Velikost

Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus)

Úvod

Sýkora modřinka je malý, velmi aktivní a pestře zbarvený pěvec z čeledi sýkorovitých. Spolu se sýkorou koňadrou patří k nejběžnějším a nejznámějším ptačím druhům v České republice i v celé Evropě. Její atraktivní modro-žluto-bílé zbarvení, akrobatické schopnosti při hledání potravy a časté návštěvy krmítek a hnízdních budek ji činí velmi oblíbeným a snadno pozorovatelným obyvatelem zahrad, parků i lesů.

Systematické zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Sýkorovití (Paridae)
• Rod: ¹ Cyanistes (dříve řazena do rodu Parus)  
   
• Druh: Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus)

Popis:

• Velikost: Patří mezi menší druhy sýkor, je zřetelně menší a štíhlejší než sýkora koňadra. Délka těla dosahuje 11–12 cm, rozpětí křídel 17–20 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 9–13 g.
• Zbarvení: Její zbarvení je velmi charakteristické a nezaměnitelné.
  • Hlava: Temeno (čepička) je zářivě azurově modré, lemované bílým proužkem nad okem a na čele. Přes oko se táhne tmavě modrý až černý proužek, který pokračuje dozadu a spojuje se s tmavě modrým proužkem tvořícím límeček a úzký podbradek („bryndáček“). Líce jsou čistě bílé.
  • Hřbet: Žlutozelený až šedozelený.
  • Křídla a ocas: Jasně modré. Na křídlech je patrná úzká bílá křídelní páska.
  • Spodina těla: Sírově žlutá, někdy s úzkým, tmavším proužkem uprostřed břicha (ale nikdy ne tak širokým a výrazným jako u sýkory koňadry).
• Pohlavní dimorfismus: Pohlaví jsou si velmi podobná. Samec má často o něco jasnější a sytější modrou barvu na čepičce a křídlech a tmavší oční proužek a límeček než samice, ale rozdíly jsou malé.
• Zbarvení – Mladí ptáci (juvenilní): Jsou celkově matnější. Modrá čepička má nazelenalý nádech, bílé líce jsou nažloutlé a žlutá barva na spodině je bledší.
• Zobák: Malý, krátký, špičatý, černý.
• Nohy: Šedomodré.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Obývá většinu Evropy (kromě nejsevernějších oblastí Skandinávie a Islandu), severozápadní Afriku a Blízký východ.
• Habitat: Je velmi přizpůsobivá, i když preferuje listnaté a smíšené lesy, zejména ty s duby. Hojně se vyskytuje také v parcích, zahradách, sadech, křovinách, živých plotech a stromořadích. Méně často ji najdeme v čistě jehličnatých lesích. Důležitá je pro ni přítomnost stromů a keřů pro hledání potravy a dutin pro hnízdění. Dobře snáší i blízkost člověka a běžně žije i v městském prostředí.
• Výskyt v ČR: V České republice je velmi hojným a plošně rozšířeným druhem od nížin až po horské oblasti (do cca 1200 m n. m.). Patří mezi naše nejpočetnější ptáky a je běžná ve všech vhodných biotopech, včetně měst a vesnic jako je Břeclav.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Potrava je převážně živočišná, zejména v hnízdním období. Základ tvoří drobný hmyz v různých stádiích (mšice, stejnokřídlí, housenky motýlů a pilatek, larvy brouků, mouchy), pavouci, sekáči a další bezobratlí. Housenky jsou naprosto klíčovou potravou pro krmení mláďat.
• Sezónní změny: Na podzim a v zimě se v její potravě zvyšuje podíl rostlinné složky – semen (slunečnice, bukvice, semena břízy, olše), ořechů (arašídy na krmítkách), někdy i pupenů nebo mízy stromů. Velmi ochotně navštěvuje ptačí krmítka, kde preferuje zejména slunečnicová semena, arašídy a lůj.
• Způsob obživy: Je mimořádně obratná a akrobatická. Potravu sbírá na listech, jehličí a tenkých větvičkách, často přitom visí hlavou dolů. Prohlíží pupeny, květy, jehnědy, štěrbiny v kůře.

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Je velmi živá, aktivní a neposedná. Neustále šmejdí ve větvích a listoví. Je méně dominantní než sýkora koňadra, ale vůči jiným modřinkám nebo menším ptákům dokáže být teritoriální a průbojná.
• Sociální chování: Během hnízdění žije v párech. Na podzim a v zimě se často sdružuje do smíšených hejn s jinými druhy sýkor, brhlíky, šoupálky a dalšími lesními ptáky.
• Hlas: Má řadu hlasových projevů. Typické je vysoké, jemné volání „tsee-tsee-tsee“ nebo „sisisi“. Při rozčilení nebo varování vydává hlasité, drnčivé „čerrrrretetet“.
• Zpěv: Zpěv samce je poměrně jednoduchý, ale charakteristický – obvykle začíná jednou až třemi vysokými tóny, po kterých následuje rychlý, zvonivý trylek, např. „cí-cí-cisirrrrrr“ nebo „ci-ci-ci-cüüürrr“.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Hnízdí v dutinách. Využívá přirozené dutiny ve stromech, staré dutiny šplhavců, štěrbiny ve zdech, ale velmi často a úspěšně obsazuje umělé hnízdní budky. Často preferuje budky s menším vletovým otvorem (průměr 25–28 mm), který znemožňuje vstup větším druhům, jako je sýkora koňadra nebo vrabec.
• Hnízdo: Dutinu si vybírá a hnízdo staví převážně samice. Je to měkká miska postavená hlavně z mechu, trávy a rostlinných vláken, bohatě vystlaná srstí, vlnou a peřím.
• Snůška a péče: Hnízdí jednou ročně, od dubna do června. Snáší velký počet vajec, obvykle 7–13, ale někdy i více (až 16). Vajíčka jsou menší než u sýkory koňadry, bílá s jemnými červenohnědými tečkami. Na vejcích sedí pouze samice po dobu asi 13–16 dní, samec ji během sezení krmí. O vylíhlá mláďata pečují oba rodiče. Krmí je velmi intenzivně, téměř výhradně drobným hmyzem a pavouky, přičemž housenky tvoří zásadní složku potravy. Mláďata opouštějí budku po 18–21 dnech.

Pohyb:

Ve většině svého areálu, včetně České republiky, je sýkora modřinka převážně stálým ptákem. Dospělí ptáci se drží svých teritorií. Mladí ptáci se po osamostatnění rozptylují. Pouze populace z nejsevernějších a nejvýchodnějších částí areálu mohou být částečně tažné nebo podnikat iruptivní (invazní) přesuny v závislosti na podmínkách.

Stav populace a ochrana:

• Status: Globálně i v Evropě je podle IUCN hodnocena jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). Její populace je velmi početná, stabilní a v některých oblastech i mírně narůstá.
• Stav v ČR: V České republice je velmi hojným a rozšířeným druhem, v Červeném seznamu ptáků ČR je rovněž zařazena jako „málo dotčený“ (LC). Nepatří mezi zvláště chráněné druhy. Její populace je považována za stabilní a prosperující. Podobně jako sýkoře koňadře jí prospívá zimní přikrmování a široká nabídka hnízdních budek.

Zajímavosti a vztah k člověku:

• Je jedním z nejoblíbenějších a nejatraktivnějších ptáků navštěvujících zahrady a krmítka.
• Její schopnost využívat i velmi malé dutiny a budky s malým vletovým otvorem ji činí úspěšnou i v konkurenci větších druhů.
• Její akrobatické schopnosti při hledání potravy jsou obdivuhodné.

Závěr:

Sýkora modřinka je živým a barevným klenotem naší přírody. Její hojnost, přizpůsobivost a ochota žít v blízkosti člověka z ní činí jednoho z nejznámějších a nejoblíbenějších ptačích obyvatel našich lesů, parků a zahrad. Spolu se sýkorou koňadrou představuje typického zástupce ptáků, kterým člověk svou činností (zimní přikrmování, vyvěšování budek) může i výrazně pomáhat.

Rozšíření

Rozšíření v ČR.