Popis: Ledňáček říční je malý, nezaměnitelně zbarvený pták, o něco větší než vrabec (délka těla 16-17 cm, rozpětí křídel 24-26 cm). Díky svému pestrému zbarvení je často nazýván „létajícím drahokamem“. Svrchní část těla, včetně temene hlavy, křídel a hřbetu, září různými odstíny modré a tyrkysové. Toto zbarvení není způsobeno pigmentem, ale lomem světla na specifické mikrostruktuře per (tzv. strukturální zbarvení). Spodní část těla (břicho, hruď) a líce jsou rezavě oranžové. Na krku má výraznou bílou skvrnu. Hlava je v poměru k tělu velká, ocas naopak velmi krátký. Dlouhý, dýkovitý zobák je černý; samice se od samce liší tím, že má spodní čelist zobáku u kořene načervenalou nebo oranžovou. Nohy jsou malé a červené.

Výskyt a prostředí: Ledňáček říční obývá rozsáhlé území Evropy, Asie a severní Afriky. Vyhledává blízkost čistých, pomaleji tekoucích nebo stojatých vod s dostatkem drobných rybek a vhodnými břehy pro hnízdění. Typickým prostředím jsou řeky, potoky, rybníky, zatopené lomy či pískovny. V České republice se vyskytuje roztroušeně na celém území od nížin do podhůří. Většina naší populace je stálá nebo potulná – v zimě se může přesouvat k nezamrzajícím úsekům vod. Severnější evropské a asijské populace jsou tažné.

Potrava a lov: Jeho potrava se skládá téměř výhradně z malých rybek (střevle, hrouzci, plotice) do velikosti asi 10 cm. Příležitostně loví i vodní hmyz, jeho larvy nebo pulce. Ledňáček loví typickým způsobem: nehybně sedí na větvi či jiném posedu nad vodou (např. plotní tyčce, kameni) a vyhlíží kořist pod hladinou. Když spatří vhodnou rybku, vrhá se střemhlav do vody, uchopí ji do zobáku a rychle se vrací na posed. Tam rybku zabije úderem o větev a polyká ji vždy hlavou napřed. Denně potřebuje ulovit množství potravy odpovídající zhruba 60 % jeho tělesné hmotnosti.

Chování: Ledňáčci jsou známí svým rychlým, přímým letem nízko nad vodní hladinou. Let často doprovází hlasitým, ostrým pískáním „tyííí“ nebo „zíít“. Jsou silně teritoriální, zejména v hnízdní době si své území (úsek toku) aktivně brání před vetřelci. Mimo lov tráví mnoho času nehybným sezením na oblíbených posedech a pozorováním okolí.

Hnízdění: Ledňáček hnízdí v norách, které si sám vyhrabává v kolmých, nejčastěji hlinitých nebo písčitých březích nad vodou. Nora bývá dlouhá 50 až 100 cm, mírně stoupá a na konci je rozšířena v hnízdní komůrku. Hnízdo jako takové nestaví, vajíčka klade na holou půdu nebo na vrstvu nestrávených zbytků potravy (rybí kůstky, šupiny). Samice snáší 6-7 lesklých, bílých, téměř kulatých vajec. Na jejich zahřívání se střídají oba rodiče po dobu asi 19-21 dní. Mláďata jsou krmena oběma rodiči drobnými rybkami a noru opouštějí po 23-27 dnech. Pár často zahnízdí dvakrát, výjimečně i třikrát za sezónu.

Ochrana: V České republice je ledňáček říční zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii „ohrožený“. Jeho populace mohou ohrozit zejména tvrdé zimy, kdy zamrzají vodní plochy a ptáci nemají přístup k potravě. Dalšími hrozbami jsou regulace vodních toků (které ničí přirozené hnízdní stěny), znečištění vody (ovlivňující množství ryb) a rušení na hnízdištích. Přesto je globálně (podle IUCN) stále hodnocen jako „málo dotčený“ (Least Concern).

Zajímavosti: Ledňáček je považován za dobrý indikátor kvality vodního prostředí – jeho přítomnost obvykle signalizuje relativně čistou vodu s dostatkem ryb. Jeho schopnost střemhlavého ponoru a zářivé barvy fascinují pozorovatele ptáků po celém světě.