Velikost

Chřástal vodní (Rallus aquaticus)

Zařazení:

• Řád: Krátkokřídlí (Gruiformes)
• Čeleď: Chřástalovití (Rallidae)
• Rod: Chřástal (Rallus)
• Druh: Chřástal vodní (Rallus aquaticus)

Popis: Chřástal vodní je malý až středně velký pták z čeledi chřástalovitých, velikostí srovnatelný s kosem černým (délka těla 23–26 cm, rozpětí křídel 38–45 cm), avšak s odlišnou stavbou těla. Má poměrně zavalité tělo, které je však výrazně z boků zploštělé, což mu umožňuje snadno proklouzávat hustou pobřežní vegetací. Křídla má krátká a zakulacená, ocas je krátký a často ho drží vztyčený, přičemž ukazuje bílé spodní krovky ocasní. Jeho nejnápadnějším znakem je dlouhý (3–4,5 cm), tenký a mírně dolů zahnutý zobák, který má jasně červenou barvu, zejména u kořene (špička je tmavší). Zbarvení těla je kombinací hnědých a šedých tónů. Svrchní strana těla (hřbet, křídla) je olivově hnědá s výraznými černými podélnými proužky. Tváře, hrdlo, hruď a horní část břicha jsou jednolitě břidlicově šedé až modrošedé. Velmi charakteristické a diagnostické jsou boky těla s výrazným černobílým příčným pruhováním („zebra vzor“). Spodní krovky ocasní (pod ocasem) jsou bělavé, což je nápadné zejména při vztyčení ocasu. Nohy jsou poměrně dlouhé, silné, masově zbarvené až nahnědlé, s dlouhými prsty umožňujícími pohyb po měkkém podkladu. Oči jsou červenohnědé. Pohlaví se zbarvením neliší, samec bývá jen nepatrně větší. Mladí ptáci jsou celkově tmavší a matnější, s bělavou bradou a hrdlem a méně výrazným pruhováním na bocích, zobák mají hnědavý.

Výskyt a prostředí: Chřástal vodní je rozšířený ve velké části Evropy (s výjimkou nejsevernějších oblastí Skandinávie a Ruska), v severní Africe a v mírném pásu Asie až po Dálný východ a Japonsko. Ptáci ze severnějších a východnějších populací jsou tažní a zimují v západní a jižní Evropě, Středomoří, severní Africe a jižní Asii. Ptáci z mírnějších oblastí (včetně části naší populace) jsou stálí nebo potulní. V České republice se jedná o rozšířený hnízdící druh, který se vyskytuje na vhodných lokalitách po celém území, od nížin až do podhůří (cca 700 m n. m.). Jeho skutečná početnost je však kvůli velmi skrytému způsobu života těžko zjistitelná, ale je považován za poměrně běžný, i když nenápadný druh. Je částečně tažný, ale mnoho ptáků u nás zůstává i přes zimu, pokud jejich biotopy zcela nezamrznou (vyhledávají nezamrzající potoky, prameniště, okraje rybníků). Na jižní Moravě, s jejími rozsáhlými rybničními soustavami, slepými rameny řek a lužními mokřady, nachází ideální podmínky a je zde běžným, i když skrytě žijícím druhem. Jeho životním prostředím jsou výhradně mokřady s hustou a vysokou pobřežní (emergentní) vegetací. Je striktně vázán na rozsáhlé porosty rákosí, orobince, vysokých ostřic a skřípin na okrajích rybníků, jezer, tůní, slepých ramen řek a kanálů. Obývá také bažiny, slatiny, zarostlé příkopy a okraje mokřadních luk. Klíčová je pro něj přítomnost velmi hustého vegetačního krytu, který mu poskytuje bezpečí a úkryt, v kombinaci s mělkou vodou nebo trvale podmáčenou půdou, kde hledá potravu.

Potrava a způsob obživy: Chřástal vodní je všežravý, jeho potrava je velmi rozmanitá. Převažuje však živočišná složka. Loví různé bezobratlé – vodní hmyz a jeho larvy (např. larvy chrostíků, potápníků, vážek, pakomárů), červy (žížaly, pijavky), pavouky, korýše (blešivce) a měkkýše (plže, drobné mlže). Příležitostně uloví i drobné obratlovce, jako jsou malé rybky, pulci a malé žabky, nebo dokonce vyplení hnízdo s vejci či malými mláďaty jiných vodních ptáků nebo uloví drobného hlodavce. Z rostlinné potravy požírá semena, kořínky, oddenky a zelené části vodních a bahenních rostlin, na podzim také bobule. Potravu hledá při pomalém procházení mělkou vodou a bahnitými okraji, obvykle dobře ukrytý pod převisem vegetace. Svým dlouhým zobákem aktivně sonduje měkké bahno a půdu, sbírá potravu z povrchu vody, ze dna nebo z vodních rostlin.

Chování: Je proslulý svým extrémně skrytým a nenápadným způsobem života. Je to mistr v ukrývání. Většinu času tráví nepozorovaně v husté spleti rákosí a ostřic a jen velmi zřídka se odváží na otevřené prostranství, a to obvykle jen na krátkou chvíli za soumraku nebo za úsvitu. Díky svému z boků silně zploštělému tělu dokáže neuvěřitelně obratně proklouzávat i tou nejhustší vegetací. Při pohybu charakteristicky pocukává krátkým, vztyčeným ocáskem. Velmi nerad létá. Při vyrušení téměř vždy dává přednost rychlému útěku pěšky do bezpečí hustého porostu. Pokud je přece jen donucen vzlétnout (obvykle až na poslední chvíli), letí jen nízko nad vegetací, poměrně neohrabaně, s rychlými údery krátkých křídel a s volně visícíma nohama, a po několika desítkách metrů opět rychle zapadne do krytu. Navzdory své plachosti a snaze zůstat neviděn je chřástal vodní velmi hlasitý pták, zejména v noci, za soumraku a úsvitu a také během hnízdní sezóny (která právě začíná). Jeho hlasový repertoár je neuvěřitelně pestrý a často velmi překvapivý a hlasitý. Nejznámější a nejčastější je jeho charakteristické „kvikání“ nebo „kvičení“, které nápadně připomíná hlas selátka (podsvinčete). Toto volání může přecházet do různých dalších zvuků – chrochtání, mlaskání, chrčení, krátkých ostrých výkřiků „kyk“ nebo „pitt“. Celá tato směsice zvuků, někdy označovaná anglickým termínem „sharming“, slouží především k označování teritoria a komunikaci mezi partnery a soupeři. Právě díky těmto hlasitým a nezaměnitelným zvukům často zjistíme jeho přítomnost v rákosině, aniž bychom ho byť jen na okamžik zahlédli. Je teritoriální, zejména v hnízdní době.

Hnízdění: Hnízdí od dubna do července, často dvakrát ročně. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), začíná hlavní hnízdní sezóna. Pár je monogamní. Hnízdo staví oba partneři, obvykle velmi dobře ukryté v husté pobřežní vegetaci (rákosí, ostřice, orobinec), těsně nad hladinou vody nebo na podmáčené půdě. Často bývá umístěno na malé hromádce starých rostlinných zbytků nebo v hustém trsu ostřice či rákosu. Je to miskovitá stavba postavená z okolních rostlinných materiálů (suché listy a stébla rákosu, orobince, ostřic), vystlaná jemnějšími stébly. Samice snáší 6–11 (nejčastěji 7–9) vajec. Ta jsou krémově bílá až světle nahnědlá s řídkými, ale poměrně výraznými tmavými (hnědými, šedými, načernalými) skvrnkami a tečkami. Na vejcích sedí oba rodiče střídavě po dobu 19–22 dní. Mláďata se líhnou pokrytá hustým černým prachovým peřím a mají bílý zobáček. Jsou polokrmivá (pseudoprecociální) – brzy po vylíhnutí (během 1-2 dnů) opouštějí hnízdo, ale rodiče je ještě několik dní krmí a vodí. Později si již hledají potravu sama, ale stále zůstávají s rodiči. Oba rodiče se o ně starají. Mláďata jsou schopna letu přibližně ve věku 7-8 týdnů.

Migrace: Chřástal vodní je částečně tažným ptákem. Ptáci ze severní a východní Evropy jsou tažní a na zimu se stahují do západní a jižní Evropy a severní Afriky. Ptáci ze střední, západní a jižní Evropy (včetně části naší populace) jsou stálí nebo potulní, zůstávají na svých hnízdištích po celý rok, pokud jim vodní plochy a mokřady zcela nezamrznou. Migrace probíhá převážně v noci.

Ochrana a ohrožení: V České republice je chřástal vodní považován za běžný druh a jeho populace se zdá být stabilní. V Červeném seznamu ČR je hodnocen jako málo dotčený (LC) druh. Podléhá obecné ochraně ptáků. Celosvětově je díky svému velkému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocen organizací IUCN rovněž jako málo dotčený (Least Concern) druh. Přestože není aktuálně považován za ohrožený, je jako druh striktně vázaný na specifické a často zranitelné mokřadní biotopy potenciálně ohrožen jejich ztrátou a degradací. Hlavní hrozbou je zánik a poškozování mokřadů v důsledku:

• Odvodňování a vysoušení pro zemědělské účely nebo zástavbu.
• Zasypávání menších mokřadů a tůní.
• Eutrofizace a znečištění vod.
• Nevhodný management rákosin a pobřežních porostů (např. příliš časté kosení, kosení nebo vypalování v hnízdní době).
• Regulace vodních toků a ztráta přirozených záplavových zón a slepých ramen.
• Intenzivní rybniční hospodaření, které může vést k likvidaci litorálních porostů. Negativní dopad mohou mít i velmi tuhé zimy, kdy zamrznou jeho biotopy a dojde k úbytku potravy, což může způsobit vyšší úmrtnost zimujících ptáků.

Závěr: Chřástal vodní je tajemný a fascinující obyvatel našich mokřadů, mistr skrytého života. Jeho nenápadný vzhled ostře kontrastuje s jeho hlasitými a rozmanitými hlasovými projevy, které jsou často jediným důkazem jeho přítomnosti a neodmyslitelně patří ke zvukové kulise rákosin a bažin, zejména za soumraku a v noci. Je dokonalým příkladem adaptace na život v husté vegetaci mělkých vod a mokřadů. Přestože není v současnosti považován za přímo ohrožený druh, jeho úzká vazba na specifické a často ohrožené mokřadní biotopy zdůrazňuje nesmírnou důležitost ochrany, obnovy a citlivého managementu těchto cenných ekosystémů pro zachování biodiverzity naší krajiny. Slyšet jeho charakteristické „kvikání“ z rákosí je vždy připomínkou bohatého, i když často skrytého, života v našich mokřadech.

Rozšíření

Význam