Domácí husu zná patrně každý: velké zavalité tělo, krátké nohy, dlouhý krk s malou hlavou a silným zobákem. Téměř všechny divoké husy vyskytující se během roku u nás patří ke třem „šedým“ druhům: jsou to husa velká, polní a běločelá.
Z nich jedině husa velká u nás i hnízdí, takže ji můžeme vidět po celý rok. Hnízdiště, kam se ze zimovišť vrací v únoru, se nacházejí v jižních Čechách a na jižní Moravě, v menším počtu i např. v Poohří, Polabí či Poodří. V červnu, kdy dospívají mláďata, pelichají dospělým letky, takže nemohou létat a soustřeďují se ve stovkách na letních shromaždištích. Na některých z nich zůstanou až do listopadu, kdy většina táhne do zimovišť v západním Středomoří. Ve stále větším počtu však u nás také zimují. Nehnízdící dvou- až tříletí ptáci mohou pelichat i severněji v Evropě.
Další dva „severské“ druhy hus zastihneme u nás jen od poloviny září do poloviny dubna často ve společných hejnech.
Husy jsou výrazně společenští ptáci. Husy velké se po vyhnízdění a přepelichání soustřeďují z celých oblastí výskytu jen do několika stálých společných shromaždišť. Od konce září se k nim na některých shromaždištích připojují i „severské“ husy. Část hus všech druhů zde setrvává přes zimu a jejich počty se zvyšují opět v době jarního průtahu. Středem těchto shromaždišť jsou větší vodní plochy: rybník Dehtář na Českobudějovicku, Velký Tisý na Třeboňsku, velké rybníky a zejména údolní nádrž Nové Mlýny na jižní Moravě, v menším počtu údolní nádrže Jesenice, Nechranice nebo Rozkoš, případně i některá místa na dolním toku řeky Moravy (viz také str. 10–11).
Tisícová hejna hus nocují na vodě, odkud vyletují na pastvu – přede- vším na ozimy – zhruba do 30 km od nocovišť. Husy velké se pasou ráno a navečer a mezitím se vracejí na vodu, husy polní a běločelé se vracejí přes den na vodu jen nepravidelně. Nejpůsobivější pozorování hus je na shromaždištích za ranního rozletu a večerního návratu.
Všechny tři zmíněné druhy, především však oba severské, tvoří také převážnou většinu hus přeletujících v hejnech od podzimu do jara často i nad městy nebo hřebeny hor. Druhy v těchto hejnech je často možné rozlišit jen podle hlasu.
Další dva druhy „šedých“ hus se u nás vyskytují zpravidla od podzimu do jara zřídka až výjimečně, převážně jednotlivě nebo v malých skupi- nách. Nejčastěji jsou k zastižení na společných shromaždištích v hejnech jiných druhů hus. Jsou nesnadno rozeznatelné, zejména mladí ptáci. Husa krátkozobá je „zmenšená“ husa polní, s růžovou kresbou na tmavém zobáku, svrchní strana křídel je v letu světle modrošedá. Husa malá je
„zmenšená“ husa běločelá, se světlým zobákem, u dospělých s bílým čelem až daleko za oko a žlutým kroužkem kolem oka.
Zřídka až výjimečně se u nás vyskytují také bernešky, a to především od podzimu do jara na shromaždištích hus. Pouze bernešky velké z popu- lací do Evropy introdukovaných mohou být jednotlivě zastiženy během celého roku kdekoliv na našem území. V poslední době jsou i v létě zaznamenáváni jedinci bernešky bělolící.
Bernešky jsou s výjimkou bernešky velké výrazně menší než ostatní husy. V hejnech hus jsou nápadné i tmavým až černým zbarvením, další kresba je zpravidla vidět až při detailním prohlížení. Tři druhy bernešek jsou menší, s kratším slabším zobákem. Berneška bělolící se v letu ozývá štěkavým „guak“. Podobná berneška tmavá je ještě menší, celá hlava je tmavá, pouze po stranách krku je u dospělých bílý proužek, spodní strana těla je tmavěji šedohnědá. Hlas je hluboké jednoslabičné „krok“. Berneška rudokrká je velmi pestrá. Hlas je zvučné odděleně dvouslabičné
„ki-kvi“. Čtvrtý druh – berneška velká – je větší než husa velká, hlas v letu je zvučné „a-hong“ (druhá slabika vyšší). Všechny bernešky zalétají s husami na pastvu, ale s výjimkou bernešky rudokrké hledají potravu i ve vodě, a to včetně „panáčkování“. Pohyby malých druhů na pastvě jsou velmi rychlé, což je zejména nápadné u bernešky rudokrké v hejnech ostatních druhů hus. Bernešky velké hnízdící v severní Evropě v blízkosti člověka se mohou chovat i značně důvěřivě.
