Ptáci jsou neodmyslitelnou součástí naší zemědělské krajiny. Čiřikající koroptvičky, půvabně zpívající skřivani, impozantní čejky a mnozí další se stali symboly zdravých a plnohodnotně fungujících agroekosystémů. Změny, které prodělalo zemědělství v několika předchozích desetiletích, se ovšem mnohdy negativně podepsaly na početních stavech řady ptáků i dalších organismů. Koroptve z mnoha oblastí již zcela vymizely, početnost skřivanů se výrazně propadla a s nepřízní osudu se potýkají i čejky. Na tyto negativní změny upozorňují nejen odborníci, ale všímají si jich i ostatní, kteří kulturní krajinu navštěvují. 
Jak se daří ptákům u nás v Česku?

Nezřídka mě tak mnozí lidé oslovují zdánlivě prostou otázkou. Ač zní tato otázka jednoduše, opak je spíše pravdou. Všichni slýcháme o tom, jak ptáků ubývá, proto většinu také nepřekvapí, pokud odpovídám, že se ptáci mají spíše špatně. To obzvlášť platí v případě koroptví, čejek, skřivanů, chocholoušů, sýčků, bekasin atd. Takových druhů je totiž bohužel celá řada.
Mnohem potěšující pro mě ovšem je, pokud dojde řeč třeba na krkavce, hřivnáče, pochopy, orly mořské či jeřáby – ptáky, kteří u nás naopak v poslední době přibývají. Tyto povzbudivé zprávy mi vždy dovedou zvednut náladu a je pro mě potěšením, pokud se o ně mohu podělit.
Pokud se ovšem omezíme pouze na ptáky zemědělské krajiny, nebývá zpravidla příliš mnoho prostoru k optimismu, povzbudivých zpráv je spíše poskrovnu. Důvod je zřejmý, polní ptáci patří mezi nejohroženější skupiny ptáků v České republice.
Pokud se nakrátko vrátíte o pár řádků zpět, kde jsem jmenoval namátkou některé výrazně ubývají druhy, jsou to velmi často právě ptáci s úzkou vazbou na agrární krajinu. Zvláště z tohoto důvodu se této zajímavé, rozmanité a současně natolik ohrožené a někdy i opomíjené skupině druhů budeme blíže věnovat v tomto článku.

Které druhy patří mezi ptáky zemědělské krajiny?

Ptáci zemědělské krajiny je pojmenování pro ptačí druhy, které jsou vázány na zemědělskou (agrární) krajinu. Ta skýtá mnoho rozmanitých prostředí – pole, louky, pastviny, mokřady, meze, remízky, polní lesíky atd. Obecně platí jednoduché pravidlo – čím rozmanitější agrární krajina je, tím více bývá bohatá na ptáky i jiné živé organismy (každý druh preferuje trochu odlišné podmínky).
Kromě standardního označení ptáci zemědělské krajiny se v běžné mluvě poměrně často používá i ekvivalentní pojmenování polní ptáci, které se ovšem může jevit jako poněkud zavádějící. Pokud se hovoří o polních ptácích, tak se totiž zpravidla rozumí nejen druhy obývající pole v pravém slova smyslu, ale i louky, pastviny apod. Právě v tomto smyslu je užíváno uvedené pojmenování i v tomto článku.
Různé druhy mají ovšem různou vazbu na agroekosystémy, a proto není úplně snadné vytvořit jednotný „seznam polních ptáků“. Někteří ptáci jsou na tato prostředí pevně fixovaní, neboť zde hnízdí, nachází potravu, úkryt apod. Mezi takové můžeme zařadit koroptev polní (Perdix perdix) či skřivana polní (Alauda arvensis), ale i mnohé další. Právě ti z pochopitelných důvodů reagují na způsob zemědělského hospodaření obzvlášť citlivě.
Nesmíme však zapomenout ani na druhy, které jsou na tato prostředí vázány jen částečně. I v jejich životech totiž hraje stav kulturní krajiny a způsob jejího obhospodařování důležitou roli. Právě takovými zástupci jsou například moták pochop (Circus aeruginosus) či husa velká (Anser anser). Ačkoliv tradičním hnízdním prostředím obou zmiňovaných druhů bývají vodní biotopy (často rybníky), na zemědělských pozemcích běžně hledají svou potravu. S obdobnou strategií se však setkáme i u celé řady dalších zástupců, například hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) je typickým synantropním ptákem, který ovšem zalétá za potravou na přilehlá pole, nebo čečetka (Acanthis sp.), která se v zimě s oblibou nasytí semeny plevelů či bříz rostoucích právě v zemědělské krajině.
Jak je tedy zjevné, že zemědělská krajina jako taková má značný potenciál hostit širokou škálu ptačích druhů. Pro mnohé je přímo hnízdním prostředím, pro jiné třeba jen příležitostným potravním stanovištěm. Tak či tak, způsob zemědělského hospodaření ve značné míře ovlivňuje nemalou část avifauny, zvlášť pokud bereme v úvahu, jak velký podíl krajiny v České republice je využíván k zemědělským účelům.

Jaký je aktuální stav ptáků zemědělské krajiny v ČR?

Již řadu let je známo, že ptáci zemědělské krajiny ubývají. Existuje celá řada exaktních studií a odborných článků, jež tento negativní trend potvrzují. Uvádí se, že v období mezi lety 1982 až 2017 u nás došlo k úbytku ptáků zemědělské krajiny o celou třetinu (Vermouzek et al., 2018). Tento problém se ovšem projevuje i v jiných zemí Evropy, jak se můžeme dozvědět třeba z výsledků Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků (PECBMS), který koordinuje Česká společnost ornitologická (https://www.birdlife.cz/).
Je přitom až neskutečné, jak se během pár desetiletí dokázaly stavy některých druhů natolik propadnout. Podívejme se třeba na naši známou koroptev polní (Perdix perdix). Zatímco Mottl et al. (1970) uvádí, že v předválečném období činily roční úlovky přes 2,5 milionu koroptví, v dnešní době musíme mít velké štěstí, abychom tohoto ohroženého ptáka v krajině vůbec spatřili. Výrazný úbytek početních stavů koroptve je datován již od poloviny minulého století a v letech 2001 až 2003 činily její počty v České republice odhadem 11 000 až 22 000 párů (Šťastný et al., 2009).
Obdobný osud bohužel potkal i dříve hojného chocholouše obecného (Galerida cristata) či známého sýčka obecného (Athene noctua).
Chocholouš je pěvec, který je podobný skřivanovi, od kterého se odlišuje zejména výraznější chocholkou na hlavě. Dříve byl běžný zejména v nižších polohách, avšak v průběhu minulého století došlo k dramatickému poklesu jeho početnosti. V dnešní době poslední páry přežívají často na nezvyklých stanovištích, jako jsou například parkoviště a jiná místa v blízkosti lidských sídel.
Rovněž zmiňovaný sýček, který byl v minulosti možná naší nejhojnější sovou, je dnes jedním z našich nejvzácnějších hnízdících ptáků. Poslední sýčci tak přežívají pouze na několika málo lokalitách v České republice, a proto je jeho ochraně v poslední době věnována značná pozornost a v roce 2018 byl také Českou společností ornitologickou vyhlášen Ptákem roku.
S nelehkým osudem se vypořádávají i další ptáci vázaní na zemědělskou krajinu, přičemž jména některých se již v textu také objevila. Jedná se například o skřivana polního (Alauda arvensis), konipasa lučního (Motacilla flava), lindušku luční (Anthus pratensis), strnada obecného (Emberiza citrinella), čejku chocholatou (Vanellus vanellus), bekasinu otavní (Gallinago gallinago), hrdličku divokou (Streptopelia turtur), chřástala polního (Crex crex) a některé další.
I dříve zcela běžné druhy, které jsou dodnes považovány za symboly agrární krajiny, se stávají čím dál vzácnějšími. U mnohých z nich došlo během několika posledních desetiletích k propadu početnosti v řádu desítek procent, což je kromě jiných druhů případ skřivanů či čejek. Někteří jsou na tom ovšem dokonce tak špatně, že v naší krajině přežívají pouhé jednotky procent z původního množství, ve kterém se u nás vyskytovali před silnou intenzifikací zemědělské výroby.

Ač je propad početních stavů u zmiňovaných druhů velmi alarmující, jsou ptáci, které potkal ještě temnější osud. Drop velký (Otis tarda), ťuhýk rudohlavý (Lanius senator), dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) či mandelík hajní (Coracias garrulus) – ti všichni u nás zcela vymizeli, přestože v minulosti na území České republiky hnízdili. To je ten nejsmutnější scénář, který může ovšem reálně postihnout i další druhy, které u nás aktuálně balancují takřka na hranici vyhynutí.

V předchozích odstavcích bylo zjednodušeně pojednáváno o tom, jak se žije ptákům v naší kulturní krajině. Pokud vezme v úvahu fakta, která jasně hovoří nejen o alarmujícím úbytku ptáků, ale i motýlů, blanokřídlých a celé řady dalších organismů, není pochyb o tom, že je něco v nepořádku. Mnohé živé organismy se nachází v nelehké situaci, do které je dostává souhra celé řady negativních faktorů. Pojďme si proto nyní přiblížit, co ptáky a další organismy nejvíce ohrožuje a zapříčiňuje jejich následné úbytky.

Proč ptáci zemědělské krajiny ubývají?

Jak bylo uvedeno, na ptáky působí celá řada nepříznivých faktorů, přičemž mnoho z nich vychází právě z lidské činnosti. Ač je mnoho věcí všeobecně dobře známo a v různých formách neustále omíláno, je zapotřebí se nad tímto poměrně složitým problémem hlouběji zamyslet.
Je samozřejmě velmi primitivní říci, že polní ptáci, motýli či samotářské včely hynou kvůli zemědělcům, kteří hospodaří způsobem vytlačujícím život a pestrost z krajiny. Ač zní taková úvaha pro někoho možná logicky, tak je důležité si uvědomit jednu základní myšlenku – krajina je obrazem smýšlení společnosti jako celku, nikoliv jen činnosti samotných zemědělců. Přál bych si proto, aby tento článek nebyl pouhým soupisem více či méně známých faktů, ale aby každého z nás vedl k zamyšlení a objektivním úvahám nad touto aktuální a poměrně kontroverzní problematikou.
Vrcholoví politici mohou svými rozhodnutími zásadně promlouvat do toho, jaký směrem se systém zemědělské produkce bude ubírat. Zemědělec zase může podle možností přímo přispět k tvorbě zdravé a pestré krajiny, která bude sloužit lidem i jiným živým tvorům. Spotřebitel pak svým nákupem doslova hlasuje o tom, jakou formu získávání potravin preferuje. Postoj každého z nás je zkrátka důležitý, jak si podrobněji ukážeme.
Než ale přejdeme k tomuto tématu, vraťme se zpět k otázce, proč u skupiny ptáků zemědělské krajiny evidujeme takový propad jejich početnosti.

Typickým obrázkem dnešní zemědělské krajiny jsou rozlehlé a monotónní lány, které umožňují efektivní obdělávání pomocí velkých a výkonných strojů. Uvádí se, že průměrná velikost pozemku v České republice činí 20 ha, přičemž není výjimkou, že některá pole mívají rozlohu i více než 100 ha. Takto rozlehlé lány s jednou plodinou pochopitelně neskýtají příliš prostoru pro biodiverzitu, naopak zde může docházet k silnému pomnožení škůdců, pro které je obrovská plocha osetá „jejich“ rostlinou doslova rájem na zemi.
Pro ptáky i jiné živé organismy je ovšem naopak důležitá pestrost. Heterogenní krajina s širokou škálou rozmanitých prostředí poskytuje místo k hnízdění, úkrytu i dostatek potravy. Každý druh přitom vyžaduje trochu odlišné podmínky k životu, neboť někteří hnízdí na zemi, jiní v keřích, mnozí se živí hmyzem, zatímco pro jiné je zase důležitá dostatečná nabídka semen. Pro mnohé druhy je tudíž důležitá přítomnost různých mezí, remízků, polních lesíků, solitérních stromů, polních cest, biopásů a dalších krajinných prvků s významnou ekologickou funkcí. Právě tyto složky v dnešní krajině mnohde postrádáme.
Agrární krajinu ovšem neobývají pouze druhy původně stepní či lesní, ale taktéž mokřadní. Zejména pro ně, ale v určité míře i pro ostatní druhy, je zásadní přítomnost různých mokřadů. V průběhu minulého století jsme byli svědky nejen bezprecedentního rozorávání polních cest či mezí, ale i rozsáhlého odvodňování. V minulosti bylo cílem z krajiny vodu rychleji odvést, zatímco dnes se vzhledem k měnícím se podmínkám většinou snažíme o opak.
Přítomnost mokřadů na polích, loukách či pastvinách je zásadní pro život celé řady ptáků, zejména různých zástupců ze skupiny bahňáků. Typickým příkladem je i laické veřejnosti relativně dobře známá a v tomto článku několikrát zmiňovaná čejka chocholatá (Vanellus vanellus), ale i mnohé další druhy, jako je vodouš rudonohý (Tringa totanus), bekasina otavní (Gallinago gallinago), kulík říční (Charadrius dubius) atd. Navíc přítomnost mokřadů má význam i pro ostatní ptáky a další živočichy, kteří je například hojně využívají k napájení.

Naprosto zásadním faktorem, který bezprostředně ohrožuje biodiverzitu, je používání agrochemikálií. Kromě různých průmyslových hnojiv je v konvenčním zemědělství rozšířené aplikování syntetických pesticidů – látek určených k ochraně pěstovaných rostlin před pleveli, škůdci a chorobami. Podle skupiny cílových organismů, které mají hubit, se dělí na herbicidy (slouží k likvidaci plevelů), insekticidy (hubí hmyzí škůdce), fungicidy (slouží k ochraně rostlin před houbovými chorobami), rodenticidy (jsou určené k hubení hlodavců) a některé další, z nichž jsou právě tyto v zemědělství využívány nejčastěji.
Pro ptáky plyne z používání těchto látek v podstatě dvojí riziko. Prvním z nich je samozřejmě hrozba otrav, přičemž řada druhů je ohrožena zejména tzv. sekundárními otravami. To znamená, že dojde k pozření již otrávené kořisti (hrozí například dravcům, volavkám apod.).
Druhým typem rizika, které nepřímo plyne z aplikování pesticidů, je úbytek přirozené potravy. Celá řada druhů je existenčně závislá na přítomnosti bezobratlých tvorů či semen plevelných rostlin, které jsou nedílnou součástí jejich jídelníčku. Časté chemické zásahy ovšem vedou k úbytku potravní nabídky, což se negativně projevuje ve všech článcích trofického řetězce. Navíc při aplikaci některých pesticidů dochází i k likvidaci necílových organismů, z nichž mnohé paradoxně patří mezi užitečné druhy, které se v agroekosystémech podílí na přirozené regulaci škůdců polních plodin.

Všechny intenzifikační faktory korelují jeden s druhým, což platí i v případě používání stále výkonnější mechanizace, které jde ruku v ruce s formováním pozemků do obrovských lánů. Zatímco na menších a diverzifikovaných polích by se velký traktor se zařízením o záběru mnoha metrů sotva otočil, na rozlehlém poli je jeho pohyb výrazně snazší. Používání moderních silných traktorů či sklízecích mlátiček s sebou přináší nesporné výhody v úspoře času a zefektivnění lidské práce, je však značnou hrozbou pro mnoho živočichů, ptáků nevyjímaje.
Nejrizikovějším obdobím z hlediska ptáků bývá jaro či léto, tedy období hnízdění a vyvádění mláďata. Hned zjara, kdy na polích probíhají četné jarní práce, jako je příprava půdy či setí, jsou ohrožena destrukcí hnízda čejek či skřivanů, neboť právě jejich hnízda bývají umístěna přímo na zemi. Značně rizikovou pracovní operací může být i seč, při níž dochází zase k usmrcení chřástalů a dalších živočichů, včetně srnčat. V létě, kdy na pole vjedou kombajny, jsou zase ohrožena mláďata elegantního dravce – motáka lužního (Cyrcus pygargus), který často hnízdí v obilných polích. Právě tento druh je ovšem jedním z mála, u kterého v posledních letech evidujeme vzrůst četnosti hnízdících párů, na čemž má jistě svůj podíl i cílená ochrana hnízd před vyžnutím (viz dále).

Jak dokládají mnohé výzkumy, současné industriální zemědělství s sebou přináší celou řadu problémů, které se promítají do stavu životního prostředí. V předchozích odstavcích bylo o některých z nich pojednáváno, přičemž jsem se přednostně zaměřil na faktory, které mají negativní dopad na ptáky, případně jiné organismy. Velkou výzvou tedy je, jak tento negativní stav zvrátit.
Jak by měl vypadat ideální systém zemědělské hospodaření, který by respektoval ekologické aspekty a současně byl sociálně akceptovatelný a ekonomicky zvládnutelný?
Na tuto otázku samozřejmě není vůbec jednoduché nalézt jasnou odpověď, a právě proto se v pokračování v dalším čísle Myslivosti podíváme, jaké aspekty by měl zohledňovat, aby se podařilo alespoň částečně zmírnit onen negativní trend v úbytku ptáků zemědělské krajiny.

Tomáš CHVOJKA