Velikost

Břehule říční (Riparia riparia)

Zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Vlaštovkovití (Hirundinidae)
• Rod: Břehule (Riparia)
• Druh: Břehule říční (Riparia riparia)

Popis: Břehule říční je naším nejmenším zástupcem čeledi vlaštovkovitých, je znatelně menší a štíhlejší než vlaštovka obecná nebo jiřička obecná (délka těla 12–13 cm, rozpětí křídel 27–29 cm). Od ostatních našich vlaštovkovitých ji na první pohled odlišíme jednolitě hnědým zbarvením svrchní strany těla (hlava, hřbet, křídla, ocas). Spodní strana těla je kontrastně bílá, avšak přes hruď se táhne výrazný, ostře ohraničený hnědý příčný pásek. Hrdlo pod zobákem je čistě bílé. Ocas je poměrně krátký a jen mělce vidlicovitě vykrojený, nikoli hluboce jako u vlaštovky. Let břehule je velmi rychlý a obratný, s rychlými údery křídel, ale působí méně elegantně a více trhaně a třepotavě než let vlaštovky či jiřičky. Pohlaví se zbarvením neliší. Mladí ptáci se podobají dospělým, ale pera na svrchní straně těla mají světlejší (rezavé nebo bělavé) lemy a hrdlo může mít lehce nahnědlý nádech.

Výskyt a prostředí: Břehule říční má obrovský areál rozšíření, patří mezi ptáky s největším hnízdním areálem na světě. Hnízdí v mírném a subarktickém pásu téměř celé severní polokoule – v Severní Americe, Evropě a Asii. Je to striktně tažný pták; evropské a asijské populace zimují v subsaharské Africe a jižní Asii, americké populace v Jižní Americe. V České republice je pravidelně protahujícím a hnízdícím druhem. Její výskyt je však velmi lokalizovaný a zcela závislý na přítomnosti vhodných hnízdních stěn. Hnízdí v koloniích v nížinách a pahorkatinách po celé republice, nejčastěji podél větších vodních toků a v oblastech s aktivními či nedávno opuštěnými pískovnami, hliništi a lomy. Jižní Morava, s neregulovanými úseky řek Moravy a Dyje a s četnými pískovnami a štěrkovnami, představuje pro břehuli jednu z nejvýznamnějších oblastí výskytu v ČR. Klíčovým prvkem jejího biotopu jsou kolmé nebo téměř kolmé, nezpevněné stěny z písčitého, hlinitého nebo sprašového materiálu, do kterých si může vyhrabat hnízdní nory. Ty nachází na přirozených, erodovaných březích řek a potoků, a velmi často také na těžebních stěnách pískoven, hlinišť a lomů. Někdy zahnízdí i v náspech, strmých okrajích polí nebo v hromadách navezené zeminy. Pro lov potravy potřebuje otevřenou krajinu, často v blízkosti vodních ploch.

Potrava a způsob obživy: Břehule je typickým vzdušným hmyzožravcem. Živí se výhradně drobným létajícím hmyzem, který loví obratně za letu. V její potravě převažují dvoukřídlí (mouchy, komáři, pakomáři), jepice, mšice, drobní broučci a létající stadia mravenců. Často loví v hejnech nízko nad vodní hladinou, nad poli, loukami nebo mokřady.

Chování: Je to vysoce společenský pták, což se projevuje zejména v době hnízdění, kdy vytváří husté kolonie. I mimo hnízdění se často sdružuje do hejn, například při lovu potravy nebo při hromadném nocování ve velkých rákosinách před odletem na zimoviště. Její let je rychlý, ale působí poněkud trhaně a nepravidelně. Často posedává v řadách na drátech elektrického vedení nebo na větvích v blízkosti hnízdní kolonie. Její hlas je poměrně tichý a nenápadný, většinou se ozývá skřípavým nebo švitořivým „črip“, „črrp“ nebo „trrit“. V hnízdní kolonii je však celkový šum stovek hlasů velmi znatelný.

Hnízdění: Břehule říční hnízdí výhradně v norách, které si sama hrabe v kolmých písčitých nebo hlinitých stěnách. Je typickým koloniálním hnízdičem – kolonie mohou čítat od několika párů až po stovky či dokonce tisíce hnízdních nor těsně vedle sebe. Noru si pár (nebo oba partneři střídavě) hrabe pomocí zobáku a nohou. Nora je obvykle 50–100 cm dlouhá (někdy i delší), mírně stoupá (kvůli odtoku vody) a na konci je rozšířena v oválnou hnízdní komůrku. Tuto komůrku pak vystýlají suchou trávou, kořínky a především peřím. Pár je obvykle monogamní pro danou hnízdní sezónu. Samice snáší 4–6 (nejčastěji 5) čistě bílých vajec. Na vejcích sedí oba rodiče (i když samice pravděpodobně více) po dobu asi 14–16 dní. O vylíhlá mláďata se starají také oba rodiče, kteří je krmí hmyzem přinášeným v zobáku. Mláďata opouštějí noru ve věku 18–24 dní. Břehule často hnízdí dvakrát ročně. První ptáci přilétají na hnízdiště již koncem března a začátkem dubna a ihned začínají s výběrem místa a hrabáním nových nebo úpravou starých nor.

Tah: Břehule říční je dálkovým migrantem. Evropské populace zimují v Africe, jižně od Sahary (především v oblasti Sahelu a ve východní a jižní Africe). Na svá evropská hnízdiště přilétá jako jedna z prvních vlaštovkovitých, již od konce března, ale hlavní vlna příletu spadá do dubna a začátku května. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 1. dubna 2025), tedy začíná hlavní období jejich návratu z afrických zimovišť. Odlet na zimoviště probíhá od srpna do konce září. Před odletem se často shromažďují ve velkých hejnech, zejména na nocovištích v rákosinách u vod.

Ochrana a ohrožení: Přestože je břehule říční celosvětově stále považována IUCN za málo dotčený (Least Concern) druh díky svému obrovskému areálu rozšíření, v mnoha částech Evropy, včetně České republiky, byly v posledních desetiletích zaznamenány výrazné poklesy její početnosti. V Červeném seznamu ptáků ČR je proto hodnocena jako zranitelný (VU) nebo téměř ohrožený (NT) druh a požívá zákonné ochrany. Hlavní a nejzávažnější hrozbou pro břehuli je ztráta a zánik vhodných hnízdních příležitostí:

• Regulace vodních toků: Zpevňování břehů kameny nebo betonovými tvárnicemi, které znemožňuje hnízdění a zabraňuje přirozené boční erozi řek, která vytváří nové kolmé stěny.
• Rekultivace a zasypávání pískoven, hlinišť a lomů ihned po ukončení těžby, aniž by byly ponechány nebo vytvořeny vhodné hnízdní stěny.
• Přímé ničení hnízdních stěn lidskou činností (např. při stavebních pracích, nevhodné údržbě břehů). Dalšími negativními faktory mohou být úbytek létajícího hmyzu v krajině v důsledku používání pesticidů a změn ve struktuře zemědělské krajiny, a potenciálně také problémy na migračních trasách a zimovištích (např. období sucha v africkém Sahelu).

Závěr: Břehule říční je pozoruhodný pták s fascinujícím způsobem hnízdění v norách a úctyhodnými migračními výkony. Její přítomnost a početnost v krajině je silně vázána na existenci specifických biotopů – kolmých písčitých a hlinitých stěn. Pro její ochranu je proto klíčové zachování přirozené dynamiky vodních toků (umožnění eroze břehů) a především citlivý management a přístup k těžebním prostorům (pískovny, lomy), kde by měly být aktivně vytvářeny a ponechávány vhodné hnízdní stěny. Její jarní přílet je jedním z vítaných poslů oživující se přírody a začátku nové hnízdní sezóny.