Reklamy
Popis
Samec má čelo a přední polovinu temene červené, před okem černou skvrnu a úzký černý vous, zbytek hlavy a krk šedý. Ocas zelený, prostřední pár per slabě pruhovaný. Spodina těla je světle žlutozelená, boky tmavozelené a vrch těla zelený.
Samice je zbarvena stejně, až na to, že na hlavě chybí červená barva.
Samice je zbarvena stejně, až na to, že na hlavě chybí červená barva.
Ekologie
Žije především v listnatých a smíšených lesích, na horách, kde na rozdíl od ž. zelené (Picus viridis) vystupuje až k horní hranici lesa, i v lesích jehličnatých.
Hnízdí v dutinách stromů, které sama vytesává, dutina je často používána více let po sobě. Hnízdí 1x ročně, v dubnu a květnu snáší 6-7(5-10) vajec, oba rodiče sedí 17-18 dní. Mláďata jsou schopna letu ve stáří 22 dní, 23. – 28. den opouštějí hnízdo. Rodina drží ještě asi 10 dní spolu a pak se mladí rozptýlí do okolí. Nejstarší pták se dožil 5 roků a 4 měsíců.
Hlavní součástí potravy jsou mravenci a jejich kukly, i když je na tuto potravu méně specializovaná než ž. zelená (Picus viridis). Mraveniště nerozhrabává, mravence – nejčastěji rody Formica a Camponotus sbírá v okolí. V menší míře se živí dalším hmyzem a jeho larvami – dvoukřídlí, brouci, motýli a další. V letních měsících požírá příležitostně různé bobule a ovoce. V zimě je možno zastihnout ji na krmítku s lojem a semeny.
Hnízdí v dutinách stromů, které sama vytesává, dutina je často používána více let po sobě. Hnízdí 1x ročně, v dubnu a květnu snáší 6-7(5-10) vajec, oba rodiče sedí 17-18 dní. Mláďata jsou schopna letu ve stáří 22 dní, 23. – 28. den opouštějí hnízdo. Rodina drží ještě asi 10 dní spolu a pak se mladí rozptýlí do okolí. Nejstarší pták se dožil 5 roků a 4 měsíců.
Hlavní součástí potravy jsou mravenci a jejich kukly, i když je na tuto potravu méně specializovaná než ž. zelená (Picus viridis). Mraveniště nerozhrabává, mravence – nejčastěji rody Formica a Camponotus sbírá v okolí. V menší míře se živí dalším hmyzem a jeho larvami – dvoukřídlí, brouci, motýli a další. V letních měsících požírá příležitostně různé bobule a ovoce. V zimě je možno zastihnout ji na krmítku s lojem a semeny.
Možné záměny
V našich podmínkách je možná záměna se žlunou zelenou (Picus viridis) – ta je poněkud větší, na břišní straně a bocích má tmavší skvrnění, u obou pohlaví sahá červená čepička až daleko do týla, samec má navíc vous červený, černě lemovaný.
Rozšíření
Picus canus canus – Evropa a západní Sibiř po jezero Bajkal a úpatí Altaje. V Evropě chybí v jihozápadní části, na britských ostrovech a na severu Skandinávie, i když rozšíření se pomalu šíří západním směrem a v obdobích s mírnými zimami může zahnízdit i severněji od hranic pravidelného výskytu. Po mírném snížení stavů v letech 1970-90 se evropské populace stabilizovaly na asi 180 tisících párech. Stálý druh, pouze ptáci ze severnějších oblastí areálu se v zimě potulují v širším okruhu než jižnější populace.
U nás hnízdí nepravidelně na celém území od nížin až vysoko do hor 3-5 tisíc párů.
U nás hnízdí nepravidelně na celém území od nížin až vysoko do hor 3-5 tisíc párů.
Reklamy