Velikost

Holub doupňák (Columba oenas)

Zařazení:

• Řád: Měkkozobí (Columbiformes)
• Čeleď: Holubovití (Columbidae)
• Rod: Holub (Columba)
• Druh: Holub doupňák (Columba oenas)

Popis: Holub doupňák je středně velký druh holuba, o něco menší a štíhlejší než běžnější holub hřivnáč, velikostně se blíží holubovi skalnímu či zdivočelému holubovi domácímu (délka těla 32–34 cm, rozpětí křídel 63–69 cm). Na rozdíl od jiných holubů je jeho nejvýraznějším ekologickým znakem hnízdění v dutinách, což se odráží i v jeho českém jméně („doupa“ = dutina). Jeho zbarvení je převážně jednolitě šedomodré, bez výrazných kontrastních ploch. Svrchní strana těla bývá o něco tmavší než spodina. Důležitým rozpoznávacím znakem oproti holubovi skalnímu/domácímu je absence bílého kostřece (partie nad ocasem) – u doupňáka je kostřec rovněž šedomodrý. Na bocích krku má zelený a purpurový kovový lesk, který tvoří jakýsi límec, ale chybí mu bílá skvrna typická pro holuba hřivnáče. Na šedých křídlech má dvě krátké, často neúplné a nepříliš výrazné černé pásky (někdy mohou i chybět). Ocas je šedý s tmavším, širokým koncovým pruhem. Velmi dobrým znakem pro odlišení od ostatních běžných holubů jsou jeho tmavé, téměř černé oči (holub skalní i hřivnáč mají duhovku oranžovou nebo červenou). Zobák je narůžovělý nebo nažloutlý s červenavou bází a světlou špičkou. Nohy jsou sytě růžové až červené. Let holuba doupňáka je rychlý a přímý, s energickými údery křídel, které jsou rychlejší než u holuba hřivnáče. Pohlaví se zbarvením neliší.

Výskyt a prostředí: Holub doupňák je rozšířený ve většině Evropy (kromě nejsevernějších oblastí Skandinávie a Ruska), v severozápadní Africe a v pásu západní a střední Asie. Ptáci ze severnějších a východnějších populací jsou tažní a zimují v západní a jižní Evropě, severní Africe a na Blízkém východě. Ptáci z mírnějších oblastí západní a jižní Evropy, a také část středoevropské populace, jsou stálí nebo potulní. V České republice se jedná o rozšířený hnízdící druh, který se vyskytuje na většině území, od nížin do podhůří, místy i výše. Jeho výskyt je však silně vázán na přítomnost vhodných hnízdních dutin. Je částečně tažný, ale značná část populace u nás zůstává i přes zimu, zejména v teplejších oblastech. Na jižní Moravě je běžným druhem, a to jak hnízdícím, tak zimujícím, zejména v oblastech s rozsáhlými lužními lesy, starými doubravami, parky a sady, kde nachází dostatek starých stromů s dutinami. Jeho typickým životním prostředím jsou starší listnaté a smíšené lesy, okraje lesů, velké parky, staré sady, aleje a také zemědělská krajina s dostatkem starých solitérních stromů nebo remízků. Klíčovým faktorem omezujícím jeho výskyt je dostupnost hnízdních dutin. Nejčastěji využívá přirozené dutiny ve starých listnatých stromech (dubech, bucích, lípách, vrbách, topolech) nebo staré dutiny vytesané datlem černým či žlunou zelenou. Méně často může zahnízdit i v puklinách skal, v králičích norách, ve zříceninách starých budov nebo v jiných podobných úkrytech. Ochotně využívá i větší ptačí budky s vhodným vletovým otvorem. Potravu hledá převážně na otevřených plochách – na polích, strništích, loukách, v parcích a na lesních světlinách.

Potrava a způsob obživy: Holub doupňák je převážně zrnožravý. Živí se především semeny a zrny obilovin (pšenice, ječmen, kukuřice – sbírá hlavně spadaná zrna po sklizni), dále semeny různých divokých trav a bylin (plevelů), žaludy, bukvicemi, semeny jehličnanů (na jaře). Na podzim a v zimě konzumuje i bobule (např. bezinky, ptačí zob). Na jaře může požírat i pupeny a mladé zelené výhonky rostlin (listy jetele apod.). Potravu sbírá téměř výhradně na zemi, kde ji hledá zrakem a sbírá rychlými pohyby zobáku. Často se při hledání potravy na polích sdružuje do menších či větších hejn.

Chování: Mimo hnízdní dobu je společenský a často tvoří hejna, která mohou čítat desítky i stovky ptáků. Při hledání potravy na polích se často mísí s hejny holubů hřivnáčů nebo zdivočelých holubů domácích. Obecně je považován za plaššího a opatrnějšího než holub hřivnáč nebo domácí, zejména v lesním prostředí při vyrušení u hnízda. Na otevřených polích může být méně ostražitý. Jeho hlasový projev je typické holubí vrkání, ale je hlubší, tlumenější a monotónnější než u holuba hřivnáče. Zní jako opakovaná, dvoudílná fráze „huu-huu… huu-huu…“, bez výraznější melodické linky a často s pauzami mezi jednotlivými frázemi. V letu se někdy ozývá krátkým „hu“.

Hnízdění: Hnízdí od března nebo dubna až do srpna či září, přičemž stíhá dvě až tři snůšky ročně. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), tedy probíhá naplno první hnízdění této sezóny. Je typickým dutinovým hnízdičem. Jak již bylo zmíněno, hnízdo umisťuje do přirozených nebo vytesaných stromových dutin, případně do skalních puklin, nor, budov nebo velkých ptačích budek (s vletovým otvorem alespoň 7-8 cm). Hnízdo jako takové je velmi jednoduché, často tvořené jen několika málo větvičkami, stébly trávy nebo suchým listím, které ptáci nanesou na dno dutiny. Pár je monogamní, často si udržuje pevné pouto po více let a vrací se na stejné hnízdiště. Samice snáší obvykle 2 čistě bílá, lesklá vejce. Na vejcích sedí oba rodiče střídavě (i když samice pravděpodobně více) po dobu 16–18 dní. Vylíhlá mláďata jsou krmivá (altriciální). Prvních několik dní je rodiče krmí výměškem z volete, tzv. „holubím mlékem“ (někdy nazývaným „ptačí mléko“), což je vysoce výživná kašovitá hmota. Později jim přinášejí natrávená semena a další potravu. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a opouštějí hnízdní dutinu ve věku 20–30 dní.

Migrace: Holub doupňák je částečně tažným ptákem. Ptáci ze severnějších a východnějších populací (např. Skandinávie, východní Evropa, západní Sibiř) jsou tažní a na zimu odlétají do západní a jižní Evropy a severní Afriky. Ptáci ze západní a jižní Evropy, a také velká část populace ve střední Evropě (včetně ČR), jsou stálí nebo potulní. Zůstávají v blízkosti svých hnízdišť nebo podnikají jen kratší přelety za potravou v zimním období. Jarní přílet tažných ptáků na naše území probíhá od února do dubna, podzimní odlet od září do listopadu.

Ochrana a ohrožení: V České republice je holub doupňák považován za běžný druh. Jeho populace se po výrazných poklesech v minulosti (pravděpodobně v důsledku změn v zemědělství, používání pesticidů a úbytku starých stromů) v posledních desetiletích zdají být stabilní nebo dokonce mírně rostoucí, pravděpodobně i díky šetrnějšímu lesnímu hospodaření a vyvěšování budek. V Červeném seznamu ČR je proto hodnocen jako málo dotčený (LC) druh. Podléhá obecné ochraně ptáků. Celosvětově je rovněž hodnocen IUCN jako málo dotčený (Least Concern). Hlavní hrozbou pro něj v minulosti byl lov a pronásledování, a také používání pesticidů v zemědělství. V současnosti je klíčovým faktorem omezujícím jeho výskyt a početnost dostupnost vhodných hnízdních dutin. Ohrožovat ho může kácení starých, doupných stromů (v lesích, parcích, alejích, sadech) a intenzivní lesní hospodaření, které preferuje mladší, stejnověké porosty bez přirozených dutin. Může být také negativně ovlivněn změnami v zemědělské krajině, které snižují dostupnost potravních zdrojů (semen plevelů). Důležitá je pro něj i konkurence o hnízdní dutiny s jinými, často hojnějšími a agresivnějšími druhy ptáků (např. kavka obecná, špaček obecný) nebo savců (kuna lesní). Vyvěšování vhodných hnízdních budek může jeho populace lokálně podpořit.

Závěr: Holub doupňák je zajímavý a svým způsobem života unikátní druh holuba, který se od svých známějších příbuzných liší především hnízděním v dutinách. Jeho nenápadné, ale elegantní šedomodré zbarvení bez bílého kostřece, tmavé oko a charakteristické tlumené vrkání ho pomáhají identifikovat. Je důležitou součástí ekosystémů starších lesů, parků a tradiční zemědělské krajiny se starými stromy. Jeho ochrana je úzce spjata se zachováním těchto biotopů a zejména s ponecháváním starých doupných stromů v krajině. Ačkoli je často přehlížen, představuje zajímavý příklad adaptace holubů na specifické hnízdní podmínky.

Rozšíření

Výskyt v ČR.

Význam

Chov