Velikost

Strnad luční (Miliaria calandra / Emberiza calandra)

Úvod

Strnad luční je největším evropským druhem strnada, typickým obyvatelem otevřené zemědělské krajiny. Kdysi běžný pták polí a luk, jehož charakteristický „řinčivý“ zpěv patřil ke koloritu venkova, se v posledních desetiletích stal symbolem drastického úbytku biodiverzity v agrární krajině. V České republice se dnes jedná o kriticky ohrožený druh, jehož populace se zhroutila v důsledku intenzifikace zemědělství. Jeho osud je tak varovným příkladem dopadů změn v hospodaření na volně žijící organismy.

Systematické zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Strnadovití (Emberizidae)
• Rod: Miliaria (často řazen i do rodu Emberiza)
• Druh: Strnad luční (Miliaria calandra nebo Emberiza calandra)
  • Poznámka: Někdy je vyčleňován do samostatného monotypického rodu Miliaria kvůli určitým odlišnostem od ostatních strnadů rodu Emberiza.

Popis:

• Velikost: Robustní pták velikosti malého špačka, zřetelně větší a zavalitější než ostatní strnadi. Dorůstá délky těla okolo 18 cm a rozpětí křídel 26–32 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 38–65 g.
• Zbarvení: Celkově působí nenápadně, šedohnědě a silně podélně tmavě proužkovaně (skvrnitě), bez jasných barev typických pro jiné strnady (jako žlutá u strnada obecného). Svrchní strana těla je šedohnědá s tmavšími proužky. Spodina je bělavá nebo světle okrová s výrazným tmavým proužkováním na hrudi a bocích, které se na hrudi často slévá do nezřetelné tmavší skvrny uprostřed. Hlava je poměrně velká, s nevýrazným světlým nadočním proužkem.
• Klíčové znaky: Má silný, kuželovitý, světle růžový nebo rohově zbarvený zobák. Působí zavalitým, „neupraveným“ dojmem. Nohy jsou růžovohnědé.
• Pohlavní dimorfismus: Pohlaví jsou si velmi podobná. Samice bývá v průměru o něco menší a někdy méně výrazně proužkovaná, ale v terénu jsou prakticky nerozlišitelní.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Obývá Evropu (s výjimkou Skandinávie a severovýchodních oblastí), severní Afriku, Blízký východ a části střední Asie.
• Habitat: Je specialistou na otevřenou, bezlesou nebo jen řídce křovinatou krajinu. Preferuje extenzivně obhospodařovanou zemědělskou půdu – pole (zejména obilná), louky, pastviny, úhory, stepi a suché trávníky. Nezbytnou součástí jeho biotopu jsou vyvýšená místa, odkud samci zpívají (solitérní keře, ploty, sloupky, dráty elektrického vedení, vysoké byliny).
• Výskyt v ČR: Historicky byl strnad luční běžným a místy i hojným ptákem české zemědělské krajiny, zejména v teplých nížinách. Od druhé poloviny 20. století však jeho populace dramaticky poklesla o více než 95 %. Dnes se vyskytuje už jen velmi vzácně a ostrůvkovitě na několika málo lokalitách v nejteplejších oblastech (např. zbytky populací na jižní Moravě, v Polabí, Poohří, na Hané). I v tradičních baštách, jako byla jižní Morava (včetně okolí Břeclavi), je dnes jeho výskyt pouze sporadický a na mnoha dřívějších lokalitách zcela vymizel.

Potrava:

• Složení potravy: Dospělí ptáci se živí převážně semeny, a to jak obilnin, tak různých druhů trav a plevelů. Potravu sbírají na zemi.
• Sezónní změny: V období hnízdění a zejména při krmení mláďat hraje klíčovou roli živočišná složka potravy – hmyz (brouci, kobylky, sarančata, housenky) a další bezobratlí (pavouci, plži). Dostatek hmyzu je zásadní pro úspěšné vyvedení mláďat.

Chování a hlas:

• Zpěv: Nejcharakterističtějším projevem je zpěv samce, přednášený vytrvale z vyvýšeného místa. Zní jako krátká série zrychlujících se kovových, řinčivých tónů, často přirovnávaná ke svazku chřestících klíčů. Zpěv je poměrně hlasitý a nese se daleko otevřenou krajinou.
• Let: Let je přímý, poměrně těžkopádný. Při krátkých přeletech, například ze zpěvního postu na zem, často létá s charakteristicky svěšenýma nohama.
• Sociální chování: Mimo hnízdní období se často sdružuje do hejn, někdy i smíšených s pěnkavami, vrabci nebo jinými strnady. V hnízdní době jsou samci teritoriální.
• Polygynie: U strnada lučního je běžná polygynie. Samci obhajují relativně velká teritoria a snaží se přilákat více samic (obvykle 1–3, výjimečně i více), které pak hnízdí v jeho teritoriu. Samec se věnuje především obraně teritoria a zpěvu, zatímco hlavní tíha péče o hnízdo a mláďata leží na samicích.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Hnízdí na zemi, velmi dobře ukrytý v husté vegetaci – v obilí, vysoké trávě, na mezích, v porostech kopřiv, bodláků nebo na úhorech.
• Hnízdo: Samice staví sama poměrně objemné miskovité hnízdo ze suchých stébel trav a bylin, které vystýlá jemnějšími travinami a chlupy.
• Snůška a péče: Hnízdní období trvá od května do července, někdy i srpna (může hnízdit dvakrát ročně). Samice snáší 3–5 (nejčastěji 4–5) vajec, která jsou bělavá, našedlá nebo narůžovělá s tmavými skvrnkami a čárkami. Na vejcích sedí pouze samice po dobu asi 12–14 dní. Mláďata krmí převážně samice hmyzem. Samec se na krmení podílí jen málo nebo vůbec (zejména pokud má více samic). Mláďata opouštějí hnízdo ještě ne zcela vzletná ve věku 9–13 dní a ukrývají se v okolní vegetaci. Hnízda jsou velmi zranitelná predací a zemědělskou technikou (sečení, sklizeň).

Pohyb:

• Migrační chování: Je proměnlivé. Populace v jižní Evropě a severní Africe jsou převážně stálé nebo podnikají jen krátké potulky. Populace ze střední a severnější Evropy, včetně těch českých, jsou částečně tažné nebo migrují na krátké až střední vzdálenosti. Zimují v jižní Evropě (Francie, Španělsko, Itálie) a severní Africe. Menší část ptáků se může pokusit přezimovat i ve střední Evropě, pokud jsou mírné zimy.

Stav populace, ohrožení a ochrana – KLÍČOVÁ ČÁST:

• Status: Globálně je podle IUCN stále veden jako „málo dotčený“ (LC), avšak s jasně klesajícím populačním trendem. V Evropě je situace mnohem vážnější; v mnoha zemích, zejména západní a střední Evropy, došlo k masivním poklesům. V České republice je strnad luční zařazen v Červeném seznamu ptáků jako KRITICKY OHROŽENÝ (CR) druh a patří mezi zvláště chráněné druhy.
• Ohrožení: Hlavní a téměř výhradní příčinou katastrofálního úbytku je intenzifikace zemědělství:
  • Ztráta biotopové mozaiky: Vytváření obrovských monokulturních lánů, zánik mezí, úhorů, remízků a pestrých okrajů polí.
  • Chemizace: Masivní používání pesticidů (insekticidů) likviduje hmyz, který je nezbytný pro krmení mláďat. Herbicidy ničí plevele, jejichž semena jsou důležitou potravou dospělých ptáků.
  • Změny v osevních postupech: Úbytek jařin a pícnin ve prospěch ozimů, kukuřice a řepky, které poskytují méně potravy a horší podmínky pro hnízdění.
  • Intenzivní sklizeň a sečení: Časné a rychlé sklízení plodin a sečení luk ničí hnízda s vejci nebo mláďaty. Ztráta strnišť a pozdně sečených ploch.
• Ochrana: Záchrana strnada lučního vyžaduje zásadní změny v zemědělském hospodaření a cílená ochranná opatření, především prostřednictvím agroenvironmentálně-klimatických opatření (AEKO):
  • Vytváření a ponechávání neobdělaných ploch (úhorů) a biopásů s pestrou směsí bylin a travin.
  • Zakládání širokých okrajů polí (nad 6 metrů).
  • Podpora pěstování jařin a víceletých pícnin.
  • Extenzivní pastva nebo pozdější termíny sečení luk.
  • Omezení používání pesticidů a hnojiv, podpora ekologického zemědělství.
  • Ochrana a management stávajících hnízdních lokalit.
  • Strnad luční je významným indikátorem stavu zemědělské krajiny. Jeho úbytek signalizuje degradaci celého ekosystému.

Zajímavosti:

• Největší evropský strnad.
• Charakteristický zpěv připomínající chřestění klíčů.
• Častá polygynie – jeden samec může mít více samic.

Závěr:

Strnad luční je smutným příkladem druhu, který byl během několika desetiletí přiveden na pokraj vyhynutí v důsledku změn v zemědělské krajině. Jeho přežití v České republice závisí na okamžitém a rozsáhlém uplatňování specifických ochranných opatření a na celkové změně přístupu k zemědělství směrem k větší udržitelnosti a podpoře biodiverzity. Bez aktivní pomoci a obnovy vhodných biotopů hrozí, že charakteristický zpěv tohoto kdysi běžného ptáka z naší krajiny zcela zmizí.

Význam

Rozšíření

Rozšíření v ČR