HOME

 

Tento web vznikl čistě jako informační a slouží mě a mým přátelům a milovníkům ptactva.Jde o abecední
seznam a základní přehled o našich ptácích.Většina článků pochází z dostupné literatury a nebo z informačních serverů (wikipedie,biolib atd.)Prostředky získané z reklam slouží k uhrazení provozu webu a na nákup materiálu na výrobu krmítek a krmení v zimním období.Většina fotografii je moje dílo a mích kamarádů.Pokud jsem zveřejnil něčí autorizovaný článek nebo fotografii tak se dopředu omlouvám a po kontaktu okamžitě článek nebo fotografii smažu. breticek

Dravci jsou ptáci podobného vzhledu, ale rozdílné velikosti. Nejmenší druhy dosahují délky těla okolo 15 centimetrů. Někteří supi nebo kondoři mají rozpětí křídel 3 metry a váží přes deset kilogramů. Všichni jsou přizpůsobeni k příjmu živočišné potravy. Většinou ji loví pomocí silných pařátů, které zabodnou do těla kořisti a zobákem ji zabijí. Živí se převážně ptáky a savci. Při lovu se orientují pomocí vynikajícího zraku. Mnohé druhy jsou potravně specializované a loví hmyz, ryby, hady nebo se zaměřily na požírání mršin. Nestravitelné zbytky potravy, které tvoří srst, peří nebo kosti vyvrhují. Tyto vývržky se nejčastěji najdou pod hnízdy. Podle jejich tvaru a velikosti lze určit i druh. Výborně létají a v dokonalosti manévrovat, dlouhodobě plachtit nebo útočit střemhlavým letem je nepředstihnou žádní jiní ptáci. Uvádí se, že sokol při střemhlavém letu vyvine rychlost až 200 km za hodinu. Hnízda si staví na skálách, vysokých stromech, případně využívají hnízda jiných druhů a někdy hnízdí i na zemi. Malé druhy snáší až 6 vajec, velké 1-2 vejce. O mláďata se starají oba rodiče. Samec však pouze přináší potravu a samice ji mladým trhá a krmí je.

Sovy jsou zajímaví ptáci žijící nočním životem. K tomu mají celou řadu přizpůsobení. Vynikající zrak se dokáže orientovat i za šera a za tmy. Také sluch má velmi dobré schopnosti. Sovy slyší myš šustící v trávě na velkou vzdálenost. Peří má měkkou strukturu, takže soví let je téměř neslyšitelný. Na první pohled jsou podobné dravcům. Zobák je zahnutý určený k trhání kořisti, nohy jsou opatřené silnými drápy, které se zabodnou do těla kořisti. S dravci však nejsou vůbec příbuzné. Živí se hlavně drobnými savci, ptáky a jinými obratlovci i hmyzem. Potravu na rozdíl od dravců trhají jen na větší kusy, které polykají v celku. Nestravitelné zbytky peří a srsti vyvrhují v tzv. vývržcích, které jsou pro jednotlivé druhy charakteristické. Přes 140 druhů žije na celém světě. Většinou se jedná o lesní ptáky, ale najdeme je i na stepích, v tundrách, na pouštích i v okolí lidských obydlí. Hnízdí na stromech, skalách,

budovách nebo využívají hnízda jiných ptáků. Většinou sedí jen samice, samec hlídá a nosí potravu. Zasedají na první vejce, takže rozdíly mezi mláďaty na hnízdě jsou velké. Mláďata jsou nevyvinutá a zcela odkázaná na péči rodičů. Mají na sobě světlé chmýří. Velmi brzo opouští hnízdo. V té době ještě neumí létat a posedávají na větvích v okolí nebo na zemi pod hnízdem. Proto se v období rozmnožování často nachází mláďata sov. Většinu takových nalezenců pak lidé nosí záchranných center, kde je naučí lovit a vypouští zpět do přírody.

Veslonozí

Jedná se o skupinu převážně velkých vodních ptáků s charakteristickou veslovací nohou. I palec je otočen dopředu a všechny prsty jsou spojeny plovací blánou. Zobák je vždy hluboce rozeklaný a opatřený hrdelním vakem, nozdry jsou zredukovány jako ochrana před vniknutím vody do nosních dutin. U nepotápivých skupin (fregatky, terejové a pelikáni) je silně pneumatizovaná kostra, duté jsou i nejmenší kosti, vzduchové vaky jsou i pod kůží. U potápivých druhů (anhingy a kormoráni) není pneumatizace výrazná, naopak silně smáčivé peří usnadňuje potápění.
Téměř výhradní potravou jsou ryby, způsoby lovu jsou podle čeledí odlišné. Jedná se o obyvatele vnitrozemských a pobřežních mořských vod. Hnízdípospolitě na skalnatých pobřežích nebo na stromech, pelikáni v rákosových porostech. Inkubace je poměrně dlouhá, zhruba 20-45 dní. Mláďata jsou typicky krmivá, líhnou se slepá a holá, po několika dnech obrůstají prachovým peřím. Krmena jsou natrávenou potravou pro kterou vkládají zobák hluboko do hrdla rodičů. Růst mláďat je rychlý, před vylétnutím z hnízda hmotnost mláďat převyšuje hmotnost rodičů, přesto vzletnosti dosahují dost pozdě (pelikáni až po 100 dnech).
Mimo nejchladnějších oblastí obývají celý svět. Většina druhů je stálých až potulných, za stěhovavé se dají považovat pelikáni v palearktické oblasti.

Brodiví

Většinou se jedná o velké ptáky s dlouhýma nohama a protáhlým štíhlým krkem. Zobák většiny druhů je dlouhý, přímý a klínovitý, někteří zástupci čápovitých (Ciconiidae) mají zobák mohutný, ibisové (Threskiornis, Pseudibis) mají štíhlý, dolů zahnutý zobák. Nohy jsou u většiny druhů značně protáhlé, zejména v běháku a bérci. Prsty, včetně palce jsou dlouhé, palec je nasazen ve stejné výšce jako ostatní prsty, což usnadňuje usedání ve větvích stromů. U některých druhů je mezi prsty krátká plovací blána.
Zbarvení je u obou pohlaví většinou stejné, samice bývají poněkud menší, mívají méně vyvinutá ozdobná pera, mladí ptáci často vypadají zcela odlišně. V opeření se dost často objevují holá kožovitá místa, popřípadě i různé výrustky, více druhů má prodloužená ozdobná pera, hlavně na hlavě a na krku.

Většina druhů je obyvateli vnitrozemských vod, některé druhy jsou adaptovány k životu v suchém prostředí (marabu). Žijí v monogamii, větší počet druhů hnízdí v koloniích, běžně i více druhů pospolu. Staví si zpravidla poměrně velká hnízda z větví v korunách stromů, užívají je i po více let a neustále je přistavují. Druhy žijící v rákosinách staví každoročně nové hnízdo na polámaném rákosu a orobinci. Mláďata jsou krmivého typu, vyznačují se rychlým růstem. Krmena jsou oběma rodiči, potrava je jim vyvrhována do hnízda, u volavkovitých (Ardeidae) je zprvu vyvrhována přímo do zobáků. Mláďata mnohých druhů, zvláště těch hnízdících v rákosí opouštějí hnízdo už dlouho před dosažením vzletnosti – u bukáčků (Ixobrychus) už od 10. dne života.
Potrava je u všech druhů živočišná, hlavně ryby, obojživelníci a drobní savci, z bezobratlých hlavně hmyz a červi. Několik druhů (marabu, Leptoptilos) je přizpůsobeno k požírání mršin.
Zástupci řádu jsou mimo polárních oblastí rozšířeni kosmopolitně, těžištěm výskytu jsou tropické, popřípadě alespoň teplé oblasti. Druhy z chladnějších oblastí bývají z větší části tažné, delší migrační přesuny vyvolané změnami zdrojů potravy podnikají i některé druhy z tropů.

Vrubozobí 

Ptáci střední až značné velikosti. Mezi nejmenší patří čírka obecná (Anas crecca) o hmotnosti od 0,3 kg a rozpětí 0,6 m, největším druhem je labuť velká (Cygnus olor) s hmotností až přes 15 kg a rozpětím 2,5 m.
Vyznačují se protáhlým krkem, hlava je z boků zploštělá. Zobák je krytý měkkou kůží, u konce hustě vystlán hmatovými tělísky, na špici má rohovinovou ploténku-nehet. Při okrajích zobáku se nacházejí rohovinové výrůstky. U druhů živících se planktonem jsou tenké, velice husté a vysoké, u býložravých druhů mají podobu zoubkovitých útvarů, u rybožravých druhů jsou přeměněny na ostré zubovité útvary. U některých druhů je u kořene zobáku výrazný masitý hrbol.Nohy vrobozobých (mimo kamišovitých-Anhimidae) jsou typické plovavé končetiny. Tři přední prsty jsou spojeny širokou plovací blánou, mají poměrně krátký běhák a dlouhý bérec. Zvláště u potápivých druhů jsou posunuty k zádi těla, což ztěžuje chůzi po zemi.
Obrysové peří je husté a přiléhavé, pod ním je hustý porost prachového peří. Opeření je potíráno tukovým sekretem z kostrční žlázy, což zamezuje jeho smáčení. Křídla jsou středně dlouhá, umožňují u některých druhů i velice rychlý let-u čírek až 100 km/h, mimo kamišovitých (Anhimidea) však neumožňují plachtění. Ručních letek je 10-11,rýdovacích per 12-24,ocas je u většiny druhů krátký. Mláďata se rodí pokryta hustým prachovým peřím, to postupně ztrácejí ve věku 3-5 týdnů. Husy pelichají 1x ročně, ostatní 2x, mimo husovce strakatého (Anseranas semipalmata) a kamišovitých (Anhimidae) při pelichání vypadávají všechny letky současně, což na nějaký čas omezuje schopnost letu. U hus a labutí jsou samci a samice zbarveni stejně, u kachen jsou samci daleko pestřejší.

Převážná většina druhů je obyvateli nejrůznějších vodních prostředí, výhradně suchozemskými druhy jsou pouze husa kuří (Cereopsis novaehollandiae) a berneška havajská (Branta sandvicensis). Dosti počerné snůšky (i více než 15 vajec) jsou snášeny do hnízd umístěných na zemi v porostech kolem vody, některé druhy hnízdí ve stromových dutinách nebo v zemních norách. Na vejcích sedí pouze samice, u kachen se i sama stará o mláďata, u hus a labutí pečují o mladé oba rodiče. Mláďata patří k nekrmivému typu, rodí se velice vyvinutá. Je pro ně typický imprinting (vtištění), což znamená, že prvního tvora viděného po vyklubání z vajec považují za rodiče.
U hus a bernešek je potrava čistě rostlinná, u labutí bývá v malé míře požívána i potrava živočišná. Kachny se živí smíšenou potravou, u rodu Anas převažuje složka rostlinná, u rodu Aythya živočišná-hlavně měkkýši, červi a larvy hmyzu. Kajky, turpani a hoholky jsou čistě masožravé, loví hlavně měkkýše a korýše, u morčáků jsou téměř výhradní potravou ryby.
Zástupci řádu se vyskytují na celém světě včetně polárních oblastí. Druhy hnízdící v chladných oblastech na zimu migrují do příhodnějších míst, většinou vyhledávají jen nejbližší nezamrzající vodní plochy. Druhy hnízdící v tropech se často přesunují mezi oblastmi s dobou sucha a dobou dešťů.

Krátkokřídlí