Velikost

Budníček menší (Phylloscopus collybita) – Podrobnější pohled

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Budníčkovití (Phylloscopidae)
• Rod: Budníček (Phylloscopus)
• Druh: Budníček menší (Phylloscopus collybita)

Rozšířený popis a identifikace:

Budníček menší je jedním z našich nejmenších ptáků, měří 10–12 cm na délku, s rozpětím křídel 15–21 cm a hmotností typicky mezi 6 a 10 gramy (samci bývají nepatrně větší). Jeho zbarvení je funkčně nenápadné, přizpůsobené životu ve vegetaci. Svrchní strana těla (záda, křídla, temeno) je olivově zelenohnědá, někdy s šedavým nádechem, zatímco spodina těla je bělavá až našedlá, na bocích a hrudi s proměnlivým žlutavým nebo nahnědlým nádechem. Nad okem se táhne krátký, často málo výrazný světlejší (nažloutlý nebo bělavý) proužek, pod ním pak tmavší oční proužek. Tváře jsou obvykle olivově nahnědlé. Zobák je jemný, špičatý, tmavě hnědý se světlejší bází dolní čelisti. Duhovka je tmavě hnědá. Klíčovým rozlišovacím znakem od velmi podobného budníčka většího (Phylloscopus trochilus) jsou nohy, které má budníček menší téměř vždy tmavé (černé, tmavě hnědé), zatímco budníček větší je má světlé (růžovohnědé, světle hnědé). Budníček menší má také o něco kulatější hlavu a kratší křídla (kratší ruční letky) než budníček větší, což mu dává mírně „kompaktnější“ vzhled. Zbarvení může mírně variovat mezi poddruhy a také podle ročního období (po přepeření na podzim bývají ptáci o něco světlejší a zelenější). Přepeřování probíhá částečně po hnízdění a kompletně na zimovištích.

Hlasové projevy:

Nejvýraznějším a nejspolehlivějším identifikačním znakem je zpěv samce. Jedná se o rytmické, poněkud melancholické opakování dvouslabičných motivů „cilp-calp“, „zilp-zalp“ nebo „šilp-šalp“, které se často mísí a variují. Intenzita a rytmus se mohou měnit. Zpěv slouží k obhajobě teritoria a lákání samiček. Samci zpívají vytrvale od časného jara (často hned po příletu v březnu) až do července, někdy i na podzim. Kromě typického zpěvu vydává budníček menší i krátké, ostré vábení „huit“ nebo „phweet“, které používá pro kontakt. Při znepokojení nebo v blízkosti hnízda se ozývá tvrdším „tek“.

Rozšíření, migrace a habitat:

Budníček menší hnízdí v mírném pásu Evropy a Asie, od Irska a Portugalska na západě až po východní Sibiř (řeka Kolyma). Severní hranice areálu sahá až za polární kruh ve Skandinávii, jižní hranice prochází severní Afrikou, Středním východem a zasahuje až do Himálaje. Je to převážně tažný druh. Evropské populace zimují hlavně ve Středomoří (jižní Evropa, severní Afrika) a subsaharské Africe. Asijské populace (zejména poddruh tristis) zimují v jižní Asii (Indie, jihovýchodní Asie). Přílet na hnízdiště v České republice probíhá velmi brzy, často již v polovině března, a odlet na zimoviště vrcholí v září a říjnu. Migruje převážně v noci. Některé populace v nejjižnější a nejzápadnější Evropě mohou být stálé nebo jen potulné. Typickým biotopem jsou světlé listnaté a smíšené lesy s dobře vyvinutým keřovým patrem a podrostem. Často obývá okraje lesů, paseky, parky, větší zahrady, břehové porosty, křovinaté stráně a mladé lesní porosty. Vyhýbá se hustým, zapojeným jehličnatým lesům bez podrostu. V horských oblastech vystupuje až k horní hranici lesa.

Potrava a způsob jejího získávání:

Budníček menší je primárně hmyzožravec. Jeho potrava se skládá z drobného hmyzu a jeho vývojových stádií (mšice, komáři, mouchy, malé housenky motýlů, brouci) a také pavoukovců. Potravu sbírá velmi aktivně a obratně z listů, větviček a kůry stromů a keřů. Často se při sběru potravy třepotá na místě ve vzduchu u konců větví nebo listů (tzv. hovering). Méně často chytá létající hmyz v letu. Na podzim, před migrací, může svůj jídelníček doplňovat malými bobulemi (např. bezu černého) a jinými plody, aby si vytvořil tukové zásoby.

Chování a rozmnožování:

Mimo hnízdní období žije spíše samotářsky, i když během tahu se mohou ptáci shlukovat na místech s bohatou nabídkou potravy. Během hnízdní sezóny jsou samci silně teritoriální a své území energicky brání zpěvem a pronásledováním rivalů. Hnízdění začíná brzy po příletu samců, kteří svým zpěvem lákají samičky. Jakmile se pár vytvoří, samička sama staví hnízdo. To je typicky umístěno velmi nízko nad zemí nebo přímo na zemi, skryté v husté vegetaci (tráva, kopřivy, nízké keře, mezi kořeny stromů). Hnízdo je kulovitá, uzavřená stavba s bočním vchodem, postavená ze suché trávy, listí, mechu a kořínků. Vnitřek je pečlivě vystlán jemným materiálem, hlavně peříčky. Stavba trvá několik dní. Koncem dubna nebo v květnu snáší samička obvykle 5–7 (někdy 4–9) drobných bílých vajíček s řídkými červenohnědými nebo fialovými skvrnkami. Na snůšce sedí pouze samička po dobu 13–15 dnů. Samec ji během inkubace nekrmí, ale hlídá teritorium. Po vylíhnutí krmí mláďata oba rodiče. Mláďata jsou krmena hmyzem a pavouky a hnízdo opouštějí ve věku 12–15 dnů. Po opuštění hnízda jsou ještě nějakou dobu krmena rodiči. Budníčci menší mohou zahnízdit i podruhé v jedné sezóně, zejména v jižnějších částech areálu. Hnízda budníčků mohou být občas parazitována kukačkou obecnou.

Poddruhy:

Rozlišuje se několik poddruhů, které se mírně liší zbarvením, velikostí a zpěvem:

• Phylloscopus collybita collybita: Nominátní poddruh, hnízdí ve většině Evropy.
• Phylloscopus collybita abietinus: Hnízdí ve Skandinávii a severním Rusku, je o něco šedivější a světlejší.
• Phylloscopus collybita tristis: Tzv. sibiřský budníček, hnízdí na Sibiři. Je výrazně šedivější a bělejší, s méně zelenými a žlutými tóny. Jeho zpěv je také odlišný, více pískavý a melancholický. Zimuje v jižní Asii a občas se zatoulá i do Evropy.
• Další poddruhy obývají Kavkaz, Střední Asii a Pyrenejský poloostrov.

Status a ochrana:

Budníček menší je celosvětově i v Evropě hodnocen jako málo dotčený druh (LC) podle IUCN, s velmi početnou a stabilní nebo mírně rostoucí populací (odhaduje se na stovky milionů jedinců). V České republice patří mezi nejhojnější pěvce. Přestože není přímo ohrožen, mohou jeho populace lokálně ovlivňovat faktory jako:

• Změny v lesním hospodaření: Redukce podrostu a keřového patra v lesích.
• Intenzifikace zemědělství: Ztráta křovin a remízků v krajině, používání pesticidů snižující dostupnost hmyzu.
• Klimatické změny: Mohou ovlivnit načasování migrace, hnízdění a dostupnost potravy.
• Predace: Hnízda na zemi jsou zranitelná vůči predátorům (lišky, kuny, kočky, hadi).

Jako běžný druh je chráněn v rámci obecných zákonů na ochranu ptactva.

Závěr:

Budníček menší je fascinující malý pták, který svou všudypřítomností a charakteristickým zpěvem neodmyslitelně patří k evropské a asijské přírodě, zejména k období jara. Jeho nenápadný vzhled je vyvážen jeho energií, aktivitou a hlasovým projevem, který z něj dělá jednoho z nejznámějších (alespoň podle sluchu) ptačích obyvatel našich lesů a zahrad.

Rozšíření