Reklamy
Popis
Podobný s. velkému (Dendrocopos major), ale celé temeno za hnědavě bílým čelem je červené, černý pruh pod tváří a na stranách krku nezačíná u zobáku, ale až pod okem a nikde se nespojuje s černou barvou vrchu těla. Boky jsou výrazně podélně tmavě skvrnité, spodní ocasní krovky růžové, tato barva přechází až vysoko na břiše pozvolna do žlutobílé.
U samice je červená barva temene omezenější, na zadní straně přechází do špinavě oranžovožluté.
U samice je červená barva temene omezenější, na zadní straně přechází do špinavě oranžovožluté.
Ekologie
Obývá listnaté, méně často smíšené lesy v nížinách a pahorkatinách, nejhojnější je v lužních lesích s dubem a v teplých doubravách.
Hnízdí ve stromových dutinách, které si sám vytesává, vzácně i v budkách. Od konce dubna do konce května snáší obvykle 5-6 vajec, sedí oba rodiče 11-12 dní. Od útlého věku jsou mláďata jen zřídka a krátce v hnízdě zahřívána, 8.-9. den se jim otvírají oči, 16. den jsou zcela pokryta peřím. Hnízdo opouštějí 22.-23. den, rodina se většinou rychle rozpadá a mláďata opouštějí rodičovský revír. Pohlavně dospívají druhým rokem, nejvyšší věk je přes 8 let.
Potrava je z větší části živočišná, sbírá všechna vývojová stadia hmyzu, hlavně brouků a mravenců. Z rostlinné potravy se nejčastěji živí bukvicemi, semeny lípy a habru a oklovává plody ovocných stromů.
Hnízdí ve stromových dutinách, které si sám vytesává, vzácně i v budkách. Od konce dubna do konce května snáší obvykle 5-6 vajec, sedí oba rodiče 11-12 dní. Od útlého věku jsou mláďata jen zřídka a krátce v hnízdě zahřívána, 8.-9. den se jim otvírají oči, 16. den jsou zcela pokryta peřím. Hnízdo opouštějí 22.-23. den, rodina se většinou rychle rozpadá a mláďata opouštějí rodičovský revír. Pohlavně dospívají druhým rokem, nejvyšší věk je přes 8 let.
Potrava je z větší části živočišná, sbírá všechna vývojová stadia hmyzu, hlavně brouků a mravenců. Z rostlinné potravy se nejčastěji živí bukvicemi, semeny lípy a habru a oklovává plody ovocných stromů.
Možné záměny
Je možná záměna s ostatními druhy strakapoudů (Dendrocopos). Rozdíly viz možné záměny u s. velkého (Dendrocopos major) a u popisů jednotlivých druhů.
Rozšíření
Viz taxonomie. 95% areálu druhu se nachází v Evropě. Chybí na jihozápadě kontinentu (pouze na severu Pyrenejského poloostrova žije izolovaná populace), na britských ostrovech, v Dánsku, Skandinávii a na severovýchodě Evropy. Současná evropská populace čítá více než 140 tisíc párů, je považována za stabilní. V celém areálu se jedná o stálý druh, potulky na větší vzdálenosti jsou vyjímečné.
Na většině našeho území patří k nepříliš hojným druhům, směrem na východ se početnost zvyšuje. Je to druh nižších nadmořských výšek, nad 500 m.n.m. se vyskytuje řídce. V letech 2001-03 u nás hnízdilo 3000-6000 párů.
Na většině našeho území patří k nepříliš hojným druhům, směrem na východ se početnost zvyšuje. Je to druh nižších nadmořských výšek, nad 500 m.n.m. se vyskytuje řídce. V letech 2001-03 u nás hnízdilo 3000-6000 párů.
Význam
V Červené knize ČR je veden v kategorii VU – zranitelný druh.
Reklamy