (Phoenicurus ochruros)), bílé čelo a modrošedé temeno. Modrošedé zbarvení pokračuje dál na šíji, hřbet a ramena. Křídla jsou hnědá, kostřec rezavý, prsa rudohnědá, břicho světlejší. Samice je shora světle šedohnědá, na hrdle bělavá, ostatní spodina těla naokrověle bělavá. Mladí ptáci se podobají samici, jsou však světle skvrnití.

Obývá listnaté, smíšené a světlejší borové lesy, častý je i v okolí lidských sídel – v parcích, sadech, zahradách i v alejích. Ze zimovišť se vrací od března do začátku května, první ptáci nás opouštějí už v srpnu, odlet vrcholí na přelomu září a října, poslední ptáci se zdrží do listopadu – zimování u nás je zcela vyjímečné.
Hnízdo bývá v dutinách a polodutinách stromů, méně často i budov, vzácně hnízdí i na zemi (tento způsob převažuje u nejsevernějších populací areálu). Asi třetina párů hnízdí 2x do roka, od začátku dubna do června snáší 5-7 (2-9) vajec, sedí pouze samice 11-14 dní. Mláďata zůstávají na hnízdě 13-15 (11-18)dní, po vyvedení je rodiče ještě 12-13 dní krmí. Pohlavně dospívají v následujícím roce, nejvyšší prokázaný věk je 7,5 let.
Na jaře je potrava téměř výlučně živočišná – hmyz, pavouci, měkkýši a červi, v létě a na podzim se běžně živí i různými plody.

Několik izolovaných oblastí v severní Africe, téměř celá Evropa (chybí v nejsevernějších oblastech a částečně na jihovýchodě), Malá Asie a od západní Asie až po Bajkal. Tažný druh zimující v Africe severně od pásma tropických pralesů, na jihu Arabského poloostrova a jen vzácně i v jižní Evropě. Evropská populace je považována za zmenšenou, čítá přes 6,8 milionu párů.
U nás hnízdí, i když poměrně řídce, na většině území od nížin po hřebeny většiny hor. Od 60. let minulého století se početnost výrazně snižovala, mezi lety 1973-77 a 1985-89 podle odhadů až o 30-50%. Na konci století se pokles zastavil, v letech 2001-2003 u nás hnízdilo 40-80 tisíc párů a počty se pomalu zvyšují.