Velikost

Potápka malá (Tachybaptus ruficollis)

Úvod

Potápka malá (Tachybaptus ruficollis) je naším nejmenším zástupcem řádu potápek a zároveň nejmenší evropskou potápkou vůbec. Tento drobný, zavalitý vodní pták je poměrně běžným obyvatelem rozmanitých sladkovodních biotopů, ale kvůli své malé velikosti a často skrytému způsobu života může snadno unikat pozornosti. Její přítomnost však často prozradí její charakteristický, hlasitý, chechtavý trylek, který se nese nad vodní hladinou zejména v hnízdním období. V České republice se jedná o běžně rozšířený druh, který zde hnízdí i částečně zimuje, nicméně její stavy v posledních desetiletích poklesly, což vedlo k jejímu zařazení mezi zvláště chráněné a v Červeném seznamu vedené druhy.

Systematické zařazení

Potápka malá patří do samostatného rodu Tachybaptus, odlišného od větších potápek rodu Podiceps.

• Řád: Potápky (Podicipediformes)
• Čeleď: Potápkovití (Podicipedidae)
• Rod: Tachybaptus
• Druh: Potápka malá (Tachybaptus ruficollis)

V Evropě se vyskytuje poddruh T. r. ruficollis. Celosvětově je rozlišováno více poddruhů.

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost: Je nápadně malá, s délkou těla 23–29 cm, rozpětím křídel 40–45 cm a hmotností 130–230 g. Má velmi kompaktní, kulovité tělo s krátkým krkem a charakteristickým „načechraným“ vzhledem zadní části těla.
• Svatební šat (Jaro/Léto): V hnízdním období je její zbarvení kontrastní. Svrchní část těla je tmavě hnědá až černá. Tváře, hrdlo a přední strana krku jsou sytě kaštanově hnědé až rezavé. Výrazným znakem je jasně žlutozelená skvrna v koutku zobáku (u kořene). Zobák je tmavý se světlou špičkou. Oko je tmavé.
• Prostý šat (Zima): Mimo hnízdní období je zbarvení mnohem méně výrazné a převážně světle hnědé. Svrchní část těla je šedohnědá, spodina bělavá, včetně hrdla a tváří, které jsou světle béžové až špinavě bílé. Kaštanové zbarvení chybí. Žlutozelená skvrna v koutku zobáku je nevýrazná nebo zcela chybí.
• Mláďata: Podobají se dospělým v prostém šatě, ale na hlavě a krku mají výrazné tmavé podélné proužky, které postupně mizí.
• Odlišení od podobných druhů: Od ostatních potápek se snadno pozná díky výrazně menší velikosti a kompaktnímu tvaru těla. Ve svatebním šatě je nezaměnitelná. V prostém šatě ji lze od mladých nebo zimních větších potápek odlišit velikostí, tvarem těla a absencí výraznějších vzorů na hlavě (jako např. ostře ohraničená čepička u potápky černokrké).

Hlas

Potápka malá je poměrně hlasitý pták, zejména na jaře a v létě. Nejcharakterističtějším projevem je hlasitý, daleko slyšitelný, klesající trylek znějící jako „bibibibibibi…“, který často opakuje. Tento hlas slouží k obhajobě teritoria a komunikaci mezi partnery. Při vyrušení se ozývá ostrým, kovovým „plit“ nebo „pit“.

Výskyt a biotop

• Rozšíření: Má obrovský areál rozšíření zahrnující většinu Evropy (kromě severní Skandinávie), Afriku (včetně Madagaskaru) a velkou část jižní a východní Asie až po Novou Guineu.
• Výskyt v ČR: V České republice je potápka malá plošně rozšířeným hnízdícím druhem. Vyskytuje se od nížin až po střední horské polohy (běžně do 600 m n. m., ale byla zaznamenána i výše, přes 950 m n. m.). Její početnost však v posledních desetiletích klesla. Odhadovaná hnízdní populace v letech 2001-2003 byla 2000–4000 párů, což představuje pokles oproti starším údajům (3000-6000 párů).
• Biotop: Dává přednost menším, dobře zarostlým vodním plochám. Obývá rybníky (zejména menší a s bohatými břehovými porosty), tůně, slepá ramena řek, zatopené lomy a pískovny, mokřady, ale i pomalu tekoucí úseky řek, kanály a větší odvodňovací příkopy. Klíčová je pro ni přítomnost husté pobřežní a vynořené vodní vegetace (rákos, orobinec, ostřice), která jí poskytuje úkryt a místo pro stavbu hnízda. Na rozdíl od větších potápek se méně často vyskytuje na velkých otevřených vodních plochách. Je poměrně tolerantní k lidské přítomnosti a může zahnízdit i na vhodných vodních plochách v blízkosti lidských sídel (např. parkové rybníčky).

Migrace

Potápka malá je částečně tažným druhem.

• Populace: Severnější a středoevropské populace jsou převážně tažné, zatímco ptáci v jižní Evropě a Africe jsou většinou stálí. České hnízdní populace většinou odlétají na zimu do jihozápadní Evropy nebo severní Afriky.
• Zimování v ČR: Na nezamrzajících úsecích řek a jiných vodních plochách v ČR každoročně zimuje odhadem 1000–2000 potápek malých. Jedná se pravděpodobně převážně o ptáky ze severnějších nebo severovýchodních populací.

Potrava

Je převážně masožravá. Loví hlavně vodní hmyz a jeho larvy (brouky, ploštice, larvy vážek, jepic, chrostíků, pakomárů), dále drobné korýše, měkkýše, pulce a malé rybky.

• Způsob lovu: Potravu získává především potápěním, kdy aktivně pronásleduje kořist pod vodou. Sbírá potravu také z hladiny nebo z vodních rostlin.

Chování

Je to typicky plachý pták. Při vyrušení se okamžitě a velmi rychle potápí, často bez jakéhokoli šplouchnutí, a vynořuje se až ve skrytu vegetace o kus dál. Tato schopnost jí vynesla anglický lidový název „dabchick“. Létá jen neochotně, většinou v noci během tahu nebo při přeletech mezi vodními plochami. Let je přímý, rychlý, nízko nad vodou, s rychlým vířením křídel. Během hnízdění jsou ptáci teritoriální a mohou být agresivní vůči jiným potápkám nebo i jiným vodním ptákům. Mají propracované námluvní rituály, které zahrnují synchronizované plavání, potápění a předávání si vodních rostlin.

Hnízdění a rozmnožování

• Období: Hnízdní sezóna je dlouhá, začíná často již v březnu nebo dubnu a může trvat až do července či srpna. Běžně hnízdí dvakrát, někdy i třikrát ročně.
• Hnízdo: Oba partneři staví malé plovoucí hnízdo z tlejících i čerstvých vodních rostlin. Bývá dobře ukryto v husté pobřežní vegetaci (rákosí, orobinec) a ukotveno k okolním stéblům nebo ponořeným větvím.
• Snůška a inkubace: Samice snáší obvykle 4–6 (někdy 3–8) vajec. Vejce jsou po snesení bílá, ale brzy získávají hnědavé zbarvení od tlejícího materiálu hnízda. Rodiče vejce při opuštění hnízda pečlivě zakrývají. Na inkubaci, která trvá přibližně 19–27 dní, se střídají oba rodiče.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou prekociální, krátce po vylíhnutí opouštějí hnízdo a jsou schopna plavat a potápět se. Zpočátku jsou však zcela závislá na rodičích, kteří je krmí a často je vozí na zádech, ukryté mezi pery. I potápky malé krmí svá mláďata peřím. Mláďata se plně osamostatňují až po několika týdnech (cca 6–7 týdnů). Úmrtnost mláďat bývá poměrně vysoká.

Status ochrany a ohrožení

• Globálně (IUCN): Celosvětově je druh hodnocen jako „Málo dotčený“ (Least Concern – LC) díky velkému areálu rozšíření a početné populaci.
• Česká republika: Navzdory relativní běžnosti je její status méně příznivý:
  • Legislativa: Zvláště chráněný druh kategorie Ohrožený (dle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
  • Červený seznam ČR (2017): Kategorie Zranitelný (VU). Tento status odráží zaznamenaný pokles početnosti a přetrvávající ohrožení.
• Příčiny ohrožení v ČR:
  • Ztráta a degradace vhodných biotopů (meliorace, vysoušení mokřadů, regulace vodních toků).
  • Odstraňování pobřežní a vodní vegetace při údržbě rybníků a vodních toků.
  • Znečištění vod.
  • Intenzivní rybářské hospodaření na některých rybnících (vysoké obsádky ryb mohou snižovat dostupnost potravy a kvalitu vody).
  • Predace (norek americký, ale i přirození predátoři).
  • Kruté zimy mohou způsobit vysokou úmrtnost zimujících ptáků.

Závěr

Potápka malá je nenápadným, ale důležitým obyvatelem našich mokřadů a vodních ploch. Její přítomnost a úspěšné hnízdění jsou dobrým indikátorem kvality vodního prostředí s dostatkem potravy a hlavně s dobře vyvinutými litorálními porosty. Ačkoli je stále relativně běžná, její zařazení mezi ohrožené a zranitelné druhy v ČR upozorňuje na potřebu ochrany jejích biotopů a citlivějšího hospodaření na vodních plochách, aby tento charismatický pták s typickým hlasem z naší přírody nezmizel.

Rozšíření

Význam

Rozšíření v ČR