ZAJÍMAVOSTI

  Velikost 10 – 11,5cm, váha 9g Popis Malá, čilá a hlučná sýkora, vypadající na první pohled jako příbuzná sýkory koňadry (Parus major). Má podobně černou hlavu s velkými bílými skvrnami na tvářích a tenkou světlou křídelní pásku. Liší se proporcemi, má větší hlavu a plnější šíji, která přechází hned do pláštíku. Zespodu není jasně žlutá,ale kouřově šedobéžová a nemá uprostřed černý pruh. Při pohledu zezadu je patrná typická oválná bílá skvrna na šíji. Je-li trochu vzrušena, může čepýřit malou chocholku jako “trn” na temeni. Hřbet je modrošedý. Kromě bílé pásky na špičkách velkých krovek má druhou pásku v podobě […]

Velikost Délka:50-60 cm.Rozpětí:120-150 cm.Hmotnost:M 730-1340 g,F 950-1300 g.Vejce.Výška x šířka:50-60×40-47 mm.Hmotnost:cca 60 g. Popis Káně rousná je velká jako káně lesní, rozlišovacími znaky jsou světlejší spodní strana ocasu a křídel, černá skvrna na rameni, černá koncová páska na ocase a tmavé břicho. Nohy jsou opeřené až po prsty. Rozpětí křídel je 110 – 135 cm. Samice a samec se navzájem neliší a mladí jedinci jsou o něco světlejší.Hlas – v zimě se neozývá, při toku je velmi hlučná. Ekologie Hnízdění – hlavní hnízdní areál se rozkládá v tundře severního Ruska a Skandinávie, hnízdí v květnu až červnu jednou ročně. Hnízdo […]

Velikost Délka:55-66 cm.Rozpětí:130-155 cm.Hmotnost:1100-1450 g.Africká ssp.je poněkud menší.VejceVýška x šířka:54-66×44-50 mm.Hmotnost:73 g. Popis Káně bělochvostá je pták o něco větší než káně lesní. Spodní strana těla je nápadně bělavá s podélnými proužky, hlava je zpravidla bílá, spodní strana křídel je světlá. Svrchní strana těla a křídel je zpravidla rezavě hnědá. Oproti káni lesní nemá na ocase proužek. Ekologie Hnízdění – hnízdí v suchých stepích a pustých horách, nikdy v lesích. Hnízdo si staví většinou na zemi a a na skalních útesech.Samice snáší 2 – 4 bílá, hnědě skvrnitá vejce na kterých sedí oba rodiče po dobu 28 – 31 dní […]

Káně lesní je asi 50 – 55 cm velký dravec z čeledi krahujovitých. Horní část těla tmavší, spodní světlejší s tmavými skvrnami. Opeření je však variabilní a může být od tmavé až po celkově téměř bílé. Rozpětí širokých křídel až 130 cm, krátký široký ocas. Samec je nepatrně menší. Káně lesní žije u nás po celý rok, a to v poměrně hojném počtu. Hnízdí v lesích, větrolamech, na převážně vysokých stromech. Výjimkou ale není ani hnízdo postavené na ovocném stromě ne výše než čtyři metry nad zemí. V dubnu do nového nebo do opraveného loňského hnízda klade samička až pět […]

Moták stepní (Circus macrourus) V České republice není moták stepní v Červeném seznamu ptáků (Šťastný & Bejček 2003) vůbec uvedený. Není na něho pamatováno ani ve vyhlášce 395/1992 Sb. Vše patrně z důvodů, že u nás nebylo hnízdění známé a na tahu se na našem území vyskytoval velice vzácně.Z mezinárodního hlediska je však chráněn Bernskou úmluvou o ochraně evropské fauny a přírodních stanovišť a Bonnskou úmluvou o ochraně stěhovavých druhů volně žijících druhů. V Evropském „Red List of Bird“ je uvedený jako obecně ohrožený druh (Threatened) zdroj BirdLife International (2015). Od roku 2004 (vstup do EU) jsou v ČR obecně chráněny všechny druhy volně žijících ptáků (novela 218/2004), tedy i […]

Orel královský (Aquila heliaca) je spolu s orlem skalním jedním ze dvou nejvzácněj-ších orlů hnízdících v ČR. Pro svou majestátnost si vysloužil přídomek „královský“, ve většině cizích jazyků dokonce povýšený na „císařský“ (anglicky Imperial Eagle; německy Kaiseradler atd.). Orel královský bývá v Česku pravidelně, ale velmi vzácně pozorován, nejčastěji na jižní Moravě. Podobá se orlu skalnímu (Aquila chrysaetos), má však kratší ocas, stejnoměrně široká křídla a bývá obvykle nepatrně menší.Dospělí ptáci jsou velmi tmaví, se zlatavým zátylkem (světlejším než u orla skalního) a bílými skvrnami na ramenou. Spodní křídelní krovky jsou velmi tmavé (černé), ocas hustě proužkovaný s černým pruhem na […]

Pestrý, nebojácný, a přesto nenápadný. Tuto charakteristiku předposledního z našich šplhavců trefně doplňuje letitá publikace Malého Brehma: „Ačkoli jest to pták velmi živý, čilý a veselý, dlouho může býti skryt zraku našemu, poněvadž jeho nepatrnost ho chrání“. A komu tyto vlastnosti patří a proč je zde kladen důraz na velikost? Jedná se o stráčka. Tak se totiž říká strakapoudovi malému, který svojí velikostí zdárně konkuruje vrabci. Jde o miniaturního zástupce vzhledově dosti kompaktního rodu Dendrocopos, se kterým se setkáme především v nižších polohách po celém území naší republiky. Oproti nejběžnějšímu strakapoudovi velkému jsou ale jeho počty stonásobně menší, a proto […]

Krátký, ale melodicky znějící zvonkový hlas sýkořice vousaté můžeme u nás slyšet pouze v jediném prostředí – rozsáhlých rákosinách. Pozorovat ji přitom není jednoduché: znamená to buď brodit se často po pás vodou v rákosinách, nebo pozorovat hejnko sýkořic, jak občas nízko nad vrcholky rákosu přeletuje z jedné části rákosiny na druhou. Ale pokud můžeme samce sýkořice pozorovat zblízka, je to zážitek až exotický: tmavookrové tělo s dlouhým stupňovitým ocasem, světle šedá hlava s nápadným dlouhým černým vousem a zářivě oranžově žluté oko, dodávající hlavě podle lidského dojmu až zlého, dravčího výrazu. Samice je méně kontrastně zbarvená a také oko, […]

Jeřábek lesní patří k našim méně známým kurovitým ptákům. Je to pták velký asi jako koroptev, vcelku nenápadně hnědě zbarvený. Jeřábek vede velmi skrytý způsob života. Vyskytuje se v hustých a rozsáhlejších lesích a jeho přítomnost nám častěji než přímé pozorování prozradí popeliště nalezené někde u paty stromu nebo právě hlas. Jeřábek se ozývá tenkým pískáním, které může někomu připomínat pískání na vábničku na přivolání psa. Tímto pískáním lze ale jeřábka celkem úspěšně přilákat, mnohdy se podaří, že pták přiletí velmi blízko a prochází se pak třeba po padlém kmeni několik málo metrů od pozorovatele. Jinak ale spatřit jeřábka patří […]

Velikost Délka: 58-70 cm.Rozpětí: 110-135 cm.Hmotnost: 1100-1600 g. Popis U obou pohlaví je základní zbarvení rezavě hnědé, konce křídel a ocas jsou černé. Samec se odlišuje černou páskou na krku a poněkud tmavším zbarvením hlavy. Zobák a nohy černé. Ekologie Žije na mělkých, převážně slaných jezerech ve stepní až pouštní zóně. Hnízdí jednotlivě ve skalních rozsedlinách, mezi kameny nebo v zemních norách po větších savcích – méně často ve stromových dutinách nebo přímo na zemi pod keři. Od konce března do května snáší 8-11 vajec, sedí pouze samice 28-30 dní. Po vylíhnutí mláďat se připojuje i samec a podílí se […]

Strakapoud bělohřbetý se ozývá bubnováním, hlasovým projevem typickým pro všechny druhy strakapoudů na jaře, čili v době, kdy se začínají tvořit páry. Když toto bubnování srovnáme s bubnováním našeho největšího a nejběžnějšího strakapouda, strakapouda velkého, je delší a začíná pomalu, postupně se zrychluje až do té největší rychlosti. Kromě tohoto bubnování se strakapoud bělohřbetý projevuje celou řadou dalších zvuků – zejména to je takové uvědomovací volání kýk-kýk, které je ovšem měkčí a hlubší než je to právě u strakapouda velkého. Strakapoud bělohřbetý je vázán zejména na rozsáhlé bukové porosty v Karpatech, na staré rozpadající se a zčásti trouchnivé porosty, kde […]

Velikost Délka: 15,5-17 cm.Hmotnost: 17-22 g. Popis Samec ve svatebním šatu má mimo černé šíje žlutou hlavu a krk, žlutá je i celá spodina těla. Hřbet je šedý, na křídlech dvě bílé pásky a bílé okraje ocasních per. V prostém šatu má vrch těla hnědošedý, žluté pouze čelo a nadoční proužek, spodina těla nevýrazně žlutá. Samice je zbarvena jako samec v prostém šatu. Ekologie Převážně obývá vlhčí místa v okolí vodních ploch, často i v blízkosti lidských sídel. Hnízdo si staví na zemi, dokonale ukryté v porostech bažinných rostlin. Hnízdí 1-2x ročně, od konce dubna do června snáší 3-6 vajec.Potravu […]

Facebook Twitter Like Email

Pěnkava jikavec naším územím pravidelně protahuje, zimuje zde a vícekrát byl zjištěn její výskyt i v jarním období. Hnízdění však bylo prokázáno jen jednou. Jikavec je jakýmsi ekologickým ekvivalentem pěnkavy obecné v severní Evropě. Zatímco na jihu Finska připadá na jednoho jikavce asi sto pěnkav, o osm set kilometrů severněji je tento poměr zcela obrácený. O blízké příbuznosti obou druhů svědčí nejen to, že jsou si velice podobné postavou, pohyby, způsobem letu i chováním, ale že na společně obývaném území bylo několikrát zjištěno i křížení obou druhů. Od pěnkavy obecné pěnkavu jikavce ve všech šatech spolehlivě poznáme podle svítivě bílého […]

Potápka černokrká patří ke skupině několika druhů potápek, což jsou ptáci vysoce uzpůsobeni vodnímu životu. Na suchou zemi ani nemohou vstoupit a pokud náhodou na zemi přistanou, ať již vysílením či záměnou lesklého asfaltu po dešti za vodní hladinu, nemohou odtud vzlétnout. Jejich nohy jsou posunuty daleko dozadu a jsou krátké, takže dovolují potápkám nanejvýš vystoupit na hnízdo. Ale dlouhé prsty jsou rozšířeny okrajovými lemy a nohy vytvářejí svým pohybem téměř lodní šroub. Proto všechny potápky velmi dobře plavou a ještě lépe se potápějí. Pod vodou hledají potravu, což u potápky černokrké znamená především drobné vodní živočichy a jejich larvy, […]

Modráček je příbuzný slavíka, je však mnohem méně známý a ani jeho zpěv není tak pěkný. Zato vzhledově je modráček opravdový krasavec a slavík se mu těžko vyrovná. Zvláště samečci modráčka, kteří mají modré hrdlo a uprostřed mají bílou skvrnu, patří mezi naše nejkrásnější ptáky. Dříve jsme se s modráčkem u nás mohli setkat především na jarním průtahu, kdy naši ornitologové doslova čekali na závěr března, na první dubnové dny, kdy vyráželi do terénu ať už pouze pozorovat, nebo chytat protahující modráčky. V dnešní době nám však údajů o průtahu kupodivu ubývá z příčin nám dosud ne zcela známých, zato […]

Při potulkách podél řek, potoků a rybníků zastihneme ledňáčka obyčejně v letu, zajímavější ale je pozorovat ho, když sedí někde nad vodou, protože pak vynikne jistá asymetrie jeho postavy. Má velikou hlavu a dlouhý zobák, které jsou skoro stejně dlouhé jako tělo, a naopak velice kratičký ocásek a ještě kratší nožky. Slouží skutečně jenom k sezení a ledňáček takto sedí nehnutě zhruba dva nebo tři metry nad vodní hladinou a vyhledává svou nejčastější kořist – drobné rybky. Potom se spouští střemhlavým letem do vody a tyto rybky loví. Bylo vypozorováno, že zhruba každý jeho desátý útok bývá úspěšný, a protože […]

S drozdem cvrčalou se u nás pravidelně setkáváme během jeho podzimního průtahu. Již od konce září, především však v průběhu října a listopadu, můžeme zaslechnout jednotlivé protahující ptáky. Jejich hlas však zpravidla pozná pouze ornitolog. Je to vysoké hvízdání, které je možno slyšet i v noci. V zimních měsících u nás některé cvrčaly zůstávají a připojují se k zimujícím kvíčalám. Pak je možno se s nimi potkat v sadech, v alejích jeřabin a všude tam, kde nacházejí dužnaté plody. Cvrčala vypadá velmi podobně jako všeobecně známý drozd zpěvný, pouze všude tam, kde drozd má okrové zbarvení, u cvrčaly nalezneme cihlově […]

Myslím, že by se nenašel nikdo, kdo by nepoznal naši nejobyčejnější kachnu, kachnu divokou, která je častěji známá jako březňačka. Název březňačka je pochopitelně odvozen od měsíce března, protože v tomto měsíci kachna divoká jako první ze všech našich kachen začíná hnízdit. Není třeba připomínat, že u kachen je na jaře v době námluv značný rozdíl ve zbarvení. Zatímco šat kačen zůstává po celý rok hnědavě skvrnitý – to aby při sezení na hnízdě splývaly s okolím a byly tak téměř neviditelné – kačeři se předvádějí v krásných barvách. Kačer březňačky má lesklou, kovově zelenou hlavu, kolem krku má bílý […]

Vlha pestrá je asi 28 cm dlouhý štíhlý pták, pestře zbarvený. Na spodní straně modrý, temeno hlavy a část horní strany hnědá, která přechází ve světlehnědou až žlutou. Křídla hnědá, letky modré, modrozelená ocasní pera, střední prodloužená. Okraj čela bělomodrý, černý pás přes oko, velká žlutá skvrna na hrdle ukončena černou páskou. Delší štíhlý černý zobák.Prostředím vlhy pestré je otevřená krajina s hlinitopísčitými nebo hlinitými břehy, s roztroušenými keři a stromy. Ta k nám přilétá podle počasí, a to na sklonku dubna, až počátkem května. Vrací se ze střední a jižní Afriky. Je to většinou v době, kdy na jižní […]

Konipas horský je jedním ze tří druhů našich konipasů. Jeho český druhový název je ovšem trochu nešťastný, protože jej kromě hor a jejich podhůří můžeme zastihnout prakticky na všech vodních tocích, které mají charakter horského potoka či říčky. Konipas horský je shora popelavě šedý, spodinu těla má však jasně žlutou a nápadný je jeho dlouhý štíhlý ocas, kterým za chůze i v sedě neustále pohybuje nahoru a dolů, podobně jako ostatní konipasové. Sameček je opravdový krasavec, má uhlově černé hrdlo, zatímco samička a mláďata jsou poněkud bledší a tím se víc podobají svému mnohem známějšímu příbuznému – konipasu bílému. Přilétá […]

Oblibu tohoto drobného, čiperného, žlutozeleně zbarveného zpěváčka dokazují již prastará pomístní jména typu Čížová nebo příjmení Čížek. Podobně jako v češtině zní jeho název i v některých evropských jazycích, například rusky se řekne čiž nebo německy Zeisig. Určitě existuje i souvislost českého pojmu s čižbou, čížek – čižba, čili chytání drobných ptáků pro chov v klecích. A skutečně čížci dříve patřili k nejoblíbenějším chovancům, neboť se vyznačují milým švitořivým zpěvem, pohyblivostí a minimálními nároky na chov. Zpěv čížka tvoří různorodé vrzavé tóny prokládané flétnovými hvizdy. Zpěv sice můžeme zaslechnout i v zimě, ale teprve v době námluv zpívají samečci takřka […]

Dlask tlustozobý u nás obývá především světlé listnaté lesy, dále parky, sady a jiná podobná prostředí. Zcela se vyhýbá souvislým jehličnatým lesům. Při posledním sčítání našich ptáků bylo zjištěno, že ve druhé polovině 80. let u nás žilo zhruba 200 000 párů dlasků tlustozobých. Dlask tlustozobý, přestože jde o našeho největšího pěnkavovitého ptáka, se ozývá tichým a nenápadným zpěvem. Jedná se o směsici švitořivých a vrzavých tónů, která kdyby nebyla prokládána cvakáním a sykavými slabikami, zcela by unikala pozornosti i zkušených ornitologů. Cvakáním se dlaskové ozývají i za letu, a tak se nám většinou prozradí. Jinak sameček při zpěvu zpravidla […]

Není divu, že si čas od času někdo splete po zemi poskakující žlunu zelenou s cizokrajným papouškem. Její velikost, zeleně zbarvené tělo a vršek křídel, esteticky doplněné zářivě červenou čepičkou ji k tomuto omylu dokonale předurčuje. Ve skutečnosti ale nemá žluna zelená s papoušky vůbec nic společného, patří totiž společně s datly a strakapoudy do řádu šplhavců. Se žlunou zelenou se můžeme potkat téměř po celém uzemí naší republiky, marně bychom ji ale hledali ve vyšších nadmořských výškách a v rozsáhlých zemědělských oblastech bez dostatečného množství vzrostlých stromů. Žluna zelená není vázána jen na souvislé lesy, můžeme dokonce říci, že […]

Jemné pískání, kterým se v lesích ozývají dva druhy našich nejmenších ptáků, králíčci obecný a ohnivý, se snadno přeslechne nebo ho někteří lidé s horším sluchem vůbec nezachytí. Králíčky přitom málokdy vídáme: pohybují se téměř výhradně v korunách smrků. Při pozorném pohledu do koruny, odkud se ozývají, je zpravidla uvidíme, když obletují okraje větví nebo se u nich zastaví v třepotavém letu. Přitom ovšem jen se štěstím zaznamenáme oranžový, černě a bíle lemovaný podélný proužek na hlavě králíčka ohnivého, kterým se liší od králíčka obecného. Jemné kontaktní hlasy králíčků jsou téměř nerozlišitelné, oba druhy však trochu zkušené ucho snadno rozezná […]

Začalo to jako způsob, jak pomoci ptákům přežít zimu. Nyní vědci zjišťují, že přikrmování má výrazný vliv i na sexuální a další život ptactva. A vrhají se do dalších studií, protože žádná ještě nepřinesla jednoznačné závěry. Podle výzkumníků krmí volně žijící ptáky kolem 48 procent britských domácností. Ptáci obvykle dostávají slunečnicová semena a tukové koule. Dokrmování však mění jejich zvyky i chování a následky mohou být pozitivní i negativní. Lidé ve městech často ptáky krmí až do období rozmnožování, nebo dokonce po celý rok. “U zpěvných ptáků způsobuje přikrmování opoždění zpěvu za svítání až o dvacet minut, někteří ptáci ho dokonce úplně vypustí. Kvůli tomu pak […]

Během jediné mrazivé noci ztratí ptačí tělíčko až pětinu váhy. Jak může malé ptačí tělíčko vydržet teploty hluboko pod bodem mrazu? Ptáci se v mrazech promění v načepýřené koule, což funguje v podstatě jako péřový spacák. Ale zdaleka nejdůležitější je pro ně možnost každý den se pořádně najíst. Nakrmte je, aby nezmrzli. Pro ptáky je zima opravdu velmi rizikové období, které mnozí z nich nepřežijí. Na udržování stálé teploty těla vynakládají obrovské množství energie. Zvláště to platí pro drobné pěvce, kteří mají v poměru k tělesné váze větší povrch těla, odkud teplo odchází. Hlavně drobní pěvci musí jíst každý den! […]

Sojka obecná je pozorným a ostražitým strážcem lesa. Platí to zejména pro lesní okraje, protože kdykoli vyrazíme do lesa, sojka nás spatří mnohem dříve než začneme mít tušení o její přítomnosti a okamžitě nás vyzradí celému lesu. Sojka patří mezi pěvce, ovšem zpěvákem není nikterak dobrým a nápadným. Snaží se sice do svého zpěvu vkládat řadu odposlouchaných prvků, přesto však tento její zpěv zůstává směsicí švitořivých a žvatlavě přednášených skřípavých zvuků. Některé sojky u nás zůstávají po celý rok, jiné podnikají různě dlouhé přelety a další jsou tažné. Jak nám doložily výsledky kroužkování, jejich cesty od nás vedou převážně jihozápadním […]

Ještě v poválečných letech patřil zpěv strnada obecného neodmyslitelně k české krajině. Vždyť šlo o jednoho z nejběžnějších ptáků hnízdícího snad na každé mezi. S rozoráním mezí a vybudováním scelených lánů se však stavy strnadů mnohonásobně snížily. Dnes jen těžko odhadnout kolikrát, protože z dřívějších dob neexistují žádné podrobnější kvantitativní údaje. Sám odhaduji dnešní stav sotva na 1/50 původních počtů. Ostatně podobný osud potkal i další dva druhy strnadů – strnada zahradního a lučního, ale i skřivana polního, koroptev, křepelku a řadu dalších ptáků.Na rozdíl od většiny zpěvných ptáků přednáší strnad obecný svou písničku vytrvale i v parných letních dnech, […]

Když počátkem června roku 1952 procházel tehdejší zoolog Národního muzea doktor Jan Hanzák údolím Vltavy v místě budoucí údolní nádrže Lipno, zaslechl jednoho dne zpěv čečetky. Nejprve nechtěl věřit svým uším, když však uslyšel dalšího zpívajícího samečka a posléze uviděl dokonce rodinku s mláďaty, byla na světě nová ornitologická senzace. Na Šumavě hnízdí čečetky zimní! Objev doktora Hanzáka byl opravdu významný. Do roku 1952 totiž neexistovaly věrohodné údaje o tom, že by čečetky na území bývalého Československa hnízdily. Čečetky zimní, jak již napovídá jejich druhové jméno, se u nás objevovaly především v zimě, kdy do střední Evropy hromadně přilétají příslušníci […]

Šoupálek krátkoprstý je jedním z našich nejmenších ptáků, který nás většinou upoutá hlasem více než svým vzhledem. Pokud ovšem člověk hlas nezná, tak ani neví, že by se měl hbitě podívat někam k patě stromu, kam zpravidla šoupálek přistane a odkud potom šplhá ve spirálách směrem vzhůru po kmeni a svým dlouhým zobáčkem vyhledává ve štěrbinách kůry potravu. Šoupálek je svrchu převážně hnědošedý s okrovým skvrněním, spodina těla je potom téměř čistě bílá, pouze břišní partie jsou šedě zbarveny. V terénu patří mezi ptáky, které skutečně spíše uslyšíme než uvidíme, a pouze zkušení ornitologové dovedou odlišit šoupálka krátkoprstého od druhého […]

Pokud někde u vody vyplašíme tmavého ptáka velikosti hrdličky s červenou lysinkou na čele, který od nás poběží po dlouhých zelenavých nohách k vodě, můžeme si být jisti, že jsme právě měli tu čest se slípkou zelenonohou. Přestože slípka zelenonohá, která patří do příbuzenstva chřástalů, je hojným obyvatelem našich převážně stojatých vod, málokdy ji uvidíme mimo hustý pobřežní porost. Mnohem větší šanci k pozorování slípky máme během zimy. Přestože naprostá většina slípek odlétá zimovat do Středomoří, některé z nich zůstávají u nás podél nezamrzajících řek, a pokud jsou zachovány přírodní břehy, tak třeba i uprostřed velkých měst. Slípky se na […]

Sněhule severní (Plectrophenax nivalis) se vyskytuje přes léto v Arktidě a je tak vůbec nejseverněji hnízdícím pěvcem. V Evropě hnízdí v Grónsku, na Islandu, Skotsku, na severu Skandinávie, na ostrovech v Severním ledovém moři a na severním pobřeží Ruska. Sněhule je poněkud větší než vrabec a její zbarvení se v průběhu roku velmi mění v závislosti na pelichání. Samec má ve svatebním šatě hlavu i břicho bílé, zatímco hřbet je černý. Křídla jsou z převáženě bílá, pouze letky jsou černé. Rovněž ocas je kontrastně zbarvený-jeho středem se táhne černý pruh lemovaný na stranách bílou barvou. Samice má v tmavém zbarvení přimíšenou hnědou barvu. Pokud se u nás objeví samec ve svatebním […]

Při jakýchkoliv změnách, které v krajině nastávají, mají ptáci oproti ostatním živočišným skupinám velkou výhodu svou pohyblivostí. Kromě toho má většina ptačích druhů poměrně širokou ekologickou valenci, jak co se týká potravy, tak rozmnožování, tedy míst vhodných pro úspěšné hnízdění. Pokud jsou změny krajiny pro život ptačích druhů natolik nepříznivé, že se nemohou na existenci v ní adaptovat, a zejména pokud tyto změny probíhají rychle, mohou krajinu okamžitě opustit. Místní populace málo pohyblivých živočichů jsou stejným procesem odsouzeny k vyhynutí nebo jsou jejich roztříštěné, a tím silně zranitelné mikropopulace odkázány na zbytky původního prostředí. Naproti tomu rekolonizace méně pohyblivých živočichů je umožněna pouze umělým importem, […]

Popis Luňák červený je velký jako káně. Má delší křídla a ocas, který je vykrojený. Žádný jiný dravý pták kromě luňáka hnědého to takto nemá. Rozdíl mezi nimi je ten, že výkroj ocasu je u luňáka červeného vidět, i když má zcela roztažený ocas během kroužení. U luňáka hnědého se výkroj ocasu při kroužení ztratí. Zbarvení luňáka červeného je rezavé. Výrazněji je to vidět na hrudi a ramenech křídel, a hlavně na ocase. Po těle má černé skvrny, které jsou na spodní straně užší. V křídlech má naspodu světlé pole, letky jsou černé. Hlavu má světle šedavou. Jeho let je […]

Jestřáb lesní je dravec, který se mezi lidmi zatím nerehabilitoval. Není tomu tak dávno, kdy všichni dravci byli považováni za zlé, krvelačné a lidem nepřátelské tvory. Vysvětlováním odborníků většina lidí pochopila, že tomu tak není. Dravci jsou na světě proto, že jsou pro ekosystém potřební. Jsou sice masožraví a svoji potravu i jiné živé tvory si musí ulovit a potom sežrat. Jinak to neumí. Navíc žili na světě dávno před tím, než se objevil člověk, který rozhodl, že dravci jsou zlí a škodliví. Svět tenkrát fungoval dobře. Žili v něm dravci i zajíci, bažanti a slepice. Žijí dodnes. Ale člověk […]

V České republice se vyskytují čtyři druhy orlů – orel mořský, orel skalní, orel královský a orel křiklavý. Všichni tito majestátní dravci byli v minulosti nemilosrdně pronásledováni, díky přísné ochraně se však postupně v naší krajině opět zabydlují a hnízdí. Nově bylo ochránci přírody ze Stanice pro záchranu živočichů v Bartošovicích a ze Zoo Ostrava prokázáno hnízdění orla křiklavého v moravskoslezském regionu. Velcí dravci odedávna budili v lidech strach a obavy, byli považováni za škůdce a konkurenty člověka. Jejich úloha v přírodě je však nezastupitelná, podobně jako šelmy a další predátoři napomáhají udržovat rovnováhu v přírodě. Je proto potěšitelné, že […]

Zajímavým projevem ptáků je tah. Nutno uvést, že táhnout mohou i motýli, u nás například babočka admirál, ale i savci, jako třeba někteří netopýři, nebo ryby. U ptáků je ale tato činnost nejnápadnější. Podle toho, zda u nás zůstávají celý rok, nebo letí do teplých krajin, se rozdělují na ptáky stálé a tažné. Mezi nimi je ještě skupina částečně tažných ptáků. Do ní můžeme zařadit ty, u kterých někteří jedinci od nás na zimu odlétají, ale jiní ptáci stejného druhu zůstávají přes celou zimu. Děje se tak proto, že Česko je na hranici stálých a tažných populací téhož druhu. Na […]

Vždyť jich je tolik. Špačků a havranů bývá někdy vidět opravdu moc. A navíc jsou odněkud ze severu nebo z východu. Někteří ptáci sežerou, na co přijdou, a páchají tak škody. Škody páchané špačkem na vinohradech jsou celoevropským problémem. Podobně je to s kormoránem, volavkou popelavou a dalšími rybožravými ptáky. Rybářům způsobují skutečně velké škody. Každopádně větší škody působí rybářům faktory související částečně se změnami klimatu. V létě bývá v posledních letech velké horko a sucho. To způsobuje nedostatek vody v rybnících. Voda má vyšší teplotu, a tak je v ní méně kyslíku. Rybáři chtějí na podzim vylovit z rybníků […]

Jak postupuje vědecké poznání, objevují se v Evropě i u nás nové druhy i rody ptáků. Nejde ale o zcela nové, dosud neznámé ptáky, jen o nová jména i těch nejběžnějších druhů, jako je sýkora modřinka. Nové poznatky o vzájemné (ne)příbuznosti jednotlivých taxonů, často založené na molekulárních analýzách, vedou nejčastěji k povyšování poddruhů na druhy (jsou-li jasně určitelné a nekříží-li se) a k dělení velkých rodů na několik menších. Někde ale můžeme dojít k závěrům zcela opačným, příkladem je sovice sněžní. Jazykové analýzy nemění systém, pouze poopravují špatně psaná jména (třeba nesouhlasící rody u jiřičky). Změny ve vědeckých názvech by […]

Od roku 2009 je zaznamenáván pravidelný výskyt na řece Svratce v Brně, kde se podařilo prokázat první hnízdění v roce 2011, a od té doby zde kach- ničky hnízdí i zimují pravidelně. V současné době existují na jižní Moravě tři mikropopulace kachniček, z nichž největší a jediná, která se úspěšně každoročně rozmnožuje, je ta brněnská. Pozorování kachniček mandarínských je zajímavé během celého roku. Staří samci začínají přepelichávat do pestrého svatebního šatu někdy již během posledních srpnových dní, nejčastěji během září; mladí tohoroční samci během září a počátkem října. V té době můžeme pozorovat menší skupinky, kačeři začínají tokat a namlouvají […]

Charakteristika Tělo kalouse ušatého je středně velké a štíhlé s dlouhými, silnými křídly. Samec i samice vypadají stejně. Jeho hlava je okrouhlá, se žlutavým závojem kolem očí. Oči jsou velké, oranžové a jeho černý zobák je malý a nenápadný. Už zmiňovaná “ouška” jsou tedy tvořena chomáčky peří a jsou hlavním určujícím znakem této sovy. Nemají ale nic společného se sluchem. Skutečné uši jsou dva malé otvory po stranách hlavy. Opeření kalouse ušatého připomíná zbarvením stromovou kůru, takže sova sedící u kmene stromu téměř splývá se svým okolím. Svrchní strana těla má tmavší kresbu, na spodní straně těla jsou tmavé proužky. […]

Zedníčkům skalním (Tichodroma muraria) se kdysi v Česku říkalo i šoupálek růžokřídlý či šoupálek zední. Tito vzácní obyvatelé vápencových útesů a bradel jsou o málo větší než vrabec a jejich nejbližším příbuzným je běžný brhlík lesní (Sitta eropaea). Jedenkrát ročně hnízdí ve skalních škvírách, jejich potravou je hmyz a pavouci, za nimiž šplhají po skalách s polorozevřenými křídly. Létají třepotavým, motýlovitým letem. Evropskou hnízdní populaci zedníčka skalního tvoří 38 000–100 000 párů. V největším počtu je tento druh zastoupen ve Francii (4 000–20 000 párů), Španělsku (9 000–12 000) a Itálii (2 000–6 000 párů). V Rusku jde o 15 000– 30 000 párů a v Turecku 5 000–25 000. V Česku […]

Koronavirus z plánů na jednotné představení udělal jen papír do sběru. Jednotné uvedení na trh se přesunulo na internet a fyzická prezentace se rozpadla na řadu lokálních akcí. V případě České republiky se jednalo o náhradní termín výstavy Natura Viva v Lysé nad Labem v druhé polovině srpna.První informaci o nových dalekohledech Swarovski nazvaných NL Pure jsme přinesli již v reportáži z Natury Viva. Na Natuře jsem si také dohodl možnost otestovat nový dalekohled důkladněji. Musel jsem jenom počkat, až se v rakouském Absamu uvolní některý z předváděcích kusů. Ten okamžik přišel někdy v polovině září. Swarovski je dnes asi nezpochybnitelným králem lovecké a sportovní optiky, bez ohledu na […]

Raroh velký (Falco cherrug, J. E. Gray 1834) je jedním z nejvzácnějších druhů ptáků hnízdící na území ČR. I přesto, že je větší než sokol stěhovavý, nemá o jeho existenci většina Čechů a Moravanů vůbec tušení. POPIS Raroh velký je hnědě zbarvený, pouze nohy a ozobí má v dospělosti žluté. V rozpětí křídel dosahuje až 130 cm. Je to univerzální lovec schopný lovit ve vzduchu i na zemi. POTRAVA A CHOVÁNÍ Raroh velký je mistr letových vlastností. V našem prostředí jsou jeho kořistí především ptáci, nejčastěji holubi, ale v asijské části areálu tvoří většinu kořisti drobní savci, nejčastěji sysli. Při […]

Odpověď na vcelku jednoduchou otázku je, bohužel, také jednoduchá … a neveselá. Není to žádná sláva, přesněji řečeno – začíná to být docela drama. I u nás totiž tetřívci kopírují negativní trend, zaznamenaný zejména v západoevropských a středoevropských zemích. Kolik jich tu máme? Celková početnost tetřívků v ČR dlouhodobě klesá a v současnosti dosahuje pouhých 10 % stavů před 40 – 50 lety. Při celostátním mapování ptáků v roce 1977 byla velikost naší populace odhadnuta na 2500 – 4500 kohoutků, při sčítání tetřívků na tokaništích o 30 let později to bylo již jen 568 – 571 kohoutků a zatím nejúplnější poslední údaje z roku 2011 hovoří o 474 – 475 […]

Mandelík hajní je asi 30 cm velký tyrkysově modrý pták, kaštanově hnědá křídla s tmavými konci, tmavě modrá ramena. Na čele a krku světlé proužky, modrá ocasní pera s tmavými středními pery. Silný zobák, krátké nohy. Samec se od samice neliší, mladí ptáci zelenohnědé břicho.  Mandelík hajní, který má rád otevřenou krajinu s řídkými lesíky, větrolamy a okraje lesů, přilétá do Evropy koncem dubna. Ihned po příletu provádí samec jedny z nejkrásnějších svatebních letů a to díky svým poměrně dlouhým křídlům. Hnízdí v dutinách stromů, které vytesaly žluny zelené a datli černí, ve výšce od dvou do deseti metrů nad zemí. V některých oblastech […]

Nejsnáze určitelným druhem z daného výčtu je určitě brhlík lesní. Svrchu modrošedý, zespoda naoranžovělý. Od poměrně velkého, protáhlého zobáku se přes oko táhne černý proužek, v letu je zřetelný krátký ocas. Při bližším pozorování můžeme určit i pohlaví. Samci mají pod křídlem kaštanově zbarvená pera, která jsou v určitých pozicích dobře vidět. Brhlík hnízdí v dutinách, případně v budkách, a to ve všech typech lesa. Setkáme se s ním prakticky všude od horské smrčiny po lužní lesy v nížinách. Nevyhýbá se ani městským parkům a starým zahradám. Typické je, že si větší vchod do hnízdní dutiny či budky doslova zazdí […]

Rybáci jsou samostatnou čeledí dlouhokřídlých s kosmopolitním rozší- řením. Ze 45 známých druhů jich devět bylo zaznamenáno i u nás, ale v současnosti zde pravidelně hnízdí pouze jediný druh – rybák obecný. Hnízdí většinou koloniálně na ostrovech nebo na vzplývavé mokřadní vegetaci. Všechny u nás se vyskytující druhy jsou tažné a můžeme se s nimi setkat od jara do podzimu (IV.–X.). Elegantní let, štíhlé tělo, dlouhá křídla a dlouhý vidličnatý ocas připomínající vlaštovku daly rybákům v němčině dokonce jméno (Seeschwalbe – mořská vlaštovka). V minulosti byli rybáci lidově tímto jménem nazýváni i u nás. Nejhojnějším a zároveň i jediným pravidelně […]

V tuzemských zahradách a sadech se brkoslavi objeví jen někdy. Jejich přílet závisí na průběhu zimy a hlavně na úrodě plodů. Brkoslavi severní (Bombycilla garrulus) mají svou domovinu v oblastech od Skandinávie až po Daleký východ. Do střední Evropy, tedy na jih, se vydávají, když je k tomu donutí hlad. Černá páska přes oko, načepýřená chocholka v týlu hlavy, pestře zbarvené zakončení letek a ocasu, to jsou charakteristické znaky brkoslava severního. Velikostí připomínají špačky. Pozorovatele však tito zimní krasavci upoutají elegantní kombinací barev svého peří, jak napovídá jejich české pojmenování. Převládají pírka světle šedá, skořicově hnědá, černá, žlutá, v malém rozsahu jsou zastoupena i bílá a […]

Nejen o sýčkovi, ale také o krajině, predátorech a ohrožených druzích Je to již v potřetí v krátké době, co se vážený čtenář setkává na stránkách časopisu Myslivost s problematikou vzácného sýčka. Zvýšené úsilí ochranářů se projevilo kromě jiného také tím, že Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlásila tuto malou, sympatickou a dnes v českých zemích výlučně synantropní sovičku ptákem roku.Důvod tohoto zpopularizování je prostý: protože na spolupráci s veřejností tato člensky nepočetná organizace spoléhá. A to jak na podněty o výskytu od široké laické veřejnosti, tak i od komunity odborné, tj. myslivců. Málokdo má totiž takový přehled o dění v […]

Drop velký (Otis tarda L.) je zařazen do řádu krátkokřídlí (Gruiformes) a čeledi dropovití (Otididae). Jedná se o druh s palearktickým typem rozšíření. Vyskytuje se v Euroasii, na Pyrenejském poloostrově, v Iránu, Tunisu, Maroku i Malé Asii ostrůvkovitě ve stepních oblastech, popř. kulturních stepích. Vyskytoval se a hnízdil hojně na jižní Moravě a jihozápadním Slovensku. V roce 1969 byla velikost populace v tehdejším Československu odhadována v počtu kolem 1000 ks (Hudec a kol., 1977). V 80. letech došlo k razantnímu úbytku populace v důsledku působení celé řady faktorů např. intenzifikace zemědělství (používání mechanizace a pesticidů), nízká úspěšnost hnízdění, ilegální odlov […]

Orel královský bývá v Česku pravidelně, ale velmi vzácně pozorován, nejčastěji na jižní Moravě. Podobá se orlu skalnímu (Aquila chrysaetos), má však kratší ocas, stejnoměrně široká křídla a bývá obvykle nepatrně menší.Dospělí ptáci jsou velmi tmaví, se zlatavým zátylkem (světlejším než u orla skalního) a bílými skvrnami na ramenou. Spodní křídelní krovky jsou velmi tmavé (černé), ocas hustě proužkovaný s černým pruhem na konci.Mladí ptáci jsou typicky pískově hnědí, s čárkovanou hrudí, kontrastující se světlým břichem. Vnitřní ruční letky tvoří světlé pole v křídle, ocas je tmavý, což je hlavní rozdíl od mnohem četnějšího orla mořského, který má v dospělosti ocas […]

Ptáci jsou neodmyslitelnou součástí naší zemědělské krajiny. Čiřikající koroptvičky, půvabně zpívající skřivani, impozantní čejky a mnozí další se stali symboly zdravých a plnohodnotně fungujících agroekosystémů. Změny, které prodělalo zemědělství v několika předchozích desetiletích, se ovšem mnohdy negativně podepsaly na početních stavech řady ptáků i dalších organismů. Koroptve z mnoha oblastí již zcela vymizely, početnost skřivanů se výrazně propadla a s nepřízní osudu se potýkají i čejky. Na tyto negativní změny upozorňují nejen odborníci, ale všímají si jich i ostatní, kteří kulturní krajinu navštěvují.  Jak se daří ptákům u nás v Česku? Nezřídka mě tak mnozí lidé oslovují zdánlivě prostou otázkou. Ač […]