Velikost

Brkoslav severní (Bombycilla garrulus)

Zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Brkoslavovití (Bombycillidae)
• Rod: Brkoslav (Bombycilla)
• Druh: Brkoslav severní (Bombycilla garrulus)

Popis: Brkoslav severní je nezaměnitelný pěvec velikosti špačka (délka těla 18–21 cm), proslulý svým elegantním vzhledem a hedvábně jemným opeřením. Jeho nejnápadnějším znakem je vysoká, špičatá chocholka na hlavě, kterou může podle nálady vztyčovat nebo pokládat. Převládající barva těla je růžovohnědá, přecházející na hřbetě a břiše do šedavé. Má charakteristickou černou skvrnu na hrdle („bryndáček“) a úzkou černou pásku táhnoucí se přes oko. Křídla jsou tmavá, ale zdobená výraznými bílými a žlutými kresbami. Ocas je poměrně krátký, šedý a na konci má široký, jasně žlutý pruh. Zcela unikátním znakem, podle kterého dostal své jméno v mnoha jazycích (např. anglické „Waxwing“), jsou jasně červené, jako kapky pečetního vosku vypadající destičky na špičkách loketních letek (druhotných křídelních per). Počet těchto „voskových“ destiček se může lišit a bývá větší u starších ptáků. Pohlaví jsou si velmi podobná, samice bývá jen nepatrně matnější, může mít menší černou skvrnu na hrdle a méně červených destiček na křídlech.

Výskyt a prostředí: Brkoslav severní je typickým severským druhem. Jeho hnízdiště leží v rozsáhlých jehličnatých a smíšených lesích (tajze) v cirkumpolárním pásu severní polokoule – hnízdí v severní Skandinávii, Finsku, na Sibiři, na Aljašce a v Kanadě. Jeho výskyt mimo hnízdní období (na podzim a v zimě) je však velmi nepravidelný a má nomádský až invazní charakter. Není to typický migrant s pevně danými trasami a zimovišti. V letech, kdy je v severských lesích nedostatek jeho hlavní potravy – bobulí (především jeřabin) – podniká hromadné a často daleké přesuny na jih a západ. Během těchto invazí se může objevit i ve velkých hejnech ve střední, západní a jižní Evropě, včetně České republiky. Zde se objevuje nepravidelně, jen v některých zimách, jindy může zcela chybět. V zimním období se zdržuje všude tam, kde nachází dostatek potravy, tedy bobulonosných keřů a stromů. Často proto navštěvuje městské a příměstské prostředí – parky, zahrady, sady, aleje, sídliště, hřbitovy, kde vyhledává jeřáby, hlohy, šípkové růže, ptačí zob, jmelí, kaliny, ale i okrasné keře jako skalníky nebo zbytky ovoce na jabloních a hrušních.

Potrava: V zimním období, kdy se s ním setkáváme u nás, je téměř výhradně plodožravý. Jeho hlavní potravou jsou bobule a dužnaté plody. Absolutně preferuje jeřabiny, ale po jejich spotřebování nepohrdne ani plody hlohu, růže šípkové, ptačího zobu, kaliny, dřišťálu, jmelí, jalovce či okrasných skalníků. Požírá také zbytky jablek a hrušek ponechané na stromech. Bobule polyká celé. V letním období na hnízdištích se živí převážně hmyzem (komáři, pakomáři, mouchy, jepice, chrostíci), který aktivně loví v letu. Hmyzem krmí i svá mláďata.

Chování: Brkoslav je vysoce společenský pták. Téměř vždy ho zastihneme v hejnech, která mohou čítat od několika jedinců až po stovky ptáků. Hejna se společně potulují krajinou a pátrají po zdrojích potravy. Když objeví bohatě plodící keř nebo strom, dokáží ho během krátké doby zcela „sklidit“. Jsou známí svou krotkostí a malou plachostí, často dovolí člověku přiblížit se na velmi malou vzdálenost, zvláště když jsou zabraní do krmení. Velmi charakteristický je jejich hlasový projev – nepřetržité, vysoké, stříbřitě znějící cvrčení nebo jemné trylkování „sirrr“, které hejno vydává jak při sezení, tak zejména za letu. Toto neustálé cvrlikání je často prvním signálem, který na jejich přítomnost upozorní. Občas bývá pozorováno, že po konzumaci většího množství zkvašených bobulí (např. na konci zimy) mohou ptáci působit dezorientovaně až „opile“.

Hnízdění: (V České republice nehnízdí). Hnízdí jednotlivě nebo ve volných koloniích v severské tajze. Staví si úhledné miskovité hnízdo z větviček, trávy, mechu a lišejníků, obvykle umístěné na boční větvi jehličnatého stromu (smrk, borovice). Samice snáší 4–6 modrošedých, tmavě skvrnitých vajec. Inkubace trvá asi 14 dní. Mláďata jsou krmivá a krmí je oba rodiče převážně hmyzem.

Migrace / Pohyby: Jak již bylo zmíněno, brkoslav není typickým migrantem, ale spíše nomádem s invazním (iruptivním) chováním. Rozsah a směr jeho zimních přesunů závisí primárně na úrodě bobulí v jeho severské domovině. V České republice se objevuje nepravidelně, v některých zimách hojně, v jiných vůbec. Obvyklé období výskytu je od pozdního podzimu (listopad) do časného jara (březen, výjimečně až duben). Právě nyní, na začátku dubna (podle data 1. dubna 2025), by tedy mělo končit období jeho výskytu u nás a poslední invazní hejna by měla odlétat zpět na svá severní hnízdiště.

Ochrana a ohrožení: Jako nepravidelně zaletující zimní host nepatří brkoslav severní v České republice mezi zvláště chráněné druhy, vztahuje se na něj pouze obecná ochrana ptáků. Jeho výskyt u nás není přímo ohrožen. Celosvětově je díky svému obrovskému hnízdnímu areálu a předpokládané velké populaci hodnocen organizací IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh. Potenciální hrozby pro něj však mohou v budoucnu představovat ztráta biotopů v severské tajze v důsledku intenzivní těžby dřeva a velkoplošných požárů, a také globální změna klimatu, která může ovlivnit pravidelnost a velikost úrody bobulí a tím i jeho invazní cykly.

Závěr: Brkoslav severní je bezesporu jedním z nejkrásnějších a nejexotičtěji působících ptačích druhů, které můžeme v naší přírodě, byť nepravidelně, spatřit. Jeho elegantní vzhled s chocholkou a unikátními „voskovými“ ozdobami na křídlech, společně s jeho nomádským chováním a typickým stříbřitým cvrlikáním, z něj činí skutečný klenot zimní ptačí říše. Každá invaze brkoslavů je malým svátkem pro pozorovatele ptáků a připomínkou propojenosti přírodních procesů na obrovské vzdálenosti.