Labuť velká (Cygnus olor) – Podrobný pohled
Systematické zařazení a příbuzenské vztahy:
Labuť velká je jedním z nejznámějších a nejrozšířenějších druhů labutí. Mezi její blízké příbuzné patří labuť zpěvná (Cygnus cygnus) a labuť malá (Cygnus columbianus), od kterých se liší především zbarvením zobáku a držením krku. Je považována za monotypický druh, což znamená, že se nerozlišují žádné geografické poddruhy.
Detailní popis a morfologie:
Labuť velká patří k nejtěžším létajícím ptákům světa. Její mohutné tělo a dlouhý krk jí dodávají charakteristickou elegantní siluetu.
Hlasové projevy a komunikace:
Název „labuť velká“ (v angličtině „Mute Swan“ – němá labuť) je poněkud zavádějící. Ačkoliv není tak hlasitá jako jiné druhy labutí (např. labuť zpěvná), disponuje celou škálou zvukových i vizuálních komunikačních signálů.
Habitat, rozšíření a migrační status:
Habitatové nároky: Labuť velká je primárně vázána na mělké stojaté nebo pomalu tekoucí sladké vody. Obývá jezera, rybníky, tůně, slepá ramena řek, pomalé úseky řek, kanály, ale i chráněné mořské zátoky a ústí řek (estuáry). Klíčová je pro ni přítomnost bohatých porostů ponořených vodních rostlin, které tvoří hlavní složku potravy, a dostatek volné vodní plochy pro vzlet a přistání. Velmi dobře se adaptovala na život v blízkosti člověka a často hnízdí i ve městech a parcích. Pro hnízdění potřebuje klidné místo na břehu nebo na ostrově s dostatkem vegetace pro stavbu hnízda. Původní areál rozšíření: Zahrnuje mírné pásmo Evropy (od Velké Británie a Francie po západní Rusko) a Asie (přes Střední Asii až po Přímořský kraj a pobřeží Číny). Introdukovaný výskyt: Byla člověkem úspěšně vysazena a zdivočela v mnoha částech světa, zejména v Severní Americe (kde je místy považována za invazní druh), Austrálii, na Novém Zélandu a v jižní Africe. Pohyby a migrace: V mírnějších částech areálu (západní a střední Evropa, včetně ČR) je převážně stálá nebo podniká jen krátké přelety mezi hnízdišti a zimovišti (např. z menších rybníků na nezamrzající řeky). Populace ze severnějších a východnějších oblastí (Skandinávie, Pobaltí, Rusko, Střední Asie) jsou tažné a zimují jižněji, často na pobřeží Severního a Baltského moře, ve Středomoří nebo v Asii. Status v ČR: Je běžným, celoročně se vyskytujícím a hojně hnízdícím druhem na většině území ČR, od nížin do podhůří. Její početnost v ČR výrazně vzrostla ve druhé polovině 20. století, v současnosti je populace považována za stabilizovanou a početnou (odhaduje se na 600–800 hnízdících párů a několik tisíc nehnízdících ptáků).
Potrava a způsob jejího získávání:
Labuť velká je převážně býložravec, specializovaný na konzumaci vodních rostlin.
Sociální chování a ekologie:
Sociální uspořádání: Během hnízdní sezóny jsou labutě silně teritoriální. Pár (samec „cob“ a samice „pen“) společně a velmi agresivně brání své teritorium, které zahrnuje hnízdiště a okolní vodní plochu s potravními zdroji. Mimo hnízdní období, zejména na podzim a v zimě, se nehnízdící ptáci (mladí jedinci, neúspěšní hnízdiči) a ptáci v období pelichání shromažďují do velkých hejn na místech s dostatkem potravy a bezpečí. Párové vazby: Tvoří velmi silné, dlouhodobé, často celoživotní monogamní páry. Partneři spolu tráví většinu času a projevují si náklonnost různými rituály. Pokud jeden z partnerů zahyne, druhý si obvykle najde nového partnera. Obrana teritoria: Zahrnuje širokou škálu signálů, od výhružných postojů (vizuální komunikace) a syčení až po přímé útoky – prudké rozběhnutí po hladině, údery křídel a klování. Souboje mezi samci mohou být velmi tvrdé a vést ke zraněním. Agresivně vystupují i vůči jiným vodním ptákům, psům nebo lidem, kteří se přiblíží k hnízdu nebo mláďatům. Predátoři a délka života: Dospělé labutě mají díky své velikosti a agresivitě jen málo přirozených nepřátel (výjimečně je může ulovit velký dravec jako orel mořský nebo velká šelma). Vejce a zejména malá mláďata jsou však zranitelná a mohou se stát kořistí lišek, kun, norků, vyder, krkavcovitých ptáků, velkých racků nebo štik. Labutě se mohou dožít vysokého věku, ve volné přírodě běžně 15–20 let, rekordně i okolo 30 let. V zajetí žijí i déle.
Detailní pohled na rozmnožování:
Hnízdní období: Začíná brzy na jaře, v ČR obvykle v březnu nebo dubnu, kdy si páry obsazují nebo znovu potvrzují svá teritoria. Stavba hnízda: Hnízdo je mohutná stavba umístěná na zemi v těsné blízkosti vody, na ostrůvku, v hustém rákosí nebo na plovoucích hromadách vegetace. Základ tvoří velká hromada větví, rákosu, orobince a dalších rostlinných materiálů. Hnízdní kotlinka uprostřed je vystlána jemnějším materiálem a peřím. Na stavbě se podílejí oba partneři, i když hlavní část aranžování materiálu obstarává samice. Hnízda jsou často používána opakovaně po mnoho let a každoročně zvětšována. Snůška: Samička snáší obvykle 4–8 (vzácně 1–11) vajec. Vejce jsou velká (cca 113×74 mm, váha 340 g), oválná, s hrubou skořápkou, zbarvená světle zelenomodře nebo špinavě bíle. Jsou snášena v intervalu 1–2 dny. Inkubace: Začíná obvykle až po snesení téměř celé snůšky, což vede k relativně synchronizovanému líhnutí. Sedí převážně samice, samec hlídá v blízkosti a brání teritorium. Samice opouští hnízdo jen na krátkou dobu, aby se nakrmila a vyčistila, přičemž vejce pečlivě zakrývá hnízdním materiálem. Inkubace trvá poměrně dlouho, 35–41 dní. Líhnutí a péče o mláďata: Mláďata se líhnou během 24–48 hodin. Jsou prekociální – rodí se pokrytá hustým prachovým peřím, s otevřenýma očima a brzy po oschnutí jsou schopna opustit hnízdo, chodit a plavat. Rodiče jsou vůči mláďatům velmi starostliví a ochranitelští. Mláďata často hledají teplo a bezpečí pod křídly rodičů nebo se dokonce vozí na jejich hřbetě. Oba rodiče vodí mláďata na místa s vhodnou potravou. Mláďata se krmí sama od počátku, nejprve sbírají drobné bezobratlé z hladiny a rostlin, později přecházejí na rostlinnou stravu. Růst a vzletnost: Mláďata rostou pomalu a jsou plně opeřena a schopna letu až ve věku 120–150 dní (cca 4–5 měsíců). Rodinná soudržnost: Rodina obvykle zůstává pohromadě po celé léto a často i během první zimy. Mladí ptáci se osamostatňují a rozptylují nejčastěji následující jaro. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku 3–4 let, i když páry mohou vytvořit i dříve.
Status, ochrana a vztah s člověkem:
Globální status (IUCN): Labuť velká je celosvětově hodnocena jako málo dotčený (LC) druh. Její globální populace je velmi početná a celkově stabilní nebo mírně rostoucí. Status v ČR: V České republice je běžným, hojným a celoročně přítomným druhem. Není zařazena na Červený seznam ohrožených druhů. Její populace zde v průběhu 20. století výrazně vzrostla, k čemuž přispěla ochrana, zimní přikrmování a adaptace na život v blízkosti člověka. Historie a vztah s člověkem: V minulosti byla lovena pro maso a peří. V Anglii byla tradičně považována za majetek koruny a její chov byl regulován. Díky své eleganci byla často chována jako okrasný pták v zámeckých parcích a na vodních plochách ve městech. Současné interakce a hrozby:
Kulturní význam:
Labuť velká má mimořádně bohatý kulturní a symbolický význam, zejména v západní kultuře.
Závěr:
Labuť velká je bezpochyby jedním z nejznámějších a nejobdivovanějších ptáků na světě. Její majestátní krása, elegantní pohyby a komplexní sociální chování fascinují pozorovatele. Její schopnost adaptovat se na život v blízkosti člověka jí umožnila stát se běžnou součástí mnoha městských i přírodních vodních ploch. Přestože její globální populace je v současnosti zabezpečená, lokální hrozby přetrvávají a vyžadují naši pozornost. Labuť velká zůstává nejen důležitou součástí vodních ekosystémů, ale i mocným kulturním symbolem, který obohacuje náš svět svou přítomností.
Vyhledat obrázky pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí uBio Vyhledat v ITIS – Integrated Taxonomic Information System
*Enter your name
*Email not valid.
Do not change these fields following