Nerozluční druzi strnadů v zásypech bývají vrabci polní s kaštanově hnědými čepičkami; venkované jim říkají úpolníci. Sadaři o nich ví, že jsou užitečnější než jejich bratři, vrabci domácí. Pokud mohu, živí se úpolníci od jara do zámrazu hmyzem a teprve pak se hlady vrhají na semena plevelů. Bývají milovníky slunce a v zimním oparu se rádi na křoví sluní. Načepýření, dlouhé chvíle si spokojeně pospávají kolem zásypu. Kosa černého už dlouho považujeme za našeho stálého společníka, ale mnohaleté kroužkování ptáků vneslo do jeho bytí zcela jiný pohled. Zůstávají u nás přes zimu jen staří ptáci, mladí odlétají do jižní a západní Evropy snadněji přežívat. Zimovat naopak k nám přeletují kosové ze severnějších populací Polska, Německa a ve velkých mrazech i jedinci až ze Skandinávie. Ti nejčastěji právě přichází do bažantích zásypů na zrní. 

K podobné strategii zimování se uchylují i pěnkavy obecné, ale se skromnějšími potravními nároky. Spokojí se s každým sebemenším plevelným zrníčkem. V zásypu postávají za patami bažantů a s povděkem sezobávají vše co přehlíží. Nezřídka se u nás v zimě potulují pěnkavy narozené v severovýchodní Evropě a to až u horního Povolží. 

S hejny pěnkav obecných přiletí obvykle jejich bratranci pěnkavy jikavci. Domovským právem patří do severských lesů drsné tajgy. K nám přiletují zimovat často invazně koncem října na nezoraná strniště. Když je zakryje sněhová přikrývka, hlad je přižene k bažantím zásypům. 

Hustá křoviska kolem zásypů obvykle poskytují útočiště několika červenkám obecným, známým svými rezavě červenými náprsenkami. Jsou sice tažnými ptáky, ale vždy několik jedinců se v mírnější zimě rozhodne přečkat období poblíž zásobovaného bažantího zásypu. Pokud mohou, živí se hmyzem poschovávaným v zrní, ale v hladu se spokojují s vegetariánskou stravou. Hledají také po okolí bobulky rostlin nebo keřů, ze všeho nejraději brslen. Každá nová dávka zadiny přinesená myslivcem do zásypu je jimi okamžitě prozkoumána, není-li v ní delikatese; larva nebo brouk pilous. S povděkem se v nouzi vrhají ale i na moučnatý vnitřek polámaného obilí. 

Za stejným „chlebem“ přibíhá mrštně do zásypu pěvuška modrá. Mnohdy se zdá, že tu poskakuje spíše myška, jak se jí hábitem podobá. Je známý patriot, jenž lpí na rodné krajině a vůbec ji neláká odletět přezimovat na jih Evropy, když má dobré potravní zázemí. Už v podzimu se přeorientuje na bobulky rostlin a keřů. Obvykle i s trpkou příchutí jako je svída krvavá. Bažantí zásyp ji láká plevelnými semínky, pavoučky a nemalým množstvím pilousů. Když slunce na chvilku vykoukne z mrazivé mlhy, neodpustí si vlétnout k vrcholku křoviny a zanotovat šveholivou písničku. Němci jí proto s trochou nadsázky nazývají „zimní slavík“. 

Několik let se u zásypů zabydluje nevšední host, vrabec domácí. Nenávratně pryč jsou časy, kdy byl pro člověka nevítaný příživník kolem jeho příbytku v celých hejnech. Kontaminace odpadků cizorodými látkami, změna struktury osevu plodin na polích a větší množství predátorů tvrdě postihují život tohoto synantropního ptáka. V některých městských parcích ho už dokonce ani nenajdete. Místy jen za humny vesnic zatím přetrvávají po křovinách jeho sporá hejnka. Zimní útočiště rád také nachází v bažantích zásypech, kde hledá svá oblíbená zrnka obilí. 17