Kachna divoká (Anas platyrhynchos)
Zařazení:
Popis: Kachna divoká, často nazývaná také březňačka, je naším nejznámějším, nejhojnějším a nejrozšířenějším druhem divoké kachny. Je také přímým předkem většiny plemen kachny domácí. Jedná se o velkou plovavou kachnu (délka těla 50–65 cm, rozpětí křídel 81–98 cm) s robustní postavou a typickým plochým kachním zobákem. U tohoto druhu je velmi výrazný pohlavní dimorfismus (rozdíl ve zbarvení mezi samcem a samicí), zejména ve svatebním šatě, který samci nosí od podzimu do jara/léta.
Výskyt a prostředí: Kachna divoká má obrovský přirozený areál rozšíření, který zahrnuje většinu severní polokoule – Severní Ameriku, Evropu a Asii, od arktických oblastí až po subtropy. Byla také úspěšně vysazena člověkem v mnoha dalších částech světa, například v Austrálii a na Novém Zélandu. V České republice se jedná o vůbec nejhojnější a nejrozšířenější druh kachny. Vyskytuje se na celém území, od nížin až po horské oblasti, všude tam, kde nachází vhodné vodní plochy. Je zde přítomna celoročně jako stálý pták, částečně tažný pták, protahující migrant i zimující host. Na jižní Moravě je extrémně hojná a vyskytuje se prakticky na všech typech stojatých i tekoucích vod. Je mimořádně přizpůsobivá (adaptabilní), pokud jde o výběr prostředí. Obývá téměř všechny typy sladkovodních i brakických (poloslaných) biotopů. Najdeme ji na rybnících, jezerech, přehradních nádržích, řekách (i s rychlejším proudem), potocích, kanálech, v mokřadech, bažinách, ale i na malých vodních plochách v městských parcích, na vesnických návsích, v zahradních jezírkách a dokonce i na dočasných kalužích. Důležitá je pro ni přítomnost vody a alespoň nějakého břehového porostu pro úkryt a hnízdění. Velmi dobře si zvykla na blízkost člověka.
Potrava a způsob obživy: Kachna divoká je všežravá a její potrava je velmi rozmanitá. Živí se jak rostlinnou potravou (semena a zelené části vodních i suchozemských rostlin, kořínky, řasy, žaludy, obiloviny), tak živočišnou potravou (hmyz a jeho larvy, červi, plži, korýši, pulci, drobné rybky, někdy i žáby). Potravu získává několika způsoby. Jako typická plovavá kachna využívá především tzv. „dabbling“ – cedění vody a bahna plochým zobákem na hladině nebo s hlavou ponořenou pod vodu. Často také „panáčkuje“, kdy ponoří přední polovinu těla kolmo pod vodu a zadní část s ocasem trčí vzhůru, aby dosáhla na potravu u dna v mělké vodě. Kromě toho sbírá potravu i na souši, kde se pase na trávě a bylinách nebo sbírá semena a zrna na polích a strništích. Velmi ochotně také přijímá potravu poskytovanou lidmi, zejména pečivo v parcích a městech, i když tento typ potravy pro ni není příliš vhodný a zdravý.
Chování: Je to velmi známý pták, který v městském prostředí často ztrácí plachost a stává se velmi krotkým. Naopak ve volné přírodě bývá ostražitější. Páry se tvoří již na podzim nebo v zimě. Samec je v páru dominantní a svou partnerku si často brání před ostatními samci. Mimo hnízdní dobu se mohou kachny shlukovat do menších či větších hejn. Typickým hlasovým projevem samice je hlasité, daleko slyšitelné kvákání „kvák-kvák-kvák…“, které používá v různých situacích. Samec se ozývá mnohem tišeji, vydává hlubší, jakoby zastřené „reb-reb“ a během toku také vysoký hvízdavý zvuk. Tok probíhá od podzimu do jara a zahrnuje různé rituální postoje a pohyby hlavou a tělem. U kachen divokých jsou poměrně běžné i tzv. vynucené kopulace samic cizími samci.
Hnízdění: Hnízdní období kachny divoké je velmi dlouhé, začíná již časně na jaře, často už v březnu, a může trvat až do pozdního léta. Běžně hnízdí jednou, v případě ztráty snůšky nebo při vhodných podmínkách i dvakrát ročně. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), je tedy hnízdní sezóna v plném proudu – samice již mohou sedět na vejcích nebo dokonce vodit první malá káčata. Hnízdo si staví obvykle na zemi, v blízkosti vody (ale někdy i stovky metrů daleko), vždy však na místě dobře ukrytém v husté vegetaci (vysoká tráva, kopřivy, rákosí, ostřice, pod keřem, u paty stromu). Kachna divoká je však velmi přizpůsobivá i ve výběru hnízdního místa a může zahnízdit i na velmi netypických místech – ve stromových dutinách, na hlavatých vrbách, ve starých hnízdech jiných ptáků (např. vran, dravců), na střechách budov, v truhlících na balkonech, v hromadách dřeva apod. Hnízdo je mělký důlek v zemi nebo přirozená prohlubeň, kterou samice vystele suchou trávou, listím a dalším rostlinným materiálem z okolí. Během snášení vajec a zejména během sezení pak hnízdní kotlinku velmi bohatě vystýlá tmavým prachovým peřím, které si vytrhává z vlastní hrudi. Toto peří slouží k izolaci a také k zakrytí vajec, když samice opouští hnízdo. Samice snáší obvykle 7–16 (nejčastěji 8–12) vajec. Ta jsou poměrně velká, mají hladkou skořápku a jsou zbarvena světle zeleně, šedozeleně nebo nažloutle. Na vejcích sedí pouze samice po dobu 26–28 dní. Samec (kačer) se na inkubaci ani péči o mláďata nepodílí a obvykle opouští samici brzy po začátku sezení a sdružuje se s ostatními kačery do hejn, kde přepeřuje do nenápadného letního šatu. Vylíhlá káčata jsou nekrmivá (precociální) – rodí se plně vyvinutá, pokrytá hustým prachovým peřím (žlutohnědým s tmavou kresbou) a jsou schopna brzy po vylíhnutí a oschnutí (obvykle během několika hodin) opustit hnízdo a následovat matku. Samice je okamžitě odvádí na vodu, kde si káčata sama od začátku hledají potravu (drobný hmyz, plankton). Samice je pouze vodí, chrání před nebezpečím (predátory, chladem) a zahřívá je. Úmrtnost káčat v prvních týdnech života bývá velmi vysoká.
Migrace: Kachna divoká je částečně tažným ptákem. Ptáci ze severních a východních populací (např. Skandinávie, Sibiř, východní Evropa) jsou tažní a na zimu se stahují do mírnějších oblastí Evropy a Asie. Ptáci ze střední, západní a jižní Evropy jsou převážně stálí nebo potulní, podnikají jen kratší přelety v závislosti na počasí (zamrzání vodních ploch) a dostupnosti potravy. V České republice tedy můžeme po celý rok pozorovat jak naši stálou či potulnou populaci, tak protahující a zimující ptáky ze severu a východu.
Ochrana a ohrožení: V České republice je kachna divoká velmi hojným a běžným druhem. Její populace je považována za stabilní nebo mírně rostoucí a není považována za ohroženou. Nepodléhá zvláštní zákonné ochraně, ale je zařazena mezi lovnou zvěř s určenou dobou lovu. Celosvětově je díky svému obrovskému areálu rozšíření a velmi vysoké početnosti hodnocena organizací IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh. Je to jeden z nejúspěšnějších ptačích druhů na světě. Vzhledem k její obrovské přizpůsobivosti a početnosti nejsou známy žádné vážné plošné hrozby, které by ji ohrožovaly. Lokálně může být její populace negativně ovlivněna ztrátou a degradací mokřadních biotopů, znečištěním vod, intenzivním lovem nebo nemocemi (např. botulismus). V městském prostředí může být problémem predace ze strany koček a psů nebo krmení nevhodnou potravou (zejména pečivem), která způsobuje zažívací potíže, vede k podvýživě a znečišťuje vodu. Také hybridizace (křížení) s různými plemeny kachny domácí, které často unikají z chovů, může vést k postupnému genetickému „znečištění“ a ztrátě čistoty divoké populace.
Závěr: Kachna divoká je neuvěřitelně úspěšný a přizpůsobivý ptačí druh, který se stal neodmyslitelnou součástí naší přírody i okolí lidských sídel. Je naším nejznámějším a nejběžnějším vodním ptákem, jehož samce v pestrém svatebním šatě a samici s typickým kvákáním zná téměř každý. Je důležitou součástí vodních i městských ekosystémů a zároveň nám jako divoký předek kachny domácí připomíná dlouhou historii soužití člověka a zvířat. Její hojnost a schopnost prosperovat i v člověkem silně pozměněné krajině jsou svědectvím její mimořádné adaptability.
Vyhledat obrázky pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí uBio Vyhledat v ITIS – Integrated Taxonomic Information System
*Enter your name
*Email not valid.
Do not change these fields following