Bukač velký (Botaurus stellaris)
Zařazení:
Popis:
Bukač velký je středně velký, zavalitý pták z čeledi volavkovitých, o něco menší než volavka popelavá. Dorůstá délky 69–81 cm a rozpětí křídel má 100–130 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 0,8 až 2 kg, přičemž samci bývají robustnější než samice. Jeho nejvýraznějším rysem je dokonalé maskovací zbarvení. Peří je převážně žlutohnědé s komplexním tmavým skvrněním, čárkováním a vlnkováním, které dokonale napodobuje suché rákosové listí. Temeno hlavy a proužek pod okem jsou tmavé, téměř černé. Silný, dýkovitý zobák je žlutozelený, nohy jsou poměrně krátké a zelenavé. Oči jsou žluté a směřují mírně dopředu, což umožňuje binokulární vidění důležité pro lov. Pohlaví se zbarvením neliší.
Hlas:
Bukač velký je proslulý svým unikátním hlasovým projevem, který dal druhu i jeho české jméno. Jedná se o hluboké, daleko slyšitelné „troubení“ či „bukání“ samce, které vydává na jaře v období toku (nejčastěji od února/března do června). Tento dunivý zvuk, připomínající foukání do prázdné lahve nebo vzdálený zvuk parníku, vzniká zvláštním mechanismem v jícnu, který funguje jako rezonátor. Samec se při bučení nadechne, nafoukne krk a pak vydá typickou sérii 3–5 dunivých tónů. Tento hlas slouží k označení teritoria a lákání samic a za příznivých podmínek může být slyšet až na vzdálenost 3–5 kilometrů. Kromě tohoto impozantního zvuku vydává bukač i jiné, méně nápadné skřeky, často při vyplašení nebo v blízkosti hnízda.
Výskyt a prostředí:
Bukač velký obývá rozsáhlé, husté a nerušené rákosiny lemující stojaté nebo pomalu tekoucí vody – rybníky, jezera, slepá ramena řek, mokřady a bažiny. Je existenčně vázán na tento specifický biotop, který mu poskytuje úkryt i potravu. Vyžaduje dostatečně velké plochy starého rákosu s mělkými zónami (optimálně 10–30 cm hluboké vody) pro lov. Je rozšířen nesouvisle v mírném pásmu Evropy a Asie. Většina severnějších populací je tažných, zimují v jižní Evropě, severní Africe, na Blízkém východě a v jižní Asii. Populace v mírnějších oblastech (západní a jižní Evropa) mohou být stálé nebo jen částečně tažné. V České republice je bukač velký vzácným a silně ohroženým druhem. Hnízdí pouze na několika málo lokalitách s vhodnými rozsáhlými rákosinami, především v rybničních oblastech jižních Čech (např. Třeboňsko, Českobudějovicko) a jižní Moravy (např. Lednické rybníky, Podyjí). Jeho početnost zde v posledních desetiletích výrazně poklesla. Přílet ze zimovišť probíhá od března do dubna, odlet od září do listopadu.
Potrava a lov:
Je to masožravec. Jeho hlavní potravou jsou ryby (zejména menší druhy jako karasi, plotice, perlíni, slunky), obojživelníci (žáby, pulci) a větší vodní hmyz a jeho larvy. Příležitostně uloví i malé savce (hraboše, myši), plazy (užovky) nebo mláďata jiných vodních ptáků. Loví typicky z nehybného postoje na okraji rákosí nebo v mělké vodě. Díky svému maskování je téměř neviditelný. Dlouho trpělivě čeká a pak bleskurychlým výpadem silného zobáku uchvátí kořist. Loví především za soumraku a v noci, ale i během dne.
Chování:
Bukač velký je známý svou skrytou a plachou povahou. Většinu času tráví ukrytý hluboko v rákosí a je velmi obtížné ho spatřit. Při vyrušení často zaujímá charakteristickou obrannou pozici – vztyčí tělo, natáhne krk a zobák směrem k obloze a znehybní. V této pozici dokonale splyne se svislými stébly rákosu (tzv. „skying“). Pokud je nebezpečí příliš blízko, odlétá těžkým, poněkud neohrabaným letem s pomalými údery širokých, zaoblených křídel, často nízko nad rákosím. Mimo období hnízdění žije samotářsky. Samci jsou v době hnízdění teritoriální a své okrsky obhajují známým bučením.
Hnízdění a rozmnožování:
Hnízdní sezóna začíná na jaře. Samci jsou často polygynní, což znamená, že jeden samec se může pářit s více samicemi (obvykle 1–5) ve svém teritoriu. Hnízdo staví samotná samice v hustém, často starém rákosí, obvykle nízko nad vodou (10–30 cm) na platformě z nalámaných rákosových stébel. Je to poměrně jednoduchá stavba z rákosu a jiných vodních rostlin. Od dubna do května snáší samice 4–6 (vzácněji 3–7) olivově hnědých nebo nazelenalých vajec. Na vejcích sedí a o mláďata se stará výhradně samice. Inkubace trvá přibližně 25–26 dní. Vylíhlá mláďata jsou krmena vyvrhovanou potravou. Hnízdo opouštějí již po 2–3 týdnech, ale stále se zdržují v jeho blízkosti a samice je dokrmuje až do vzletnosti, které dosahují ve věku asi 50–55 dní.
Ochrana a ohrožení:
Bukač velký je celosvětově podle IUCN klasifikován jako málo dotčený (LC), ale v mnoha částech jeho areálu, včetně Evropy a České republiky, jsou jeho populace ohrožené. V České republice je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy a je chráněn zákonem. Hlavní hrozby pro bukače zahrnují:
Ochranná opatření se zaměřují na zachování a obnovu vhodných mokřadních biotopů, zejména rozsáhlých rákosin s optimální vodní hladinou, omezení rušení na hnízdištích a šetrné hospodaření na rybnících. Důležitý je také monitoring populace a výzkum jeho ekologických nároků.
Závěr:
Bukač velký je fascinující a tajemný obyvatel našich mokřadů. Jeho dokonalé přizpůsobení životu v rákosí, unikátní hlas a skrytý způsob života z něj činí jednoho z nejzajímavějších, ale bohužel i nejohroženějších ptačích druhů naší přírody. Jeho přítomnost je indikátorem zdravých a zachovalých mokřadních ekosystémů.
Vyhledat obrázky pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí uBio Vyhledat v ITIS – Integrated Taxonomic Information System
*Enter your name
*Email not valid.
Do not change these fields following