10 – 11,5cm, váha 9g

Malá, čilá a hlučná sýkora, vypadající na první pohled jako příbuzná sýkory koňadry (Parus major). Má podobně černou hlavu s velkými bílými skvrnami na tvářích a tenkou světlou křídelní pásku. Liší se proporcemi, má větší hlavu a plnější šíji, která přechází hned do pláštíku. Zespodu není jasně žlutá,ale kouřově šedobéžová a nemá uprostřed černý pruh. Při pohledu zezadu je patrná typická oválná bílá skvrna na šíji. Je-li trochu vzrušena, může čepýřit malou chocholku jako „trn“ na temeni. Hřbet je modrošedý. Kromě bílé pásky na špičkách velkých krovek má druhou pásku v podobě „korálků“ na středních krovkách. Ptáci v Británii a na Iberském poloostrově mají olivový tón, nejsou na hřbetě tak modří a boky mají červenohnědý nádech. V Irsku mají také zespodu a na tvářích žlutý nádech. Samice se podobá samci. Celkově je to barevně nevýrazná sýkora.

Je typickou sýkorou jehličnatých lesů, pokud žije ve smíšených lesích, pak jen v místech s převahou jehličnanů. V horách se vyskytuje až k hranici lesa. V západní Evropě i v zahradách. Hnízdí od května do července, na severu 1x, ve střední Evropě 2x ročně, v dutinách. V jehličnatých lesích nebývá mnoho stromových dutin, tak vyhledává daleko více než jiné sýkory zemní díry, opuštěné myší nory či škvíry ve zdech a skalách. Ráda zahnízdí i v ptačích budkách. Hnízdo je vystavěno převážně z mechu, chmýří a zvířecí srsti. Snůška obsahuje 7-11 vajíček, podobných vajíčkám modřinky (Parus caeruleus), sedí jen samice. Potrava kterou hledá hlavně v korunách stromů na vnějších větvích, se skládá převážně z hmyzu, pavouků a semen. Hubením hmyzu patří mezi nejužitečnější ptáky.

Žije ve většině Evropy mimo nejsevernější část, na velké části severni a střední Asie až po Pacifik. Dále v Malé Asii a severozápadní Africe. Je stálá, u severských ptáků však dochází v několikaletých intervalech k invazním posunům na jih.

Je rozšířen celkem rovnoměrně po celém území, chybí pouze v bezlesých nížinách. Na horách vystupuje až po horní hranici lesa a proniká až do porostů kleče. V posledních cca 20 letech početnost mírně stoupá, v letech 2001-03 u nás hnízdilo 0,5-1 milion párů.
Na území celé Evropy hnízdí přes 12 milionů párů, druh je považován za zabezpečený.

Vyhledávání

Vyhledat obrázky pomocí Google
Vyhledat na internetu pomocí Google
Vyhledat na internetu pomocí uBio
Vyhledat v ITIS – Integrated Taxonomic Information System