Velikost

Kulík říční (Charadrius dubius)

Zařazení:

• Řád: Dlouhokřídlí (Charadriiformes)
• Čeleď: Kulíkovití (Charadriidae)
• Rod: Kulík (Charadrius)
• Druh: Kulík říční (Charadrius dubius) – Vědecké jméno dubius znamená „pochybný“ nebo „nejistý“, pravděpodobně kvůli dřívějším nejasnostem v odlišení od kulíka písečného.

Popis: Kulík říční je malý a elegantní pták z řádu bahňáků, velikostně srovnatelný se skřivanem polním nebo i menší (délka těla 14–17 cm, rozpětí křídel 42–48 cm). Má typickou stavbu těla kulíků – poměrně zavalité tělo, kulatou hlavu na krátkém krku, středně dlouhé nohy a krátký, rovný zobák. Jeho zbarvení je kombinací hnědé, bílé a černé. Svrchní strana těla (temeno, hřbet, křídla) je jednolitě hnědá až šedohnědá, bez výraznější kresby. Celá spodina těla je čistě bílá. Velmi charakteristická a nápadná je kresba hlavy a hrudi: Černé čelo je od hnědého temene odděleno tenkým bílým proužkem. Přes oko se táhne široká černá páska. Hrdlo a široký límec kolem krku jsou bílé. Přes hruď se táhne výrazný černý (nebo hnědočerný) pásek, který je však uprostřed hrudi často přerušený nebo alespoň zúžený (na rozdíl od kulíka písečného, který má pásek obvykle souvislý a širší). Klíčové rozlišovací znaky od podobného kulíka písečného (Charadrius hiaticula, který u nás pouze protahuje a nehnízdí) jsou:

1. Absence bílé křídelní pásky v letu – křídla kulíka říčního jsou svrchu jednolitě hnědá.
2. Barva nohou: Kulík říční má nohy nenápadně zbarvené – masově růžové, nažloutlé nebo světle hnědé. Kulík písečný má nohy jasně oranžové.
3. Barva zobáku: Kulík říční má zobák tenký a celý tmavý (černý). Kulík písečný má zobák silnější a u kořene jasně oranžový.
4. Oční kroužek: Kulík říční má kolem tmavého oka výrazný žlutý kroužek neopeřené kůže. Ten je však dobře viditelný jen zblízka a za dobrých světelných podmínek. Kulík písečný tento žlutý kroužek nemá. Pohlaví se zbarvením neliší. Mladí ptáci jsou podobní dospělým, ale černá kresba na hlavě a hrudi je nahrazena hnědou, je méně výrazná a prsní pásek je vždy přerušený.

Výskyt a prostředí: Kulík říční hnízdí v širokém pásu napříč Evropou a Asií, od západní Evropy až po Japonsko a Filipíny, vyskytuje se také v severní Africe. Je dálkovým migrantem. Evropské a asijské populace zimují především v subsaharské Africe a v jižní Asii. V České republice se jedná o běžného a rozšířeného hnízdícího ptáka a také běžného migranta. Vyskytuje se na většině území, od nížin až do podhůří (cca 600 m n. m.), všude tam, kde nachází vhodné biotopy. Na jižní Moravě, s jejími řekami, rybníky a četnými pískovnami a štěrkovnami, je běžným hnízdičem. Je specialistou na holé nebo jen velmi řídce a nízce porostlé písčité, štěrkové nebo bahnité plochy v bezprostřední blízkosti sladké vody. Jeho původními biotopy byly štěrkové a písčité náplavy a břehy podél přirozeně meandrujících řek a potoků. S regulací vodních toků a úbytkem těchto přirozených stanovišť však našel náhradní biotopy vytvořené člověkem. Dnes proto velmi často hnízdí na obnažených březích a dnech rybníků a jezer (zejména letněných, s nízkou hladinou nebo nově vybudovaných), v aktivních i opuštěných pískovnách, štěrkovnách a lomech, ale i na dalších místech s vhodným substrátem, jako jsou staveniště, okraje polí s kamenitou půdou, průmyslové areály, ploché střechy budov pokryté štěrkem apod. Vyžaduje otevřené, přehledné plochy s minimální vegetací pro hnízdění a hledání potravy.

Potrava a způsob obživy: Živí se především drobnými bezobratlými živočichy, které sbírá na zemi. Hlavní složku potravy tvoří hmyz (drobní brouci, larvy a dospělci dvoukřídlých, jepice, mšice) a jeho larvy, dále pavouci, červi, drobní korýši a měkkýši. Potravu sbírá výhradně na zemi, na holých nebo jen řídce porostlých plochách, obvykle v blízkosti vody. Používá velmi charakteristickou techniku typickou pro kulíky: rychle popoběhne několik krátkých kroků, náhle se zastaví, vzpřímeně se rozhlédne a pak rychle zobne do země nebo sebere kořist z povrchu. Tento cyklus běh-stop-zobnutí neustále opakuje.

Chování: Je to velmi aktivní a pohyblivý pták. Většinu času tráví rychlým pobíháním po zemi při hledání potravy. Při vyrušení často nejprve popoběhne a snaží se vzdálit, teprve při větším nebezpečí odlétá. Let je rychlý a přímý, s rychlými údery křídel. Mimo hnízdní dobu může tvořit menší rozvolněné skupinky, ale není tak výrazně společenský jako někteří jiní bahňáci. Je velmi známý svým obranným chováním při ohrožení hnízda nebo mláďat. Dospělý pták (často samice) aktivně předstírá zranění křídla (tzv. „broken-wing display“). Pohybuje se po zemi s jedním křídlem svěšeným a jakoby zlomeným, hlasitě naříká a snaží se tak odlákat pozornost predátora (nebo člověka) od skutečného místa hnízda nebo ukrytých mláďat. Jakmile se vetřelec dostatečně vzdálí od hnízda/mláďat, pták náhle „zázračně uzdraven“ odlétne. Hlas kulíka říčního je poměrně výrazný a charakteristický. Nejčastěji se ozývá jasným, měkkým, melancholickým, mírně stoupajícím pískáním, které zní jako „pí-ü“ nebo „tíu“. Varovné volání je krátké, ostré „pip“ nebo „pit“.

Hnízdění: Hnízdí od dubna do července, často dvakrát ročně. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), tedy začíná hlavní hnízdní sezóna. Ptáci přilétají na hnízdiště, tvoří páry, obsazují teritoria a začínají hnízdit. Pár je monogamní. Hnízdo si staví na zemi, a to na zcela holém nebo jen velmi řídce porostlém podkladu, jako je písek, štěrk, jemná hlína, vyschlé bahno nebo i kamenitá půda. Je to jen velmi mělký důlek v zemi, který si ptáci vyhrabou nebo využijí přirozenou prohlubeň. Hnízdo je jen minimálně vystlané – ptáci do důlku často jen přidají několik drobných kamínků, úlomků lastur, stébel nebo kousků dřeva z bezprostředního okolí, které slouží spíše jako vizuální ohraničení než jako výstelka. Samice snáší obvykle 4 (vzácně 3) vejce. Ta jsou typicky hruškovitého tvaru (aby se v mělkém důlku nerozkutálela) a mají dokonalé maskovací zbarvení: základní barva je pískově žlutá, okrová nebo našedlá a je pokryta hustými drobnými černými a tmavohnědými tečkami, skvrnkami a čárkami. Díky tomu vejce dokonale splývají se štěrkovým nebo písčitým podkladem a jsou velmi těžko objevitelné. Na vejcích sedí oba rodiče střídavě po dobu 24–26 dní. Mláďata jsou nekrmivá (precociální) – líhnou se plně vyvinutá, pokrytá hustým prachovým peřím (shora skvrnitým, zespodu bílým) a jsou schopna již několik hodin po vylíhnutí a oschnutí opustit hnízdo a následovat rodiče. Oba rodiče je pak vodí, velmi statečně brání před nebezpečím (často pomocí předstírání zranění) a ukazují jim potravu, kterou si mláďata sama sbírají (drobný hmyz). Mláďata jsou velmi zranitelná vůči predátorům a nepříznivému počasí. Vzletná jsou přibližně ve věku 3-4 týdnů (24–28 dní).

Migrace: Kulík říční je typickým dálkovým migrantem. Evropské populace tráví zimu především v Africe, jižně od Sahary, a také v oblasti Středomoří. Na hnízdiště ve střední Evropě (včetně ČR) přilétá poměrně brzy na jaře, často již od poloviny března, a hlavní přílet probíhá koncem března a během dubna. Patří mezi první druhy bahňáků, které se k nám na jaře vrací. Právě nyní, na začátku dubna, je tedy období vrcholícího příletu a začátku hnízdění. Podzimní odlet na zimoviště probíhá od srpna do října.

Ochrana a ohrožení: V České republice je kulík říční považován za běžný druh a jeho populace je v posledních desetiletích hodnocena jako stabilní nebo jen mírně kolísající. V Červeném seznamu ČR je proto zařazen do kategorie málo dotčený (LC) druh. Podléhá obecné ochraně ptáků. Celosvětově je díky svému velkému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocen organizací IUCN rovněž jako málo dotčený (Least Concern) druh. Přestože není plošně ohrožen, je jeho výskyt závislý na specifických, často dočasných nebo člověkem vytvářených biotopech, které mohou být ohroženy:

• Ztráta přirozených hnízdišť: Tvrdé regulace vodních toků, které zabraňují přirozené dynamice řek a tvorbě štěrkových a písčitých náplavů a břehů.
• Zánik náhradních biotopů: Rychlá a úplná rekultivace (zasypávání, zalesňování) pískoven, štěrkoven a lomů ihned po ukončení těžby, aniž by byly ponechány vhodné holé plochy pro hnízdění ptáků vázaných na tato stanoviště.
• Zarůstání vhodných ploch vysokou a hustou vegetací (např. v důsledku absence disturbance, eutrofizace nebo sukcese).
• Vyrušování na hnízdištích lidskou činností (intenzivní rekreace u vody – koupání, vodní sporty; pohyb vozidel a lidí na staveništích, v pískovnách). Hnízda umístěná na zemi jsou velmi zranitelná vůči zničení (sešlapání, přejetí).
• Kolísání vodní hladiny na rybnících a nádržích během hnízdní doby, které může zaplavit nízko položená hnízda.
• Predace hnízd a mláďat (lišky, kuny, krkavcovití ptáci, rackové, toulaví psi a kočky).

Závěr: Kulík říční je elegantní a zajímavý malý bahňák, který je typickým obyvatelem holých nebo řídce porostlých štěrkových a písčitých ploch v blízkosti vody. Jeho schopnost úspěšně osídlit i člověkem vytvořené, často dočasné biotopy (jako jsou staveniště, pískovny nebo i ploché střechy) svědčí o jeho velké přizpůsobivosti. Jeho charakteristické rychlé pobíhání s náhlými zastávkami, dokonalé maskování vajec a mláďat a obětavá obrana hnízda s předstíráním zranění z něj činí fascinující objekt pozorování. Pro jeho zachování v naší krajině je důležité nejen chránit poslední zbytky přirozených říčních náplavů, ale také zajistit citlivý management a ponechání vhodných ploch v pískovnách, lomech a dalších těžebnách i po ukončení jejich provozu.

Rozšíření