Popis: Stehlík obecný je jedním z nejbarevnějších a nejznámějších pěnkavovitých ptáků Evropy. Je o něco menší než vrabec domácí (délka těla 12–13,5 cm, rozpětí křídel 21–25 cm). Jeho nejnápadnějším znakem je nezaměnitelná kresba hlavy: dospělí ptáci mají zářivě červenou obličejovou masku, která kontrastuje s bílými tvářemi a černým temenem a týlem. Hřbet a boky těla jsou béžovohnědé, spodina bělavá. Křídla jsou převážně černá s velmi výraznou, širokou zlatožlutou páskou, která je dobře viditelná i u sedícího ptáka, ale zazáří zejména za letu. Ocas je černý s bílými skvrnkami na špičkách krajních per. Kuželovitý zobák, typický pro zrnožravé ptáky, je zbarvený do slonové kosti a na konci má tmavou špičku. Pohlaví jsou si velmi podobná, samec mívá červenou masku o něco sytější a nepatrně větší – často zasahuje až za zadní okraj oka, zatímco u samice končí spíše před okem nebo v jeho úrovni. Mladí ptáci (po vyvedení z hnízda) postrádají pestré barvy na hlavě; ta je šedohnědá s jemným skvrněním, ale již mají charakteristickou žlutou pásku na křídle.
Výskyt a prostředí: Stehlík obecný má rozsáhlý areál rozšíření, zahrnující většinu Evropy (kromě nejsevernějších oblastí Skandinávie), severní Afriku a západní a střední Asii. Byl také úspěšně vysazen člověkem v Austrálii, na Novém Zélandu a v Jižní Americe. V České republice se jedná o běžný a hojně rozšířený druh, který hnízdí na celém území od nížin až po horské oblasti (obvykle do 1000 m n. m.). Obývá především otevřenou krajinu s roztroušenými stromy, keři a bylinným porostem. Najdeme ho na okrajích lesů, v parcích, zahradách, sadech, na hřbitovech, podél cest, na rumištích, úhorech a loukách – prakticky všude tam, kde nachází dostatek své hlavní potravy, což jsou semena různých bylin, zejména těch z čeledi hvězdnicovitých.
Potrava a způsob obživy: Stehlík je typickým semenožravcem. Jeho potrava se skládá převážně ze semen různých druhů rostlin. Specializuje se zejména na semena bodláků, pcháčů, lopuchů, pampelišek, čekanky, heřmánku či sedmikrásek. Díky své obratnosti a relativně dlouhému zobáku dokáže velmi efektivně vybírat drobná semena přímo z dozrávajících květenství, často při akrobatickém šplhání po stoncích. Na podzim a v zimě s oblibou navštěvuje také břízy a olše, z jejichž šištiček vybírá semínka. V období krmení mláďat tvoří důležitou složku potravy i drobný hmyz (především mšice), který poskytuje potřebné bílkoviny.
Chování: Mimo hnízdní dobu, tedy hlavně na podzim a v zimě, jsou stehlíci velmi společenští a často se sdružují do hejn, která mohou být i velmi početná (desítky až stovky jedinců). Anglicky se takovému hejnu říká „a charm“. Jejich let je lehký, svižný a typicky vlnitý. Během letu se často ozývají charakteristickým voláním. Zpěv stehlíka je příjemný, živý, štěbetavý a cvrlikavý, složený z rychlých trylků a typických vábidlových motivů znějících jako „tiglic“ nebo „štiglic“ – odtud pravděpodobně pochází i jeho české jméno. Kontaktní volání za letu zní jako „stip stip stip“ nebo „didlit didlit“.
Hnízdění: Stehlíci začínají hnízdit o něco později než jiné druhy pěvců, obvykle až v květnu. (Nyní, na začátku dubna, probíhá především formování párů, obsazování teritorií a přípravné fáze). Samice staví velmi úhledné a pevné miskovité hnízdo, které bývá umístěno poměrně vysoko na stromech (často ovocných, ale i na břízách, javorech, topolech) nebo v hustších keřích, typicky na konci postranní větve, dobře ukryté mezi listy. Stavebním materiálem jsou jemná stébla trav, kořínky, mech, lišejníky a pavučiny. Kotlinka je pečlivě vystlána rostlinným chmýřím (z topolů, vrb, bodláků), srstí a jemným peřím. Samice snáší 4–6 modrobílých nebo bělavých vajec s řídkým červenohnědým skvrněním a čárkami. Na vejcích sedí pouze samice po dobu 12–14 dní, zatímco samec ji na hnízdě krmí. Po vylíhnutí krmí mláďata oba rodiče, zpočátku hlavně hmyzem, později stále více natrávenými semeny. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 13–18 dní. Stehlíci často stíhají vyhnízdit dvakrát ročně.
Tah: Jedná se o převážně částečně tažného ptáka. Ptáci ze severnějších a východnějších populací na zimu migrují do jižnější a západnější Evropy a severní Afriky. Značná část populace ze střední Evropy, včetně České republiky, je však stálá nebo potulná a zůstává zde po celý rok, pokud nachází dostatek potravy. V zimě často navštěvují krmítka. Hlavní tah probíhá od září do listopadu (podzimní) a od února do dubna (jarní).
Ochrana: Stehlík obecný v České republice nepatří mezi zvláště chráněné druhy, neboť je stále běžným a rozšířeným pěvcem. Podléhá však obecné ochraně volně žijících ptáků. Jeho populace je v posledních desetiletích považována za víceméně stabilní, i když může lokálně kolísat. V minulosti byl tento druh silně ohrožen masivním odchytem pro chov v klecích kvůli jeho atraktivnímu vzhledu a příjemnému zpěvu (tato praxe je dnes nelegální). Současné potenciální hrozby souvisejí především se změnami v krajině – úbytkem úhorů, mezí, kvetoucích luk a používáním herbicidů, které ničí jeho přirozené potravní zdroje (plevelné rostliny).
Adaptace a Biologie:
Chování:
Kulturní a Historický význam:
Péče o mláďata:
Závěr: Stehlík obecný je bezesporu jedním z nejkrásnějších a nejoblíbenějších ptáků naší přírody. Svým pestrým zbarvením, živým štěbetáním a akrobatickým pohybem při hledání potravy na bodlácích oživuje zahrady, parky i volnou krajinu. Jeho schopnost přizpůsobit se a využívat i člověkem ovlivněná stanoviště mu umožňuje být stále běžným obyvatelem našeho okolí.
Vyhledat obrázky pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí uBio Vyhledat v ITIS – Integrated Taxonomic Information System
*Enter your name
*Email not valid.
Do not change these fields following