Budníček lesní (Phylloscopus trochilus)
Zařazení:
Popis: Budníček lesní je velmi malý a štíhlý pěvec (délka těla 11–12,5 cm), patřící mezi naše nejhojnější ptáky. Společně s několika dalšími druhy (např. budníčkem menším, větším, horským) patří do skupiny tzv. „zelených budníčků“, kteří jsou si vzhledově velmi podobní a jejichž rozlišení v terénu může být náročné, vyžadující zkušenost nebo zaměření na specifické znaky a hlas. Budníček lesní má svrchní stranu těla zelenohnědou, zatímco spodina je bělavá až nažloutlá (intenzita žluté barvy může být různá, bývá výraznější na jaře a u mladých ptáků). Přes oko se táhne výrazný, dlouhý a poměrně široký světle žlutý proužek (supercilium). Křídla má poměrně dlouhá a špičatá, což je vidět zejména u složeného křídla (tzv. projekce ručních letek). Klíčové znaky pro odlišení od velmi podobného budníčka menšího (Phylloscopus collybita) jsou především:
Výskyt a prostředí: Budníček lesní má obrovský hnízdní areál, který zahrnuje většinu Evropy (kromě nejjižnějších částí, např. jihu Španělska a Itálie) a táhne se přes Sibiř až po východní Asii. Je to striktně tažný pták, celá světová populace zimuje v subsaharské Africe. V České republice se jedná o velmi hojného a plošně rozšířeného ptáka, který zde pravidelně hnízdí a protahuje. Patří mezi naše vůbec nejpočetnější ptačí druhy. Vyskytuje se od nížin až po horní hranici lesa v horách (cca 1400 m n. m.). Hojný je i v lesích a křovinách jižní Moravy. Obývá širokou škálu biotopů, preferuje však světlé listnaté a smíšené lesy, jejich okraje, paseky, mladé lesní porosty (nálety), křovinaté stráně, zarůstající louky a opuštěné zahrady, parky, sady a také břehové porosty vrb a olší podél vodních toků. Vyhovují mu spíše otevřenější, prosvětlené porosty s bohatým keřovým a bylinným patrem.
Potrava a způsob obživy: Je převážně hmyzožravý. Živí se drobným hmyzem (mšicemi, dvoukřídlými, drobnými broučky, larvami motýlů – housenkami), pavouky a jejich vajíčky a larvami. Potravu sbírá velmi aktivně a neúnavně z listů a tenkých větviček stromů a keřů. Často se při sběru potravy krátce třepotá na místě před listem nebo se zavěšuje na konečky větví. Na podzim, před odletem na zimoviště, může v malé míře konzumovat i drobné bobule nebo sát nektar z květů.
Chování: Je to typický představitel budníčků – velmi aktivní, neposedný pták, který se neustále pohybuje ve vegetaci při hledání potravy. Mimo hnízdní dobu žije spíše skrytě. Jeho přítomnost nejčastěji prozradí jeho charakteristický a hlasitý zpěv, kterým se samci ozývají hned po příletu na jaře a kterým si vymezují teritorium. Kontaktní a varovné volání je měkké, táhlé, dvouslabičné písknutí znějící jako „huit“ nebo „fíít“, které je naopak tišší a méně nápadné než tvrdé volání budníčka menšího.
Hnízdění: Budníček lesní hnízdí velmi nenápadně na zemi nebo jen těsně nad ní, vždy velmi dobře ukrytý v husté vegetaci – typicky v hustém trsu trávy, pod keříkem, u paty malého stromku, pod kapradím nebo v kupce klestí. Staví si charakteristické kulovité, uzavřené (klenuté) hnízdo s postranním vchodovým otvorem, které trochu připomíná pec. Hnízdo staví pouze samice. Používá k tomu suchou trávu, mech, listí a kořínky, vnitřek (kotlinku) pak pečlivě vystýlá jemným materiálem, především peřím (často bílým). Snáší obvykle 5–7 (vzácně až 9) drobných bílých vajec s jemnými červenohnědými tečkami. Na vejcích sedí výhradně samice po dobu 12–14 dní. O vylíhlá mláďata se již starají oba rodiče, kteří je intenzivně krmí hmyzem. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 13–16 dní. Hnízdí obvykle jen jednou ročně, ve střední Evropě od konce dubna/začátku května do června.
Tah: Je typickým dálkovým migrantem. Celá jeho obrovská populace tráví zimu v Africe, jižně od Sahary. Na svá evropská a asijská hnízdiště se vrací na jaře. Do České republiky přilétá od začátku dubna, přičemž hlavní příletová vlna probíhá ve druhé polovině dubna a na začátku května. Právě nyní (1. dubna) tedy začíná období jeho návratu, i když v tuto dobu budou pozorování spíše ojedinělá a většina ptáků teprve dorazí v následujících týdnech. Podzimní odlet na zimoviště probíhá od srpna do konce září. Budníček lesní překonává při své migraci obrovské vzdálenosti, ptáci hnízdící na východní Sibiři mohou letět až 12 000 km do svých zimovišť v jižní Africe!
Ochrana a ohrožení: V České republice je budníček lesní považován za velmi hojný a běžný druh. Nepodléhá zvláštní zákonné ochraně, vztahuje se na něj pouze obecná ochrana ptáků. Jeho populace je v ČR považována za stabilní nebo jen mírně kolísající. Celosvětově je díky svému obrovskému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocen IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh. Přesto byly v některých částech jeho areálu (zejména v západní Evropě) zaznamenány určité poklesy početnosti. Potenciální hrozby mohou souviset především se změnami v krajině (ztráta vhodných křovinatých biotopů, změny v lesním hospodaření – např. přílišné vyčišťování podrostu), možným úbytkem hmyzu v důsledku používání pesticidů, a také s podmínkami na migračních trasách a zejména na zimovištích v Africe (např. rozšiřování pouště v oblasti Sahelu, odlesňování). Svou roli může hrát i změna klimatu, která může ovlivnit načasování migrace, dostupnost potravy nebo úspěšnost hnízdění.
Závěr: Budníček lesní je sice nenápadně zbarvený, ale svým počtem, aktivitou a především krásným, melancholickým zpěvem patří mezi nejvýraznější ptačí obyvatele našich lesů, parků a zahrad během jarního a letního období. Je fascinujícím příkladem drobného pěvce, který každý rok podniká neuvěřitelně dlouhou a náročnou cestu mezi dvěma kontinenty. Jeho hojnost je také známkou relativně dobrého stavu prostředí, které obývá.
Vyhledat obrázky pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí uBio Vyhledat v ITIS – Integrated Taxonomic Information System
*Enter your name
*Email not valid.
Do not change these fields following