Velikost

Pěnkava obecná (Fringilla coelebs)

Úvod

Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) je malý pěvec z čeledi pěnkavovitých (Fringillidae) a bezesporu jeden z nejpočetnějších a nejrozšířenějších ptačích druhů v Evropě, včetně celé České republiky. Tento známý a často velmi hojný pták obývá širokou škálu biotopů od lesů přes parky a zahrady až po zemědělskou krajinu s roztroušenou zelení. Samec je v jarním období nápadný svým pestrým zbarvením a typickým, hlasitým zpěvem. V našich podmínkách je pěnkava obecná převážně stálým až potulným druhem nebo migrantem na krátké vzdálenosti. Aktuální období (začátek dubna) je v plném proudu její hnízdní sezóny – samci intenzivně zpívají, obhajují teritoria a probíhá stavba hnízd a snášení vajec.

Systematické zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Pěnkavovití (Fringillidae)
• Rod: Pěnkava (Fringilla)   
   
• • V Evropě se vyskytuje nominátní poddruh F. c. coelebs a několik dalších blízce příbuzných poddruhů (někdy oddělovaných jako samostatné druhy, např. na Kanárských ostrovech nebo v severní Africe).Druh: Pěnkava obecná (Fringilla coelebs)
   

Podrobný popis a morfologie

Pěnkava obecná je typický zástupce svého rodu, velikosti vrabce.

• Rozměry: Délka těla 14–16 cm, rozpětí křídel 24–28 cm, hmotnost 18–29 g.
• Pohlavní dimorfismus: Velmi výrazný, samec a samice se zbarvením značně liší.
• Samec (zejména ve svatebním šatě):
  • Hlava: Čelo černé, temeno a šíje šedomodré. Tváře a hrdlo růžovohnědé až cihlově červené.
  • Hřbet: Kaštanově hnědý.
  • Kostřec: Zelený až zelenožlutý (důležitý znak v letu!).
  • Spodina těla: Pokračuje v růžovohnědé barvě z hrdla, směrem k břichu světlá do bělavé.
  • Křídla: Černá s dvěma výraznými bílými křídelními páskami (jedna širší, druhá užší) a bílým polem u kořene ručních letek.
  • Ocas: Tmavý s bílými krajními ocasními pery.
  • Zobák: Kuželovitý, v hnízdní době šedomodrý, v zimě světlejší, rohový.
• Samice: Celkově zbarvena mnohem nenápadněji, převážně šedohnědě až olivově hnědě. Svrchu je tmavší, zespodu světlejší, našedlá nebo nahnědlá. Kostřec je také zelený/zelenavý, ale matnější než u samce. Má rovněž dvě bělavé křídelní pásky, které jsou ale obvykle užší a méně kontrastní než u samce. Zobák je světlejší, rohový.
• Mladí ptáci (juvenilní): Podobají se samici, ale jsou často zbarveni více do žlutohněda a mají volnější, „načechranější“ opeření.

Hlasový projev

Pěnkava obecná je velmi hlasově aktivní pták s bohatým repertoárem.

• Zpěv: Velmi známý, hlasitý a energický. Jedná se o sestupnou řadu několika tónů, která končí krátkým, výrazným „zásekem“ nebo „vyšvihnutím“. Často je transkribován jako „čip-čip-čip-čep-čep-čep-čiriririjasek“ nebo podobně. Zpěv je poměrně stereotypní, ale existují regionální dialekty. Samci zpívají vytrvale z vyvýšených míst (stromy, keře, střechy) od časného jara (únor/březen) až do léta. Zpěv slouží k označení teritoria a lákání samic.
• Volání: Má několik typických volání:
  • „Pink“ nebo „fink“: Tvrdé, kovově znějící volání, slyšitelné po celý rok. Pravděpodobně dalo jméno celé čeledi (Fringillidae) i rodu (Finch v angličtině).
  • „Huit“ nebo „vít“: Měkčí, stoupavé volání, často označované jako „volání do deště“.
  • „Čink“: Často vydávané jako varování.
  • Letový hlas: Krátké „jip“ nebo „jüp“.

Rozšíření a biotop

Pěnkava obecná je extrémně rozšířená, obývá prakticky celou Evropu (kromě nejsevernějších oblastí), severní Afriku, Malou Asii a západní a střední Asii.

• Biotop: Je velmi adaptabilní a vyskytuje se v široké škále biotopů, podmínkou je pouze přítomnost alespoň nějakých stromů nebo keřů. Preferuje:
  • Lesy všech typů (listnaté, smíšené, jehličnaté), zejména jejich okraje a světliny.
  • Parky, zahrady, sady, hřbitovy.
  • Aleje, stromořadí, remízky v zemědělské krajině.
  • Rozptýlenou zeleň ve městech a vesnicích.
  • Vyhýbá se pouze zcela otevřené krajině bez dřevin (stepi, rozsáhlá pole).
• Výskyt v ČR: Je jedním z nejhojnějších a nejrozšířenějších ptáků v České republice. Vyskytuje se na celém území od nížin až po horní hranici lesa v horách. Je velmi běžná i na jižní Moravě ve všech uvedených typech biotopů.

Chování

• Často se zdržuje na zemi, kde sbírá potravu – poskakuje nebo kráčí.
• Pohybuje se i ve větvích stromů a keřů.
• Let je rychlý a vlnitý.
• Samci jsou v hnízdní době silně teritoriální a intenzivně zpívají z vyvýšených míst.
• Mimo hnízdní období (podzim, zima) se často sdružuje do hejn, někdy i velkých, často smíšených s jinými zrnožravými ptáky (jikavci, zvonky, stehlíci, strnadi).
• V zimě pravidelně navštěvuje krmítka.

Potrava

Potrava pěnkavy obecné se mění sezónně.

• V hnízdním období (jaro, léto): Dospělí ptáci konzumují směs semen a bezobratlých. Mláďata jsou však krmena téměř výhradně živočišnou potravou, především housenkami motýlů, pavouky a jiným drobným hmyzem.
• Mimo hnízdní období (podzim, zima): Potrava je převážně rostlinná, tvořená semeny různých druhů plevelů, trav, obilnin a stromů (včetně bukvic, i když ne v takové míře jako jikavec). Na krmítkách preferuje slunečnicová semena. Může konzumovat i pupeny.

Hnízdění

• Hnízdní období začíná v ČR obvykle v dubnu a trvá do července. Aktuálně (začátek dubna) tedy hnízdění začíná nebo je v plném proudu.
• Hnízdo: Staví pouze samice. Je to mistrovsky utkaná, velmi úhledná a pevná miska, umístěná obvykle ve vidlici větví stromu nebo keře, několik metrů nad zemí. Základ tvoří mech, tráva, kořínky a rostlinná vlákna, zvenčí je hnízdo dokonale maskováno lišejníky, mechem a pavučinami, takže splývá s okolím. Vnitřek je měkce vystlán chlupy, žíněmi a peřím.
• Snůška: Obvykle 4–5 (vzácně 3–7) vajec. Vejce jsou hladká, mírně lesklá, s variabilním základním zbarvením (namodralá, nazelenalá, našedlá, narůžovělá nebo nahnědlá) a řídkými, ale výraznými červenohnědými až tmavě fialovými skvrnami, tečkami a čárkami.
• Inkubace: Sedí výhradně samice po dobu 11–14 dní. Samec ji během sezení krmí nebo střeží teritorium.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou krmivá (nidikolní) a krmí je oba rodiče, především hmyzem a jeho larvami. Hnízdo opouštějí ve věku 12–15 dní.
• Obvykle hnízdí jednou, v příznivých podmínkách a při časném zahnízdění mohou mít i dvě snůšky ročně.

Migrace a pohyby

• Pěnkava obecná je převážně stálý nebo částečně tažný pták. Míra migrace se liší geograficky a také mezi pohlavími a věkovými skupinami.
• Česká populace: Většina dospělých samců je stálá a zůstává v blízkosti svých hnízdních teritorií po celý rok. Samice a mladí ptáci jsou více migrující a na zimu se často přesouvají na kratší až střední vzdálenosti směrem na jih a západ (do jižní a západní Evropy). Tento jev (samci zůstávají, samice odlétají) vedl k vědeckému jménu coelebs, což znamená „neženatý“ nebo „svobodný“.
• Migranti ze severu: Na podzim (září–listopad) a na jaře (březen–duben) přes ČR protahují také populace ze severní a severovýchodní Evropy. Tyto tahy mohou být velmi početné a ptáci často táhnou ve smíšených hejnech s jikavci. Aktuální období (začátek dubna) je tedy jak dobou hnízdění místních ptáků, tak dobou průtahu severských populací.

Status a ochrana

• Globální status (IUCN): Málo dotčený druh (LC – Least Concern). Má extrémně velký areál rozšíření a obrovskou, celkově stabilní populaci. Patří k nejpočetnějším ptákům Evropy.
• Status v ČR: Podle Červeného seznamu ptáků ČR je hodnocena jako LC – Málo dotčený. Je to velmi běžný a hojný hnízdící druh na celém území.
• Ohrožení: Díky své adaptabilitě a širokému spektru využívaných biotopů není pěnkava obecná v současnosti považována za významně ohroženou. Lokálně ji mohou negativně ovlivnit:
  • Intenzifikace zemědělství (zejména ztráta remízků a alejí).
  • Příliš „uklizené“ parky a zahrady s nedostatkem podrostu a zdrojů potravy.
  • Používání pesticidů (snižuje dostupnost hmyzu pro krmení mláďat).
  • Predace (zejména hnízd – krahujec, kočky, kuny, straky).

Odlišení od pěnkavy jikavce (Fringilla montifringilla)

Jasné odlišení od podobného jikavce je důležité, zejména v zimě a na tahu, kdy se mohou vyskytovat společně:

1. Kostřec: Pěnkava obecná má zelený/zelenavý, jikavec bílý.
2. Zbarvení: Samec p. obecné má růžovohnědou spodinu a šedomodrou hlavu; samec jikavce (ve sv. šatě) černou hlavu a oranžovou hruď. Samice p. obecné je šedohnědá; samice jikavce má oranžový nádech.
3. Hlas: P. obecná typické „pink“, „huit“ a známý zpěv; jikavec nosové „džeeeep“.

Závěr

Pěnkava obecná je neodmyslitelnou součástí naší přírody a jedním z prvních ptačích hlasů, které ohlašují příchod jara. Její hojnost, adaptabilita a nápadný zpěv samců ji činí dobře známým druhem pro širokou veřejnost. Přestože čelí jen malým hrozbám, její přítomnost v zahradách, parcích a lesích je vítaným znamením relativně zdravého životního prostředí. Pozorování jejího chování, stavby dokonalého hnízda nebo krmení mláďat nabízí snadno dostupnou možnost kontaktu s přírodou. V současném období jarního hnízdění je její aktivita na vrcholu a její zpěv je dominantním zvukem v mnoha lokalitách po celé České republice.

Rozšíření

Rozšíření v ČR.