Velikost

Sojka obecná (Garrulus glandarius)

Úvod

Sojka obecná je středně velký pták z čeledi krkavcovitých (Corvidae), známý svým pestrým zbarvením a charakteristickým hlasem. Je rozšířená ve velké části Evropy, severní Africe a Asii. V České republice se jedná o běžného, stálého ptáka lesů, parků i zahrad.

Systematické zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Krkavcovití (Corvidae)
• Rod: ¹ Sojka (Garrulus)  
   

  Druh: Sojka obecná (Garrulus glandarius)

Popis

• Velikost: Dorůstá délky těla 32–36 cm, s rozpětím křídel 52–58 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 150–190 g. Velikostí je tedy srovnatelná s hrdličkou nebo menším holubem.
• Zbarvení: Celkové zbarvení těla je růžovohnědé až béžové. Hrdlo je bělavé a od kořene zobáku se táhne výrazný černý „vous“. Čelo je bělavé s černými podélnými proužky. Na hlavě má chocholku z prodloužených pírek, kterou může vztyčovat, zvláště při vzrušení. Ocas je černý, kostřec (oblast nad ocasem) je nápadně bílý, což je dobře viditelné zejména v letu. Nejvýraznějším znakem sojky je však zářivě modré políčko na křídelních krovkách s jemným černým příčným vlnkováním. Zobák a nohy jsou tmavé.
• Pohlavní dimorfismus: Samec a samice jsou zbarveni stejně, nelze je podle vzhledu rozlišit. Mladí ptáci jsou o něco matnější než dospělí.

Výskyt a habitat

Sojka obecná obývá širokou škálu lesních prostředí – listnaté, smíšené i jehličnaté lesy, od nížin až po horské oblasti (v ČR až po horní hranici lesa). Často se vyskytuje i v blízkosti lidských sídel, v parcích, velkých zahradách, sadech a remízcích. Preferuje oblasti s výskytem dubů, jejichž plody (žaludy) tvoří významnou část její potravy. Je rozšířena prakticky po celé Evropě (s výjimkou nejsevernějších oblastí), v severozápadní Africe a v širokém pásu Asie až po Japonsko.

Potrava

Sojka je všežravec s velmi pestrým jídelníčkem, který se mění v průběhu roku.

• Rostlinná složka: Na podzim jsou hlavní potravou žaludy a bukvice. Dále konzumuje lískové ořechy, různé bobule (jeřabiny, bezinky, ostružiny), semena a ovoce.
• Živočišná složka: Na jaře a v létě loví hmyz a jeho larvy, pavouky, měkkýše, ale také drobné obratlovce (hlodavce, ještěrky, malé ptáky a jejich vejce či mláďata). Tímto predátorstvím může lokálně ovlivňovat populace drobných pěvců.
• Zásobování: Sojka je proslulá svou schopností vytvářet si zásoby potravy na zimu. Na podzim intenzivně sbírá žaludy a další ořechy, které pak jednotlivě zahrabává do země na různých místech ve svém teritoriu. Dokáže si zapamatovat tisíce takových skrýší a využívá je během zimních měsíců. Tímto chováním zároveň přispívá k šíření dřevin, zejména dubů, protože ne všechny zahrabané žaludy znovu najde a ty pak mohou vyklíčit („lesní sadař“).

Chování a hlas

• Sociální chování: Mimo hnízdní období žije často osaměle nebo v párech, někdy se shlukuje do menších skupinek, zejména u zdrojů potravy. Během hnízdění je teritoriální.
• Hlas: Nejznámějším hlasovým projevem je hlasité, drsné „kšréééč“, které často slouží jako varování před nebezpečím (např. před dravcem nebo člověkem). Sojky tímto křikem často prozradí přítomnost jiných živočichů v lese. Kromě toho má i další, méně nápadné zvuky a je také schopným imitátorem – dokáže napodobovat hlasy jiných ptáků (např. káněte) nebo i jiné zvuky z okolí.
• Inteligence: Jako všichni krkavcovití, i sojka patří mezi velmi inteligentní ptáky. To se projevuje zejména její schopností plánovat dopředu (vytváření zásob) a vynikající prostorovou pamětí.
• Ostražitost: Je to velmi plachý a ostražitý pták, který si udržuje odstup od člověka. V blízkosti lidských sídel však může být o něco méně plachá.

Rozmnožování

• Hnízdění: Hnízdní období začíná v dubnu. Páry jsou zpravidla monogamní a mohou spolu setrvávat více let. Hnízdo si staví oba partneři, obvykle vysoko na stromě (v koruně nebo ve vidlici větví), případně v hustém keři. Je to poměrně plochá stavba z větviček, kořínků, mechu a trávy, vystlaná jemnějšími materiály.
• Snůška: Samice snáší 4–7 vajec, která jsou zelenavá s hustými hnědými skvrnkami.
• Inkubace a péče o mláďata: Na vejcích sedí převážně samice po dobu 16–19 dní, samec ji během této doby krmí. O vylíhlá mláďata se starají oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo po 19–23 dnech, ale rodiče je ještě nějakou dobu přikrmují. Sojky hnízdí jednou ročně.

Migrace

Sojka obecná je v České republice převážně stálý pták, což znamená, že zde zůstává po celý rok. Populace ze severnějších a východnějších oblastí Evropy jsou částečně tažné nebo potulné – v zimě se mohou přesouvat na jih a západ, zejména v letech, kdy je nedostatek žaludů a bukvic (tzv. invazní tahy).

Stav populace a ochrana

Podle Červeného seznamu IUCN je sojka obecná hodnocena jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern) druh. Její populace je celosvětově velká a stabilní, v některých oblastech Evropy dokonce mírně narůstá, pravděpodobně díky její adaptabilitě a schopnosti využívat i prostředí ovlivněná člověkem. V České republice je běžným druhem a není považována za ohroženou.

Zajímavosti

• Latinské druhové jméno glandarius odkazuje na žaludy (latinsky glans), její klíčovou potravu.
• Díky svému zvyku schovávat žaludy je někdy nazývána „zahradníkem lesa“ nebo „sejkorem lesa“, protože významně přispívá k přirozené obnově dubových porostů.
• Její varovný křik využívají i ostatní obyvatelé lesa jako signál nebezpečí.

Závěr

Sojka obecná je fascinující a inteligentní pták, který hraje důležitou roli v lesních ekosystémech. Její pestré zbarvení, charakteristický hlas a zajímavé chování, zejména schopnost vytvářet si zásoby, z ní činí jednoho z nejpozoruhodnějších zástupců naší avifauny. Ačkoli je někdy vnímána negativně kvůli predaci ptačích hnízd, její pozitivní role při šíření dřevin je nezanedbatelná.

Rozšíření