10,5-12cm /11g

Poměrně malá sýkora kterou poznáme podle charakteristické ozdoby hlavy – trojhranné černobílé „šupinkaté“ chocholky, která je vždy patrná a kterou dovede vztyčovat a sklápět. Vrch těla, počínaje záhlavím je narezavěle hnědý, spodek bělavě šedý, na bocích s okrovým nádechem. Hlava je bílá s černou podkovovitou skvrnou za okem, černou bradou a hrdlem, z nějž pokračuje černý proužek až na šíji. Samička je zbarvena stejně jako sameček, jen chocholka v týle je šedší a kratší. Mladí ptáci mají chocholku jen velmi krátkou, bílé partie v ní chybí. V západní a jižní Evropě jsou sýkory svrchu tepleji hnědé, po stranách hlavy mají jemný béžový tón a na bocích červenohnědý nádech. Kromě brkoslava severního (Bombycilla garrulus) je parukářka jediným evropským pěvcem s chocholkou.

Žije v jehličnatých lesích, hlavně smrkových a borových. Na jihu Evropy i v porostech korkových dubů a buků, ve Skotsku v modřínových lesích. Samička staví hnízdo hlavně v hotových stromových dutinách, je ale schopna si dutinu vytesat i sama v měkkých ztrouchnivělých pařezech či kmenech. Občas hnízdí i v hnízdech veverek a velkých dravců, jen málokdy v ptačích budkách. Dutinu vystýlá hlavně mechem a používá více trávy než ostatní sýkory; hnizdní důlek je vystlán zvířecí srstí. Snůška je oproti jiným sýkorám menší, obsahuje obvykle 5-7, bílých, červeně tečkovaných vajíček. Hnízdí v dubnu až červnu, většinou 1x ročně, podruhé zahnízdí jen malá část ptáků. Potrava se skládá z hmyzu a jeho larev, pavouků a v mimohnízdní době tvoří značnou část potravy semena jehličnatých dřevin.

Evropa kromě severu Skandinávie a Itálie až po Ural. Je stálá, bývá jen v malých hejnkách a s ostatními sýkorami se sdružuje málokdy.

V Červeném seznamu ČR je tento druh nově zařazen do kategorie LC – málo dotčený.

Žije na většině území, v nižších polohách je vzácnější, nebo zcela chybí, na horách vystupuje až po horní hranici lesa (max. 1400 m. n. m. v Krkonoších). Naše populace jsou stabilní, v letech 2001-2003 čítaly 80-160 tisíc hnízdících párů.
V Evropě v posledních cca 20 letech dochází k poklesu stavů v hlavních hnízdních oblastech (Skandinávie, Rusko), druh je proto považován za ubývající, v celé Evropě hnízdí přes 6,1 milionu párů.