Brhlík lesní (Sitta europaea)
Zařazení:
Popis: Brhlík lesní je malý, ale zavalitý pěvec velikosti vrabce (délka těla 12–14,5 cm) s kompaktní stavbou těla – má velkou hlavu, krátký krk i ocas, ale silný, šídlovitý a zašpičatělý zobák, připomínající dlátko. Jeho nejcharakterističtějším znakem, který ho odlišuje od všech ostatních běžných evropských ptáků, je schopnost šplhat po kmenech a větvích stromů nejen nahoru, ale i hlavou dolů. To mu umožňují silné nohy s dlouhými, ostrými drápy, které mu poskytují pevný úchop i v této neobvyklé poloze. Zbarvení brhlíka je poměrně kontrastní: svrchní strana těla, včetně křídel a ocasu, je modrošedá. Spodní strana těla je světlejší, okrová až rezavě oranžová, přičemž intenzita rezavého zbarvení se liší u jednotlivých poddruhů a je obvykle výraznější u samců (zejména na bocích a spodních krovkách ocasních). Přes oko se táhne výrazný černý proužek od zobáku až do týla. Hrdlo a tváře pod očním proužkem jsou bělavé. Pohlaví jsou si velmi podobná, samci bývají jen o něco sytěji zbarvení na spodní straně těla.
Výskyt a prostředí: Brhlík lesní je široce rozšířený v mírném pásmu Evropy a Asie, od Velké Británie a jižní Skandinávie na západě až po Japonsko na východě. V České republice se jedná o běžného a hojně rozšířeného ptáka, který se vyskytuje na celém území od nížin až po horské lesy (obvykle do nadmořské výšky kolem 1300 m). Je typickým stálým ptákem, což znamená, že u nás zůstává po celý rok a nemigruje na zimu do teplých krajin. Jeho životním prostředím jsou především listnaté a smíšené lesy s dostatkem starých, vzrostlých stromů. Potřebuje stromy s členitou kůrou pro hledání potravy a hlavně s dutinami pro hnízdění. Často ho proto najdeme ve starých dubových, bukových nebo lužních lesích, ale běžně obývá i velké parky, staré sady, aleje, hřbitovy a zahrady s vhodnými stromy. Na jižní Moravě je hojným obyvatelem lužních lesů, doubrav, ale i parků a větších zahrad.
Potrava a způsob obživy: Brhlík je všežravý, ale složení jeho potravy se výrazně mění v průběhu roku. Na jaře a v létě, zejména v době krmení mláďat, dává přednost živočišné potravě. Aktivně prohledává kmeny, větve a listy stromů a sbírá hmyz v různých vývojových stádiích (brouky, motýly, housenky, mšice), pavouky a další bezobratlé. Na podzim a v zimě tvoří hlavní složku jeho potravy semena a plody stromů, jako jsou lískové oříšky, žaludy, bukvice, semena habrů, javorů a také jehličnanů (jedle, smrku, borovice). Má velmi charakteristický způsob zpracování potravy: tvrdé semeno nebo oříšek si zaklíní do štěrbiny v kůře stromu nebo ve zdi a pak ho silnými údery svého špičatého zobáku rozbije, aby se dostal k jádru. Toto chování připomíná práci kováře nebo datla. Dalším typickým znakem je shromažďování potravy do zásoby (tzv. hoarding). Na podzim si aktivně ukrývá přebytečná semena a oříšky do různých skrýší (štěrbiny v kůře, pod kořeny, pod mech, do země), které pak vyhledává a využívá během zimních měsíců, kdy je potravy méně.
Chování: Kromě unikátní schopnosti šplhat po kmenech hlavou dolů je brhlík známý i svou aktivitou a hlasitostí. Neustále se pohybuje po stromech, často se ozývá různými pronikavými a daleko slyšitelnými hvizdy a voláními. Repertoár je bohatý, mezi nejčastější patří hlasité „tvít-tvít-tvít“ nebo „čit-čit-čit“, sestupná řada hvizdů „viií-viií-viií“ nebo rychlé kontaktní volání „sit-sit-sit“. Je teritoriální po celý rok. Pár obvykle obhajuje své území proti jiným brhlíkům. Mimo hnízdní dobu se může připojit k potulujícím se hejnům sýkor, ale stále si udržuje vazbu na své teritorium. V zimě je také častým návštěvníkem krmítek, kde se chová poměrně dominantně vůči menším druhům ptáků.
Hnízdění: Brhlík lesní hnízdí v dutinách stromů. Nejčastěji obsazuje již existující dutiny vytesané datly a strakapoudy nebo přirozené dutiny vzniklé ve starých či poškozených stromech. Ochotně přijímá i ptačí budky, pokud mají dostatečně velký vletový otvor. Velmi charakteristickým znakem jeho hnízdního chování je úprava velikosti vletového otvoru pomocí bláta. Pokud je přirozený otvor dutiny nebo otvor budky příliš velký, brhlík ho zmenší „zazdíváním“ směsí bláta, hlíny a slin. Vytvoří tak pevný „límec“, který zúží vchod a zabrání vstupu větším konkurentům (např. špačkům) nebo predátorům (např. kuně). Vnitřek dutiny si pak vystýlá vrstvou kousků kůry (nejčastěji borové nebo modřínové) a suchým listím. Hnízdění probíhá od dubna do června. Páry jsou monogamní a často spolu zůstávají po více hnízdních sezón nebo dokonce po celý život. Samice snáší obvykle 6–9 bílých vajec s červenohnědými skvrnkami. Sedí na nich sama po dobu asi 14–18 dní, zatímco samec ji na hnízdě krmí. Po vylíhnutí krmí mláďata oba rodiče. Mláďata opouštějí dutinu ve věku 23–25 dní. Rodina pak ještě nějakou dobu zůstává pohromadě v okolí hnízda.
Tah: Brhlík lesní je typickým stálým ptákem, který nekoná pravidelné sezónní migrace na dlouhé vzdálenosti. Celý rok tráví ve svém hnízdním teritoriu nebo jeho nejbližším okolí. Pouze v letech s velmi špatnou úrodou semen (zejména bukvic) mohou někteří ptáci, zejména mladí, podnikat kratší potulky nebo menší invazní pohyby do oblastí s dostupnější potravou.
Ochrana a ohrožení: V České republice je brhlík lesní běžným a neohroženým druhem. Nepodléhá zvláštní zákonné ochraně, vztahuje se na něj pouze obecná ochrana ptáků. Jeho populace je považována za stabilní nebo mírně rostoucí. Celosvětově je díky svému velkému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocen IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh. Přestože není přímo ohrožen, jeho populace mohou být lokálně negativně ovlivněny intenzivním lesním hospodařením, které vede k odstraňování starých, doupných stromů a mrtvého dřeva z lesů. Tím ztrácí přirozené příležitosti k hnízdění. Fragmentace lesních porostů a úbytek starých stromů v parcích a sadech mohou také snížit jeho početnost v některých oblastech. Podpora ponechávání starých stromů a doupného dřeva v lesích je proto důležitá i pro tento běžný druh.
Závěr: Brhlík lesní je díky své jedinečné schopnosti šplhat po stromech hlavou dolů, zajímavému hnízdnímu chování s „zednickými“ úpravami dutin a své celoroční přítomnosti jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších obyvatel našich lesů, parků a zahrad. Je živým důkazem přizpůsobivosti ptačí říše a zároveň nám připomíná důležitost starých stromů a přirozených dutin pro zachování biodiverzity v naší krajině.
Vyhledat obrázky pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí uBio Vyhledat v ITIS – Integrated Taxonomic Information System
*Enter your name
*Email not valid.
Do not change these fields following