Rubriky
Uncategorized @cs

Zvonohlík zahradní

Velikost

11-12 cm, váha 12 g

Popis

Je to drobný ptáček s nápadně krátkým, kuželovitým zobákem, který dává hlavě větší a kulatější vzhled. Typickým znakem je energický vlnovkovitý let. Po stranách hlavy sahá dlouhý světlý nadoční proužek na světlý krk a lemuje tmavší tváře se světlou skvrnou uprostřed. Temeno, pláštík, hřbet, břicho a boky jsou vždy hustě podélně čárkované. Křídla s úzkou křídelní páskou a vykrojený ocas jsou černohnědé. Kostřec je světlý, u samce jasně žlutý, u samice matněji zelenožlutý. Samec má čelo, kresbu na tvářích, strany krku a hruď jasně citronově žluté, u samice jsou tyto části těla světleji žlutobílé a skvrnitost na spodině těla začíná už od hrdla. Šatu mláďat žluť chybí, je hnědavý, silně podélně skvrnitý.

Ekologie

V dubnu začnou zvonohlíci obsazovat svá stanoviště v remízkách, alejích, stromových porostech u řek a rybníků i na okrajích lesů. Rádi vyhledávají zahrady, sady, parky a hřbitovy. Hnízdí od května do července 2x do roka. Úhledné hnízdo staví samička na stromě či keři. Splétá je z drobných kořínků, stébel, lýka a lišejníku (chybí mech). Okraj hnízda je obložen blátem. Hnízdní kotlinku vystýlá rostlinnou vlnou, srstí a peřím. Na 3-5 drobných, namodralých vajíčkách s narezavělými skvrnkami a vlasovými čárkami sedí hlavně samice za občasné pomoci samce. Mladé krmí oba rodiče, jejich trus však na rozdíl od jiných pěvců nepolykají ani neodnášejí a ten se hromadí na okraji hnízda, což je dobrým poznávacím znakem hnízd zvonohlíků. Potrava kterou sbírají hlavně ze země se skládá ze semen plevelů a kulturních rostlin, jejich zelených částí a hmyzu.

Rozšíření

Původní vlastí zvonohlíka je Středomoří. Odtud se na přelomu 19-20 století začal rychle šířit na sever, v současné době se už dostal do Skandinávie a na východě do Turecka, západního Ruska a Běloruska. Je tažný, nebojácný. Severoevropské populace táhnou do střední Evropy, v posledních letech stále více ptáků zůstává na hnízdištích i v zimě.

Rozšíření v ČR.

Druh rozšířený celoplošně především v nízkých a středních polohách, pravidelně ale vystupuje i do hor – max 1250 m.n.m. v Krkonoších. V posledních desetiletích se početnost výrazně nemění, v letech 2001-03 u nás hnízdilo 450-900 tisíc párů.
V Evropě se ve druhé polovině minulého století areál druhu i početnost zvyšovala, v současnosti je druh považován za zabezpečený se stabilní početností, na celém území hnízdí více než 8,3 milionu párů.

3 reakce na „Zvonohlík zahradní“

Ve zde uvedeném atlasu jsem nenašel ptáčka, který navštěvuje naše krmítko na sídlišti jako čtvrtý druh. Je celý šedý včetně hlavičky, nahoře tmavěji šedý, bříško světleji šedé. Hlava nemá žádnou kresbu. S jistotou to není žádný rehek (lidově kominíček). Zobák má krátký kuželovitý. Semínka slunečnic je schopen na místě vylouskávat, zanechává pouze slupky. Na krmítko jinak létají sýkorky koňadry, brhlík lesní a zvonek zelený. Ten jediný je nesnášenlivý – sýkorky vyhání.
Prosím o radu

Některá ze sýkorek-babka,úhelníček?Popis sedí na lejska šedého,ten to však pravděpodobně nebude,myslím,že v zimě odlétá.

Našla jsem zvonohlídka zahradního,je napůl ochmířený a napůl má peříčka,krmím ho párátkem směsí z namočených vloček a naserané žížalky,mám ho dva dny.Ptáček baští i vyměšuje,prosím o radu,jak pokračovat dále a kdy ho vypustit do přírody,jestli vůbec je vhodné ptáčka vypustit.Děkuji za radu.V.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..